Sankce Západu jsou dvousečná zbraň, mohou pomoci ruské propagandě, říká Anastasia Sevastyanov, filmařka původem z Ruska (Rozhovor)

Na Slovensku žiješ už léta, ale jsi tady spokojená? Přece jen stále tu doznívá jistá nostalgie za totalitními režimy. Nepřemýšlela jsi, že bys šla právě proto ještě dál na západ?

Cítit je zde nejen nostalgii za těmito režimy, ale také xenofobii, co se týče kohokoli. To je něco, s čím jsem se setkala nejen jako Ruska, ale setkali se s tím například i moji kamarádi Ukrajinci. Točila jsem například ve škole krátký film o tom, jak Ukrajinci či další cizinci nocovali před cizineckou policií kvůli tomu, aby dostali nějaký doklad. Zdálo se mi to absurdní.

O tom, zda zde zůstat nebo jít někam pryč, přemýšlím spíše z čistě profesního hlediska. Tedy uvidím, kam mě má práce zavede. Pokud bych měla příležitost jít někam jinam, nevylučuji, že bych toho nevyužila.

Už jsi to jemně nastínila, ale setkala ses na Slovensku s předsudky či diskriminací pro svůj původ? V jakém rozsahu a kdy?

Na základní i střední škole mě učitelky ponižovaly za to, že jsem z Ruska. Vezlo se to se mnou. V každé etapě svého života jsem se s něčím podobným setkala a jsem vůči tomu už dost odolná. Dnes už bych nedovolila nikomu, aby se ke mně choval hůře jen proto, jaký mám původ. Jako dítě jsem však neměla příliš mnoho možností, jak se tomu bránit.

Neříkala jsi o tom rodičům? Vyřešilo se to nějak?

Jistým způsobem se to vyřešilo, ale názor jedné z těch učitelek se nezměnil. Nepřestala si myslet, že jsem prostě horší, i když jsem ovládala pravopis pravděpodobně lépe než ona. Problém byl v hlavě, v mentálním nastavení.

Vystudovala jsi dokumentární tvorbu na bratislavské VŠMU. Co tě vedlo k tomu, vybrat si právě tento obor?

Filmy mě vždy bavily a já chtěla studovat něco, co mě opravdu baví. Byla to pro mě jediná cesta. Dala jsem si jen jednu přihlášku na dokumentaristiku s tím, že jsem si řekla buď to vyjde, nebo ne.

Jakým tématům ses ve své tvorbě během studia věnovala? Natáčela jsi nějaký film i v Rusku?

Ano, točila jsem i v Rusku a o tom dosud kolují legendy na VŠMU. (smích) Točila jsem krátký film o 110letém klavíru, který jsem zdědila po dědečkovi. Jela jsem si tedy pro něj s tím, že jsem tu cestu chtěla zdokumentovat. Vyrazila jsem proto do Ruska s celým štábem, a když se na to celé s odstupem času podívám, byla to fakt šílená cesta. Byla jsem proto také na výslechu na ruských hranicích.

Jak jste ten klavír převezli na Slovensko?

Dodávkou, do které se sotva vešel. (smích) Chtěli jsme se vyhnout kontrolám, museli jsme jet proto přes bělorusko-ruskou hranici, kde to není až tak přísné, a následně jsme jeli přes bělorusko-polské hranice. Tam to bylo docela vtipné, protože když nám kontrolovali dodávku, chlapík jen otevřel dveře, podíval se na ten obrovský klavír, ale jediné, na co se zeptal, bylo, zda převážíme nějaké mléčné a masné výrobky. Jejich převoz přes hranice je totiž zakázaný. Když jsme řekli, že nic takového nemáme, pustil nás.

Věnuješ se stále natáčení filmů? Pracuješ momentálně na nějakém?

Pracuji na svých autorských věcech. Mám rozdělaných několik projektů plus pracuji externě na různých scénářích pro jeden ruský youtubový kanál. Dá se říci, že jsem freelancerka. Pracuji i na jednom hraném seriálu, dostali jsme grant z Audiovizuálního fondu. Po škole jsem se tak trochu přeorientovala na hranou tvorbu. (smích) Vždy jsem si chtěla vyzkoušet vytvořit něco na styl dark fantasy a tohle by mělo být něco podobného.

