Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Se sestrami Aničkou a Eliškou jsem si povídali o ochraně životního prostředí, ekologii a stavu naší planety.
Aničku a Elišku z YouTube kanáluSestry v akci za záchranu života někteří označují za české Grety Thunberg. Ačkoliv se jedná o náctileté dívky, již v tomto mladém věku pečují o naši planetu, radí, jak ulevit přírodě a za svou práci se dokonce staly nejmladšími držitelkami Ceny Josefa Vavrouška pro mladé do 33 let v kategorii Ekozásek roku.
Eliška: Vlastně už 4, kdy se jí věnujeme více do hloubky. Ale už od malička nás k šetrnému chování k přírodě vedla mamka, takže základy máme od ní. Když mi bylo sedm let, takže Aničce pět let, tak jsme začaly jezdit na tábory pořádané Střediskem ekologické výchovy, což nás hodně zaujalo a před čtyřmi lety jsme do ekologie a ochrany životního prostředí zabrousily ještě víc.
Zdroj: instagram.com/zazachranuzivota
Kdo je vaším vzorem či idolem?
Anička: Pro mě je to sama příroda. Chci ji chránit a snažím se pro ni dělat co nejvíce můžu.
Eliška: Mým vzorem je Václav Rathouský, jehož jméno není moc známé, neboť se sám nijak výrazně neprezentuje, ale jeho činnosti jsou absolutně úžasné. Věnuje se osvětě veřejnosti v oblasti ochrany lesů.
Jsme vegetariánky, nejíme maso a nepodporujeme průmysl zpracování masa.
Co konkrétně děláte pro lepší stav planety?
Anička: Snažíme se omezit jízdu autem, k dopravě využíváme vlak nebo městskou hromadnou dopravu, hodně nakupujeme v bezobalovém obchodě a lokální, české výrobky.
Eliška: V tom, co děláme, nás hodně podporuje mamka, takže když říkáme, že nakupujeme, tak tím myslíme mamku (smích). Hodně také šetříme vodou, měly jsme a zase zavedeme kbelíkový systém, který jsme kvůli stěhování musely přerušit.
Anička: A taky jsme vegetariánky, nejíme maso a nepodporujeme průmysl zpracování masa. Omezujeme i mléčné výrobky a pokud nějaké kupujeme, tak pouze od lokálních farem, které je prodávají právě v bezobalových obchodech ve vratných sklech.
Anička: Mamka nám vaří i veganské jídlo, máme to tak půl na půl.
Život zvířete pro mě má větší cenu než peníze.
Mnoho lidí se domnívá, že veganská a vegetariánská strava je finančně náročnější. Je to tak?
Anička: Já si to nemyslím, maso má taky svoji cenu a pro každého bohatství znamená něco jiného. Život zvířete pro mě má větší cenu než peníze. A celkově si myslím, že vegetariánské a veganské potraviny dražší nejsou.
Eliška: Určitě ne, náhražky masa nejsou dražší a pokud budeme jíst kvalitní jídlo, tak ho ani nepotřebujeme tolik, což znamená, že za něj tolik neutratíme.
Zdroj: instagram.com/zazachranuzivota
Vrátím se ještě k tomu zmíněnému kbelíkovému systému. Co to je?
Anička: To znamená, že vezmeme malý kyblík, který si dáme do umyvadla a zachytáváme do něj vodu z toho, když si čistíme zuby nebo myjeme ruce. Když se naplní, tak tu vodu přelijeme do velkého kýble a s ním potom například splachujeme záchod.
Eliška: Taky když se sprchujeme, tak zašpuntujeme vanu a vodu poté vybereme a použijeme na spláchnutí záchodu nebo třeba zalití zahrady.
Anička: Nesprchujeme se, ani si nemyjeme ruce žádnými chemickými prostředky, takže když to lijeme na trávník, tak to ničemu nevadí.
A co se týče třeba módy, nakupujete i fast fashion?
Eliška: Vůbec, 95 % mého šatníku tvoří věci ze sekáče nebo po někom. Stává se, že mamce někdo přinese oblečení, které nám pak doveze domů a já si z toho vezmu, co se mi líbí…
Anička: A pak tu tašku dá mně (smích), abych si taky vybrala a zbylé věci poté pošleme dalším našim kamarádům. Hodně věcí také dědím po Elišce a ta je zase dědí po kamarádkách.
Anička: Máme v šatníku i pár kusů oblečení fast fashion značek, ale to jsou darované věci, které třeba Eliška dostala a já jsem je po ní podědila.
