Nový výzkum naznačuje, že některé osobnostní rysy mohou být spojeny s poklesem kognitivních funkcí v pozdějším věku.
Studie, publikovaná v odborném časopise Journal of Personality and Social Psychology, na kterou upozornila stanice CNN, analyzovala osobnosti téměř 2 000 lidí, kteří se účastnili projektu Rush Memory and Aging Project, který začal v roce 1997. Studie zkoumala, jakou roli hrají tři klíčové osobnostní rysy – svědomitost, extroverze a neuroticismus – na to, jak lidé snášejí úbytek kognitivních funkcí v pozdějším věku.
Vyšší pravděpodobnost snížení kognitivních funkcí měli zejména ti, kteří měli vyšší skóre v rysu zvaném neuroticismus – tedy v náchylnosti k emocionální a celkové duševní nevyrovnanosti. Lépe na tom byli naopak ti, kteří vykazovali rysy jako svědomitost a extraverze.
Každých dalších šest bodů na škále svědomitosti bylo spojeno s 22% snížením rizika přechodu z normálního kognitivního fungování do mírné kognitivní poruchy. To by mohlo znamenat, že osmdesátiletý člověk s vysokou svědomitostí bude žít dva roky navíc bez kognitivních problémů – například stařecké demence – ve srovnání s těmi méně svědomitými.
Lidé s vysokým skóre extraverze jsou obvykle šťastnější
„Osobnostní rysy odrážejí relativně trvalé vzorce myšlení a chování, které mohou ovlivňovat zapojení do zdravého a nezdravého chování a myšlenkových vzorců v průběhu celého života,“ uvedla hlavní autorka studie Tomiko Yoneda, postdoktorandka psychologie na University of Victoria v Kanadě.
Podle profesorky psychologie a ošetřovatelství Susan T. Charles jsou svědomití lidé organizovaní, pracovití a práci odvádějí důkladně a pečlivě. „V podstatě, pokud chcete, aby vám přítel vyzvedl balíček nebo vás nezapomněl vyzvednout na letišti, vyberete si toho nejsvědomitějšího,“ uvedla Charles pro server Healthline.
Lidé s vysokým skóre extraverze jsou podle ní také obvykle šťastnější, společenštější a energetičtější. Neuroticismus naopak souvisí s pochybnostmi o sobě samém, depresemi, úzkostmi a emoční labilitou.
Odborníci na zdraví však uvádějí, že soubor osobnostních rysů, nemusí být „doživotní“. Člověk je může měnit, pracovat na nich a tím si i udržet zdraví ve stáří.
