Bitcoin by podle Greenpeace jednoduchou změnou kódu snížil spotřebu energie o 99 %. Odborník na kryptoměny říká, že je to možné

Všechny transakce v kryptoměnách je tak, jako u peněžních transakcí v národních měnách nutno ověřovat. Ověřování, které mají v tradičním finančním systému klasických měn na starosti centrální finanční instituce (banky, vlády) u kryptoměn provádějí tzv. validátoři.

Podle investopedie.com bylo v březnu 2022 na světě až 18 000 různých kryptoměn. Pokud odečteme přímočaré podvodné měny, tak ověřování transakcí v rámci blockchainů všech kryptoměn probíhá v zásadě jen na jednom ze dvou základních principů: Proof of Work nebo Proof of Stake. Jaký je však mezi těmito systémy rozdíl a proč vlastně environmentalisté tlačí na změnu kódu z jednoho na druhý?

Proof of Work – přeměna energie na bezpečnost

Bitcoin od začátku své existence jako průkopník technologie kryptoměn ověřuje transakce na základě principu decentralizované kontroly způsobem systému Proof of Work.

Samotné bitcoiny, jejichž celkový počet je do budoucna limitovaný, dnes vznikají jako odměna za ověřování (validaci) transakcí v tzv. blockchainech. Validace transakcí, a tedy i „těžba“ nových bitcoinů na základě Proof of Work, je však stále více technicky náročná.

Pokud chtějí „těžaři“ bitcoinu získat privilegium potvrzení transakce v rámci Proof of Work, potřebují spoustu elektrické energie, protože jejich infrastruktura musí k potvrzení transakce co nejrychleji vyřešit extrémně komplikované kryptografické hlavolamy. Po celém světě tak současně a neustále probíhá řada technologicky i energeticky náročných výpočtů.

Privilegium potvrzení transakce se dostává těm těžařům, kteří mají největší výpočetní kapacitu a výpočty provedou nejrychleji. Právě s nárůstem výkonu konkurenčních těžařů se nárok na rychlost výpočtu (z něho vyplývajícího privilegia validace transakce spojené s odměnou v bitcoinech) neustále zvyšuje.

Zatímco ti v roce 2009 podle New York Times na „vytěžení“ jednoho bitcoinu za pár vteřin stačil jeden běžný stolní počítač, dnes k tomu potřebuješ výkon odpovídající 9letému elektrickému rozpočtu průměrné americké domácnosti a specifickou infrastrukturu ASIC v hodnotě desítek tisíc dolarů.

Ověření transakce způsobem Proof of Work má zaručit, že k zapsání transakce přijde pouze prostřednictvím důvěryhodných „těžařů“, kteří nemají v zájmu lidí uskutečňujících transakce lhát či okrádat. Logika systému Proof of Work počítá podle New York Times s tím, že z ekonomického hlediska dává potenciálnímu podvodníkovi či hackerovi větší ekonomický smysl investovat do těžby a získat tak možnost odměny v bitcoinech.

Právě pro obrovskou náročnost těžby bitcoinu se jí dnes věnují téměř výlučně firmy či skupiny investorů, kteří spoléhají na obrovská datová centra. Až 80 % celé výpočetní energie při ověřování transakcí je dnes podle btc.com koncentrováno do rukou 7 „těžařských společností“, především v USA či v Číně.

Proof of Stake – ověřování prostřednictvím záruky

Greenpeace považuje systém ověřování prostřednictvím řešení komplexních matematických problémů za zbytečné plýtvání a navrhuje historicky novější, ale podstatně šetrnější způsob, jak zaručit důvěryhodný a bezpečný provoz kryptoměny – Proof of Stake.

Záruka za správné proběhnutí transakce v systému Proof of Stake neprobíhá na základě soutěže ve výkonu výpočetních systémů, ale prostým zaručením vlastním majetkem v kryptoměně. Možných mechanismů výběru „validátorů“ je několik. Svou roli v nich hraje kromě počtu mincí i čas strávený na „čekací listině“ či jednoduše náhoda.

V principu se však pravděpodobnost, že vás protokol vybere k ověření transakce a vy tak dostanete nárok na odměnu za její zprostředkování, odvíjí od toho, jakou hodnotou ručíte. Na ověření transakce v blockchainu etherea bude už letos zapotřebí přesně 32 etherů. Pokud tolik nevlastníte, vyplatí se vám spojit sílu vašeho portfolia s jinými ručiteli do tzv. „poolu“.

Podle Adama Kracíka, který se jako nezávislý redaktor věnuje světu kryptoměn pět let, je díky existenci „poolů“ metoda Proof of Stake významně demokratičtější než Proof of Work. „K tomu, aby ses stal „validátorem“, nepotřebuješ rovnou 32 etherů. Stačí, když se sejde 32 lidí s jedním etherem.“

Pokud má uchazeč o ověření transakce v plánu podvádět a ověřit neexistující transakci, případně se neoprávněně obohatit, může kdokoli z ostatních členů sítě iniciovat posouzení transakce (fact-checking). Pokud se pak na jeho základě nekalý záměr skutečně odhalí, validátor přijde za trest o část, případně i celou částku etherea, kterou ručil.

