Glosa o tom, že kolektivní nemusí znamenat špatné.
Před časem se na Twitteru otevřela debata o tom, proč se bojíme použít slovo „kolektiv“ i v jiném spojení než ve smyslu třídní či pracovní. Novináři a novinářky raději stokrát sáhnou po slovech „organizace“, „uskupení“ či „spolek“. Hlavně ne kolektiv. Připadá mi, že i v tomto případě se jedná o jeden ze šrámů, které na českém národu zanechal bývalý režim. Stejně jako feminismus má na konci onen nehezký „zprofanovaný -ismus“, kolektiv je až moc blízko kolektivizaci.
Tou dobou jsem zrovna dočítala soubor esejí, rozhovorů a projevů americké feministické aktivistky Angely Y. Davis s názvem Freedom Is a Constant Struggle. Bylo to příznačné načasování, právě Davis se totiž dlouhodobě vyjadřuje k síle kolektivu a důležitosti hnutí nad jedincem. „Za významnými změnami vždy stojí masové pohyby. Lidé, které spojuje odvaha a odhodlání říci: ‚Nepřestaneme, dokud nedosáhneme toho, za co bojujeme,‘ “ řekla publiku při představování knihy v roce 2017.