Snižování osobního odpadu je krůček, který může udělat opravdu každý a planetě to může hodně pomoci.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Jaké kroky by měl člověk podniknout, aby planetě ulevil
Jak bude podle sester vypadat naše planeta za 50 let
Čím může každý z nás začít, aby planetě alespoň trochu ulevil?
Anička: Šetřením vody, protože pitná voda není obnovitelný zdroj. Nemusíte hned začínat kbelíkovým systémem, ale stačí vypnout vodu při čištění zubů, při mydlení rukou, není nutné se sprchovat hodinu, ale třeba jenom 10 minut, a tím se hodně vody ušetří.
Eliška: Pro mě je ten základ třídění odpadu. V dnešní době sice už ani zpracování tříděného odpadu není tak dobré, neboť je ho takové množství, že to třídírny nestíhají. Ale když člověk začne třídit, tak si uvědomí, kolik odpadu vyhazuje a díky tomu začne třeba nakupovat v bezobalových obchodech. Snižování osobního odpadu je krůček, který může udělat opravdu každý a planetě to může hodně pomoci.
Máte také YouTube kanál. Proč jste se rozhodly jej založit?
Anička: Nám není lhostejná budoucnost planety a přírody a chceme s tím něco dělat. Na videích naše počínání můžeme ukázat dalším lidem, kteří se námi mohou nechat inspirovat.
Eliška: Doma jsme začaly dělat takřka všechno, co jde, abychom pomohly ochránit životní prostředí, a to, co jsme se naučily, co se vlastně stále učíme, skrze YouTube předáváme dalším lidem. Je to ta nejjednodušší cesta, jak k lidem v dnešní době poslat nějaké informace.
Jak na to reagují vaši spolužáci a kamarádi? Zajímá vůbec dnešní mládež naše planeta?
Anička: Podle mě je to začíná zajímat čím dál víc, ale to především ty ve vyšším věku. Já jsem ještě na základní škole a tam to mým vrstevníkům ještě tolik nedochází. Ale pár mých spolužáků se od nás inspirovalo a mám od nich pozitivní ohlasy. Přesto si ale myslím, že víc trendy je to u starších studentů.
Eliška: Já jsem v prváku na střední a vybrala jsem si školu se zaměřením na ekologii, takže mým spolužákům ochrana životního prostředí není lhostejná. Když jsem byla ještě na základní škole, tak se mi za to dokonce někteří spolužáci hodně smáli, naschvál pouštěli vodu v kohoutku, protože věděli, že nemám ráda plýtvání vodou. To mi od nich přišlo hodně nefér, a to nejen vůči mně, ale především vůči nim, protože tím škodí i sami sobě. To jim ale nedocházelo. Takže já mám zkušenost takovou, že se našli tací, kteří na mě kvůli šetrnému chování byli hnusní, ale i takovou, že moji kamarádi mě v tom podporují a snaží se pro planetu také něco udělat.
Je lepší, pokud 10 tisíc lidí bude dělat malé krůčky, než když jeden člověk bude dělat vše perfektně.
Když se o tohle téma tolik zajímáte, tak jaká je vaše predikce, jak to u nás bude vypadat za 50 let, pokud nezačneme nic dělat?
Anička: Pokud něco neuděláme, tak naše planeta určitě nebude vypadat moc dobře.
Eliška: Někteří mluví o tom, že by dokonce mohlo nastat stěhování národů na sever, kde bude ještě žitelně. Pokud nic neuděláme, tak to hodně ovlivní úplně všechno. Nejenom to, kde budeme žít, jestli budeme mít jídlo a pití, ale také třeba světový mír. Mohly by hrozit války kvůli vodě, území a všemu dalšímu. Toho se docela bojím.
Anička: Já pořád věřím, že se ekologie stává čím dál více trendy tématem a o to víc lidí se popadne za hlavu a začne pro naši planetu něco dělat. I kdyby jenom maličkosti. Je lepší, pokud 10 tisíc lidí bude dělat malé krůčky, než když jeden člověk bude dělat vše perfektně.
Myslíte si, že právě sociální sítě jsou tím správným nástrojem k osvětě? Co nějaká setkání, workshopy…
Eliška: Já si myslím, že by se to mělo propojovat. Částečně by se mělo pracovat skrze sociální sítě a zároveň je potřeba lidem ukazovat, že se takto dá v pohodě žít i v normálním životě. K tomu by mohly sloužit právě workshopy, setkání a další akce, které bohužel v současné koronavirové době nelze pořádat.
