Lifestylový obsah, který inspiruje, vzdělává i baví, najdeš na webu Refresher.
Články o módě, hudbě, sportu či jiných zajímavostech najdeš na webu Refresher. Čti rozhovory se zajímavými osobnostmi, otestuj se v kvízech, načerpej inspiraci, co sledovat, poslouchat nebo jaké trendy právě letí. Sleduj lifestylový obsah na webu Refresher.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Sdílet článek:Sdílet:
Odkaz byl zkopírovaný.
Zdroj:
se souhlasem iniciativy Nahlas
S Annou Schubertovou z iniciativy Nahlas o sexualizovaném násilí na Univerzitě Karlově, o tom, proč etický kodex nezakazuje vztah mezi studentem a profesorem, ale také o tom, jak můžeme sexualizovanému násilí předcházet.
Iniciativa Nahlas upozorňuje na sexualizované násilí páchané na Univerzitě Karlově. Orgány se snaží přimět, aby změnily postupy ve školách, které by obětem zaručily větší ochranu, a aby samotné nahlášení bylo více variabilní.
S Annou Schubertovou z iniciativy jsme se bavili o tom, proč etický kodex nezakazuje vztah mezi studentem a profesorem, o tom, jak můžeme rozeznat, kdy je chování profesora za hranou, ale také o tom, jak můžeme sexualizovanému násilí předcházet.
Iniciativa Nahlas je studentská organizace zabývající se problémy sexualizovaného násilí na Karlově univerzitě. Kolik máte členů?
V současné době máme zhruba 10 stálých členů.
Kdy vaše iniciativa vznikla?
Vznikli jsme v únoru roku 2022, takže fungujeme relativně krátce. Část z nás se znala jako kamarádi, toto téma nás nějakým způsobem pálilo, a tak jsme se mu v návaznosti na kauzu doc. Christova začali více věnovat. V průběhu semestru se k nám připojili další studující, kteří jsou teď důležitou součástí týmu.
Fungujeme čistě na dobrovolnické bázi a budeme i nadále, zároveň ale v průběhu následujících měsíců máme v plánu požádat o nějakou podporu. Už nyní jsme totiž do iniciativy investovali vlastní prostředky a rádi bychom získali možnost rozvíjet další aktivity.
Zdroj: REFRESHER/David Marcin
Bohužel, postupy řešení sexualizovaného násilí jsou nastaveny tak, že se jen málokdo odváží vyjít s tím ven. Když se instituce chlubí, že ještě žádný případ neměla, může to znamenat spíše to, že nemá dostatečnou důvěru.
Dočetla jsem se, že první případy sexualizovaného násilí byly zaznamenány na filozofické fakultě. Týká se tento problém i ostatních fakult UK?
Sexualizované násilí se určitě nevyskytuje pouze na filozofické fakultě a ani si nemyslím, že by byl u nás tento problém výraznější než na jiných fakultách. Bohužel, postupy řešení sexualizovaného násilí jsou nastaveny tak, že se jen málokdo odváží vyjít s tím ven. Když se instituce chlubí, že ještě žádný případ neměla, může to znamenat spíše to, že nemá dostatečnou důvěru.
Setkávají se se sexualizovaným násilím pouze studentky, nebo i studenti?
Určitě se to týká i studentů, ale studentek je převaha. Je to dáno kulturními vzorci, například v populární kultuře jsou hierarchicky nevyvážené vztahy mladých žen a starších mocných mužů silně romantizované. Když si budete číst českou klasiku, téma vztahu studentky s pedagogem se tam objevuje jako takový evergreen. Takže k vaší otázce: setkávají se s ním i studenti, ale vztahům mezi studentkami a pedagogy se nahrává…
Například na Západě jsou vztahy mezi studentkami a pedagogy často úplně zakázané, ale u nás k tomu zatím máme daleko.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Jak se etický kodex UK staví k poměru pedagoga se studentkou/studentem.
Jak by měl ideálně vypadat systém nahlašování nevhodného chování.
Jak mohou školy sexualizovanému násilí předcházet.
V etickém kodexu není jasně uvedeno, že profesor nemůže mít poměr se studentkou?
Etický kodex upravuje pouze to, že by pedagog neměl zneužívat svoji autoritu nebo že by se neměl chovat nemorálně, ale není to tam rozvedeno. V tuto chvíli tam není ani explicitně zmíněno sexualizované násilí, což vnímáme jako problém.
