Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Nový seriál Refresheru ti zabalí do batůžku svačinu, chytne tě za ruku a provede tě po hradech a zámcích, zdolá s tebou hory a kopce, přebrodí řeky a tůně.
Po Brdech se chodí pěšky, takže obuj ty „naprosto asexuální“ pohorky, doplň vodu a můžeme vyrazit. Jo, a nezapomeň si teplou bundu a čepici, anžto nahoře bude touhle dobou ještě sníh.
Vyrážíme na Prahu, ovšem nikoli na hlavní město, nýbrž na druhý nejvyšší vrch v Brdech, členité vrchoviny ve středních Čechách. Naším výchozím bodem je obec Nepomuk u Rožmitálu pod Třemšínem, která leží asi 33 kilometrů jihovýchodně od Plzně.
Z Prahy (města) se sem autem dostaneš za zhruba hodinu a čtvrt, využít můžeš ale i vlak z hlavního nádraží. Za necelých 40 minut tě sem doveze také vlak z plzeňského hlavního nádraží, přičemž se jedná o stejnou linku, která v druhém směru jezdí například přes České Budějovice, Jindřichův Hradec, Jihlavu až na brněnské hlavní nádraží.
Jméno kopce Praha zřejmě pochází z doby národního obrození, kdy se některým lokalitám (především horám a kopcům) dávala jména dle významných českých a moravských měst.
Volíme trasu dlouhou zhruba 9 kilometrů – ani málo, ani moc. Prostě tak akorát, abychom se dostatečně provětrali. Při výstupu se ani příliš nezadýcháš, převýšení činí zhruba 186 metrů. Zvolit můžeš ovšem trasu i třeba šestikilometrovou. A pokud toužíš po náročnějším výšlapu, můžeš si výlet protáhnout o zastávku u Padrťských rybníků, počítej ale s tím, že takové protažení může ve výsledku znamenat třeba i deset kilometrů navíc.
Zdroj: REFRESHER/ Adéla Ježková
Na první pohled není Praha příliš výrazná, jedná se o podlouhlý kopec, který „nikde nekončí ani nezačíná“. Přehlédnout jej ovšem nelze z jednoho prostého důvodu, a tím je 60 metrů vysoká věž meteoradaru Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), která je vidět i z poměrně velké dálky. Přestože tak Praha měří lehce přes 862 metrů, i s věží dosahuje až do výše zhruba 920 metrů nad mořem, a je tak nejvyšším bodem Brd.
Meteorologická věž byla na vrcholu vystavěna v roce 2000. Kromě meteorologického radaru zahrnuje také televizní vysílač a převaděč. Radar, který není veřejnosti přístupný, má maximální dosah 256 kilometrů.
Např.:
Lístok ZDARMA na linke Bratislava – Viedeň/Schwechat
, 15 % zľava na nákup výživových doplnkov VOXBERG
nebo Kaliforňan miska dle vlastního výběru ZDARMA
Nahoru na horu se vydáváme po cyklostezce č. 2251. Jedná se o zpevněnou cestu vhodnou i pro kočárky. Cestou mineme pomník obětem 2. světové války a po zhruba dvou kilometrech se ocitneme u Červeného lomu, jehož jméno označuje barvu kamene, který se zde těží. Díky vysokému obsahu železa má totiž oranžovou, až temně červenou barvu. Kámen se mimo jiné používá na opravu brdských cest, uvnitř CHKO se tak s ním setkáváme poměrně pravidelně.
Zdroj: REFRESHER/ Adéla Ježková
Pokračujeme po stále stejné stezce a po pravé straně se tyčí pomník československého partyzána Františka Roje, který „zde padl v nerovném boji s německými okupanty v roce 1945“. Kilometr od Červeného lomu se po modré vydáváme zdolat asi největší krpál, který nás na tomto výletě čeká, ale není se čeho bát. 95 metrů převýšení na zhruba 1 kilometru totiž zvládne i chronický kuřák nebo astmatik.
V zimě je Praha oblíbená také díky možnosti vyřádit se na běžkách. Je totiž nejvyšším bodem stopy „Buď fit“, která zde vede v několika okruzích.
Pauzy jsou v tomto případě omluvitelné, není to totiž tak, že už nemůžeš, ty rozjímáš. Teče tu potůček, který ti znalejší nazývají Gangloffovým náhonem, ale označení potůček je poetičtější. Bory šumí po skalinách a ty už konečně chápeš, co ten Čáka na těch Brdech vlastně viděl (spisovatel Jan Čáka se mimo jiné zabýval kulturním místopisem Brd, pozn. red.).
Příliš poetické ovšem není, vydá-li se sem někdo v bílých nízkých converskách. Nejen, že z nich ten nános bahna už nikdy nedostane, ale bude také pro smích všem trampům, lesákům, horalkám, horolezčatům a dalším větrem ošleháným lidem.
Zdroj: REFRESHER/Adéla Ježková
Ani ne po kilometru se nám otevírají panoramata, které vybízí k vyplácání skoro celého filmu v analogovém foťáku, byť pořád stále úplně nevíš, jak se nastavuje expozice. Ještě trochu umíráš, ale tak nějak hezky. Usedáš na pařez, z batohu taháš rozlámanou tatranku a nasáváš vůni unikátních přirozených lesů.
No nic, svačina zmizela ještě před vrcholem. Do cíle nás ale dovede už za zhruba dvacet minut žlutá turistická značka. Všude kolem můžeš vidět základny původních kasáren, vodárny a další zděné objekty, přeci jen, nacházíme se na území bývalého vojenského újezdu.
Zdroj: REFRESHER/ Adéla Ježková
Vrchol je sice hustě zalesněn a budova meteoradaru není přístupná, přesto se odtud nabízejí velmi pěkné výhledy. Nejznámější je asi Čákova vyhlídka, kam se vydáš opět po žluté, až budeš mít okolí radaru dostatečně prozkoumáno.
Místo je zajímavé i pro svou minulost z druhé světové války. Díky strategickému umístěním vrchol přilákal Němce ke stavbě tří stanovišť zaměřovačů, určené pro navádění německých nočních stíhačů.
Čákova vyhlídka bývá právem označována za jednu z nejkrásnějších brdských vyhlídek. Skoro až vybízí k pokleknutí a požádání o ruku. Nebo k opékání buřtů. Uvidíš jižní část Brd a Rožmitálsko, dohlédneš ale i na Šumavu. Za ideální viditelnosti je zde údajně možné zahlédnout i Alpy. Nezapomeň tu také v „návštěvní knize“ zanechat nějaký pěkný vzkaz.
Zdroj: REFRESHER/ Adéla Ježková
Nu, a teď už nás čeká jen sestup zpět do Nepomuku. Výhledy nás nicméně neopustí až do samotného konce. Půjdeme nejdřív po žluté a následně se na rozcestí U sv. Jana napojíme na modrou. Odsud už je to do vsi jen něco málo přes kilometr.
Nepomuk je sice obec malebná, kulinářské zážitky zde ovšem spíš raději nečekej. Prázdný žaludek a vyvětraná hlava nicméně jistě nepohrdnou ani malinovkou a párkem na tácku z místního bistra.
