Tereza Těžká o polyamorii: Dělá mi radost, když vidím že Honza s Áňou leží na gauči, koukají na film a sbližují se (Rozhovor)

Je a není. Momentálně pro nás už je normální, i přes to, že dřív to tak nebylo. Myslím, že tuto věc každý vnímá jinak. Pro mě to přirozené není a vím, že bych takto nedokázala žít, byla bych smutná, a i kdybych měla úplně nejdokonalejšího partnera na světě, tak vím, že bych se cítila svázaná a nerozuměla bych konceptu, proč to takto má být. 
 
Ale zároveň znám lidi, pro které je monogamie tak přirozená, že je to jediný způsob, jak mohou žít. Tím, jak máme nastavené společenské hodnoty, v čem vyrůstáme, co vidíme ve filmech, jak jsme vychováváni, co nás učí ve škole, tak tím tu monogamii v sobě nějak přirozeně máme a není to špatné. Důležité je, aby byl člověk šťastný a je jedno, jestli chce být zelený s anténkami a chce chodit s pěti lidmi nebo jestli chce mít tradiční rodinu s pěti dětmi.

Když mluvíte o pocitu svázanosti, smutku, tak to jsou důvody, proč jste se rozhodla žít v polyamorním vztahu?

Přišlo to v době, kdy jsem chodila se svým bývalým přítelem a potkala jsem někoho, kdo mě zaujal a do koho jsem se strašně zamilovala. Neuvěřitelně jsem trpěla tím, že jsem si mezi nimi musela vybrat, neboť oni polyamorní vztah nechtěli, což mě v té době vlastně ani nenapadlo, protože jsem byla naučená, že si musím jednoho z nich vybrat. Ale vůbec jsem nechápala, proč by to tak muselo být, protože jsem věděla, že bych úplně v pohodě zvládla být s nima oběma a zároveň bych jim tím neubližovala a věnovala bych jim dostatek pozornosti a neubírala bych lásku ani jednomu z nich. Naopak jsem měla pocit, že bych byla šťastnější a tím pádem pro ně i spokojenější a bylo by nám líp. To byl první impuls, kdy jsem si říkala, že proč bych měla být limitovaná, proč bych neměla mít možnost být i s někým dalším, když dokážu mít plnohodnotný vztah s více lidmi. Tenkrát to nedopadlo dobře, rozešla jsem se s oběma, protože jsem si nedokázala vybrat a byla jsem z toho hrozně smutná.
 
Když jsme spolu s Honzou začali chodit, tak první rok náš vztah fungoval na dálku a neslibovali jsme si věrnost, neboť jsme věděli, že spolu jsme třeba jeden víkend v měsíci. Potkali jsme se na festivalu, já jsem ještě dostudovávala v Ostravě a Honza v Plzni a až po roce jsme se spolu sestěhovali. Tím, že jsme měli volný vztah, tak jsme hodně mluvili o tom, když jsme potkali někoho zajímavého a chtěli jsme s ním někam zajít. Zjistili jsme, že nám to vlastně nevadí, že nás to naopak sbližuje a když Honza někoho potkal, tak mě naopak těšilo to, že má radost z někoho jiného a díky jeho spokojenosti jsem byla více spokojená i já sama. 
 
Takhle to začalo a samozřejmě jsme si říkali, že jsme možná divní, nechápali jsme, co to je, ale postupem času jsme se dopracovali k polyamorii.

Doporučeno

O sexu by se měly děti učit už odmala. Čím dřív, tím líp, říká Johanna Nejedlová 21. ledna 2021 v 7:00

Takže jste s tím přišli oba dva naráz? Nebylo to tak, že ten nápad vzešel pouze od jednoho z vás?

Určitě to nahodil jeden z nás, ale už ani nevím, kdo (smích). Je to pro nás přirozené, za což jsem strašně ráda. 

Proč jste se rozhodli se s Honzou vzít?

