Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
S Ezrou Švagr o genderovém dělení, přístupu společnosti k nebinaritě ale i projektu TakyTrans.
Ezra Švagr stojí za organizací TakyTrans, která se mimo jiné věnuje sdílení příběhů nebinárních a trans lidí. Identifikuje jako nebinární osoba, a protože tento výraz může být pro mnoho z nás matoucí, rozhodli jsme se Ezru vyzpovídat a zjistit pro tebe, co vlastně nebinarita znamená, jak správně nebinární osoby oslovovat a jaké nejčastější mýty ohledně této identity kolují.
To je složité, neboť každý si pod tím pojmem představí něco jiného, a to dokonce i z těch lidí, kteří se takto identifikují. V obecném měřítku to znamená, že nebinární osoby se necítí ani jako muž, ani jako žena. Ale nemusí to být tak, také se mohou vnímat jako trochu z obojího, nebo u sebe mohou cítit určitou převahou jednoho z těchto pohlaví. Je to vlastně záležitost, která nemá úplně jasné hranice, záleží na interpretaci určitého člověka.
Aktuálně se tedy cítíte jako muž?
Ne úplně, jsem nebinární, ale v poslední době se trochu kloním i k identitě trans muže.
Zdroj: instagram.com/metamorfosapulchra
Kdy jste si uvědomil, že se cítíte jinak?
Není to pouze jeden moment, bylo jich víc. Ale už když jsem byl mladší, bylo mi nějakých 10 či 12 let, tak jsem se viděl jako takovou bezpohlavní entitu, na což jsem si vzpomněl až zpětně. Velké momenty, kdy jsem si řekl, že prostě nejsem žena, nastaly v době, kdy jsem začínal chodit na vysokou školu. To mi bylo asi 19 let.
To přešlo do fáze, kdy jsem si i několikrát denně řekl, že jsem žena a vyvolávalo to ve mně pocit smutku. Pak jsem pochopil, že to není správný pocit
Jak jste k tomu dospěl?
Nejdříve jsem se potýkal s procesem, kdy jsem si tuhle skutečnost nechtěl úplně přiznat. To přešlo do fáze, kdy jsem si i několikrát denně řekl, že jsem žena a vyvolávalo to ve mně pocit smutku. Pak jsem pochopil, že to není správný pocit a začal jsem se proto zajímat o problematiku nebinární identity, která mi dávala smysl a konečně jsem si uvědomil, proč se cítím tak, jak se cítím.
Takže když se podíváte do zrcadla, tak nevidíte ani muže, ani ženu?
Nebinarita je trvalý stav? Nebo je to něco, co se v průběhu života mění?
To je hodně individuální, může to být konstantní stav, ale také se to může měnit. Já osobně jsem hodně otevřený tomu, že je možné, že se to ještě změní a třeba si za pár let řeknu: ‚No dobře, cítím se spíše takto.‘
Už si na to okolí zvyklo, nebo vás stále spíše vnímá jako ženu?
Moje okolí si na to zvyklo velice dobře, ale samozřejmě to občas někomu ujede. S tím ale tak nějak počítám a rozhodně mi to nevadí, protože většinou mi všichni říkají správně, a to je to hlavní.
Takže pokud vás někdo osloví jako ‚ji‘, tak vás to nijak neuráží?
Vůbec ne, já to chápu. Navíc pokud mě někdo nezná, tak je mi jasné, že mě tak bude oslovovat. Nečekám, že mi někdo uvidí do hlavy (smích). Pokud to udělá někdo z mých blízkých, tak vím, že mu to pouze ujelo a moc dobře ví, jak se cítím.
Já osobně mám hodně nebinárních kamarádů, a proto je pro mě taková otázka automatická a běžně se ptám: ‚Jak ti mám říkat? Jaké jméno (nebo jeho formu) mám používat?‘
Měli by se lidé prve zeptat, jak oslovovat druhé?
Určitě, to by byl dobrý začátek. Já osobně mám hodně nebinárních kamarádů, a proto je pro mě taková otázka automatická a běžně se ptám: ‚Jak ti mám říkat? Jaké jméno (nebo jeho formu) mám používat?‘
Myslíte si, že by mělo být běžné, aby se lidé o ostatních vyjadřovali neutrálně, neboť nemohou vědět, zda mluví o ženě, muži, nebinární osobě...
Bylo by to krásné, ale zároveň chápu, že zavést takový proces by byl běh na dlouhou trať. Zatím ani nemáme ustáleno, jak by taková neutrální forma měla vypadat. Řekl bych, že ještě několik let potrvá, než u nás bude něco takového zavedeno.
Zdroj: instagram.com/metamorfosapulchra
Často se také setkáváme s pojmem nebinární čeština. Je oslovování nebinárních lidí v češtině obtížnější než v angličtině?
