Viky vytvořilo nebinární příručku: Už mě nebavilo dokola odpovídat na tytéž otázky. Coming out jsem mělo i ve škole (Rozhovor)

Jak jsi dospělo k vědomí, že jsi nebinární?

Asi ve 12 či 13 jsem se dostalo na konzervativní Youtube. Byly tam věci jako feministický cringe a podobně, ten obsah byl úzce propojen s queerfobií (nenávistí vůči queer, tedy LGBT+ lidem — pozn. red.). V té době jsem se vnímalo tak, že se sice prezentuji jinak, ale jsem svůj starý rod.

Pak jsem si všimlo, že tam zaznívají i věci, které nedávají smysl, například že feministé nutí muže oblékat si sukně, a tak už nejsou muži. Tak jsem začalo vyhledávat informace jinde. Potom jsem narazilo na video, kde vysvětlovali, co to znamená být trans, a tehdy mi to došlo. Dříve jsem měl problém pochopit terminologii a význam, protože ve společnosti máme tak úzce propojený rod a pohlaví, že si to neumíme představit samostatně. Všechno do sebe postupně zapadlo. Asi půl roku jsem ještě ve slovenštině používalo svůj starý rod, ačkoli v angličtině jsem přešlo na they/them.

Přiznalo jsem si, že jsem trans, ale vědělo jsem, že nejsem transmuž. A tak jsem se ještě vzdělávalo, snažilo jsem se pochopit svůj rod a „zařadit se“.

V konzervativních kruzích se v souvislosti s queer lidmi často skepticky pohlíží na jejich vztahy, ještě více na jejich možnost mít děti. Jak ty přemýšlíš o rodině?

Mám pocit, že všichni chtějí jít do zahraničí a já jediné tady chci zůstat. (smích) Chci žít na Slovensku a určitě chci mít rodinu. Chtělo bych adoptovat dítě, to se mi zdá jako nejlepší řešení. Děti mám rádo, vždy jsem bylo s dětmi v družině, pracovalo jsem s nimi a chci být v budoucnu rodič.

Nevím ještě, jak budu tu situaci řešit. Mám na úřadě vysvětlovat, že používám střední rod, nebo si tím jen snížím šance? Mám raději přijít a chovat se podle svého starého rodu? Také vím, že bude složité mluvit o tom i s dítětem, ale přesto vím, že ho chci mít. Mám na to ještě čas.

Říkáš, že jsi trans a že jsi nebinární. Pro člověka, který se v terminologii nevyzná, to je matoucí.

Definice transgenderovosti je, že váš rod „nepasuje“ s vaším pohlavím. Proto i nebinárnost spadá do této kategorie, protože můj rod, to, kým jsem, nesouhlasí s mým pohlavím.

Jaké byly reakce tvého nejbližšího okolí na to, že jsi nebinární?

Velmi pozitivní, moje kamarádky a kamarádi mě podporovali a mělo jsem možnost vyzkoušet si ten střední rod a uvažovat o sobě. 

Vyhledávám prostory a komunity, které jsou bezpečné pro LGBT komunitu. Tam můžu říct, že jsem nebinární, a lidé to respektují. S některými učiteli ve škole však nadále používám svůj starý rod, neboť vím, že by to nepochopili.

Na tělesné výchově používám šatnu podle svého starého rodu, protože se tím vyhnu komplikacím. Nemluvilo jsem o tom s mými tělocvikáři. Ale WC používám, jak chci.

 
Podle tvých slov o sobě v komunikaci s mámou mluvíš ve středním rodě, ale ona ho nepoužívá. Překáží ti to?

Já si myslím, že má máma ještě nerozumí konceptu nebinárnosti. Vnímá to jako snahu o rovnost mezi muži a ženami z binárního hlediska. Proto když jsem řeklo, že si myslím, že bychom měli používat střední rod a že by nám to mohlo prospět, odmítla. Řekla, že je na to už stará a je zvyklá na můj starý rod.

Na jedné straně tomu rozumím, protože vím, že to je obtížné změnit. Na druhé straně já střední rod používám už rok a půl a za tu dobu jsem potkala lidi, kteří na něj dokázali plynule přejít už při prvním setkání.

Co děláš v případě, kdy nějaký formulář vyžaduje odpověď na otázku o pohlaví?

Chytám nervy. (smích) Pokud se dá, vyberu si možnost „nechci uvést“ nebo nějakou neutrálnější verzi. Když jde o oficiální dokumenty, například ve škole, používám své oficiální jméno a musím bohužel používat svůj starý rod. Tedy to, co mám i v dokladech.

Jak řešíš běžné situace, například návštěvu veřejné toalety nebo šaten ve fitku?

Na tělesné výchově používám šatnu podle svého starého rodu, protože se tím vyhnu komplikacím. Nemluvilo jsem o tom s mými tělocvikáři. Ale WC používám, jak chci. Většinou podle toho, kde není fronta.

Je to pro tebe bezpečné?

Ve škole vždy nejprve nakouknu, jestli tam někdo je. Záleží také na tom, jak se prezentuji. Pokud v ten den nemám binder (transgenderoví lidé ho používají ke svázání a stlačení prsou – pozn. red.) a nechci se stresovat tím, jestli mi někdo náhodou nevynadá, tak jdu podle starého rodu. Spolužáci o mně většinou vědí, částečný coming out jsem udělalo během hodiny angličtiny.

