Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Byl nadějným bojovníkem, kariéru mu však utnulo brutální pobodání, při kterém málem zemřel. Následně se vydal na dráhu zločince. Se svým gangem ukradl zhruba 53 milionů liber a dodnes se jedná o jednu z největší bankovních loupeží všech dob.
Měl rád gambling, večírky a při obrážení nočních klubů se na ulici často dostával do rvaček. Stýkal se s nebezpečnými lidmi a nadělal si i nebezpečné nepřátele. To jej, v kombinaci s divokým způsobem života, jednoho večera málem stálo život a jen zázrakem se mu podařilo přežít.
MMA bojovník Lee Murray, který v minulosti bojoval i v UFC, oslavoval na konci září roku 2005 v londýnském nočním klubu Funky Buddha narozeniny jedné britské modelky. Alkohol tekl proudem a Murray se dobře bavil – a to i přesto, že jej na tom stejné místě jen pár týdnů předtím napadli nožem. Bujaré narozeninové oslavy ale vystřídalo opět krvavé drama. Téhož večera se zde totiž bojovník stal terčem dalšího, ještě brutálnějšího útoku.
Málem vykrvácel na ulici
Z baru bojovník odcházel až po zavíračce ve 3 hodiny ráno, klidná cesta domů jej ale nečekala. Venku si totiž všiml party mužů, kteří se rvali s jedním z jeho přátel. Rozhodl se proto zakročit, jak už to měl ostatně ve zvyku. „Chtěl jsem mu pomoct, mého kamaráda bilo šest nebo sedm chlápků,“ popisoval Murray šarvátku. Když ale příteli přispěchal na pomoc, dostal zásah nožem.
Podle toho, jak ze mě tryskala krev, jsem věděl, že mě bodli do srdce. Krev ze mě stříkala asi metr daleko. (...) Lehl jsem si na zadní sedadlo, krev ze mě stříkala až na střechu.
Zdroj: Getty Images/Jules Annan/Avalon
„Nejdřív mě bodli do hlavy. Nejprve jsem si myslel, že to byl úder pěstí. Když jsem ucítil, jak mi po tváří stéká krev, utřel jsem ji a rval se dál. Pak jsem se podíval dolů a krev mi stříkala z hrudníku. Podle toho, jak ze mě tryskala krev, jsem věděl, že mě bodli do srdce. Krev ze mě stříkala asi metr daleko,“popsal útok.
Rvačka rychle přerostla v hromadnou bitku, do které se zapojovali další muži, dokud celou skupinu nerozehnal až příjezd policie. Útočníci prchli z místa a stejně tak utekl i pobodaný Lee Murray, kterému pomohly dvě dívky, jimž zrovna skončila směna v nedalekém kasinu. Řekl jim, že ho bodli do srdce a potřebuje zavézt do nemocnice.
„Lehl jsem si na zadní sedadlo, krev ze mě stříkala až na střechu a pak tekla zase dolů na mě. Pamatuju si, že jsem si v tu chvíli pomyslel, že zemřu,“ vzpomínal. „Ztratil jsem tolik krve, že jsem přišel o vědomí. Probudil jsem se v sanitce s maskou na tváři a snažil jsem se ji strhnout. Nevěděl jsem, co se to děje.“ Pak znovu omdlel. „Probudil jsem se v nemocnici na operačním stole. Dovnitř vtrhl jeden z mých přátel a křičeli na něj, ať jde pryč kvůli riziku infekce.“
V nemocnici strávil deset dní, čekalo jej však ještě dlouhé zotavování. Z incidentu si odnesl jizvy a rány takřka po celém těle. Jeden šrám měl nad okem, další řeznou ránu na předloktí a po hrudníku mu vedla jizva z operace, při níž se chirurgové museli dostat k jeho srdci, které mělo bodnou ránu na levé straně. Další bodnou ránu měl pod levým podpažím. Nůž prošel prsním svalem a probodl levou plíci. Murray při pohledu na své zjizvené tělo konstatoval, že „vypadá jako Frankenstein“.
