Nejvíce jídla vyplýtvají domácnosti. Ty u nás tvoří více než polovinu z celkového plýtvání jídlem. „Víceméně má máslo na hlavě každý z nás,“ říká v rozhovoru ředitelka iniciativy Zachraň jídlo Michaela Číhalíková. Organizace usiluje o systémové změny, které by efektivně snižovaly plýtvání jídlem v Česku.
Na Mendelově univerzitě v Brně toto nyní zkoumali a byl to první průzkum svého druhu u nás. Zjistili, že to, čím se plýtvá nejvíce, je velmi závislé na ročním období, a jsou to často sezónní věci. Když je třeba na zahrádce velká úroda, tak lidé plýtvají zeleninou a ovocem, protože toho mají nadbytek, a když už to nikde neudají, tak to vyhodí. Pak jsou to samozřejmě i potraviny, které jí člověk po celý rok, jako například pečivo, toho se vyplýtvá úplně nejvíce.
V momentě, kdy člověk zažije v průběhu života nějakou nouzi, tak v tu chvíli zjistí, že jídlo je komodita, se kterou by se plýtvat nemělo. Staří lidé tedy moc neplýtvají, mají sice tendence kupovat věci v akci, což má tedy bohužel tendenci skoro každý napříč věkovou skupinou, ale pořád je u nich nějaká taková znalost toho, že s jídlem se plýtvat nemá. Plýtvat se tedy začíná v momentě, kdy lidé přestanou mít o jídlo nouzi.
Plýtvá se napříč všemi sektory. Překvapivě se však nejvíce vyplýtvá v domácnostech. Je to 53 % z celkového objemu vyplýtvaného jídla. Pak jsou tam samozřejmě v zastoupení supermarkety, restaurace i zemědělská výroba, ale mezi těmito sektory je plýtvání rozděleno dost rovným dílem, okolo deseti procent. Nejvíce jsou to ale opravdu domácnosti. Lidé mají často pocit, že to tak není, ten problém shazují a říkají: „To se plýtvá v restauracích nebo v supermarketech, tam se vyhazuje nejvíce jídla.“ Víceméně má ale máslo na hlavě každý z nás.
Máme na to takových deset rad. Určitě doporučuji podívat se na náš web, kde to máme vše rozepsané. Každý na to jde totiž odjinud a pro každého je ta cesta lehce odlišná. Největší základ je ale jít do obchodu a vědět, co chci nakupit. Nepodléhat takovým těm akčním slevám ve stylu: „Kup si dva, dostaneš třetí zdarma.“ Často se to totiž nespotřebuje.
Je také lepší chodit na menší nákupy do menších obchodů a nedělat takové ty týdenní velké nákupy. Samozřejmě úplně nejlepší je podpořit i lokální malé obchůdky. Ve chvíli, kdy si jídlo přinesu domů, je důležité vědět, kam ho uložit, jaké věci třeba patří do lednice – spousta lidí dělá chyby i v tomto. Lidé také neumí číst obaly a často nerozumí pojmům jako „spotřebujte do“ a „minimální trvanlivost do“, mnohdy se tedy zbaví i výrobků, které by byly úplně v pohodě na to je sníst.
Dále také v momentě, kdy už si něco uvaříme, často neumíme odhadnout velikost porcí. To znamená, že toho třeba uvaříme moc, a když hotové jídlo zbyde, tak nevíme, jak jej skladovat. Lidé třeba neví, že spousta věcí se dá zamrazit a že když na to nebudu mít chuť dnes, tak si to mohu dát do mrazáku a rozmrazit kdykoliv jindy. Často se také stává, že když už si lidé řeknou, že si ze zbylého jídla druhý den něco vykouzlí, tak jim chybí inspirace na to, co si ze zbytků udělat za nový pokrm. Nebo je nenapadne se o to podělit a vzít to třeba do práce a rozdělit se – prostě to vyhodí.
To je tedy takový průlet, ale samozřejmě těch motivací k zamezení plýtvání je více, třeba úklid lednice – aby mi to tam neplesnivělo. Nebo v momentě, kdy je větší domácnost a jeden člověk, který nakupuje a lednici plní, je důležité, aby věděl, jak tam jídlo ukládat, a věci, které mají kratší trvanlivost, dával dopředu. Hlavní je také „nesyslit“, nedělat si zásoby věcí, které potom zbytečně vyhodím, protože za půl roku s nimi nic nevymyslím.
Začali se lidé o plýtvání zajímat nyní se zdražováním potravin více?
Ano, zájem lidí o to, jak mohou potravinami neplýtvat kvůli zdražování, vzrůstá a začal vzrůstat už za covidu. Protože lidé byli najednou zavření doma a byl ten boom, kdy nakoupili zásoby, protože byla panika, že zboží nebude. My jsme potom viděli, že u nás na webu začínají vyhledávat informace, co s potravinami udělat. Najednou si i spousta lidí začala sama vařit a začali řešit, co s přebytky.
V tuhle chvíli, kdy se všechno zdražuje, stoupá počet lidí, kteří téma neplýtvání začínají řešit. My například víme, že česká domácnost, kdyby neplýtvala, ušetří až 8 tisíc korun ročně. Tím, jak se vše zdražuje, lidé vyhledávají také levnější formy potravin a začínají nad tím přemýšlet komplexně, tedy nejen, že nebudou plýtvat, ale zároveň koupí něco, co je tolik nestojí.
