Jaký je život na farmě, kde jsou zvířata s lidmi zcela rovnocenná? Kde mohou celý den běhat, hrát si, dožadovat se láskyplného drbání? Kde dostala – v kontextu hospodářských zvířat – neobvyklé privilegium: žít?
„Na začátku tady nebylo nic, jenom pole,“ říká mi Marie Šebestová a ukazuje kolem sebe. Obcházíme pozemek, přetvořený v azyl pro hospodářská zvířata, který ve vesnici Dobrovítov spolu s kamarádkou Kateřinou Šmídovou před osmi lety koupily. Těžko se tomu věří – že tady nebylo vůbec nic. Když se člověk rozhlédne kolem sebe, vidí hutně poseté pozemky. Několik jurt a chatiček, přístřešky pro zvířata, houpačku, ploty, stroje, starou maringotku. „Opravdu. Přijeli jsme sem s kamarádem Kubou, zaparkovali jsme auto, koukali na prázdný pozemek a přemýšleli, kde máme začít,“ směje se.
Marie již předtím pomáhala v kočičím útulku, ovšem zlom přišel, když se dozvěděla, v jak krutých podmínkách žijí hospodářská zvířata – před deseti lety se tak stala vegankou. Brzy si navíc uvědomila i rozměr této problematiky. Pro lidskou potřebu se ročně zabijí miliardy zvířat. A ještě jinak – 60 % všech savců na planetě tvoří hospodářská zvířata (většinou skot a prasata). 36 % poté tvoří lidé a pouhá 4 % savců tvoří divoká zvířata. Podobně nepředstavitelná jsou i data týkající se ptactva. Chovná drůbež dnes tvoří 70 % všech ptáků na naší planetě, pouze 30 % ze všech okřídlených tvorů žije volně v přírodě.
Obrovské plány
Přes Facebook se tedy připojila k organizaci Soucitně, která sháněla lidi, kteří by se chtěli podílet na budování azylu právě pro hospodářská zvířata. Skupina padesáti lidí se tehdy sešla v restauraci Loving Hut v Praze, aby nápad prodiskutovala. „Měli jsme obrovské plány, ale všechno trvalo velmi dlouho. Ještě další rok se nic nedělo,“ vysvětluje.
Marie se tedy, ač původně projekt nechtěla mít ve svých rukou, proaktivně spojila právě s Kateřinou, se kterou se dohodly, že pozemek najdou co nejrychleji ony samy. A tak se také stalo. Daly dohromady našetřené peníze, další si půjčily od rodičů či přátel a záchrana zvířat mohla začít.
Společně s dalšími lidmi z onoho „nic“ zvládli vytvořit azyl pro momentálně zhruba 120 „zachráněných bytostí“, které by jinak nyní, v červenci 2022, už zřejmě nežily. Po pozemcích se probíhají – Marie používá téměř výhradně zdrobněliny, když o nich mluví – kačenka Happy, krocánek Brown, slepička Barunka a její kuřátka, ovečky Kempík a Ovečka, prasnička Růženka a Aninka, prasátko Piggy a Milánek, kravičky Grace a Jitka, volek Oliver, kozičky Dorotka s Lízou, mazlivý kozel Matěj (který dokonce i místo jídla preferuje lidskou společnost), pejsek Čiky, lama Franta, kočka Magie a kocour Vítek, který prosí o jídlo nebo mazlení jako pes.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Jak se zvířata na farmu dostávají.
- Kolik jich zde žije.
- Co motivuje dobrovolníky pomáhat na farmě.
- Jak náročný život na Farmě Naděje probíhá.