Zažilo jsi šikanování kvůli svému rodu?

Zatím ne, ale musím říct, že si dávám pozor. Na místech, kde se necítím bezpečně, to nevytáhnu.

Nejlepší by bylo vytvořit něco, co by zahrnovalo všechny lidi. Například v queer komunitě se začalo používat účastnictví namísto účastníci a účastnice.

Jak si nebinární osoba vyplní profil na Tinderu?

Nijak. (smích) Tinder nepoužívám, protože mi je 17. Ani bych ho používat nemohlo, protože sice tam je možnost napsat, že jsem nebinární, ale dál si stejně musím vybrat, do které kategorie se zařazuji. Ale vztah ani nevyhledávám.

Všechno, co se o sexu a sexualitě naučíme ve škole, i většina informací na internetu, je binární: muži dělají tohle, ženy mají rády tamto. Musíš proto ve vztazích konstantně vzdělávat tu druhou osobu?

Je mi jen 17 a zatím jsem mělo jeden vztah, i ten byl s nebinární osobou. Takže všechno bylo v pohodě, rozuměli jsme si, vydiskutovali jsme si, co se nám líbí a co ne. Ale hodně přemýšlím nad tím, jaké by bylo chodit s někým, kdo je cis.

Obávám se, jestli mě nebudou vnímat jen jako mé pohlaví. Jestli si nebudou myslet, že jsem jen „speciální odrůda“ toho.

Napsalo jsi nebinární příručku, ve které vysvětluješ, kdo jsou nebinární lidé a také několik jazykových možností ve slovenštině. Jak na ni reagovali lidé?

Mělo jsem asi štěstí, protože jsem nedostalo žádný hate v komentářích. Jen jeden na Facebooku, tam to je normální. Ale zase já jsem jen jeden člověk a sdílelo jsem to v okruhu lidí, které znám, a v queer komunitě. Mým cílem bylo, aby ty informace byly dostupné.

Proč jsi ten dokument vytvořilo?

Vždy, když jsem někomu řeklo, že jsem nebinární, lidé mi kladli stejné otázky — co to znamená, jak mě mají oslovovat, jak to funguje. Bylo to vyčerpávající, proto jsem vytvořilo text s odpověďmi na ty nejčastější dotazy.

Jednu z možností, které v příručce uvádíš, používáme i při tomto rozhovoru. Mluvíme o tobě ve středním rodě, cítíš se tak pohodlně?

Ano.

Jiný způsob oslovování je onikání, které mladí lidé znají možná tak z pohádek a starých příběhů. Na rozdíl od anglického they je ovšem u nás oni spojováno s mužským rodem, takže v příručce doporučuješ onikat v množném čísle. Rozumím tomu dobře?

Ano, s tím je spojeno i to generické maskulinum. V tom oni je prostě pořád schovaný i mužský rod. Kromě toho, i když se řekne například dámy a pánové, já tam zahrnuto nejsem. Pokud chceme zahrnout všechny, je třeba něco jiného.

Co by tedy bylo nejlepší řešení, aby ses i ty cítilo zahrnuté v článcích nebo rozhovorech?

Nejlepší by bylo vytvořit něco, co by zahrnovalo všechny lidi. Například v queer komunitě se začalo používat účastnictví namísto účastníci a účastnice. Ale k tomu je potřebná i vůle lidí a já mám pocit, že se o tom zatím nemluví.

V Refresheru o nebinárních lidech informujeme ve středním rodě, pokud si nepřejí jinak. Navzdory našemu rozhodnutí respektovat to se však naskýtá otázka, zda nepřitahuješ na svou osobu zbytečně více nenávisti, pokud trváš na nebinárním oslovování.

Vysvětlím to na příkladu. Někdo se jmenuje Alžběta a lidem řekne, aby jí říkali Ali. A lidé to budou ignorovat a stále jí budou říkat Alžběta... Ne. Já se takto cítím příjemně, toto používám a je to mé vyjadřování. 

Já mám z té otázky pocit, jako by se člověk ptal: A neumíš být prostě normální? Nemůžeš to uklidnit? Ale oslovení je mou součástí, je to, kdo jsem. Jako kdyby mi lidé říkali, že mám být jiné, ale já neumím být jiné.

Oslovení Ali bude tu Alžbětu iritovat, ale stále zůstane sama sebou. Lidé, kteří o své identitě nikdy nepochybovali, nemusí rozumět tomu, proč tvé vnitřní prožívání musí měnit jejich vnější vyjadřování. Co kdybys nadále nosilo oblečení, jaké chceš, vyjadřovalo se o sobě, jak chceš, ale nenavrhovalo „rekodifikaci“ jazyka?

Tím, že nebudou používat střední rod, mi dávají najevo, že mě nerespektují a nevnímají tak, jak se vnímám já. Pokud jim příliš vadí používat střední rod, ať už z jakéhokoli důvodu, tak se mě na to vždy mohou zeptat a můžeme si o tom popovídat.

Pro mě je hlavní, abych vědělo, že mě druhá osoba respektuje a vnímá můj rod správně. Důležité je si to vyříkat.