S Annou o ekonomické krizi na Srí Lance, bezpečnostní situaci v zemi, ale také o jejím obchodě Anna in the jungle, ve kterém zaměstnává tamní ženy a muže.
Anna Ratnayake odjela během studií v roce 2018 na Srí Lanku, kde si našla manžela a v exotické zemi již zůstala. Nyní tam provozuje bungalov a zřídila si obchod Anna in the jungle, v rámci kterého vytváří pracovní příležitosti pro ženy a muže na Srí Lance.
V našem rozhovoru jsme si povídali o hluboké ekonomické krizi, v níž se Srí Lanka v současné chvíli nachází, o bezpečnosti v zemi, ale také o tom, v čem je život na ostrově lepší než ten v Česku. Anna se nám také svěřila s tím, na kolik peněz měsíčně vyjde život na Srí Lance, zda je pro Evropany těžké pořídit si tam nemovitost, a věnovali jsme se i jejímu obchodu. Anna totiž zaměstnává tamní ženy a muže, kteří ručně vyrábí krásné vybavení do bytu, jež se následně dováží do Česka.
Srí Lanka prožívá nejhlubší krizi od roku 1948, kdy se dokonce dostala do platební neschopnosti. Jedná se o krizi ekonomickou, nebo už mluvíme i o té uprchlické?
Je to krize ekonomická.
Rod Radžapaksů se drží u moci už dvě dekády, zemi rozkradl, nevedl ji tak, jak měl, na rozvoj země si napůjčoval spoustu peněz od Číny a do toho si ještě hodně hrabal do vlastních kapes.
Dočetla jsem se, že vláda viní pandemii koronaviru, ale někteří tamní obyvatelé současného prezidenta Radžapaksu a jeho rod. Kde je pravda?
Asi bych nevinila pouze prezidenta, důvodem krize je souhrn několika různých událostí. Velkou roli sehrála pandemie koronaviru a hřebíčkem do rakve byla válka na Ukrajině, kvůli které rostou ceny benzinu a ropy. Ale pravda je, že kámen úrazu je v rodině Radžapaksů. On to totiž není jenom prezident. Jeho bratr byl premiér, další bratr ministr financí a do vysoké politiky bylo zapojeno i dalších 20 až 30 jeho bratranců či rodinných příslušníků. Rod Radžapaksů se drží u moci už dvě dekády, zemi rozkradl, nevedl ji tak, jak měl, na rozvoj země si napůjčoval spoustu peněz od Číny a do toho si ještě hodně hrabal do vlastních kapes.
Na Srí Lance prý chybí jak pohonné hmoty, tak potraviny a léky. Pociťují tento nedostatek všichni obyvatelé? Nebo se krize týká pouze těch nejchudších?
S nedostatkem bojují naprosto všichni, tedy krom těch nejvyšších politiků, jako je rodina Radžapaksů. Zhruba před dvěma týdny kvůli tomu dokonce premiér odstoupil, ale stále je členem Parlamentu a na zasedání přiletěl vrtulníkem. Takže on nedostatek benzinu pravděpodobně nepociťuje, ale zbytek Srí Lanky ano. Benzin je opravdu nedostatkové zboží.
Stoupla i cena pohonných hmot?
Ano, nyní za litr benzinu, pokud je, platíme asi 420 rupií, tedy 28 korun. Přitom ještě měsíc zpátky stál zhruba 23 korun. To je na místní podmínky extrémně vysoká cena. A mimo to tedy benzin a nafta v zemi vůbec nejsou.
Srílančané stojí celé dny ve frontách, čekají, až přijede cisterna, a kvůli nedostatku pohonných hmot museli upravit i svůj život. Hodně se chodí pěšky a ti, kteří se k pohonným hmotám dostanou, jezdí velmi pomalu, což je pro tuto zemi neobvyklé. Pohyb se omezuje pouze na to nejnutnější a prioritizují se různé skupiny. Například včera na benzince dávali benzin jenom rodinám s dětmi, které měly zkoušky ve škole. Rodiny dostaly dva litry, aby dostaly své ratolesti do školy.
Školy se úplně neuzavřely, ale zrušily se maturity, protože byl nedostatek papíru. Přijde mi to jako blbý vtip, ale opravdu to tak bylo.
Četla jsem, že v zemi došlo i k uzavření škol. Jak moc je omezen i váš život?
Školy se úplně neuzavřely, ale zrušily se maturity, protože byl nedostatek papíru. Přijde mi to jako blbý vtip, ale opravdu to tak bylo.
