Upřímná soustrast by byla upřímná ve chvíli, kdy konzistentně stojíte za LGBTQ lidmi, kdy hlasujete pro jejich zrovnoprávnění, ne když za nimi vidíte obchodníky s dětmi a někoho, kdo ohrožuje tradiční rodinu.
Česko a Slovensko zaplavil smutek po tragédii, která se ve středu večer odehrála v bratislavském queer podniku Tepláreň. Dva lidé tam zemřeli po útoku ultrapravicového střelce. Matúš a Juraj, dva mladí queer lidé, kteří se stali oběťmi nenávisti. Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová uvedla, že k nenávisti, která motivovala devatenáctiletého střelce, přispěla i slova politiků, jimiž rozdělují společnost na normální a ty „jinaké“ lidi.
„Tři roky říkám, že i slova jsou zbraň. Že my politici jsme zodpovědní za každé jedno slovo, které vyslovíme. Přesto zde mnozí bezohledně zaplňují prostor nenávistí. Štve mě, že ani někteří prokurátoři a soudci verbálním trestným činům nepřikládají důležitost a nepovažují je za nebezpečné. Tři roky říkám a upozorňuji na to, že to nemusí skončit pouze u slov,“ uvedla Čaputová.
Její slova rezonovala o to více s přihlédnutím k tomu, že v den strašlivé události vyšel rozhovor s kandidátem na českého prezidenta Pavlem Fischerem, který se o gay lidech vyjádřil jako o možných překupnících dětí. „Dneska si děti můžete zabezpečit za úplatu z náhradních mateřství. Kdybychom připustili, že dáme naroveň manželství a stejnopohlavní svazky, posilujeme tím obavy, že se děti budou shánět na trhu a že se s nimi bude obchodovat. Nikdo mě zatím neubezpečil, jak bychom garantovali, že se to nebude dít,“ řekl v rozhovoru pro Deník N.
V minulosti Fischer navíc uvedl, že kdyby byl prezidentem, tak by lesbu nebo gaye nejmenoval ústavním soudcem, a LGBTQ lidi dal naroveň s pedofily. „Já můžu za soudce v dobré míře jmenovat pedofily nebo homosexuály, kteří žijí v partnerství, aby to bylo vyrovnané. Tak takového člověka já bych tam nikdy nejmenoval. Protože ústavní soud je poslední instancí, která o těchto věcech rozhoduje,“ řekl tehdy Fischer
Svá slova pak vysvětlil tím, že gayové a lesby jsou vlivovou skupinou, která by mohla ovlivňovat soud. „Chtěl jsem poukázat na to, že ústavní soudce by neměl reprezentovat vlivovou skupinu, která současně usiluje o úpravu právních poměrů, a to kvůli možnému střetu zájmů,“ uvedl v roce 2017.
Svá slova o překupování dětí potom také vysvětlil tím, že dítě má právo znát své rodiče. Jenže to nikdo nezpochybňuje. Rodiče, byť gayové či lesby, by stále byli rodiči dítěte, které by je znalo a milovalo. „Dospělý nemá právo na dítě, je to dítě, kdo má právo na svoji mámu a na svého tátu. Nevím, co to s dítětem udělá, když mu ze zákona zakryjeme identitu jeho maminky a táty,“ pokračoval Fischer v rozhovoru pro Deník N.
Že se jedná o další z diskriminačních výkřiků, je patrné i z toho, že zákon už umožňuje zakrývat identitu „maminky nebo táty“. Akorát že jde o privilegium pouze pro heterosexuální páry, které nemohou počít, a biologickým rodičům se říká dárci. Dítě z umělého oplodnění neví, kdo daroval sperma, které jej počalo, zná pouze člověka, který si jej „koupil“ a kterému říká tati. Stejně jako neví, která studentka v nouzi darovala vajíčka, jež byla potom oplozena a vložena do cizí dělohy. Zná jen ženu, která si je koupila a dítě z nich porodila. Zní to absurdně a nikoho by ani nenapadlo, že by lidé, kteří si cizí genetický materiál pořídí, měli svým dětem sdělovat, kdo jej poskytnul, a ani by nikoho nenapadlo, že to nejsou skuteční rodiče.
