Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Kliknutím na tlačítko tě přesměrujeme na news.refresher.cz
Vyzkoušej klub Refresher+ už od 0 Kč 😱
2. prosince 2022 v 9:00
Čas čtení 6:16
Vojtěch Vanda

Již jako malý jsem udělal své jméno z uřezaných hlav, těl a lebek. Jan Vytiska o dekadenci, lásce k folkloru a vyteklém oku

KULTURA REFRESHER ART
Uložit Uložené

Tento týden bude velmi speciální, jelikož představujeme svérázného malíře, jehož tvorba nejspíš není nic pro slabé povahy. Jan Vytiska je dekadentní Moravan, který snoubí folklor s mystikou, extrémní brutalitou a hororem.

Začátek prosince, advent. Tento čas se nepojí pouze s očekáváním první větší sněhové nadílky ve městech nebo s kakaem pod dekou, ale také s tradicemi. První z nich se v Česku slaví už 5. prosince, v předvečer sv. Mikuláše, kdy zejména pro děti přichází rozhřešení jejich celoročního chování v podobě sladkostí či uhlí. Ulice si na jeden večer zaberou skupinky Mikulášů, andělů i čertů, jejichž pekelný domov navštíví ti, kteří se nechovali zrovna vzorně.

Zatímco u nás se řádění čertů bere spíše s úsměvem, v sousedním Rakousku se řinčení řetězů a práskání bičů nese s děsivější podívanou. Je to zkrátka folklor, jenž mezi lidmi přetrval staletí. Tradiční lidová kultura a tvořivost jsou samy o sobě občas děsivé a na člověka mohou působit různě. Mystika, okultismus, legendy i lidová slovesnost přenášející hrůzná tajemství však byly i přes svůj explicitní charakter vždycky zvláštně přitažlivé a mohou být velkou studnicí kreativity.

Jan Vytiska
Zdroj: Jan Vytiska

Vzhledem k tomu, že máme předvánoční čas, tedy jeden z nejtradičnějších časů v roce, jsme do tohoto týdne zařadili v rámci seriálu Refresher Art někoho, kdo vychází z výše uvedených inspirací. Umění Jana Vytisky, malíře a hudebníka, se v jeho dekadentních výjevech olízaných plameny pekelnými snoubí zároveň s popkulturou a vytváří oku lahodící spojení, přestože hrozí, že jedno nebo dvě mohou během jeho výstavy tzv. vytéct.

Doporučeno
Slepování výstřižků jako deník i živobytí. Ulepená si svými kolážemi získala Instagram Slepování výstřižků jako deník i živobytí. Ulepená si svými kolážemi získala Instagram 24. listopadu 2022 v 9:00

Jan se narodil v roce 1985 v Praze, jeho kořeny však hluboce zakořenily v Rožnově pod Radhoštěm, malém městě v okrese Vsetín ve Zlínském kraji. Zde vyrůstal a zde byl také masivně ovlivněn západobeskydským folklorem. Na svůj původ je patřičně hrdý, což je v jeho tvorbě evidentní. Sám o sobě mluví jako o „Rožnovákovi“.

Byla to jeho prakticky první slova, která s námi vyměnil. „To, co maluju, je taková postmoderní koláž folklorní mytologie, popkultury, valašské slivovice, surrealismu přebíhajícího až do magického realismu, jenž zakopl o brak lebky z hororu,“ líčí nám svůj neuvěřitelný popis, který na první poslech nemusí dávat smysl. Avšak umění mluví samo za sebe a to Janovo v tomto případě dvakrát tolik.

Jan Vytiska
Zdroj: Jan Vytiska

Jeho popis se tak moc neliší ani od popisu kurátorky Miry Keratové. „Malby Jana Vytisky navazují na specifickou pop-surrealistickou linii současné české malby. Na pozadí streetartové estetiky a v kombinaci s precizní malířskou technikou jsou směsí popkultury, aktualizovaných prvků venkovské mytologie a folkloru, který se překlopil do polohy fantasy,“ uvedla k jeho tvorbě.

„Vymyšlené antropomorfní příšery se jakoby vynořují ze snových insitních světů starých společenství. Tajuplné surreálné příběhy však svojí estetikou připomínají současné animované pohádky pro dospělé. Objevuje se tu násilí i množství hororových scén. Předkládané výjevy zůstávají nekompromisně nereálné,“ dodává.

Doporučeno
Katarina chtěla létat jako albatros. Dnes ilustruje obaly čokolád z hub a její mangu ocenil japonský velvyslanec Katarina chtěla létat jako albatros. Dnes ilustruje obaly čokolád z hub a její mangu ocenil japonský velvyslanec 28. listopadu 2023 v 15:00

My jsme doufali, že nereálnými byly, nicméně jak jsme se postupně dozvěděli, některé z nich si zakládají na reálných výjevech tak, jak to u lidové tvořivosti bývá.