To se tak stalo (smích). Náš vztah se tímto směrem vyvíjel a když jsme se brali, tak jsme spolu byli už pět let a neměli jsme žádné vážné polyamorní vztahy, tak jsme došli do bodu, kdy jsme si řekli že to zvládneme a že se chceme vzít. Máme podobný pohled na manželství, nic to pro nás nemění, pouze jsme si potvrdili to, že se máme moc rádi a chceme být spolu.

Jak dlouho už v polyamorním vztahu žijete?

Sedm let. V polyamorním vztahu jsme vlastně krátce, znám lidi, kteří v něm žijí dvacet, třicet let.

Ale pokud by po mě chtěl, abychom měli striktně monogamní vztah, tak bych to asi nezvládla a doufám, že se to nestane.

Jak byste se zachovala v případě, že by například Honza přišel s tím, že chce žít monogamně?

To by bylo těžké, neboť v této fázi si nedokážu představit, že bych neměla polyamorní vztah. Záleželo by na tom, jaké by měl hranice, protože pokud by on sám nechtěl žádné další vztahy, tak by se to dalo zvládnout. Ale pokud by po mně chtěl, abychom měli striktně monogamní vztah, tak bych to asi nezvládla a doufám, že se to nestane. Třeba za dvacet let dojdeme k tomu, že chceme být pouze spolu, nebo že chce být třeba s někým jiným, to je těžké říct, ale v nynější fázi jsou pro mě všechny tři vztahy stejně důležité, takže si nedovedu představit, že bych si musela vybrat pouze jeden. 

My máme vlastně čtyři různé vztahy, není to tak, že od té doby, co Áňa a Honza začali randit, tak že všechno děláme společně. Funguje to tak, že já mám vztah s Áňou, Honza má vztah s Áňou, Honza a já máme vztah a zároveň máme vztah všichni tři dohromady.

Zmínila jste, že v současné době máte tři partnery, z toho přítelkyni Áňu máte s Honzou společnou. Co by se stalo, kdyby se s ní jeden z vás rozešel?

Tuhle situaci jsme hodně řešili. S Áňou jsem začala první chodit já a s Honzou se zpočátku pouze potkávali, když jsem s ní byla u nás doma. Tím, že Áňa věděla, že Honza je můj manžel, tak se s ním snažila navázat kamarádský vztah, aby se lépe poznali. Postupem času se to vyvinulo v to, že jsme čas trávili tak často ve třech, až se do sebe Honza s Áňou zamilovali, z čehož jsem měla ohromnou radost. 
 
My máme vlastně čtyři různé vztahy, není to tak, že od té doby, co Áňa a Honza začali randit, tak že všechno děláme společně. Funguje to tak, že já mám vztah s Áňou, Honza má vztah s Áňou, Honza a já máme vztah a zároveň máme vztah všichni tři dohromady. Opravdu to jsou čtyři samostatné vztahy, kdy každý funguje maličko jinak, mají jiná pravidla atd. 
 
Hodně jsme mluvili o tom, co by se stalo, kdyby se jeden z nás s Áňou rozešel a vím, že by to byla velká komplikace, ale naše vztahy jsou ve stavu, kdy bychom tu situaci dokázali vykomunikovat tak, aby i ten další vztah mohl pokračovat.

Doporučeno

Etický hacker: Proč si přelepuješ webkameru, když jsi celý den na mobilu a díváš se do fotoaparátu? (Rozhovor) 10. ledna 2021 v 12:30

A co je pro vás příjemnější? Vztah s mužem, nebo s ženou?

Tak to vůbec nedokážu odpovědět, obojí má něco do sebe.

Vy společně i bydlíte?

Zatím ne, ale uvažujeme o tom. Áňa s Honzou už o tom hodně mluví, ale pro mě je to velký krok, a ačkoliv bych do toho šla strašně ráda, tak jsem hodně opatrná a jsem ta, která jim říká: ‚Hej lidi, možná bychom to měli ještě promyslet.‘ (smích) Ale asi se to dřív nebo později stane. 