Pokud pan Fischer bere prodávání genetického materiálu jako obchodování s dětmi, tak to už se tu dávno děje. Akorát pouze pro hetero páry je to marketováno jako: „Pomozte splnit sen o miminku.“ Jakmile se však začne mluvit o LGBTQ lidech, nedejbože o surogátním mateřství, jde o obchodování s lidmi.
Fischer ale není jediným politikem, který v Česku prohlubuje propast mezi LGBTQ lidmi a společností. Český prezident Miloš Zeman například uvedl, že mu jsou transgender lidé bytostně odporní, premiér Fiala zase vidí ve stejnopohlavních sňatcích nebezpečí, před kterým je potřeba tradiční rodinu chránit, a Tomio Okamura uvedl, že by radši vyskočil z okna, než aby byl jako dítě adoptován stejnopohlavním párem. Podobných výkřiků je v české politické reprezentaci mnoho a jsou nešťastným úkazem toho, že se z životů skutečných lidí udělala „kulturní válka“ a politické téma. Tím se ale vytrácí lidskost a také hlubší přemýšlení nad výroky, které mají reálné dopady na každodenní život reálných lidí.
Dokonce i v politických vyjádřeních, která přicházela bezprostředně po slovenském útoku, se projevuje neschopnost přemýšlet nad stavbou slov a tím, jaký mají dopad. Markéta Pekarová Adamová například napsala: „Společnost, ve které je podněcována nenávist, dezinformace, rasismus a xenofobie, se snadno radikalizuje a stává se nebezpečnou pro životy a zdraví lidí. Buďme prosím tolerantní k jinakostem.“
Ta jinakost, ke které máme být tolerantní, je ale uměle institucionálně vytvořená propast a všechny podobné výroky politiků ji prohlubují a rozšiřují. Vytváří totiž představu, že tu vedle nějaké „normální společnosti“ existují ještě „ti gayové“. Gayové a lesby ale nejsou jiní než ostatní ani žádní „ti“, na které si ukazujeme a vyčleňujeme je z rodinného života a držíme je hlavně co nejdál od dětí.
Jsou součástí společnosti a jsou stejní jako všichni ostatní, nejsou o nic horší, nemají o nic horší předpoklady pro to být dobrými rodiči. Všechny rozdíly, které jsou mezi LGBTQ lidmi a společností, jsou vytvořené zastaralými institucemi a zákony a jsou živeny lidmi, kteří je kvůli svému vlastnímu egu nechtějí narovnat. LGBTQ lidé neoplývají žádnou jinakostí, kterou je potřeba „tolerovat“, mají jiná práva, která je naopak potřeba netolerovat. Protože jiná práva legitimizují statut občana druhé kategorie. Není tedy potřeba větší tolerance k jinakostem, je potřeba netolerance k rozdílům, které nás uměle oddělují od zbytku společnosti, a je potřeba tyto rozdíly, rozuměj práva, narovnat. Zároveň je potřeba respektovat životní volbu každého a nedělat z jeho osobního života politické téma, do kterého nikomu nic není.
Na rétorice záleží, a když se budou politici o LGBTQ lidech dlouhodobě vyjadřovat jako o někom horším, bude to pouze potvrzovat myšlenky lidí, kteří LGBTQ lidi nenávidí. Když budou naznačovat, že jsou gayové hrabiví, že chtějí stále víc, že se nespokojí se zrovnoprávněním či s oním, budou podporovat nenávist. V myslích nenávistných lidí se sepne potvrzující kontrolka.
Vyjadřovat podporu ve chvílích, kdy někdo kvůli vyeskalované nenávisti zemře, je pozdě a je to pokrytecké, přihlédneme-li k faktu, že někdo celou svou politickou kariéru hází queer lidem klacky pod nohy a dělá vše pro to, aby zůstali zákonem znevýhodněni.
Někteří politici ve svých upřímných soustrastech ani nedokázali vyslovit jméno skupiny lidí, na kterou byl útok namířen. Upřímná soustrast by byla upřímná ve chvíli, kdy konzistentně stojíte za LGBTQ lidmi, kdy hlasujete pro jejich zrovnoprávnění, ne když za nimi vidíte obchodníky s dětmi a někoho, kdo ohrožuje tradiční rodinu. Gayové nechtějí více, chtějí stejně. Stejná práva, stejné bezpečí.