Měsíc po pobodání se vrátil do gymu London Shootfighters a zdálo se, že se navzdory varování doktorů chystá navázat na svou předchozí kariéru. Zdálo se taky, že byl odhodlán na sobě dřít ještě víc než předtím. „Dřív jsem nikdy netrénoval na sto procent. Když jsem měl domluvený zápas, trénoval jsem osm až deset týdnů, pak jsem dva měsíce chodil po večírcích a netrénoval. Až se ale zotavím a budu moct zase trénovat, dám do toho 100 procent,“ prohlásil.
Do žádného zápasu už ale nikdy nenastoupil. Místo toho jeho život nabral úplně jiný spád – se svými společníky se rozhodl vykrást banku. Dodnes se jedná o jednu z největších bankovních loupeží v dějinách.
Lee Murray se narodil 12. listopadu 1977 v Londýně a zprvu jej vychovávala jen matka. Už jako malý se na ulici dostával do rvaček s dětmi ze sousedství. Se svým otcem měl komplikovaný vztah, a jak popsal autor Howard Sounes v knize Heist: The True Story of the World's Biggest Cash Robbery, po alkoholu měl násilnické sklony.
Ve škole se Lee seznámil s Paulem Allenem, který se stal jeho nejlepším přítelem. Kvůli špatnému prospěchu a chování však Murrayho ze školy vyhodili. Při potulování ulicemi se zaplétal do krádeží (často se svými kumpány kradl rádia z aut) a prodeje drog. To jej nakonec dovedlo až do vězení pro mladistvé.
S bojovými sporty Murray začal v roce 1999, tedy ve svých 22 letech, a na konci téhož roku měl svůj první zápas. Soupeře rychle knockoutoval hned v prvním kole a vysloužil si tím přezdívku „Lightning“ (Blesk). Murray v kleci sbíral solidní výsledky a drtivou většinu svých soupeřů ukončil v prvním nebo druhém kole na KO či submisi.
Svými výkony si vysloužil i kontrakt s UFC, kde na turnaji s číslem 46 porazil v prvním kole Američana Jorgeho Riveru. Nezapůsobil však jen výkonem, ale samotným nástupem do klece, během kterého měl na sobě masku Hannibala Lectera. I šéf organizace Dana White prohlásil, že z něj jde strach. Po boji pak vyzval na zápas slavného Tita Ortize.
S Leem Murraym se však táhlo dřívější obvinění z napadení jistého muže v rodné Anglii, což mu způsobilo problémy s vízy, a v zámořské organizaci už proto nemohl pokračovat.
Podepsal tak novou smlouvu, a to s organizací Cage Rage, kde se jeho soupeřem nestal nikdo jiný než Brazilec Anderson Silva, z nějž se později stala jedna z velkých hvězd UFC. Ten Murrayho porazil na body. Toto byl bojovníkův poslední zápas v životě. Jeho kariéru totiž utnulo pobodání, při němž málem vykrvácel, a následné rozhodnutí vydat se po dráze zločinu, ve které viděl možnost, jak se rychle dostat k penězům.
Lee Murray ve svém posledním zápase kariéry na turnaji Cage Rage 8 proti Brazilci Silvovi 11. 9. 2004. Zdroj: Getty Images/Jules Annan/Avalon
Bankovní loupeži předcházela řada příprav. Podle jednoho z členů gangu byl Lee Murray mozkem celé operace, informace ohledně jeho role v loupeži se však různí. Za cíl si vybrali společnost Securitas v Kentu na jihovýchodě Anglie, která skladovala bankovky tištěné centrální bankou Velké Británie (Bank of England). Gang zločinců v rámci přípravy na loupež načerpal informace od informátora, který jim prozradil jméno manažera skladu Securitas Colina Dixona a také to, že je ženatý a má malé dítě. Další fáze plánu – únos.
Večer 21. února 2006 nasedl Colin Dixon po práci do auta a zamířil domů. Zdálo se, že je to den jako každý jiný, úplný opak byl ale pravdou. Cestou domů jej zastavil policejní vůz – nebo si alespoň myslel, že se jedná o policii. K řidiči přistoupil muž ve falešné uniformě, s odznakem zakoupeným přes eBay. Tvář měl upravenou make-upem, aby jej manažer (nebo potenciální svědci) nemohl identifikovat – s přestrojením (včetně paruk či falešných vousů) jim pomohla make-up artistka, která byla přítelkyní jednoho ze zločinců.