Sleduješ současnou ruskou kinematografii? Je něco, co tě v posledních letech zaujalo, popřípadě inspirovalo?Výborný film byl určitě Leviatan od Andreje Zviaginceva. Fascinuje mě, že se ho vůbec podařilo natočit. Ten mě oslovil v poslední době asi nejvíc, viděla jsem ho několikrát.

Když začala válka na Ukrajině, cítila jsem šok, zhnusení… jednoduše, cítila jsem všechny nejhorší pocity, jaké existují. A podle mě i každý slušný Rus se cítil podobně.

Když už jsme u toho, kdo z ruských režisérů co točí a jaký to má pro něj dosah, zachytila ​​si vykonstruovaný proces proti ruskému režisérovi Kirillovi Serebrennikovovi, který dostal nakonec domácí vězení?

Dá se říci, že měl ještě štěstí, že dostal jen domácí vězení. Zachytila ​​jsem to, je však mnoho podobných a horších procesů, o kterých ani nevíme, protože se o nich tolik nemluví.

Nedávno v Rusku odsoudili jen 16letého kluka za to, že ve hře Minecraft vytvořil kopii budovy Federální bezpečnostní služby Ruské federace a psal si online s kamarády, že ji jdou odpálit. Samozřejmě jen v té hře. Ale právě proto jde teď natvrdo sedět. Těch procesů je mnoho, jsou stále bizarnější.

Pojďme už k tomu nejhlavnějšímu a nejaktuálnějšímu. Rusko spustilo 24. února vojenskou invazi na Ukrajinu. Jak vnímáš toto rozhodnutí a jaké byly tvé první pocity?Byla jsem v Rusku ještě koncem ledna a bylo tam úplně ticho, o Ukrajině se nic neříkalo. Kámoši ze Slovenska mi v té době jen psali a ptali se mě, jak to v Rusku vypadá, protože už měsíce předtím kolovaly zprávy o vojácích na hranicích s Ukrajinou. Nebylo však cítit žádné napětí a všichni lidé, které v Rusku znám, to vnímali jen jako provokaci. Všichni čekali, že to bude jen strašení, po kterém se všichni nakonec rozejdou.

Ale nakonec tomu tak nebylo, 24. února začala skutečná válka. Když se to stalo, cítila jsem šok, zhnusení... jednoduše, cítila jsem všechny nejhorší pocity, jaké existují. A podle mě i každý slušný Rus se cítil podobně.

Nyní se v Rusku říká, že pokud se momentálně cítíš velmi špatně, tak jsi dobrý člověk. Protože stále více lidí věří tomu, že to má být záchranná operace pro osvobození Ukrajiny a podobně. Každý, kdo má ještě srdce tam, kde má být, se však cítí hrozně.

Máš v Rusku pořád rodinu nebo přátele nebo už ze země odešli?

Ano, i rodinu, i kamarády.

Sankce jsou dvousečná zbraň. Rétorika ruské propagandy totiž je, že Západ Rusko nesnáší a záměrně mu škodí. A právě poslední sankce stejným způsobem hrají do karet. Mnozí Rusové nerozumí tomu, že na vině je jejich vláda. Budou to vnímat tak, že všechny ty věci, o které už přišli a postupně dále přicházejí, jim vzal Západ. Propaganda to bude jen zdůrazňovat.

Komunikuješ s nimi o tom, jak to tam teď vypadá?

Snažím se, ale jelikož tam vypnuli většinu sociálních sítí, je to náročnější, ale píšeme si například přes Telegram či jiné aplikace, přes které to je ještě možné. Pravděpodobně si následně musí mazat konverzace se mnou. Například v Rusku už údajně zastavují lidi v metru s tím, že jim kontrolují mobil a zjišťují, jaké stránky sledují, s kým si píší a o čem si píší.

Vím, že lidé, kteří chtějí nyní odejít z Ruska například do Arménie nebo Gruzie, si mažou vše v telefonu, aby náhodou neměli problém přejít přes hranice. A také si musí dobře nacvičit, co na těch hranicích při kontrole řeknou. Takže komunikuji s lidmi v Rusku, ale nechci je zároveň ani nějakým způsobem dostat do problémů a ohrozit je. Mluvím o tom, co se děje tady na Slovensku, ale je to opatrná konverzace. Všechno vnímají samozřejmě stejně jako já, ale nemohou o tom mluvit nahlas.