Z ekologického hlediska, které zdůrazňuje i Greenpeace, je klíčové, že při ověřování transakcí a jejich zápisu do blockchainů prostřednictvím Proof of Stake nejsou zapotřebí energeticky náročné výkonné soustavy výpočetní techniky. Ověřovatelům transakcí stačí stabilní přístup na internet, průměrně výkonný počítač a základní kapitál v předmětné kryptoměně. Těžit kryptoměnu fungující na principu Proof of Stake se tak jeví jako atraktivnější, ekologičtější a v neposlední řadě i levnější alternativa.

Jedná se však o méně ověřenou technologii, kterou první kryptoměny začaly používat v roce 2012. Průkopníkem se stala společnost Peercoin a dnes ji využívá například Caldoran, Tezos či Algorand.

Zakladatel druhé nejhodnotnější kryptoměny ethereum Vitalik Buterin úplný přechod na technologii Proof of Stake avizuje již letos. Přechod má celosvětově ušetřit v porovnání s aktuálním ověřováním přes Proof of Work až 99,95 % energie.

V komunitě kolem Etherea je podle Adama Kracíka konsensus, že Proof of Stake je správnou cestou. Pokud by se však její část přece jen rozhodla setrvat u starého kódu, ethereum se může rozdělit („forknout“) na dvě kryptoměny, podobně jako se to stalo u bitcoinu, kdy v roce 2017 vznikl bitcoin cash.

Trojúhelníkové dilema

Každá kryptoměna čelí při nastavování způsobu ověřování transakcí. „blockchain trilemme“. Adam Kracík nám na její pochopení radí, abychom si představili trojúhelník, který má na svých vrcholech rychlost, bezpečnost a decentralizaci. „Problémem je, že žádné kryptoměně se zatím nedaří dosáhnout současně rychlého, bezpečného a decentralizovaného systému. V praxi se blockchain vždy přiklání maximálně ke dvěma vrcholům. Ve výsledku tak můžeme mít například rychlý a bezpečný blockchain, který však nebude decentralizovaný.“

Bitcoinová komunita podle Adama Kracíka považuje za nejvyšší priority maximální decentralizaci a bezpečnost, pro které je ochotná obětovat rychlost transakcí. Princip na jakém designují Proof of Stake u etherea podle něj ještě nikdy dlouhodobě nefungoval. „Kryptoměny, které na Proof of Stake fungují dnes, mají nízký počet validátorů a jejich síť je sice rychlá a bezpečná, ale málo decentralizovaná. Ethereum bude první kryptoměnou, která může potvrdit, zda se důvěra v Proof of Stake skutečně vyplatí.“

Zezelená po ethereu i bitcoin?

Přechod etherea z Proof of Work na Proof of Stake začal podle Adama Kracíka, když kryptoměna spustila v prosinci 2020 „pilotní verzi“ nového multichainu pod názvem „beacon chain“. „Přechod proběhne tak, že ještě u jednoho bloku bude vyžadováno staré potvrzení a u nového již důkaz o správnosti transakce z beacon chainu. Jediné, co se v principu změní, je důkaz o tom, že blockchain je správný a všichni validátoři se shodnou na jeho stavu. Očekává se, že přechod by měl být bezproblémový.“

Přesvědčit vývojáře a těžaře bitcoinu o potenciálu Proof of Stake však nebude podle Adama Kracíka vůbec jednoduché. Nejzásadnější hráči na poli těžení totiž už do výpočetní technologie investovali obrovské finance, a tak rozhodně nebudou chtít přijít o svoji vybudovanou pozici.

Komunita kolem bitcoinu je podle něj typicky konzervativní a vzhledem k dlouhověkosti bitcoinu navíc považuje způsob ověřování blockchainů pomocí výpočetních operací za historicky spolehlivý. „Jsou dlouhodobě zvyklí být ve sporu se státem i společností. Nevylučuji však, že pokud se ethereu přechod na Proof of Stake povede, v budoucnu může i u bitcoinu vzniknout spor mezi dvěma názorovými proudy.“

Apelovat na několik čelních představitelů komunity, jako Elona Muska či Jacka Dorseyho, tak jak to dělá Greenpeace, nemá podle Adama Kracíka velký význam. „O případném přechodu budou v každém případě rozhodovat „core vývojáři“, kteří tvoří a přepisují kódy, do kterých mají jako jediní přístup. Avšak i změna kódu bitcoinu bude jen první krok, protože změnu by museli přijmout i provozovatelé systému, tzv. těžaři.“

 

 

 

Zobraziť tento príspevok na Instagrame

 

 

 

Príspevok, ktorý zdieľa Greenpeace USA (@greenpeaceusa)

K omezení energetické náročnosti vývojářů bitcoinu kromě environmentalistů tlačí i vlády. Těžbu bitcoinů již výrazně omezila Čína či Kazachstán, do kterého se právě čínští těžaři začali v poslední době přesouvat.

Podle Adama Kracíka by měly státy s legislativou omezující kryptoměny počkat, až bude jasné, která technologie se z dlouhodobého hlediska prosadí. „Debata o změně kódu bitcoinu tak trochu předčila technologický vývoj. Bitcoin zatím v tomto směru nekomunikoval žádný plán a pokud by tak učinil, přechod by jim trval čtyři či pět let. Přístup veřejnosti ke kryptoměnám by měl být během testování různých přístupů ještě chvíli trpělivý a shovívavý.“