S celostním a mentálním koučem Vítem Schlesingerem o propojenosti psychiky s tělem, radách na kvalitnější život, terapii infračerveným světlem i o spolupráci s Tomášem Berdychem a dalšími sportovci.
Štěstí není to stejné, co úspěch, buďme sami sebou a nebojme se dělat chyby. To jsou některé z věcí, které celostní a mentální kouč Vít Schlesinger učí své klienty. Chodí za ním nejen profesionální sportovci soutěžící na té nejvyšší světové úrovni, ale i úspěšní manažeři a byznysmeni. Co je trápí? Mají sice peníze a dobré postavení, ale jsou nešťastní a neví, jak dál. Vít Schlesinger jim pak pomůže v tom, aby vedli především spokojený život a uvědomili si, co je pro ně v životě ve skutečnosti důležité.
Ve svém celostním přístupu, který pojmenoval sporthacking, propojuje Vít Schlesinger tělesnou stránku s psychikou, které spolu, jak sám říká, velmi úzce souvisí a navzájem se ovlivňují. Kromě toho se navíc osobně podílel na vzniku panelů infračerveného světla Lighthacker, které využívají mimo jiné i fotbalisté Baníku Ostrava či Sparta Praha. Právě toto světlo Vít Schlesinger označuje za „hack budoucnosti“. Proč? I o tom a mnohém dalším jsme si popovídali v obsáhlém rozhovoru.
Pracujeme s dechovými technikami, s chladem, teplem – nazvěme to „hacky“ – které mi můžou i hodně usnadnit a zkvalitnit život.
Je to o tom, abychom žili na vrcholu svého potenciálu. Můj primární cíl s klientem není výkon, ale aby žil spokojený a šťastný život.
Poškození mozku v MMA a boxu: Jak vypadají projevy a jak se můžeš chránit?
11. května 2022 v 7:00
Co je to celostní přístup a jak jste se k tomuto typu vedení klientů dostal?
Pracoval jsem v řadě oblastí. Prošel jsem si fitness trenérem, když jsem žil před 15 lety v Kanadě a ve Spojených státech, dělal jsem v oblasti výživy a fitness a během toho studoval vysokou školu, kde jsem měl filozofii, psychologii, fyziologii a sportovní psychologii.
V posledních 10 letech jsem přicházel na to, že člověk je holistická bytost a všechno souvisí se vším. Příkladem je, že to, jak se cítíme, ovlivňuje naše vzorce dýchání, naši posturu nebo jak máme svěšená ramena. Pokud má člověk depresi, často velmi brzo poznáte, že něco není v pořádku, a naopak člověk, který se cítí dobře, má úplně jinou posturu. Zkrátka psychika ovlivňuje naše tělo a naopak. Všechno je propojené.
Před 10 lety jsem přišel na to, že když se sportovcem pracuji celostním přístupem, tak to má úplně jinou váhu, než když s ním pracuju jenom na hlavě, na výživě nebo jen jako fitness trenér. Cítím své poslání především jako člověk, který se jiné lidi snaží inspirovat nebo motivovat a být jim průvodcem, proto dělám celostní přístup, který jsem pojmenoval sporthacking. Je to nejfunkčnější model pro to, abych se já jako člověk mohl posunout po všech stránkách, ne jenom po výkonnostní.
Sportovec by měl být hlavně spokojený sám se sebou, aby si uvědomoval, o čem je život.
Jak to vypadá v praxi? Klient dostane nějaký plán?
To je skvělá otázka, protože v žádném případě to není o plánu. Já ze 70 procent funguju jako mentální kouč a všechno propojuju. Spolupráce vypadá tak, že se sportovci jsem několik let – dva tři až čtyři roky, s někým i déle – a setkáváme se jednou za zhruba dva až tři týdny. Někdy i častěji, když je to potřeba. Pracujeme dlouhodobě na věcech, které si spolu stanovíme, ale většinou je to umět pracovat s chybou, emocemi nebo o odstranění strachu.
U spousty sportovců se stává, že na tréninku hrají skvěle a uvolněně, ale když přijde zápas, pokazí první přihrávku a hrají o dost hůř. S tímto pracujeme na dlouhodobé bázi. Když mám jezdce formule, tak ten zase potřebuje něco jiného a zároveň se také učí, jak pracovat se svým tělem. Takže pracujeme s dechovými technikami, s chladem, teplem – nazvěme to „hacky“ – které mi můžou i hodně usnadnit a zkvalitnit život.
Je to o tom, abychom žili na vrcholu svého potenciálu. Můj primární cíl s klientem není výkon, ale aby žil spokojený a šťastný život. Osobně si na to nehraju, ale jsem označován za zakladatele celostního přístupu u nás, protože jsem tomu dal nějaké hranice ve vrcholovém sportu. Například o tématu vztahů nebo štěstí se v této souvislosti ještě před pár lety tolik nemluvilo. Já to ale vnímám a podepíšu se pod to, že pokud je sportovec spokojen sám se sebou a ví, kým je, tak ví i to, kam směřuje. Tím pádem si může i svou cestu užívat. I když to bolí, je tam spousta tréninků a selhání, tak mu to dává smysl. A já jsem průvodcem, který učí své klienty, aby byli mistři svého fyzického a mentálního těla.