Jak vnímáš postoj Západu ke konfliktu a sankce vůči Rusku? Momentálně je Rusko nejvíce sankcionovanou zemí na světě.

Ruský režim ty sankce nečekal. Velmi je to překvapilo. V roce 2014, po anexi Krymu, tak tvrdé sankce nebyly. Najednou přišla válka a ty sankce zde jsou a jsou nepříjemné. Je to však dvousečná zbraň. Rétorika ruské propagandy totiž je, že Západ Rusko nesnáší a záměrně mu škodí. A právě poslední sankce stejným způsobem hrají do karet. Mnozí Rusové nerozumí tomu, že na vině je jejich vláda. Budou to vnímat tak, že všechny ty věci, o které už přišli a postupně dále přicházejí, jim vzal Západ. Propaganda to bude jen zdůrazňovat.

Zde se dostáváme k tomu, že sankce vůči Rusku pocítí i ti, kdo jsou proti vládě Putina a chtěli by skutečný demokratický režim bez propagandy a lží. Obrovské firmy přerušují v posledních dnech vztahy s Ruskem a mnoho lidí proto přijde o práci. Západ vyzývá k tomu, aby občané stávkovali a bouřili se, jenže do jaké míry to je podle tebe účinné, když si vezmeme, jak policie přistupuje ke klidným demonstrantům a hromadně zatýká tisíce lidí?

V Rusku se nejen zatýká, ale také mučí. Před pár dny vyšla ven jedna nahrávka aktivistky, na které je slyšet, jak ji kope policista. Ona se mu však směje do tváře a říká, že ji nebije tak silně, jak ji kdysi bil její otec, což je absurdní. Policie si může dovolit víc než jen zatýkat lidi. Další věc je, že mnoha Rusů se ty sankce nedotknou. To, že nebudou moci cestovat, jim až tak vadit nebude, neboť necestují nikam, ani v rámci Ruska.

Mnozí z nich nemají ani cestovní pas, nemají peníze v dolarech. Stále budou dostávat i utrácet výplaty v rublech přes kreditky, které tam stále fungují. A kdybychom to měli převést na reálná čísla, jsou to stále miliony lidí. Protesty jsou fajn, protestuje však jen mizivé procento lidí. Protestují zejména ti, kteří se dostanou k relevantním informacím, a ti, kterých se ty sankce nejvíce dotknou. Případně ti, kteří často létali do Evropy.

Jinak řečeno, stále nebude těch demonstrantů tolik, aby to reálně něco v zemi změnilo.

Pravděpodobně ne, ale člověk nikdy neví. Možná pád rublu dostatečně nalomí i další lidi, ale neznámo, do jaké míry. V každém případě, už teď je v ulicích hněv a odpor vůči policii, lidé se nejednou zastali těch, co byli na zemi bití.

I v mé rodině jsou lidé, kteří věří Putinovi a jeho propagandě, že to není válka, ale jde o nějakou záchrannou misi. Já však už v této situaci odmítám s kýmkoli o tom diskutovat a přesvědčovat ho o opaku, protože to nemá význam. Je to naprosto zbytečné.

Je tedy možné, že by ruský lid časem přece jen svrhl Putina, nebo je to spíše utopická myšlenka?

Každý režim jednou padne. To je moje mantra posledních dní. Když se podíváme do minulosti, každý podobný režim padl.

Může být tedy válka na Ukrajině zlomový moment a začátek Putinova konce?

Doufám v to. Je to už v takovém stádiu, že si stále více Rusů uvědomuje, co se vlastně děje. Přece jen, válka a smrt jsou věci, se kterými se dá jen těžko souhlasit.

V Rusku vládne obrovská propaganda a dezinformační kampaň. Ty sama jsi napsala ve zmíněném příspěvku na Facebooku: „Dezinformace nám berou rodinné vztahy či kamarádství.“ Máš konkrétně s tímto nějaké zkušenosti nebo to bylo spíše obecné konstatování?

