Sankce Západu jsou dvousečná zbraň, mohou pomoci ruské propagandě, říká Anastasia Sevastyanov, filmařka původem z Ruska (Rozhovor)

Anastasia Sevastyanov (1997) se narodila v Moskvě, kde i vyrůstala, přičemž už od mala pravidelně cestovala na Slovensko. Od roku 2018 má slovenské občanství. Vystudovala dokumentární tvorbu na Filmové a televizní fakultě Vysoké školy múzických umění v Bratislavě. V současnosti působí jako režisérka a scénáristka na volné noze.

V otevřeném rozhovoru pro Refresher prozradila, jak se cítila, když začala válka na Ukrajině, co si myslí o ruském prezidentovi Vladimiru Putinovi a jeho rétorice nebo proč jsou podle ní sankce Západu dvousečnou zbraní. Promluvila i o tom, s jakými předsudky se setkala na Slovensku, či o tom, jak vnímá, že někteří členové její rodiny stále věří Putinově propagandě.

V Refresheru válku na Ukrajině pozorně monitorujeme, vyvracíme hoaxy a stále ti přinášíme aktuální informace či několik rozhovorů k tomuto tématu. Pokud chceš podpořit naše úsilí a získat neomezený přístup k článkům, přidej se do klubu Refresher+.

V nedávném příspěvku na Facebooku jsi napsala, že jsi většinu života prožila v „Putinově Rusku“, kde neustále vládne strach a nenávist. Můžeš to přiblížit? Pocítila jsi to na vlastní kůži?

Celý můj život mi bylo hovořeno, že je třeba být zticha a není potřeba se příliš vyjadřovat k politickým věcem a k jakýmkoli záležitostem, s nimiž v rámci režimu nejsem spokojená, protože by to prostě mohlo být nebezpečné.

A slovo nebezpečné je v tomto směru široký pojem. Neznamená to jen, že by člověk mohl jít například za mříže. Všichni víme o věcech, které se později začaly během Putinovy ​​vlády v Rusku dít. Mám teď na mysli vraždu ruské novinářky a aktivistky, odpůrkyně Putina Anny Politkovské či politika Borise Němcova.

V Rusku se bojí každý, neboť vlastně ani neví, za co všechno může být stíhaný nebo jinak potrestaný. Může to být za obyčejný status, za jeho sdílení či jen za to, že na něj člověk dá lajk. Může to být už za cokoli, čeho si režim všimne a co se mu nebude líbit. A to je dost strašidelné.

To znamená, že kdybys stejný příspěvek na Facebooku napsala v Rusku, máš problém?Ó, ano, velmi velký problém. V Rusku je navíc i zákon, v němž se píše, že pokud člověk šíří podle vlády nepravdivé informace, může jít sedět až na patnáct let. Naštěstí od roku 2018 už mám slovenské občanství, můžu se tedy svobodně vyjadřovat.

Na svém blogu píšeš, že jsi střídavě vyrůstala v Moskvě a na Slovensku. Můžeš to objasnit?

Bývala jsem zhruba dva týdny na Slovensku, poté dva týdny v Rusku. Chodila jsem dokonce i na dvě školy, základní i střední, střídavě v Rusku a na Slovensku.

Proč tomu tak bylo?

Nejdříve to bylo tím, že moje máma měla práci, v souvislosti se kterou musela hodně cestovat, a poté i kvůli škole. Postupně jsem do Ruska začala jezdit méně, řekněme jednou za měsíc nebo jednou za dva měsíce, protože jsem věděla, že tam nechci v budoucnu zůstat. Když jsem měla možnost vidět, jak to vypadá v jiných zemích, a když jsem si porovnávala Slovensko s Ruskem, věděla jsem jasně, že v Rusku žít nechci. V každém případě, stále mám jisté pracovní záležitosti s Ruskem, ale není to nic, co by se nedalo vyřešit na dálku.

Mám pocit, že když začala kultura internetu a rozmohla se různá virální bizarní videa z Ruska plná alkoholu či šílených jízd v autech, nebo Rusů tančících s medvědy, pomohlo to vybudovat jakýsi obraz o ,šíleném Rusku‘.

 

Kdybys měla porovnat slovenskou a ruskou náturu, v čem vidíš největší rozdíly?

Nevím, jestli existuje vysloveně nějaká ruská nátura. Rusové jsou různí. Rusko je poskládané z více národností. Je velmi obtížné charakterizovat nějakou ruskou náturu. Rusové si podmanili velké území, to bylo rusifikované, tedy všichni museli mluvit rusky, asimilovat se. Neexistuje nějaký univerzální Rus.

Ve světě jsou Rusové vnímaní velmi stereotypně. Mnoho lidí je má zafixované jako osoby, které stále pijí jen vodku. Jak to bereš a kde to podle tebe vzniklo, že je lidé vnímají tak přeexponovaně?

Mám pocit, že když začala kultura internetu a rozmohla se různá virální bizarní videa z Ruska plná alkoholu či šílených jízd v autech, nebo Rusů tančících s medvědy, pomohlo to vybudovat jakýsi obraz o „šíleném Rusku“. Stejně tomu všemu nepomáhá ani stereotypní zobrazování Rusů ve filmech.