Tiny houses, česky maličké domy, jsou světovým trendem, který má zastánce i u nás. Jedním z nich je Radek Pospíšil, jenž se v šestnácti rozhodl, že si postaví dům. Než bude plnoletý, bude mít vlastní nemovitost, za jejíž výstavbu nedá ani půl milionu.
Sníš o vlastním bydlení v Česku? Kdo ne. Pořídit si vlastní nemovitost se však pro mladého člověka bez našetřených peněz zdá pomalu nemožné. Už v roce 2018, podle studie společnosti Deloitte, potřeboval Čech na jeden nový byt o výměře 70 m2 celkem 11,3 průměrných ročních platů, což se rovnalo jedněm z nejhorších podmínek v Evropě, a situace se od té doby nezlepšila. Ceny nemovitostí rostou a sny se často rozplývají.
Lidé jsou ale vynalézaví, a při menší úpravě životního komfortu se s tím dá něco udělat. Důkazem je Radek Pospíšil z Karlových Varů, sedmnáctiletý student střední školy, jenž má nyní dvě hlavní priority: udělat závěrečné zkoušky, jelikož je v posledním ročníku, a dostavit si svůj vlastní dům na kolečkách, takzvaný tiny house.
Trend „maličkých domů“ má nejen své kouzlo, ale i spoustu praktických výhod. Představ si, že můžeš svůj dům převážet z místa na místo, na jeho stavbu nepotřebuješ skoro žádná povolení, a cenově se s ním bez problému vejdeš pod půl milionu korun se vším. Stačí být trochu šikovnější a většinu práce si na něm udělat sám. Zaujalo tě to?
REFRESHER se s Radkem spojil, aby zjistil, jak se stalo, že se mu zhmotnil vlastní dům ještě před dovršením plnoletosti. Zjistili jsme, co všechno taková stavba obnáší, jaké s ní měl trable, objasnil nám vznik jeho instagramového účtu, na němž informuje o pokroku na stavbě, a připojil k tomu i zajímavé tipy pro lidi, kteří by si takový celoročně obyvatelný dům nebo velmi příjemnou mobilní chatku chtěli postavit.
- Proč se Radek pustil do stavění vlastního tiny housu
- Kde na něj vzal peníze
- Proč se rozhodl postavit si jej sám v tak mladém věku
- Co všechno je ke stavbě potřeba
- Z jakého důvodu začal archivovat postup stavby na Instagram
- Proč si myslí, že je nutné se svou prací kochat
Už nějakou dobu si stavíš takzvaný tiny house. Mohl bys popsat, co je to vlastně za stavbu?
Tiny House je prostě malý domeček na kolech. Něco jako maringotka, ale je to větší. Teda alespoň, který mám já, je větší a taky je trochu víc komfortnější. Je v něm celá koupelna se sprchou a se vším. Nahoře je ložnice pro dva, takže se tam vejde manželská postel. Velikostí je to ale trošku větší maringotka.
Jaká je aktuální situace? Pracuješ, i když sněží?
Minulý rok jsem v tuto dobu taky pracoval, ale bylo to nepříjemné, protože jsem ještě neměl okna a byla mi zima. Teď už okna mám, mám to tam zateplené a uvnitř tmelím sádrokartony. Takže je to příjemné. Když si tam zatopím, tak je tam spíš vedro.
Jak celý projekt začal? Kdy tě poprvé napadlo, že si postavíš vlastní dům?
Někdy před vánočními prázdninami v roce 2019 jsem viděl na Instagramu. Projížděl jsem Instagram a tam jsem to našel. Líbilo se mi to, tak jsem si o tom popovídal s rodiči.
Opravdu jsem nečekal, že mi řeknou, že si to mám postavit, ale nakonec mi řekli, že když jim slíbím, že to dodělám, tak mi to budou platit. Jelikož dělám truhláře, tak se tím naučím spoustu věcí ke škole, a zároveň budu mít místo vysoké školy. Ale musel jsem jim slíbit, že se na to nevykašlu v půlce. Tak snad. (smích)
Teď asi moc praxe kvůli koronaviru ve škole nemáte, tak stavění vlastního domu může eventuálně sloužit jako náhrada, ne?