Opak žárlivosti je komperze, kdy mi dělá například radost to, že vařím a vidím že Honza s Áňou spolu leží na gauči, koukají se na film a sbližují se.

Žárlíte na sebe někdy?

Asi jo (smích). Ale nejsem úplně žárlivý typ, spíš jsem hodně přející. Opak žárlivosti je komperze, kdy mi dělá například radost to, že vařím a vidím že Honza s Áňou spolu leží na gauči, koukají se na film a sbližují se. Já bych si mohla říct: ‚Tyjo jděte do háje, já tu vařím a vy mi ani nepomůžete,‘ ale není to tak. Mám z toho radost, že čas, který na sebe mají, dokáží využít a mnohdy se na ně zasněně podívám a pomyslím si, jak se máme krásně. 
 
Občas jsou ale chvíle, kdy člověk zažárlí. Většinou to bývají legrační maličkosti, třeba když Honza pozval Áňu na oběd do práce, přitom já jsem u něj v práci ještě nikdy nebyla. 
 
Polyamorní lidé většinou dokáží velmi dobře pracovat se žárlivostí, protože je to téma, které se jich hrozně moc týká. Žárlivost v této skupině hodně rezonuje a mluví se o ní, snažíme se s ní pracovat, protože žárlivost je přirozená a často za ní bývají skryté obavy. My tři už žárlivost nevnímáme jenom jako ‚hele já žárlím, jsem na tebe naštvaná a tohle nechci,‘ ale hledáme příčinu. ‚Žárlím, protože mám obavu z toho, proč si mě nechceš vzít do práce. Stydíš se za mě? Čím to je?‘ Dokážeme mluvit o problému, který se skrývá za žárlivostí, což je hrozně důležité.

Doporučeno

Ženy jsou při sledování porna a nahých fotek stejně vzrušené jako muži, zjistila studie 16. července 2019 v 11:51

Hádáte se někdy?

S Áňou vůbec, s přítelem vůbec, ale s Honzou jsme už dlouho a samozřejmě občas vyvstanou nějaké rozbroje (smích). Je to vtipné, protože když se to stane třeba před Áňou, tak jsem ze začátku měla problém řešit to před ní. Tutlala jsem to v sobě, byla jsem načuřená, nikdo nevěděl proč, a jakmile Áňa odešla, tak jsem to začala řešit. Měla jsem pocit, že je nespravedlivé řešit to před ní, ale pak jsme našli způsob, kdy jsme zjistili, že takhle to nefunguje a je mnohem lepší říct to v tu určitou chvíli. 

 
Už se nám stalo, že jsme měli problém, já a Honza jsme seděli, řešili to a Áňa byla stranou jako takový tichý pozorovatel. S Honzou jsme se pak dostali do bodu, kdy už to nepokračovalo a v tu chvíli se Áňa zeptala, zda chceme slyšet i její názor. Vylezlo z ní, že se vlastně vůbec neposloucháme a paradoxně nám svým názorem pomohla vyřešit celý ten problém (smích).

Takže přenesení problému či hádky do dalšího vztahu může mnohdy i pomoct? 

Je to tak.

Plánujete mít někdy děti?

Neplánuji. Vždy je tu ale riziko, že člověk neplánovaně otěhotní a já vůbec nevím, co bych v takovém případě dělala, protože morálně bych si nedokázala odůvodnit, proč bych se toho dítěte měla vzdát. Zároveň ale nejsem ve stavu, kdy bych viděla důvod, proč bych měla chtít děti. Těch důvodů je hrozně moc, od aktuální společenské situace, globální situace, až po to, že já osobně se chci věnovat jiným věcem a bojím se, že bych dítěti nedokázala dát čas, který potřebuje.
 
Ale dovedu si představit, že ve fázi, v níž teď jsme, bychom dokázali vyřešit i situaci, že by jedna z nás otěhotněla. 