Jako inciativa požadujeme, aby v případě, že vznikne vztah mezi vyučujícím a studující*m, bylo povinné jej nahlásit, a aby se mezi nimi zamezilo pedagogickému kontaktu. To je určité minimum, které může alespoň předcházet konfliktům zájmů při hodnocení.
Například na Západě jsou vztahy mezi studentkami a pedagogy často úplně zakázané, ale u nás k tomu zatím máme daleko. Je to dáno i určitou představou, že tu máme svobodomyslné prostředí, ve kterém žádná rigidní pravidla nepotřebujeme. Ale jak se ukazuje z konkrétních kauz, je myslím potřeba určitá pravidla nastavit, to svobodomyslné prostředí totiž může někoho naopak dost omezovat.
Jak můžeme rozeznat, kdy je chování profesora za hranou? Kde je ta hranice?
Asi bych nebyla schopná takhle od stolu nakreslit nějakou jasnou hranici, ta se bude samozřejmě lišit i v závislosti na povaze studovaného oboru. Je klíčové, že nějaké chování narušuje naše osobní hranice a my z toho nemáme dobré pocity. Nemusí to být jen stereotypní představa starého pána, který studentce sahá na nohu a nabízí jí explicitní výhody, když s ním vstoupí do intimního styku. Někdy to může vypadat i tak, že se vyučující vyptává na osobní otázky, narušuje osobní zónu nebo nerespektuje, že druhá strana o interakci nemá zájem. A i když vyučující ničím explicitně nevyhrožuje, můžu mít obavu, že když ho rázně odmítnu, nedoporučí mě na stáž nebo mi u zkoušky zavaří víc než spolužákům.
Co je cílem vaší iniciativy?
Naším cílem není problém úplně odstranit, to asi není možné. Cílem je přimět orgány, aby prostředí ve školách nastavily tak, aby ve chvíli, kdy tento problém vznikne, existovala možnost, jak ho účinně řešit.
Zdroj: REFRESHER/David Marcin
Požadujete, aby univerzita změnila postup při nahlášení sexualizovaného násilí. Jak by podle vás měl ideálně vypadat?
Měl by mít nějakou variabilitu, tzn. že poškozená osoba by měla mít možnost vybrat si, jak incident nahlásí, jestli chce mluvit s ombudsmanem, s vrstevníkem nebo podnět jen anonymně napsat do aplikace. Zároveň by do toho měli být zapojeni odborně vyškolení lidé, kteří budou mít řešení těchto případů jako pracovní náplň – jak jsme sami zjistili, proces podávání podnětu je časově extrémně náročný. Řešením by například bylo to, aby univerzita, ale i každá fakulta měla svoji ombudsmanku nebo ombudsmana.
Chceme, aby nahlášení sexualizovaného násilí bylo transparentní, aby instituce specifikovala, jak bude probíhat, a aby zaručila maximální možnou anonymitu a ochranu obětem.
Ombudsmani tedy zatím ještě na fakultách nejsou? Myslela jsem, že po kauze Dominik Feri univerzita slíbila, že budou…
Například právnická fakulta už svého ombudsmana má, Univerzita Karlova v současné chvíli pracuje na univerzitní koncepci, filozofická fakulta tuto instituci bude snad zavádět příští rok... Doufáme, že další fakulty budou následovat.
Víme o případech necitlivých výslechů, zveřejnění jmen poškozených studujících nebo o zpochybňování důvěryhodnosti obětí na základě jejich akademických výsledků.
Zároveň voláte po větší ochraně poškozených. Ta současná je podle vás nedostatečná?
V současné době tato ochrana není nijak pevně ukotvena, a tak záleží na tom, jak se k tomu postaví představitelé té které univerzity nebo fakulty. Víme o případech necitlivých výslechů, zveřejnění jmen poškozených studujících nebo o zpochybňování důvěryhodnosti obětí na základě jejich akademických výsledků. Je zásadní proces nastavit tak, aby se studující nemuseli k nepříjemným a traumatickým zážitkům pořád dokola vracet a aby jejich identitu znalo jen velmi malé množství osob. Podobné principy se koneckonců prosazují i v trestním právu.