Já a můj manžel krizi pociťujeme především tak, že ubylo turistů a opět jsme bez příjmu. Nejdřív to byl koronavirus, kdy k nám rok a půl nikdo nejezdil. V loni na podzim se hranice opět otevřely, což byla velká úleva, zvládli jsme si něco málo našetřit a mysleli jsme si, že jsme z nejhoršího venku. Jenže teď jsme opět bez turistů a dostáváme jednu zrušenou rezervaci za druhou. Musíme velmi šetřit. Ceny zde rostou raketově, je tu ohromná inflace, takže vaříme na ohni nebo na elektrickém vařiči, který můžeme využívat pouze tehdy, když jde proud, což také není pořád… Plyn, na kterém se obvykle vaří, téměř není k sehnání, a když ano, tak pouze ve větších městech.
Snaží se vláda tuto krizi nějak řešit? Případně jak?
Ano, pár pokusů o řešení krize ze strany vlády proběhlo, ale nemyslím si, že by to k něčemu vedlo. Prezident Radžapaksa je stále u moci a novým premiérem se stal pán, který byl premiérem již šestkrát a je velice dobrým přítelem bývalého premiéra. Je to tedy v podstatě z bláta do louže a navenek to možná vypadá, že se něco děje, ale není to tak. Srí Lanka je dobrá v recyklování ministrů.
Pokud totiž Radžapaksa opustí vysokou politiku, bude čelit mnoha trestním oznámením a vnímá to tak, že buď bude žít a bude se držet kormidla, nebo se ho pustí a půjde do vězení.
Veřejnost volá po rezignaci prezidenta Gotabaji Radžapaksy. Je to podle vás reálné?
Myslím, že to reálné není a bude u moci, dokud nezemře. Pokud totiž Radžapaksa opustí vysokou politiku, bude čelit mnoha trestním oznámením a vnímá to tak, že buď bude žít a bude se držet kormidla, nebo se ho pustí a půjde do vězení.
Nedostatek důležitých surovin může vést k rabování. Setkáváte se s ním?
Ne, je tady velmi bezpečno.
V médiích se píše o tom, že na Srí Lance probíhají násilné protesty. Policie prý dostala povolení do civilistů střílet. Je to pravda?
Ano, to je pravda. Pokud protestující chtějí něco pálit nebo jsou agresivní, tak po nich policie může střílet.
Momentálně je ale na Srí Lance opravdu bezpečno. Místní si turistů neuvěřitelně váží, pomalu je budou nosit na rukou a znamenají pro ně opravdu hrozně moc.
Blíží se letní dovolené a mnoho Čechů s oblibou cestuje právě na Srí Lanku. Je to nyní bezpečné?
Je tu bezpečno, pokud teda turisté nezamíří do Kolomba do centra protestů. Ačkoli i tam už je dnes bezpečno. Vyhrocený byl pouze jeden den, když odstupoval premiér, svolal skupiny svých příznivců a v podstatě je vyslal do centra protestů, aby vznikly větší nepokoje. Konflikt byl tedy vykonstruovaný.
Momentálně je ale na Srí Lance opravdu bezpečno. Pokud se sem turisté vydají, tak ale musí počítat s tím, že sem tam jim může taxi zrušit jízdu, protože není palivo, nebo že vypadne proud, což lze vyřešit power bankami. Místní si turistů neuvěřitelně váží, pomalu je budou nosit na rukou a znamenají pro ně opravdu hrozně moc.
Z jakého důvodu teď na Srí Lanku nejezdí turisté?
Začalo to během nepokojů při odstupování premiéra. Místní lidé tehdy začali pálit sídla rodiny Radžapaksů a také autobusy, v nichž byli po zemi rozváženi příznivci pana prezidenta. Během toho dne zemřelo přibližně 8 lidí, což také proniklo do mezinárodních médií a hodně lidí se toho zaleklo. Mají pocit, že tu není bezpečno.
V souvislosti se současnou krizí, nepřemýšlíte o návratu do Česka?
Zatím ne.
Jak dlouho už na Srí Lance žijete?
Už tu žiji 4 roky. Poprvé jsem sem přijela v roce 2018, a to pouze na měsíc. Ještě jsem totiž studovala, ale měla jsem chuť odjet do Asie, tak jsem se přihlásila jako dobrovolník. Na Srí Lance jsem pak ale potkala mého dnes už muže, takže po návratu do Česka jsem se sem rychle vrátila.
Jak na to reagovala vaše rodina?
Oni mě už dost znají, takže když jsem jela na Srí Lanku poprvé, tak mi říkali, že si tam najdu Srílančana a zůstanu tam. Navíc jsem ještě předtím žila v Anglii a rodina ví, že mám takové toulavé kecky.
Život na Srí Lance je mnohem pomalejší a klidnější. Když jsem v Čechách, tak mám FOMO, kdežto na Srí Lance je to víc na pohodu.