Přesně. Tam jsem se navíc naučil mnohem víc než ve škole. Protože ve škole jsme měli praxi jen chvíli v prváku a v druháku už moc ne. Už to bylo pořád zavřené. Navíc na baráku jsem pořád, každý den. U toho se pořád něco učím.
Věděl jsi vůbec, do čeho jdeš?
Ne. (smích) Představoval jsem si to mnohem jednodušší. Protože táta staví dřevostavby. A když jsem s ním stavil, tak jsem tam třeba šrouboval. Vždycky jsem tam něco dělal. Vypadalo to úplně jednoduše, že člověk nemusí skoro přemýšlet. Když jsem s tátou stavěl ty obrovské baráky, tak jsem si říkal, že to bude jednoduché.
Ale když to všechno musí člověk dělat a vymýšlet všechno sám, tak je to stokrát těžší. Tátovi ta stavba vždycky strašně rychle stoupla, hrozně rychle to přibývalo. Mně to všechno trvá mnohem dýl. Ale baví mě to. Až na to tmelení těch sádrokartonů, to je fakt nejnudnější práce z celého baráku.
Tvůj táta má evidentně letité zkušenosti. Kolik ti bylo, když jsi začínal?
Bylo mi 16.
Čerstvě na střední škole?
Jo, přesně tak.
K tomu všemu jsi ale potřeboval vědět, jak zacházet s nářadím a další věci. Všechno ti poradil táta nebo kdy jsi vzal poprvé do ruky třeba šroubovák?
Šroubovák? Ten už jsem měl, když jsem byl malý. Pracoval jsem se šroubovákem, vrtačkou, a tak dál. Ale třeba s pilami, i s maflem (elektrická ruční kotoučová pila, pozn. red.) jsem pracoval předtím. Spoustu nářadí jsem ale předtím nepoužil. Což bylo zajímavé, jelikož jsem se to musel naučit až na místě. Základní zručnost jsem měl, celý život jsem něco vyráběl. Samozřejmě teď je to úplně něco jiného.
To je ale asi základ, ne? Stavbu by ti rodiče nejspíš nepovolili, kdybys neměl základní zručnost.
To je asi pravda.
Rozumím tomu, že jsi to viděl na Instagramu, ale proč jsi začal stavět zrovna tiny house a ne rovnou normální dům?
To je jednoduché: je to jednodušší s úřady, když je to na kolech. Kdyby to bylo na zemi, tak by byla potřeba spousta povolení, a třeba by to ani na tom místě, kde to teď mám, nepovolili. Taky to tu nechci mít napořád. Až dodělám školu, tak bych si ho rád za pár let převezl. Teď to nemá cenu se někam stěhovat. Ale tak, kdo ví, kam mě zavede život. Třeba bude jednodušší si na místě, kde budu chtít bydlet, najít pozemek, převést si tam domeček, a být ve svém.
Celá dřevěná konstrukce byla snad za dva dny hotová. Najednou jsem byl přesvědčený, že budu mít domeček za dva měsíce hotový. A všichni mě v tom nechali!
To mě taky zajímá. Co všechno bylo nutné udělat ještě předtím, než ses pustil do stavby?
Stačilo jenom stavební oznámení.
To je všechno?
Jo. Ono je to v tomto právě dobré.
Co třeba pozemek?
Stavím vedle domu rodičů. Pozemek si budu shánět, až to bude zapotřebí.
Aha. Každopádně kromě oznámení sis musel určitě vytvořit i nějaký plán, ne? Pomohli ti rodiče?
Museli jsme to celé nakreslit, a to jsem kreslil s tátou, protože jsem to neuměl. Vždycky jsem přišel ze školy a navrhl jsem si, jak by to mohlo vypadat, a nějak jsem to nakreslil. A táta pak přišel večer z práce, a řekl, že to tak nemůže být, protože nebudu tahat vodu přes celý barák, ale u zdi, kde je koupelna, dáme z druhé strany dřez, aby to bylo jednodušší. Takové vychytávky. Takže jsem kreslil a on mi to opravil. A pak to nějak vzniklo. (smích)
Když jsi měl plán a povolení, tak ses asi rovnou pustil do stavby.
