S poslankyní Klárou Kocmanovou (Piráti) o sexismu, kvótách a včelích královnách ve vysoké politice, ale také o tom, zda má nyní šanci projít manželství pro všechny.
Devětadvacetiletá Klára Kocmanová (Piráti) je aktuálně nejmladší poslankyní ve Sněmovně, kam kandidovala jako dvojka ve Středočeském kraji. Dlouhodobě se věnuje sociálním tématům, čemuž dle svých slov vděčí své mamince, jejíž rozvinuté sociální cítění vždy obdivovala. Kromě dostupnosti bydlení a redefinice znásilnění se zasazuje například také o manželství pro všechny.
V rozhovoru pro Refresher uvedla, že by si ve vysoké politice přála více žen a mladých lidí. Prostředí, které se vyznačuje časovou a psychickou náročností, sexismem a toxicitou jim ale v ústrety zatím úplně nejde. „Se sexismem jsem se poprvé setkala, když jsem začínala v komunální politice. Šla jsem na schůzku s kolegy, kde byli pouze muži. Přišla jsem a říkali: ‚A, slečna je tu kvůli zápisu, že?‘ Automaticky předpokládali, že jsem přišla dělat zápis, jelikož jsem byla mladá a jediná žena mezi nimi,“ uvedla poslankyně.
Loni v říjnu jste byla zvolena poslankyní za Pirátskou stranu ve Středočeském kraji. Prorazila jste skleněný strop?
Nemyslím si, že jsem skleněný strop rozbila, naopak se nám trošku snížil. Vnímám to tak především kvůli tomu, že v minulém volebním období bylo v Poslanecké sněmovně více mladých poslanců. Pravda, mladých poslankyň tady nebylo tolik, i když myslím, že jedna byla ještě mladší než já teď. Ale mrzí mě, že mladých lidí je tu tak málo. Cítím tak větší zodpovědnost, že pro svou generaci musím udělat o to víc.
Proč nejsou mladí lidé v politice?
Politika je časově náročná věc, kterou spousta lidí dělá nad rámec svého studia, práce, ve svém volném čase. Právě volný čas je mnohdy třeba obětovat. Myslím, že v momentě, kdy se někdo do politiky pustí, tak jej nadchne na začátku, ale časová náročnost může spoustu lidí odrazovat. Mnohdy se to pojí i s předsudky a s tím, že politika je poměrně toxické prostředí. Fungovat v politice je tudíž náročné jak časově, tak psychicky.
Jako první se mě vždy někdo zeptá, jak to, že jsem v politice, když jsem mladá. Je to něco, co musíte pořád vysvětlovat, stát si za tím. Ale proč bych nemohla?
Například Piráti měli na kandidátních listinách hodně mladých lidí, ale tím, jak se hodně kroužkovali kolegové od Starostů, se spousta našich kandidátů nedostala. Měli jsme je na dost vysokých pozicích a mrzí mě, že tu nyní nejsou, protože věřím, že by byli skvělými poslanci a poslankyněmi.
Na skleněný strop jsem se ptala proto, že žen je ve vysoké politice dlouhodobě nedostatek. Jaké hlavní důvody spatřujete v jejich nízkém zastoupení?
Svůj podíl určitě nese toxické prostředí, které jsem zmínila. Zároveň se do toho promítá fakt, že ženy jsou často pečující – starají se o děti nebo své příbuzné častěji než muži. Tím pádem nemají potřebný čas, který by v takové míře mohly věnovat zájmu o politiku.
Je to vlastně paradox, protože u nás panuje předsudek, že politika je mužským prostředím. Čím více o tom takto mluvíme, tím více si ho pěstujeme. Já o tom ale tak mluvit nechci. Ženy i muži mají jinou životní zkušenost, tím pádem i jiné priority – chtějí prosazovat jiné záležitosti. Žen je v populaci přes 50 % procent, i zastoupení v politice by mělo co nejvěrněji kopírovat rozložení ve společnosti.
Ženy jsou oproti Poslanecké sněmovně naopak ve vyšší míře zastoupeny v komunální politice, jelikož se dá lépe časově zvládnout a skloubit. Zastupitelstvo jedná například jednou za měsíc, nebo i jednou za tři měsíce. A i když se schůze občas protáhne do noci, je to jen jednou za čas. Zároveň to mají daní politici a političky v podstatě doma, protože v těch městech žijí, tudíž nemusí nikam daleko dojíždět. Komunální politika je pro ženy příznivější, byla bych ráda, aby tomu tak bylo ve všech patrech.