Chyby, které vedou k plýtvání, jsou často v nastavení systému. Jaké systémové změny se vám už povedly?
Několik už jich za sebou máme. První, které proběhlo, bylo v roce 2013 a bylo to díky naší kampani na křivou zeleninu. Ta se zapříčinila o to, že jsme začali lidem vysvětlovat, aby si v momentě, kdy jdou do supermarketu, nevybírali ovoce nebo zeleninu podle vzhledu. Zároveň jsme tlačili na supermarkety, aby od zemědělců přijímaly i plodiny, které nejsou úplně esteticky krásné. Podařilo se, že si od té doby můžete v některých obchodech koupit i tyto neestetické kousky. To byl tedy první takový systémový počin.
Dále jsme také stáli u velké změny, která měla za cíl, aby se zboží, které už není možné prodat v klasickém supermarketu větším než 400 metrů čtverečních, dávalo do potravinových bank. To jsou instituce, které v každém kraji přerozdělují darované potraviny lidem, co jsou v nouzi a jsou na tom sociálně hůře. To se nám tedy podařilo, je na to paragraf, změnil se zákon a už se to děje.
V současné chvíli máme další velký projekt, na kterém pracujeme už déle než dva roky, a je to systémová změna v oblasti darování hotových jídel. V České republice máme velmi přísná hygienická pravidla na to, jaké jídlo je možné darovat, v jakém stavu a jak dlouho po uvaření. My jsme si dělali rešerše v zemích Evropy a zjistili jsme, že máme ta pravidla opravdu hrozně moc přísná. Začali jsme tedy dávat dohromady metodiku pro kantýny, abychom poskytli jasný návod, v jakých podmínkách je možné darovat hotové jídlo.
Z průzkumu, který jsme si dělali, víme, že se ve veřejném stravování vyplýtvá několik tisíc tun jídla, které by se dalo sníst. To byl start pro naše rozhodnutí udělat další systémovou změnu. Nyní máme metodiku hotovou, víme, za jakých podmínek je možné jídlo darovat. V březnu jsme začali s převozy zbylých hotových jídel. Vozí se z kantýn buď do azylových domů, nebo v současné době i do míst, kde jsou ubytovaní uprchlíci.
Máme také v plánu vyvinout aplikaci, která by celý proces předávání zjednodušovala. Cílem je, aby kantýny nevydané jídlo automaticky předávaly dál. Ne jako se to děje teď, že se hotové jídlo vyhodí, protože jej nemohou využít nijak dál a zároveň nemají žádnou jinou možnost, jak s jídlem naložit. Víme, že v každé kantýně přibližně 20 porcí každý den zbyde.
Kdy si myslíte, že by aplikace mohla být hotová?
Od ledna jsme v pilotním režimu, ladíme samotný proces darování a převozů, síťujeme a zkoušíme do procesu namotivovat další subjekty: jak dárce, tak i příjemce. Aplikace by měla být hotová do jednoho roku. Už na ní pracujeme s organizací Česko Digital. Největší bariéra je nyní v pomalém rozšiřování sítě dárců. Bude skvělé, až se stane darování hotového jídla běžnou praxí. Normální je přece neplýtvat, a ne jídlo vyhazovat.
Od března se nám do dnešních dnů podařilo převést okolo 4 tisíc porcí, a to se pokrmy vozí pouze ze tří subjektů ke třem příjemcům. To číslo je opravdu krásné a motivuje nás to k tomu, abychom v tom pokračovali, ale myslím, že je před námi ještě dlouhá cesta k tomu, abychom přesvědčili subjekty k tomu, aby jídlo darovali.
Za dobu, co fungujete, se toho v oblasti plýtvání mnoho zlepšilo. Jsou nějaké věci, které se od roku 2013 staly naopak ještě větší výzvou?
Myslím si, že ne. My jsme na trhu 9 let a za tu dobu se to opravdu hodně posunulo dobrým směrem. Téma plýtvání jídlem se začíná brát jako vážné nejen ve společnosti, ale začínají to tak brát i firmy a organizace, které mají sílu změny udělat. S čím teď bojujeme a co bychom chtěli udělat, je přesvědčit Prahu, abychom našli cestu, jak získávat informace o množství odpadů. To znamená, abychom věděli, v jakých rovinách se jídlo vyhazuje a kolik odpadu je, kolik se toho vlastně vyplýtvá. Nám chybí data, která by nám ukázala, kde je v Česku problém nejpalčivější, a díky kterým bychom mohli vymyslet další systémové změny k tomu, aby se plýtvalo méně.
Vy jste vydali kuchařku Zachraň jídlo v kuchyni, plánujete nějaké další publikace?
Nejste první, kdo se ptá. My jsme kuchařku vydali už v roce 2019 a potom jsme dělali ještě jeden dotisk. V kolaboraci s Papelote jsme loni vytvořili Papírovou spižírnu, která je takovým dotvořujícím nástrojem spíše pro mladší cílovku. Slouží k zaznamenávání různých receptů a motivací, jak k plýtvání přistoupit. Na publikaci se nás ale začínají lidé ptát a říkají, že by chtěli další. Je to ale hrozně moc práce a nás je málo, takže v tuhle chvíli je to spíše takové vzdálené. Nemáme na to teď kapacitu.