Anička: V momentální situaci jsou sociální sítě to nejlepší, jak můžeme ostatní edukovat.
Zdroj: instagram.com/zazachranuzivota
Jak vás jako dnešní generaci sociální sítě ovlivňují?
Anička: Hodně, trávíme na nich hodně času, i když kolikrát nechceme. Když nás na sociálních sítích něco zaujme, tak o to víc si toho začneme všímat a může nás to inspirovat k tomu, abychom něco dělaly, a to v jakémkoliv směru.
Eliška: Vidím to i sama na sobě, že scrolluju Instagramem a pokud nějakou věc propaguje více influencerů, tak mě to zaujme a sama si k té problematice začnu dohledávat informace a začnu se o to zajímat více do hloubky.
To jsou poměrně pozitivní věci, ale co ty negativní?
Anička: Na negativní věci se snažím nemyslet, protože mi to nahání strach. Snažím se myslet jenom na to pěkné, sleduji jenom to hezké a dělám vše proto, aby i naše životní prostředí bylo do budoucna jenom hezké.
Eliška: Sleduji převážně lidi, kteří se zajímají o ekologii a ochranu životního prostředí. A jako stinnou stránku vidím to, když třeba často vidím videa týkající se toho, jak se chovají ke zvířatům ve velkochovech. To mi až vhání slzy do očí a působí to na mě hodně negativně.
Anička: Ale pokud zase taková videa vidí někdo, kdo se o tento problém nezajímá, tak ho to může nakopnout k tomu, aby si toho začal všímat.
Hodně nás kritizují i za to, že to, co děláme, je málo oproti tomu, jak se chová zbytek světa. Ale my věříme tomu, že i malé věci dokážou způsobit velké dobro.
Schytáváte za váš přístup na internetu i negativní kritiku?
Eliška: Čas od času ano, lidé nám píšou do komentářů nebo do soukromých zpráv, že to, co děláme, nemá smysl, že jsme jenom loutky našich rodičů, že to děláme jenom proto, že to po nás někdo chce…
Anička: Pro nás je ale důležité to, že v tom vidíme smysl a nepřestaneme to dělat jenom proto, že se to někomu nelíbí.
Eliška: Hodně nás kritizují i za to, že to, co děláme, je málo oproti tomu, jak se chová zbytek světa. Ale my věříme tomu, že i malé věci dokážou způsobit velké dobro, ale zároveň i velké zlo. My se samozřejmě zaměřujeme jenom na to dobro.
Získaly jste cenu Josefa Vavrouška pro mladé do 33 let. Jste tuším nejmladší držitelky, je to tak?
Eliška i Anička: Ano.
Zdroj: instagram.com/zazachranuzivota
Jak k tomu došlo?
Eliška: Nominovala nás lektorka ze Střediska ekologické výchovy, kam jezdíme na tábory. Přišlo nám neuvěřitelné, že jsme nominované na takovou prestižní cenu a když jsme koukaly na nominované v naší kategorii, tak jsme si říkaly, že ti lidé jsou úplně úžasní.
Anička: Všichni tvoří skvělé projekty, což nás příjemně překvapilo.
Eliška: A nakonec jsme to vyhrály (smích).
Anička: Je to pro nás obrovská motivace.
Eliška: Bylo to neuvěřitelné, stát v tom sále plném skvělých lidí a získat tu cenu.
Hodláte s tím nějak dál pracovat? Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Eliška: Chceme, aby naši odběratelé a sledující rostli.
Anička: A aby se co nejvíce lidí zajímalo o ochranu životního prostředí.
Eliška: Myslíme si, že skrze videa můžeme ukázat, co děláme pro přírodu my a co je podle nás správné, a tím můžeme namotivovat více a více lidí.
Čemu dalšímu kromě ekologie se věnujete?
Eliška: Hudbě, jsme obě tanečnice a houslistky, takže hudba má v našich životech velké místo a nedovedu si představit život bez ní.
Už víte, jaké povolání jednou budete chtít dělat?
Anička: Já bych se chtěla věnovat ochraně zvířátek, protože je miluju a je mi líto, co se jim děje. Proto bych pro ně v budoucnu chtěla něco dělat, ale ještě pořádně nevím, co konkrétně.
Eliška: Pro nás obě se ta cesta bude ubírat směrem ochrany životního prostředí, což i nyní studuji.