Doporučeno

Slaytiiina: Nejradši bych měl 3 kluky a 2 holky. Známí muži z showbyznysu se jako heterosexuálové tváří jen na veřejnosti 6. prosince 2020 v 14:21

Chráníme se, jak to jde, chodíme pravidelně na testy, jsme věrní svým partnerům. Řekla bych, že možnost se nakazit je paradoxně až menší než třeba při probíhající nevěře,

Nebojíte se, že v případě polyamorních vztahů se zvyšuje riziko pohlavně přenosných chorob?

Ta otázka je určitě na místě a zrovna nedávno jsem o tom přemýšlela a zjistila jsem, že bych skoro řekla, že se cítím až bezpečněji. Tím, že víme, že tu to riziko je, tak jsme v tomto ohledu hodně opatrní. Dáváme si velký pozor a platí u nás stejná pravidla, jako v monogamním vztahu. Chráníme se, jak to jde, chodíme pravidelně na testy, jsme věrní svým partnerům. Řekla bych, že možnost se nakazit je paradoxně až menší než třeba při probíhající nevěře, kde se to tutlá, člověk si nedává tolik pozor a má sex s partnerem, o kterém neví, s kým dalším on spí.

Co na to říká vaše rodina?

Byla jsem překvapená, jak dobře to moje rodina vzala. Toto téma jsem naťukla již dřív, neboť se mě to týkalo již v minulosti, ale teprve nyní to začalo být něco velkého, když přišel náš coming out. Moje máma mi řekla, že mě nikdy neviděla tak spokojenou, jako za posledního třičtvrtě roku, že je to boží a že má radost, že jsem si našla to, co potřebuju. To mi udělalo velkou radost.
 
Táta měl zpočátku problém pochopit ten koncept, neboť moje rodina je hodně tradiční, naši jsou spolu od 19 let, až na pár výjimek neměli nikdy žádné problémy, jsou si věrní, oddaní a žijí jeden pro druhého, takže taťka měl pocit, že musí být něco špatně, aby člověk měl polyamorní vztahy. Měl obavu i z mediálního dopadu, ale sedli jsme si spolu a měli jsme jeden z našich nejhezčích rozhovorů, kdy jsme asi dvě hodiny o polyamorii mluvili a mně se strašně líbilo, že on s tím sice na začátku nesouhlasil, nechápal to a měl z toho strach a stejně si našel dvě hodiny času, aby mě vyslechl a pochopil, a to se také povedlo. Dokázal pochopit, o čem takové vztahy jsou, jak fungují, a ačkoliv možná není nadšený, tak to chápe a je to pro něj v pořádku, což je pro mě hrozně důležité. 

Doporučeno

Markéta alias Little Caprice. Jak se holka z brněnského sídliště stala nejlepší pornoherečkou? (Rozhovor) 1. března 2020 v 9:30

Co pozitivního vám polyamorní vztah přinesl?

Množství lásky, která se mi dostává. Je strašně hezké být s lidmi, kteří vás mají rádi, to mě hrozně naplňuje. Další věc, která je pro mě hodně důležitá je, že polyamorní vztahy mě naučily výborně komunikovat, mluvit o svých problémech, vyřešit je a myslet na to, že nestačí říct jednomu člověku, že na dva týdny jedu na dovolenou, ale musí se to říct všem (smích). Baví mě i takové to, že mluvím s přítelkyní mého přítele, na kterou by potenciálně někteří mohli žárlit a já s ní v klidu komunikuji. Také naši “polyrodinu” považuji za velké pozitivum, jsme stejní a zároveň různorodí, jedna slečna je brutálně chytrá na fyziku, Áňa je velmi nadaná na hudbu, Honza dělá zase něco jiného… 
 
A také se mi líbí to, že můžu, že je to moje dobrovolné rozhodnutí a že mi nikdo nebere možnost žít tak, jak já chci. I když se setkávám s kritikou a negativními komentáři od lidí, kteří si myslí, že polyamorie je něco úchylného a slizkého, přitom je to jenom o tom, že na světě je mnohem víc lásky, než by bylo bez ní. Takže už jenom to, že se můžu svobodně rozhodnout, jak chci žít a nikdo mě za to nebude pronásledovat a ukamenovávat, tak to je pro mě hodně důležité.