Nedostatek energie a časová tíseň jsou za mě problémem dnešní doby. A to nejsou jen vrcholoví sportovci, ale i pracující lidé a studenti. Všichni se s tím potýkáme.
Setkáváte se s tím často, že klientům jejich cesta, kterou si dříve stanovili, smysl dávat přestala?
Za ty roky jsem se setkal se spoustou sportovců, kteří byli i známí a výborní reprezentanti, ale to, co dřív dělali rádi, tak už je to nenaplňovalo a necítili se šťastní několik let. To je přesně ten point. Sportovec by měl být hlavně spokojený sám se sebou, aby si uvědomoval, o čem je život, že to je o tom, jak pracovat se sebou, o vztazích, o ranních rituálech, jak pracovat s emocemi, jak poznávat sám sebe.
Zaměřuji se právě na sebepoznání, které propojuji s biochemií těla, takže částečně se stravou, suplementy. To jsou všechno věci, které jsou spojenými nádobami. Protože pokud hůř spím, tak si snižuji vyplavování dopaminu a endorfinu, snižuje se mi pozornost a potom to vede k tomu, že mám méně efektivní trénink. Nebo jako běžný člověk, ať už student, nebo pracující člověk, mám tendenci k úzkostem nebo depresím. Potom v práci dělám více špatných rozhodnutí, přijdu domů a nemám energii.
Nedostatek energie a časová tíseň jsou za mě problémem dnešní doby. A to nejsou jen vrcholoví sportovci, ale i pracující lidé a studenti. Všichni se s tím potýkáme, neumíme se zastavit a napojit na sebe samé.
Pokud v dnešní době nemám pod kontrolou sám sebe, tak mě zaručeně bude mít pod kontrolou okolí. Tak to je. Před 20, 30 nebo 40 lety to nebylo tolik potřeba, ale dnes žijeme ve strašně zrychlené době tlačené na výkon, na úspěch a na výsledek. Současná doba je za mě skvělá, ale je strašně rychlá a vytváří strašně moc strachů a úzkostí.
Spousta dětí je dnes závislých na drogách, alkoholu nebo nějakých návykových látkách nebo na vyplavování dopaminu. Když si někdo dá kokain, tak je to hlavně o vyplavování dopaminu. Když vezmu mobilní telefon do ruky, je to znovu o dopaminu. To jsou přesně ty věci, které si v dnešní době neuvědomujeme, a pak zjistíme, že nevíme, kým jsme, že máme úzkosti a kolem nás jsou všichni „dokonalí“. Tohle je obrovský problém, který se netýká jen sportovců.
Kromě sportovců mám mezi klienty i lidi z vysokého byznysu a mým cílem je, aby věděli, kým jsou, aby měli konkrétní nástroje. Jsem ale hlavně jejich průvodce – učím je, aby na to přišli sami.
Jak se tomu vyvarovat?
Musím být o krok napřed a uvědomovat si, co je v životě důležité, kým jsme, jak se sebou konkrétními kroky pracovat, jak mít více energie. Protože pokud má člověk více energie, tak je schopen být efektivnější, být víc v pohodě, dělat lepší rozhodnutí a lepší rozhodnutí vedou k lepšímu pocitu. Lepší pocit zase vede k tomu, že jsem víc v pohodě. Ale naprostá většina lidí žije opak – jsem unavený, mám málo energie, nevím, kým jsem, ptám se sám sebe, jestli jsem na dobrém místě, myslím si, že ostatní kolem jsou „lepší“. Je to spirála, která nikam nevede, je to slepá ulička.
Právě s tímto pracuju. Kromě sportovců mám mezi klienty i lidi z vysokého byznysu a mým cílem je, aby věděli, kým jsou, aby měli konkrétní nástroje. Jsem ale hlavně jejich průvodce – učím je, aby na to přišli sami. To je nejdůležitější. Já nedávám návody. S klienty si povídám a snažím se jim dávat ty správné otázky i techniky, aby si na to přišli sami. A třeba i formou chyby, to je naprosto v pořádku, protože chyba není selhání. Chyba je nutná a my se v dnešní době bojíme dělat chyby. Proto často neděláme nic, máme z toho špatné svědomí a tím pádem se ještě více bojíme dělat chyby.
Nedávno jsem například dělal pro generálního ředitele Lidlu a manažery jiných firem. To jsou normální lidi, normální chlapi, kteří ale mají tlak na brutální výkon, mají blbý spánek, stres. Kdo to dnes nemá? U nich je to ale ještě více exponované. I mladý člověk, který žije třeba na vesnici, se tomuto nevyhne. A pokud nemám pod kontrolou sám sebe, tak mě má pod kontrolou okolí. Proto je extrémně důležité umět pracovat sám se sebou a vědět, kým jsem.
Kdo za vámi nejčastěji chodí? Musí člověk něco splňovat, abyste jej přijal za svého klienta?