Můžete nám přiblížit, jaký je rozdíl mezi životem na Srí Lance a v Česku?
Vždy říkám, že je to 50:50. Když jsem v Čechách, tak si užívám spousty věcí, kterých si na Srí Lance užívat nemohu. Kavárny, společenský život, kina, divadla, užívám si rodinu… i čtyři roční období jsou skvělá, ač na ně v Česku nadáváme. Na druhou stranu život na Srí Lance je mnohem pomalejší a klidnější. Když jsem v Čechách, tak mám FOMO, kdežto na Srí Lance je to víc na pohodu. Celkově je tu člověk víc spojený s přírodou, lidé jsou tu klidnější. I přesto, že je tu nyní extrémní ekonomická krize, tak lidé tu v klidu stojí ve frontě, čekají na palivo a jeden pán byl dokonce tak vynalézavý, že se tím začal živit. Když někdo potřebuje palivo, tak za 2 000 rupií (tedy 129 korun) mu vystojí frontu (smích). To je úplně skvělé.
Mnoho lidí budou pravděpodobně zajímat finance. Můžete nám prozradit, na kolik vás měsíčně vyjde život na Srí Lance?
Nyní se vše velmi zdražuje. Když jsem se sem přistěhovala, tak jedna česká koruna byla sedm rupií a dnes je jedna koruna 15 rupií. Blbě se to počítá, protože spolu s manželem máme poměrně veliký pozemek, na kterém žijeme, ale teď se plánujeme stěhovat do baráčku, do nájmu. Je to veliký hezký barák a měsíčně nás bude stát 1 600 korun, což je jako nic. Bydlení je tu velmi levné, jídlo je tu také v porovnání s Českem levnější a dražší jsou pouze sýry, víno, pivo a další věci, které se dováží. Přesnou částku, na kolik nás život zde vyjde, odhadnout bohužel nedokážu. Máme totiž bungalov, který pronajímáme turistům, a jídlo tak nakupujeme nejen pro nás, ale i pro ubytované hosty.
Vlastnit bungalov v exotické zemi je sen mnoha Evropanů. Je náročné jej získat?
Ano, je to náročné, protože cizinci zde nemohou nic vlastnit. Já mám rezidentská víza a stále tu nemůžu nic vlastnit, dokud nebudu mít druhé občanství. Ale dá se to obejít. Musíte si najít Srílančana, kterému hodně věříte, a v podstatě přes něj můžete něco koupit či pronajmout. Všechno tedy řeším přes manžela a ještě jsme si udělali něco jako české s. r. o., takže 40 % vlastním já a zbytek můj muž. To je nejvyšší procento, které mohu ve firmě na Srí Lance vlastnit.
Nakoupím materiál, najdu místní ženy, které chtějí pracovat a nemají příjem, naučím je to, poskytnu jim materiál a ony ve volných chvílích pracují.
Kromě toho také máte obchod Anna in the jungle. Jaké věci u vás v obchodě člověk najde?
Máme macrame, vyšívané polštáře a keramiku. Keramika se prodává úplně nejlépe, ale tu si nevyrábíme sami. Vyrábí nám ji umělci z komunitních projektů, kterým dáme design a oni nám jej vyrobí.
Macrame a polštáře si vyrábíme sami. Nakoupím materiál, najdu místní ženy, které chtějí pracovat a nemají příjem, naučím je to, poskytnu jim materiál a ony ve volných chvílích pracují. Zaplaceno pak dostanou za všechny výrobky, které mi přinesou. To je takový náš nejhlavnější produkt, u kterého bych byla ráda, aby se prodával co možná nejvíce.
Ale v Čechách je takový „problém“, že jsme hrozní kutilové a všechno si vyrobíme (smích). Mnoho žen se nechává mými výrobky inspirovat, stává se to opravdu často, takže s tím teď tak trochu bojuji a snažím se vymyslet nové produkty, které si lidé tak jednoduše nevyrobí a zároveň je s místními ženami zvládneme udělat.
Promítla se ekonomická krize i do vašeho podnikání?
Ano, do Česka vždy posíláme velké boxy a naposledy jsme je posílali na konci roku 2021. Už tehdy to byl problém, a to ještě nebyla válka na Ukrajině. To, že přijde ekonomická krize, zdejší vláda asi tušila a snažila se podpořit export, což udělala tak, že omezila import. Jenže politikům nedošlo, že jsme na ostrově a že když lodě nepřijedou k nám, tak nemají ani jak odjet. Je tedy obrovský nedostatek kontejnerů, na které se čeká i dva měsíce a jejich cena raketově vzrostla.