A jaká má naopak negativa?

Rozvržení času, je to hrozně náročné. Nyní je sice pandemie, karanténa a práce není tolik, ale dovedu si představit, že později to může být fakt problém. Už teď se stává, že jsem například domluvená s přítelem a do toho mi napíše Áňa, že má nějaký problém a potřebovala by, aby s ní někdo byl, takže musím své plány překopat. Ale to souvisí s komunikací, používáme i sdílené kalendáře, abychom věděli, kdo, kde, kdy, s kým bude (smích).
 
Co může být také negativem, tak je prvotní zamilovanost. Na začátku vztahu s přítelem jsme do sebe byli úplně neuvěřitelně zamilovaní, to se mi opravdu nikdy nestalo a myslím, že jsme museli lézt našemu okolí hodně na nervy, protože muselo být hodně náročné s námi být v jedné místnosti. Tím chci říct, že problém může být například i to, když do vaší “polyrodiny” přibude někdo nový.
 
Náročné je taky najít si hranice, aby všichni byli spokojení. U nás byl původně trochu problém s komunikací, třeba když měla Áňa problém se mnou, tak ho řešila s Honzou, protože on už mě dlouho zná a dokázal ji odpovědět. Když měla problém s Honzou, tak to zase řešila se mnou. Jenže když jsme my měli problém s Áňou, tak jsme ho pak řešili spolu s Honzou a tím, že jsme ji zpočátku tak dobře neznali, tak jsme si vytvořili špatný důvod toho, co se děje a byli jsme pak třeba naštvaní a ona nevěděla proč (smích). Ale to už se nám podařilo rozklíčovat a je to dobré.

Po půl roce z ní vylezlo, že mi to pouze toleruje, že jsou jí moje další vztahy nepříjemné, ale že o mně nechce přijít, což je strašně špatně. V té chvíli ten náš vztah skončil,

Pokud někdo o polyamorním vztahu přemýšlí, máte pro něj nějaké varování? Na co si dávat pozor?

V první řadě je opravdu důležité o tom komunikovat. S partnerem, s ostatními potenciálními partnery, probrat veškeré strachy, které s tím mohou být spojené, protože spousta lidí si nedovede představit polyamorní vztah už jenom z toho důvodu, že se nechtějí o partnera dělit, ale o tom polyamorie není. Jediné, co se dělí, je čas, ale ten je nakonec stráven mnohem smysluplněji. Nebo třeba strach, že o partnera přijdou, že se bojí, že když chce někoho jiného, tak je dostatečně nemiluje atd…
 
Pak je také důležité si o tom zjistit více informací, existuje spousta skupin na Facebooku, například Polyamory v Česku a na Slovensku, kde se vyjadřuje hodně lidí, kteří polyamorii opravdu zkoumají. Ve skupinách se člověk o fungování může dozvědět mnohem víc.
 
A poslední moje doporučení je dávat si pozor na toleranci partnera. Sama jsem se setkala s tím, že jsem měla vztah se slečnou, která mi tvrdila, že je polyamorní, ale že zrovna teď nepotřebuje žádné další vztahy. Po půl roce z ní vylezlo, že mi to pouze toleruje, že jsou jí moje další vztahy nepříjemné, ale že o mně nechce přijít, což je strašně špatně. V té chvíli ten náš vztah skončil, protože na mě začala tlačit, že když to ona půl roku vydržela, tak teď bych to měla vydržet já pro ni a nemít nikoho dalšího. Je důležité vědět, že to partner myslí vážně a není to jenom o tom, že to dělá pro vás, aby o vás nepřišel.