Dobrá otázka… musíme si sednout. Za mnou chodí klienti, kteří nečekají zázračnou „pilulku“, ale třeba ti, kteří jsou ve slepé uličce. Mými klienty jsou zejména vrcholoví sportovci a pak pár top manažerů. A například když takový manažer přijde, tak řekne: „Mám spoustu peněz, jsem zabezpečený na další dvě generace. Vím, že se mám dobře a mám všechno, co jsem v životě chtěl. Ale vnitřně nejsem šťastný.“
Mají úzkosti, cítí se po těle skleslí. A tělo nikdy nelže. Hlava jim říká, že mají všechno, ale po těle cítí, že nejsou v souladu sami se sebou. Z hlediska neurovědy jsme z 95 % nevědomá mysl, to je podvědomí, a 5 % je vědomá mysl, to je ta hlava. A hlava nám může říkat, že se máme dobře, ale po těle cítíme opak.
Koučuju například jednu modelku, která říká, že ví, že je strašně krásná a že jí to všichni říkají. Mám sportovce, kteří řeknou, že jsou v reprezentaci, chtějí do NHL a ví, že na to mají. Když se ale bavíte s těmito sportovci, manažery nebo modelkou a po prvním sezení se zeptáte: „Opravdu v to věříš? Řekni mi, co cítíš po těle, když se bavíme o NHL, o tom jak si věříš.“ Tak oni se často rozpláčou a řeknou, že v to vlastně nevěří. A modelka řekne, že ví, že jí všichni říkají, že je hezká, ale sama to necítí a vůbec v sebe nevěří. A zase někdo jiný, kdo má peníze, se přesvědčuje, že je šťastný, protože by měl být, ale přitom cítí něco úplně jiného.
Když to zjednoduším, tak hlava je proti srdci. Hlava říká „jasně, jsi krásná, jsi v repre, jsi bohatý“, ale já cítím něco jiného. Hlava má ale tendenci vytvářet si příběhy, že to tak není. A pokud v tom roky žiju a obelhávám se, tak žiju v takzvaném vnitřním konfliktu a jsem sám proti sobě.
Proč se to podle Vás děje?
Je to proto, že v dnešní době je spousta lidí v takzvaném vnitřním konfliktu. Sportovci často řeknou, že jsou v reprezentaci a vydělávají spoustu peněz, ale když si s nimi sednete, tak po čase přiznají, že je ten sport vlastně nebaví, mají úzkosti na tréninku a chodí tam s nechutí. Je to proto, že neumí pracovat sami se sebou a jsou ve vnitřním konfliktu.
Když to zjednoduším, tak hlava je proti srdci. Hlava říká „jasně, jsi krásná, jsi v repre, jsi bohatý“, ale já cítím něco jiného. Hlava má ale tendenci vytvářet si příběhy, že to tak není. A pokud v tom roky žiju a obelhávám se, tak žiju v takzvaném vnitřním konfliktu a jsem sám proti sobě. A troufnu si dle své zkušenosti říct, že tohle je vzorec většiny lidí. Mají super postavení, vydělávají spoustu peněz – a je jedno, jestli je to sportovec nebo top manažer – ale nejsou šťastní a nevědí proč.
Tady vzniká vnitřní konflikt, protože popírám sám sebe. Jedna část mého já říká, že je všechno super, ale druhá část mého já říká, že nejsem šťastný. Roky žijeme v tomto přesvědčení, až to praskne třeba vyhořením. Dostáváme se do začarovaného kruhu, ze kterého je velmi těžké vystoupit.
Lidská psychika se vyvíjí do 7 let věku, proto v těch 95 % mé podvědomé mysli je spousta programů a myšlenek, které nejsou moje. To nejsem já. Můžu to ale „přeprogramovat“ a všechno změnit. Ve chvíli, kdy začnu vnímat vlastní strachy, tak nepopírám sám sebe. Není špatné mít strach. Mám ho, ale dokážu se na něj podívat a následně s ním pracovat.
Existují nějaké ranní rituály, které může každý z nás dělat pro zkvalitnění života?
Rozhodně. Ráno dělá den. Z hlediska neurologie máme 4 stadia mozku. Když spíme, tak jsme v deltě, to je v podstatě koma, nad tím je théta, to je stav hypnózy, nad tím je hladina alfa, což je vědomý stav, kdy jsem ztratil smysl času a dělám, co mě baví. Spousta sportovců nejlepší výkony podává v hladině alfa, říká se tomu „flow“. Hladina alfa je stav, kdy není strach, protože jsem v úplné přítomnosti. A nad tím je beta, ve které přemýšlíme.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Co může každý z nás ráno dělat pro zkvalitnění života.
- Proč je velice důležité 30 minut od probuzení nebrat do ruky telefon.
- Jaká byla spolupráce se světovým tenistou Tomášem Berdychem.
- Jaké problémy lidi v současnosti nejvíce trápí.
- Proč je extrémně důležité nebát se dělat chyby.
- Jaké benefity má v rámci terapie infračervené světlo.
- S jakým problémem se často potýkají MMA zápasníci.
- Co Vít Schlesinger radí mladým lidem pro kvalitnější život.