Může mít vliv na řešení sexualizovaného násilí na univerzitách i to, že většina vedení, profesorů, pedagogů a dalších pracovníků jsou muži?
Může to být jeden z důvodů, proč se tématu nevěnovala dostatečná pozornost. Na UK máme poprvé rektorku ženu a již nyní vidíme, že se k tématu vztahuje mnohem zodpovědněji.
Pod otevřený dopis, který máte vyvěšený na webu, se podepsalo na 540 osob. Považujete to za úspěch?
Považujeme to za úspěch, v pondělí (6. června, pozn. redakce) jsme dopis odeslali vedení Univerzity Karlovy a filozofické fakulty. Měli jsme pocit, že jsme dosáhli čísla, kdy má smysl ho poslat dál. Teď jsme ve fázi, kdy jednáme s paní rektorkou, abychom zjistili, jak se univerzita staví k našim požadavkům.
S filozofickou fakultou již komunikujeme od zveřejnění, takže tam oficiální odeslání dopisu mělo spíše formální význam. Potěšilo nás nicméně, že mu vyslovil jednomyslnou podporu Akademický senát FF UK i to, že se na naplnění některých požadavků už pracuje.
Sexualizované násilí se netýká pouze UK, ale i dalších univerzit. Jste s nimi v kontaktu?
Tohle téma v Čechách neřešíme jen my, existuje množství studentských spolků a iniciativ. Vídáme se se zástupkyněmi DAMU Ne!musíš to vydržet a FAMU Ne!musíš to vydržet, setkali jsme se se studujícími na UMPRUM, FHS i z dalších fakult UK. Naše kamarádka zároveň otevírá pobočku Iniciativy na FF MUNI. Rádi se s aktivními studujícími spojíme a podělíme se s nimi o naše zkušenosti.
Zdroj: REFRESHER/David Marcin
Když se bavíme o spolupráci, nepřemýšlíte o tom, že byste téma sexualizovaného násilí začali komunikovat i s dalšími podpůrnými organizacemi?
Ano, kauzu docenta Christova jsme konzultovali například s proFemem, jsme napojeni na zástupkyně Národního kontaktního centra – Gender a věda a o dalších možnostech spolupráce jednáme.
Na základě rozhovorů se známými víme, že se sexualizované násilí týká nejen středních, ale také základních škol. Takoví studenti jsou mladší, mocenské rozdíly jsou ještě větší a oni si nemusí uvědomit, že je něco v nepořádku.
Setkávají se podle vás se sexualizovaným násilím i studenti středních škol?
Na základě rozhovorů se známými víme, že se sexualizované násilí týká nejen středních, ale také základních škol. Takoví studenti jsou mladší, mocenské rozdíly jsou ještě větší a oni si nemusí uvědomit, že je něco v nepořádku. Tématu se věnuje například organizace Konsent, ale mám pocit, že se o problému zatím tolik nemluví i proto, že se ve veřejném prostoru zatím nevyskytlo tolik kauz.
Je dobré být pozorný ke svému okolí, všímat si toho, jak se kdo cítí, a ve chvíli, kdy jsme svědky ubližujícího chování, se ohradit.
Jak můžeme sexualizovanému násilí předcházet?
Je dobré být pozorný ke svému okolí, všímat si toho, jak se kdo cítí, a ve chvíli, kdy jsme svědky ubližujícího chování, se ohradit. Zároveň bychom měli mít na paměti, že je to citlivé téma a oběti musí být v bezpečí. Rozhodně bychom neměli podnikat kroky, které je mohou ohrozit.
Předcházet sexualizovanému násilí však musí i samy univerzity. Zaměstnancům i studujícím by se měly nabízet workshopy, školení a metodiky, aby se problematického chování vyvarovali, aby jej byli schopni rozpoznat a účinně se bránit.
Vidíte od začátku vaší iniciativy nějakou změnu k lepšímu?
Určitě. Když jsme šli s pravdou ven, ve veřejném prostoru bylo známo jen velmi málo případů toho, že se na univerzitách něco takového děje. Dnes už jich je výrazně více, studující i instituce začínají o sexualizovaném násilí mluvit nahlas, a to považujeme za pozitivní změnu. Další pozitivum je, že jak fakulta, tak univerzita problém berou vážně a že se snad brzy dočkáme konkrétních změn.