Nedal by se stejný argument použít i na zastoupení lidí z nižších vrstev?
Určitě, i zde existuje celá řada překážek. Je třeba mít politické zastoupení takové, jaké je i zastoupení populační. Nikoli jen mezi muži a ženami, ale i napříč všemi vrstvami a patry společnosti, včetně zázemí a věku. Pro náš dvousetčlenný pracovní kolektiv je nejlepší, když je rozložení skutečně co nejširší. Když sem přichází lidé z různých profesí, praxí, zkušeností.
My Piráti se v co největší míře snažíme, aby se i lidé z nižších vrstev mohli zapojit do politiky. Máme například poměrně dost nízký členský příspěvek, minimální hranice je asi 200,– za rok. To znamená, že členství je přístupné i lidem, kteří by si to jinak kvůli finanční bariéře nemohli dovolit. Myslím si, že je to zásadní. Také když pořádáme schůze, vždy myslíme na to, aby byl v místě dětský koutek nebo hlídání pro děti. Aby se mohly zapojit i matky a nemusely hlídat celou dobu děti. Máme také vnitrostranickou skupinku, která se jmenuje Rovné šance a snaží se vytvořit podporující prostředí pro všechny.
O této problematice jsem nedávno hovořila při průzkumu veřejného mínění, který jsem dělala. Padla tam právě otázka na zastoupení lidí z nižších vrstev. Když se takový člověk do politiky dostane, tak se trochu od toho svého prostředí oddělí. Najednou přestává být součástí nižší vrstvy, ze které přichází. Je snadné na to zapomenout. Nicméně stále mají svou životní zkušenost, tudíž jejich zastoupení je důležité.
V Česku velmi často a rádi například volíme za politiky lékaře. Jsou to pro nás důvěryhodné osobnosti, jsou zkušení. Představují „ideální kandidáty“. Když někdo vidí na kandidátce MUDr., automaticky jej kroužkuje. Na druhou stranu, kdyby Poslanecká sněmovna byla složená jen z doktorů, tak se řeší jen zdravotnictví a ostatní by šlo stranou. Nedokážu přijít na to, proč jsou lékaři v politice lepší než kdokoli jiný – než mladí lidé nebo třeba řemeslníci. Politickou profesi se musí naučit jak lékař, tak kdokoli jiný. Proto mi přijde paradoxní, že upřednostňujeme lidi jen na základě titulu. Měli bychom spíše více myslet na správné rozložení.
Zaznívá i argument, že ženy prostě nemají o politiku zájem. Je podle vás relevantní?
Podle mě ne. Často se setkávám s tím, že ženy nemají takové sebevědomí, co se týče vstupu do politiky jako muži. Ženy je potřeba postrčit k tomu, aby se začaly o politiku zajímat, nebo začaly dokonce kandidovat. Pak jsou z nich skvělé političky. Takovou zkušenost mám s minimálně deseti ženami, se kterými jsem se o tom bavila. Jen potřebovaly, aby je někdo motivoval, že na to mají. Muži ale často neřeší, zda jsou „dost dobří“, zda mají tu správnou kvalifikaci. A zatímco ženy váhají, zda do politiky vstoupit, muži už do toho jdou. Samozřejmě to nelze vztáhnout na všechny, ale jedná se o jednu z příčin, proč je žen v politice tak málo. Rozhodně to není o tom, že by vyloženě nechtěly. Spíš si myslí, že na to nemají – přestože mají!
S poslankyní Klárou Kocmanovou jsme dále hovořily o:
- Kvótách jako možném řešení nízkého zastoupení žen v politice;
- průbojnosti a ostrých loktech ve vysoké politice;
- „pirátském“ generickém maskulinu;
- sexismu a sexualizovaném násilí, kterému musí političky čelit mnohdy na denní bázi;
- fenoménu včelích královen;
- (chybějící) ženě v prezidentském úřadě;
- manželství pro všechny, tvrdé protiinterupční legislativě v Polsku & redefinici znásilnění.