No, my jsme si ten barák celý nakreslili sami. Akorát, co jsme koupili, tak byl plán na podvozek. To ani táta nevěděl, protože to u dřevostaveb nedělá. Potřebovali jsme něco, co celý ten barák udrží. Pak jsme objednali železo a další věci a začal jsem svařovat.
Jasně. A jak jsi pokračoval dál?
Nejdřív jsem to před prázdninami v roce 2019 objednal, aby mi to dovezli včas. Na začátku to bylo jednoduché, měl jsem u sebe ten plánek, tak jsem to naměřil podle něj. Všechno to tam bylo spočítané. Všechno jsem to nařezal a celý podvozek svařil. To jsem ale dělat sám nemohl, protože ty traverzy byly těžké, takže mi pomáhali táta s kámošem. Podle toho, jak měl kdo čas.
Svařoval jsem to asi týden, a připadalo mi to nekonečné! Vůbec jsem nevěděl, že to všechno tak dlouho trvá. Pak se tam začaly dávat desky, zateplovala se podlaha, na to se daly další desky, a na tom vznikla celá dřevostavba. Ta celá dřevěná konstrukce byla snad za dva dny hotová. Najednou jsem byl přesvědčený, že budu mít domeček za dva měsíce hotový. A všichni mě v tom nechali!
Ani táta?
Ani táta, který se v tom vyzná! Vždycky jen přikývl. (smích)
Možná bylo důležité, abys byl do toho motivovaný a vydržel ti ten elán. Protože v momentě, když se sekneš, a někdo ti řekne, že to potrvá třeba dva roky, tak se ti to nebude chtít dodělatTy jo, kdyby mi to někdo řekl, tak to by bylo hrozné.
Jakmile stála ta dřevostavba, tak jak ten proces pokračoval?
Zvenku jsem dal dřevovláknité desky, a omotal jsem to paropropustnou fólií, aby tam zvenku nekapala voda do konstrukce. Uvnitř jsem pak začal dávat vatu a OSB desky, pak takové latě, mezi které jsem dal další 4 centimetry vaty. Mezitím jsem rozvedl elektriku a vodu. Následně jsem to obestavěl sádrokartony a teď je tmelím.
Finální cena by měla být kolem 350 tisíc.
Zní to velice jednoduše.
Takhle se to zdá velice jednoduché. Jak to teď říkám, tak si to uvědomuju. (smích)
Existují nějaká speciální pravidla stavby takového mobilního tiny housu? Můžeš jej přemisťovat jak chceš a kdy chceš?
No, já nemám registrovaný podvozek, takže nemůžu na silnice. Je to kvůli tomu, že bych musel řešit váhu. V Česku je jeden takový pán, který tiny housy staví, a ten to řeší tak, že sice registrovaný podvozek nemá, ale ten dům dá na podvalník, odveze to, a pak ho z něj zase sundá. To je asi nejlepší varianta, protože člověk nemusí řešit váhu, výšku a nemusí jezdit na technickou. Jinak je to vedeno jako podvalník, na kterém je barák a zátěž.
Takže když jedeš na technickou, tak musíš ten barák sundat a odvést jen ten vozík. Je to takové komplikované. Tohle je mnohem jednodušší, proto jsem si tuto variantu zvolil.
O sexu by se měly děti učit už odmala. Čím dřív, tím líp, říká Johanna Nejedlová
21. ledna 2021 7:00
Jak je ten dům vlastně velký?
Osm metrů na tři metry.
Tys zmiňoval, že ti teda všechny materiály zajišťují rodiče. Máš s nimi třeba nějakou úmluvu, že jim to třeba budeš splácet?
Já bych jim to chtěl jednou vrátit, přestože říkají, že to nechtějí. Až ty peníze mít budu, tak to vrátím, protože je mi blbé chtít po nich tolik peněz. Zatím to mám jako investici do vzdělání. Rád jim to vrátím když ne v penězích, tak v nějaké jiné formě.