Určitě, protože angličtina má to singulární ‚they‘. My bychom teoreticky mohli používat onikání, ale kdo si správně pamatuje, jak se onikání používá a také to evokuje, že by o sobě člověk potom mluvil jako ‚my‘ a asi ne každý se potřebuje cítit se jako Karel IV. (smích)
Ale tedy máte konkrétní představu, jak by to mohlo fungovat v češtině, ano?
Existuje hned několik konkrétních představ, kromě onikání je to například používání e, které se v psaném projevu v kruzích, v nichž se pohybuji, již začíná používat.
Tím máte na mysli, že by se používal tvar ‚one jde ven?‘
Co si myslíte o tom, že někteří lidé nebinaritu považují za popření reality o lidské přirozenosti?
Takoví lidé by si měli otevřít učebnici středoškolské biologie. Dále pak v širším kulturním kontextu se najde mnoho příkladů toho, jak lidé fungovali ve společnosti i bez toho, aniž by nutně museli vystupovat jako muž nebo žena.
Setkáváte se i s nějakými dalšími předsudky ohledně nebinarity?
Takový nejčastější předsudek je, že člověk by se měl ideálně prezentovat androgynně, bezpohlavně, což není úplně reálné. Pak mám také trochu problém s tím, že mnoho lidí se na internetu v komentářích stále ptá na to, jak v případě nebinárního člověka funguje sexuální život. Nemám problém o tom nějak otevřeně diskutovat, ale nemyslím si, že bych o tom měl informovat každého, kdo si mě najde na sociálních sítích (smích).
Pokud se člověk dozví celý příběh, který za naším coming outem stojí, tak mu to většinou dává větší smysl a dokáže se na to dívat více empaticky a méně s odsudkem.
Co by podle vás mohla společnost dělat pro to, aby se takové předsudky vymýtily?
Mělo by se o tom více mluvit a také by bylo fajn, kdyby se o tom lidé sami edukovali. Ale zase chápu, že ne každý na to má čas a energii. Proto mi přijde fajn, že někteří z nás prezentují svoje příběhy, a díky nim snad společnost pochopí, že my jsme také lidé a že i my jsme s tím svým způsobem bojovali. Pokud se člověk dozví celý příběh, který za naší coming outem stojí, tak mu to většinou dává větší smysl a dokáže se na to dívat více empaticky a méně s odsudkem.
Jak na vaše vnímání vlastního genderu reagovala rodina?
V mojí rodině to bylo úplně v pohodě, my jsme hodně progresivní a moderní, takže s tím žádný problém neměli, dokonce ani babička.
Zdroj: instagram.com/metamorfosapulchra
A okolí a přátelé?
Moje bublina asi není úplně typická, většina lidí kolem mě jsou vysokoškoláci z Prahy, což lze považovat za specifickou skupinu. Takže v osobním životě na to všichni reagovali dobře a s žádnou negativní reakcí jsem se nesetkal.
Když si vzpomenu na to, jak jsem se cítili, když mi bylo nějakých 13 a byl jsem smutný, protože jsem nevěděl, co se konkrétně děje, tak věřím, že naše organizace může právě pomoci i dalším ve stejné situaci.
Vy jste také zakladatelem organizace TakyTrans. Čemu se tato organizace věnuje?
Především se věnuje sdílení příběhů nebinárních lidí. Ať kvůli tomu, aby ostatní pochopili, že nejsme z Marsu, tak částečně i proto, aby lidé, kteří přemýšlí nad tím, jestli nejsou nebinární nebo trans, tak abychom jim pomohli si uvědomit, že v tom nejsou sami. To je zatím náš hlavní cíl, ale děláme třeba i podporné skupiny pro nebinární a trans lidi.
TakyTrans jsme založili spolu s dalšími čtyřmi trans a nebinárními osobami, protože nám přišlo, že prezentace takových lidí u nás moc není. A když si vzpomenu na to, jak jsem se cítili, když mi bylo nějakých 13 a byl jsem smutný, protože jsem nevěděl, co se konkrétně děje, tak věřím, že naše organizace může právě pomoci i dalším ve stejné situaci.
Jaký je rozdíl mezi nebinárním člověkem a transgender osobou?
Trans je takový zastřešující termín pro tyto obě identity, prakticky znamená, že se neztotožňují s tím pohlavím, které jim bylo přiřazeno při narození, které má v občance atd. Nebinarita pak specifikuje nepříslušnost ke škatulkám žena/muž. Mnoho nebinárních osob je tedy zároveň i trans.
Zdroj: instagram.com/metamorfosapulchra
Teď se dostanu k tomu neoblíbenému tématu. Jak to máte se sexuálním životem, randíte s ženami, nebo muži?
To je něco, co se u mě stále plynule mění, ale momentálně si třeba nedokážu představit být s mužem. Být se ženou nebo s někým nebinárním je pro mě naprosto v pořádku představa.
Dočetla jsem se, že jste demisexuál. Co to znamená?
Je to typ asexuality, který se vyznačuje tím, že je možné cítit sexuální přitažlivost až ve chvíli, kdy jsou v tom vztahu zahrnuty také emoce.