Colin Dixon vystoupil z auta, dostal želízka a naložili ho do druhého auta. „Nedělej blbosti a nic se ti nestane,“ měl říct unesenému muži jeden z falešných policistů a ukázal mu pistoli. Ta už na rozdíl od jejich uniforem a odznaků byla pravá. Dixonovi zavázali oči a převezli na odlehlou farmu. Další zastávkou byl domov, kde žila jeho rodina.
Dvěma mužům v přestrojení za policisty otevřela žena uneseného. Té zločinci, vydávající se za ochránce zákona, řekli, že měl její manžel vážnou autonehodu a musí ji a jejich dítě převézt za ním do nemocnice. Žena tomu věřila. Venku ji a malé dítě naložili do dodávky a dovezli na farmu, kde byl vězněn její manžel. Rodinu spoutali a namířili na ně pistolí. „Když budeš spolupracovat, nikomu se nic nestane,“ vyhrožovali manažerovi. Naložili ho znovu do auta a vydali se uskutečnit další část plánu.
Bylo krátce po půlnoci a skupina čítající minimálně sedm členů zastavila u skladu Securitas, kde byly uchovány peníze centrální banky Anglie. Manažer vystoupil z auta v doprovodu muže převlečeného za policistu. Colin Dixon vstoupil do budovy, kde jej ihned falešný policista srazil k zemi a dovnitř pustil ostatní členy gangu. Zaměstnancům, kteří měli noční směnu, musel manažer přikázat, ať nepouští alarm. Jedním z nich byl i jistý Garry, který svého šéfa společně s přestrojeným lupičem pouštěl do budovy. „Řekl jsem, ať udělá, co mu řekne, protože mají mou ženu a dítě,“ vzpomínal Colin Dixon.
Zaměstnanci byli zavřeni do klecí a lupiči v černých kuklách, vybavení pistolemi, brokovnicemi či útočnou zbraní AK-47, donutili Dixona, aby vypnul poplašná zařízení. Maskovaný zloděj, který v ruce třímal AK-47, byl podle pozdějšího vyšetřování policie právě Lee Murray. Kolem krku mu vysely stopky, podle kterých měl přezdívku „Stopwatch“. Do klece později zavřeli i manažerovu ženu s dítětem. Přikázali jim sklopit hlavu a zavřít oči.
Díky předchozím informacím od informátora znali zloději půdorys budovy a věděli, kudy přesně se mají pohybovat. Jak popisuje autor Howard Sounes v knize Heist: The True Story of the World's Biggest Cash Robbery, tímto informátorem byl přistěhovalec z Albánie Ermir Hysenaj, který ve skladu společnosti pracoval delší dobu. Lee Murray s kumpány koupil před loupeží malou špionážní kameru, s níž pak Hysenaje poslali do práce. Schovanou ji měl za páskem. Gangu tak poskytl vitální informace, bez kterých by celá akce pravděpodobně nebyla možná.
V trezoru na gang čekal obrovský obnos peněz. Lupiči plnili bankovkami přichystaný nákladní vůz a trvalo jim skoro tři čtvrtě hodiny, než byl plný. Když bylo krátce před třetí hodinou ráno, zloději nasedli do vozidel a z místa činu rychle zmizeli. Z každého z nich se právě stal multimilionář. Zajatci byli ale tak vyděšení, že ačkoliv slyšeli zločince odjíždět, trvalo jim, než se odvážili vysvobodit a zavolat policii.
Tou dobou už byli zloději dávno pryč a s sebou si v nakradené hotovosti odvezli 53 milionů liber (dle tehdejšího kurzu 2,17 miliardy korun). Zajímavostí ale je, že gang ukradl „pouze“ čtvrtinu peněz, které se v trezoru nacházely. Zbytek zkrátka zločinci neměli jak odvézt, auto měli plné. I přesto je však krádež popisována jako největší bankovní loupež v historii Anglie a jako jedna z největších vůbec.