Samozřejmě, i v mé rodině jsou lidé, kteří věří Putinovi a jeho propagandě, že to není válka, ale jde o nějakou záchrannou misi. Já však už v této situaci odmítám s kýmkoli o tom diskutovat a přesvědčovat ho o opaku, protože to nemá význam. Je to naprosto zbytečné. Nyní jsou zde důležitější věci. Proto budu raději pomáhat těm, co to nejvíce potřebují, a budu mluvit o tom, co se děje, kde se dá. Ti Rusové, kteří kriticky myslí, automaticky ztrácejí vztah s rodinou nebo kamarády, kteří věří ruské propagandě. Nebo myslet si, že válka je super, je zvrácené.

Když mluvíš o pomoci, jak a komu momentálně pomáháš?

Pomáhám zejména lidem, které znám. Někteří mě přímo oslovili, jiným jsem pomoc nabídla. Jedná se o Ukrajince i Rusy.

Putin v posledních dnech neuvěřitelně zavádí, hází vinu na Ukrajinu a nikdo neví, čeho vlastně chce dosáhnout. Zda mu jde pouze o Ukrajinu nebo bude schopný zajít dál a vyvolat širší přímý konflikt, například i s NATO. Jak vnímáš jeho rétoriku?

Podle mě vidíme na připravenosti ruské armády, že by to z jeho strany nebyl zrovna nejlepší krok. Neskončilo by to pro něj dobře. Spíš jen bude dál strašit jadernými zbraněmi. Ruská armáda čekala, že dobyje Kyjev za pár dní, přičemž uběhly už týdny a stále není dobytý. Je to fiasko. Rusové zároveň nečekali, že se Ukrajinci budou tak dobře bránit. Mysleli si, že se vzdají, což bylo velmi naivní.

Co si myslíš o současné slovenské vládě a jejích reakcích na válku na Ukrajině? Některé strany ještě nyní dokáží zneužívat uprchlickou krizi, která se stále zhoršuje, k honění politických bodů. Populisticky straší a opět vyvolávají xenofobii či rasismus.

Je to samozřejmě vrchol cynismu, podobně jako nazývat invazi záchrannou operací. Ale v podstatě dělaly to pořád a čekat od nich něco jiného by bylo asi naivní. Byla bych překvapená, kdyby tuto situaci nezneužily tak, jak to dělají teď. Dokonce jsem si myslela, že to bude ještě horší.

Nyní je potřeba si pomáhat. Není třeba ztrácet lidskost. Je potřeba chápat, před čím lidé utíkají za hranice a že ta situace je příšerná. Je to opravdová krvavá válka. Není zde prostor pro nenávist a není třeba generalizovat a říkat, že všichni Rusové jsou špatní.

Nepřemýšlela jsi, že bys o celé této situaci natočila film?

Uvažovala jsem už nad tím. Přece jen, válka na Ukrajině je něco, co se šíří celým světem a má na něj obrovský dosah. Obraz Ruska změnila navždy. Pokud najdu způsob, jak bych to celé uměla uchopit, určitě do toho půjdu.

Co, respektive kdo podle tebe může zastavit toto válečné šílenství?

Jedině Putin. Kdo jiný? Doufejme, že to není ještě ztracené. Možná ještě Ukrajinci tím, že by ruskou armádu vyhnali zpátky za hranice. Avšak to je velmi nepravděpodobné, protože nemají takové kapacity jako Rusové. Ruská armáda může na Ukrajině strávit ještě nemalou chvíli.

Může se to podle tebe protáhnout až na roky?

Nevím, jestli až roky, ale na dlouhé, vyčerpávající a ošklivé měsíce pravděpodobně ano.

Co bys doporučila lidem, aby v těchto náročných časech dělali bez ohledu na to, zda jsou Rusové, Ukrajinci nebo Slováci?

Za prvé, je potřeba si nyní hodně pomáhat. Není třeba ztrácet lidskost. Třeba chápat, před čím lidé utíkají za hranice a že ta situace je příšerná. Je to opravdová krvavá válka. Není zde prostor pro nenávist a není třeba generalizovat a říkat, že všichni Rusové jsou špatní.

Nemůžeme vinit Rusy za všechna ta zvěrstva a útoky, které se dějí na Ukrajině. Rusové jsou proti válce a chtěli by s tím něco udělat, avšak nemají bohužel jak. Přece jen, mnozí Rusové podobně jako Ukrajinci prchají ze země pryč. Zároveň není třeba mlčet. Mlčet by mělo být nyní trestné. Nemůžeme se tvářit, že se nic neděje.