S Terezou Těžkou, jež se proslavila především rolí nezletilé dívky v dokumentárním filmu V síti, jsme si povídali o polyamorních vztazích, nevěře ale i o negativech, která jsou s polyvztahy spojená.
Tereza Těžká se do většího povědomí veřejnosti dostala v minulém roce, kdy ztvárnila jednu z nezletilých dívek v dokumentárním snímku o sexuálních predátorech V síti. Před pár týdny vody internetu rozvířil její coming out, v němž se svěřila, že žije v polyamorním vztahu. REFRESHER proto Terezu vyzpovídal a zjistil pro tebe, jak polyamorní vztahy fungují, kolik partnerů v současné době herečka má a jestli lze podvést i v takovém partnerství.
Co si pod pojmem polyamorní vztah máme představit?
V první řadě musím říct, že nejsem odborník na polyamorii jako takovou, spíše v tom žiju. (smích). Pod tímto pojmem si můžeme představit spoustu věcí, neboť každý polyamorní vztah je jiný a existuje spousta forem takového partnerství. Ale takový ten základ je, že se jedná o životní styl, kdy se člověk dobrovolně rozhodne, že bude žít ve více milostných nebo romantických vztazích. Není to o tom, že by byli dva lidé, kteří mají volný vztah a spali by s kdekým, ale jedná se o plnohodnotné vztahy se vším, co partnerství obnáší.
Základem, aby to mohlo fungovat, je, že všechny strany s tím musí být srozuměny a musí s tím souhlasit. Ráda používám termín, že by měly mít informovaný, dobrovolný, až nadšený souhlas. Existuje totiž spousta vztahů, kdy je například tolerovaná nevěra, aby člověk o toho druhého nepřišel nebo protože se třeba bojí, aby nezůstal sám s dítětem atd., což rozhodně není polyamorie. Souhlas musí být dobrovolný a lidé by měli v polyamorním vztahu být rádi.
Polyamorie má spousta variant, třeba triádu, kdy jsou tři lidi spolu a mají vztah dohromady. Existuje i forma, kdy jsou spolu dohromady dva páry nebo třeba polykula neboli velká polyrodina, kterou máme zrovna my. Já mám tři partnery – manžela, přítelkyni a přítele, z toho přítelkyně je naše společná, ale přítel ne. Všichni se známe, všichni spolu komunikujeme a společně fungujeme.
Mnoho lidí si myslí, že za polyamorií se schovávají lidé, kteří mají problém se závazky a nechtějí se vázat, přitom je to spíše obráceně, jsem vázaná třikrát tolik, než bych byla v normálním vztahu (smích).
Takže se nejedná o tzv. povolené záletnictví, ale roli hrají i emoce?
Existují lidé, kteří polyamorii berou pouze po sexuální stránce. Takových ale moc neznám a mnohdy nemají ani žádný vážný vztah, ale pouze několik takových povrchních poměrů. Ale u většiny lidí, stejně jako u mě, se jedná o opravdu vážné vztahy, se všemi závazky, se všemi problémy, prostě se vším všudy.
Mnoho lidí si myslí, že za polyamorií se schovávají lidé, kteří mají problém se závazky a nechtějí se vázat, přitom je to spíše obráceně, jsem vázaná třikrát tolik, než bych byla v normálním vztahu (smích).
Jak moc obtížné je najít polyamorního partnera, kterému vyhovuje takový způsob života?
Na začátku vztahu s Honzou, se kterým jsem již sedm let, jsme se k tomu dostali úplnou náhodou. Já jsem byla polyamorní ještě před tím, než jsem věděla, že vůbec něco takového existuje. Cítila jsem to tak a nedokázala jsem pochopit, co to vlastně je. A tím, že jsem měla nějak nastavené morální a společenské vnímání věcí, tak jsem se za to cítila špatně a až postupem času jsem zjistila, že něco jako polyamorie existuje a že je takový přístup v pořádku.
Dlouho jsme s Honzou měli primární vztah a další sekundární vztahy, kdy moji partneři věděli, že mám Honzu, ale neměli zájem se s ním potkávat. Až poslední rok máme propojenější a hlubší vztahy. Mám pocit, že ve chvíli, kdy jsem zjistila, co je polyamorie a dostala jsem se do skupiny těchto lidí, tak momentálně v blízkém okolí nemám nikoho, kdo by to měl jinak (smích). Ale to je tím, že se pohybuji mezi touto skupinou polyamorních lidí, bavím se s lidmi jako je přítelkyně mého přítele, do toho ona má kamarádku, která je také polyamorní atd. Takže já žiji v bublině, kdy mi to přijde úplně normální, neboť znám i mnoho rodin, které žijí v polyvztazích a mají dokonce děti.
To nejčastější, s čím se setkávám je, že polyamorie je pouze omluva pro nevěru, že schvaluje nevěru a celkově se polyamorie s nevěrou často zaměňuje. Což rozhodně není pravda, protože polyamorie je úplný opak nevěry.
Jaké největší mýty podle vás o polyamorii kolují?
Je jich hrozně moc. To nejčastější, s čím se setkávám je, že polyamorie je pouze omluva pro nevěru, že schvaluje nevěru a celkově se polyamorie s nevěrou často zaměňuje. Což rozhodně není pravda, protože polyamorie je úplný opak nevěry. Nevěra je podle slovníku uskutečnění kontaktů s jiným člověkem, které mohou partnera citově zranit. Často je také spojována se sexem, přitom nevěra nebo podvod nemusí být čistě o sexu, může jít i o nějaké porušení hranic, které si nastavíme.
Důležité je zmínit, že nevěra se klidně může stát i v polyvztazích. Znám dva páry, které jsou spolu, ale zároveň si nepřejí, aby do toho vztahu vstupoval někdo další. Takže i oni mají hranici, přes kterou nejdou a kdyby jeden z nich tu hranici porušil a vyspal se s někým jiným, tak je to nevěra jako v monogamním vztahu.
Polyamorie je i o tom, že ti lidé se navzájem znají. S přítelkyní mého přítele sice nemám vztah, ale jsme si velice blízké, jsme kamarádky, komunikujeme spolu a rozhodně se nic neděje za našimi zády.
Další mýtus je, že polyamorie je pouhá promiskuita, což může být a nemusí. Promiskuitní může být i monogamní člověk, je to vlastnost, která se mezi lidmi objevuje a může a nemusí souviset s polyamorií. V mém případě to tak určitě není, u mě jde o to navázat blízký vztah s lidmi a nerozumím tomu, proč, když někoho miluju, tak proč bych měla být jenom s ním nebo proč bych ho měla omezovat, aby on byl jenom se mnou, když může potkat naprosto skvělého člověka, který mu do života přinese zase úplně jinou energii, jiné možnosti atd.
My jsme s Honzou určitý čas, asi rok a půl, neměli žádné jiné vztahy a paradoxně jsme mnohem šťastnější, když je máme. Ne že bychom se spolu nudili, ale každý vztah přináší novou energii, nové vnímání, nové možnosti a je to hrozně osvobozující.