Plán vyšel. Nikdo nebyl zraněn a zloději před sebou měli pohádkové bohatství. Zločinci se radovali, ale policie začala ihned konat. Jak dále podotýká autor Howard Sounses, zprávy o loupeži takto bezprecedentních rozměrů obletěly celou zemi. Zalarmovány byly takřka všechny bezpečnostní složky, televizní stanice vysílaly záběry z bezpečnostních kamer, které loupež zachytily, a za poskytnutí jakýchkoliv informací, jež by vedly k dopadení gangu, byla úřady nabídnuta tučná odměna.
Smyčka se stahovala a stahovala se rychle. Během pár dní od akce se policie dostala k přítelkyni jednoho z lupičů – make-up artistce, která zlodějům pomohla s přestrojením. Později policisté vypátrali dodávku se zbraněmi, maskami a asi milionem liber v hotovosti. Další peníze vypátrali v garáži Murrayho parťáka, který měl navíc u sebe plánky skladu Securitas.
Po necelých dvou týdnech policie obvinila pět osob, jejichž osud zpečetila i zmíněná make-up artistka. Ta totiž výměnou za vlastní svobodu promluvila o tom, jak zločincům pomohla a poskytla proti nim cenné svědectví. Postupem času bylo v souvislosti s loupeží dohromady zatčeno 36 osob.
Lee Murray byl pro zdejší autority známou firmou, není proto divu, že i jeho jméno se dostalo na seznam podezřelých. Když bývalý MMA bojovník viděl, jak rychle policie v případu postupovala, rozhodl se před zákonem uprchnout ze země do Maroka. Tuto zemi si přitom nevybral náhodou. Z Maroka totiž pocházela rodina ze strany jeho otce a mezi touto zemí a Velkou Británií neexistovala žádná oficiální dohoda či úmluva na předávání zločinců. Policie mu však i přesto byla v patách.
V Maroku se pyšnil luxusem
Svému dopadení napomohl i opulentním způsobem života, jakým v Maroku společně se svými přáteli žil a přiváděl jím na sebe pozornost. Vozil se v mercedesu, nosil drahé šperky, oblečení a za část lupu si pořídil opulentní sídlo. Nakonec ale spadla klec. Kvůli podezření z podílu na bankovní loupeži byl Lee Murray zadržen marockou policií 25. června 2006, tedy asi čtyři měsíce po akci. Dopadli ho v nákupním centru, které dle mluvčího tamních autorit před zadržením obklíčilo asi 50 policistů. V jeho domě následně navíc našli drogy.
Úřady zprvu jednaly o jeho vydání do Anglie, to ale nebylo možné, protože Lee Murray měl i marocké občanství a zákon to neumožňoval. Nakonec byl proto souzen v Maroku. Ještě než si ale vyslechl verdikt, se měl údajně pokusit o útěk z vazební věznice. Bachaři totiž v jeho cele našli schované malé pily, kterými se podle nich měl pokusit rozřezat mříže v okně a utéct. Tento pokus byl ale zmařen. Ačkoliv trval na své nevině, v roce 2010 mu soud za podíl na bankovní loupeži udělil 10 let vězení, tento trest pak byl prodloužen na 25 let. Na svobodu by se tedy měl dostat v roce 2035.
Zdroj: Getty Images/Jules Annan/Avalon
V roce 2018 poskytl Lee Murray zpoza mříží rozhovor pro bojový portál Bloody Elbow. Na otázku, zda ve své současné situaci dokáže najít i určitý pocit štěstí, odpověděl: „Tam, kde jsem, žádné štěstí není. Ale asi jsem šťastný za to, že jsem pořád naživu. Měl jsem spoustu času zpětně přemýšlet o věcech z minulosti a vidět, kde jsem v životě udělal chyby. Někdy sedím v místnosti vede lidí s několikanásobnými doživotními tresty a v takové chvíli ti tvé vlastní problémy přijdou malé,“ prohlásil.
Podle svých slov ve vězení pořád trénuje, sní o návratu do UFC a o zisku opasku. Ačkoliv je tato vidina krajně nereálná (po propuštění mu bude již 58 let), představa návratu k MMA jej stále motivuje a pomáhá mu přečkávat dlouhé dny. „Tento sen mě nikdy neopustí. Budu o tom snít, dokud budu dýchat vzduch. Moje největší zklamání je, že by se ten sen skutečně naplnil, kdybych nebyl ve vězení. To mě na tom bolí nejvíc.“
