S aktivistkem Alžbětem o dvou protestech v Mladé Boleslavi, o tom, co hrozí naší planetě, pokud nezačneme jednat, nebo o tom, proč o sobě mluví ve středním rodě.
V pondělí 26. dubna obletěla republiku zpráva o protestu, který proběhl v Mladé Boleslavi. Mladé aktivistko Alžběto se v odpoledních hodinách posadilo doprostřed rušné silnice u kruhového objezdu a s transparentem v rukou blokovalo dopravu, dokud jej neodnesli policisté. Čelilo nadávkám, klaksonu autobusu, fyzickému útoku jednoho z řidičů a posléze také záplavě nenávistných zpráv na internetu.
Hlavní cíl akce se ale vydařil. Vyvolat pozornost. Stovkám tisíc lidí se dostalo před oči heslo: „Jsem zděšeno tím, kolik utrpení způsobí klimatická krize“, které mělo Alžběto vyvedené na kartonovém transparentu. Akce přitáhla zájem lidí, a tak se Alžběto rozhodlo svůj protest o týden později zopakovat a tentokrát si přilepit ruku k zemi vteřinovým lepidlem.
Z obou akcí vznikla virálně se šířící videa, jejichž cílem je šířit povědomí o blížící se ekologické katastrofě. Alžběto z hnutí Exctinction Rebellion nám v rozhovoru popsalo, jak se cítilo, jaké protesty budou následovat, proč se rozhodlo vrhnout do silnice a také proč o sobě hovoří ve středním rodě.
Jak ses cítilo během protestu, když jsi blokovalo dopravu na rušné silnici v Mladé Boleslavi?
U prvního protestu to byly dost silné emoce, protože jsem ještě nikdy v takové situaci nebylo. Bylo pro mě důležité, že tam byli ostatní lidé z hnutí. Mělo jsem pocit, že mě mohou podpořit. Ze začátku, když na mě začali řidiči být agresivní, tak se mě to dotýkalo a cítilo jsem, jak na mě doléhá bezprostřední agrese. Ale potom jsem si postupně uvědomilo a zracionalizovalo si, že je to jejich přirozená reakce a bylo jsem schopno se od toho oprostit. Pak už to bylo jednodušší. Stačilo si uvědomit, že neútočí přímo na mě, ale že to jsou jen nějaké emoce a efekt, který to v nich přirozeně vyvolalo.
Pak bylo samozřejmě nepříjemné, když na mě houkal ten autobus, protože z toho po minutě houkání bolela hlava. Snažilo jsem se to tam přečkat. Další silné emoce přišly poté, co mě odnesli z vozovky policisté. V té chvíli jsem cítilo lehkou bezmoc a velký rozpor mezi tím, že jsem mělo v hlavě strašidelné scénáře toho, co se v budoucnu stane, když nic nebudeme dělat. Bylo to tam přímo tváří v tvář lidské otupělosti. Po protestu přišla dost velká úleva a klid z toho, že už jsem to mělo za sebou.
Jednotlivá akce ničemu vyloženě nepomůže, nijak nezachrání planetu, je to akce jednotlivce, ale může na problematiku upozornit, což se stalo.
Proč ses rozhodlo protestovat znovu týden poté?
Bylo to dost dané tím, že jsem chtělo dát najevo, že to myslím vážně, a že to nebyl nějaký zběsilý úlet, ale to nebyla ta hlavní motivace. Stále převládá to, že situaci neřešíme adekvátně. A taky, když jsem vidělo, jaký potenciál má ta akce a jakou pozornost to může dostat, tak jsem toho samozřejmě chtělo využít.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Proč považuje protest navzdory negativnímu ohlasu na sítích za úspěch
- Jaké další protesty nás čekají
- Proč o sobě Alžběto hovoří ve středním rodě
- Odkud čerpá informace o klimatické změně a co nám hrozí, pokud nezačneme jednat