Kreslil jsem vyteklá střeva a rozbodaná těla

Nás však zajímal celý proces toho, jak se stane, že někdo začne malovat podobná díla. Někde to muselo mít počátek. „Od mládí jsem chodil do ZUŠky, kde jsem neustále kreslil takzvané krváky. To ale asi všichni,“ začíná vcelku nenápadně Vytiska, „ale u mě se vyznačovaly extrémní brutalitou. Vyteklá střeva, těla rozbodaná a prostřelená tisícovkou šípů...“

U toho si vzpomněl na jeden ze svých brzkých výtvorů. „Jednou jsme měli udělat font svého jména a já jsem jej vytvořil z uřezaných těl, hlav a lebek. Cannibal holocaust hadra,“ vybavuje si. Svůj úplně první výtvor si však nepamatuje. „Jsem jako stará deska. Minulost se přepisuje mrtvou přítomností,“ odpovídá s hurónským smíchem.

Jan Vytiska
Zdroj: Jan Vytiska

V jeho dospívání však bylo pravděpodobnější, že spíše než štětec vezme do ruky sklářskou píšťalu a bude tvarovat. Na střední škole vystudoval obor výtvarné zpracování skla – tvarování. Proč u toho nezůstal? „Já mám se sklem obrovský problém. Pro mě je to hrozný kýč,“ vysvětluje nám.

Doporučeno
O ženskosti, mateřském přístupu a faldících. „Ztracená duše“ Anna Tran se našla v designu a Praze O ženskosti, mateřském přístupu a faldících. „Ztracená duše“ Anna Tran se našla v designu a Praze 15. září 2023 v 10:00

„Mám rád věci, jejichž podstata je tekutá a apomorfní. Myslím teď sklo sochařské. Pak mám samozřejmě rád užitné sklo jako štamprle na slivku,“ vměšuje do vyprávění typický moravský alkohol. A není divu, když je jím jeho dílo taktéž nasáklé. Patří totiž k folkloru, jemuž Rožnov podlehl. Navíc má jednu raritu, která taktéž hraje roli v tom, co Vytiska dělá.

„K přenesení folkloru do obrazů mě motivoval samotný odér Valašska, přímo Rožnova pod Radhoštěm,“ uvádí. „Nachází se zde nejstarší a největší skanzen ve střední Evropě,“ vypráví o Valašském muzeu v přírodě, kde si kromě mlýnské doliny mohou návštěvníci prohlédnout valašskou dědinu nebo dřevěné městečko. „Zasmušilá atmosféra mně, jako milovníku dekadence, přišla skvělá. Posunout to spojení do něčeho lokálního,“ objasňuje vizi.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený Jan Vytiska🐴🎨 (@jan_vytiska)

Vyteklé oko a amputovaný falus

Vytiskovy obrazy jsou jedinečným dílem, které v Česku jen tak neuvidíš. Je přirozené, že nás zajímalo, jak taková díla vznikají. Jan si v rámci myšlenkového procesu dělá poměrně detailní přípravu, během níž zvládá absolutní přípravu skic a koláží. Tu následně přenese na plátno. 

„Pak se samozřejmě upravuje barevnost nebo se některé věci předělávají. Pokud to necítím, předělám to pak úplně celé,“ nevadí mu pracovat na svém umění vícekrát. Inspirace má dost a už jsme ji i nakousli, výčet je však mnohem širší a také poměrně konkrétní. 

Doporučeno
Ráno je kovboj, odpoledne rytíř, večer pracuje s kůží. Marek Sukup baví Němce svými kaskadérskými i uměleckými kousky Ráno je kovboj, odpoledne rytíř, večer pracuje s kůží. Marek Sukup baví Němce svými kaskadérskými i uměleckými kousky 17. června 2023 v 6:00

„Velkou inspirací jsou filmy, odtud také vznikl nápad se širokoúhlými obrazy,“ doplňuje. „Je to vykřivená popkultura, krásná literatura, dětské knížky, Nietzsche, Bob Dylan, Depeche Mode... Snad už ani nemusím dál pokračovat,“ utíná volný proud myšlenek. Zdánlivě nesourodá skupina nespojitelného se však nemůže projevit najednou, někdy tomu musí být určeny hranice. Nebo ne? 

Jan Vytiska
Zdroj: Jan Vytiska

„Je to opravdu koláž úplně všeho od popkultury k lidovým mýtům. Takže uzda vlaje za rozdivočelými koňmi,“ říká s úsměvem, jenž signalizuje, že ani jedna část hnacího inspiračního motoru si nikdy pohov nedává.

Stejně jako jsou jeho obrazy originální, tak mají svá jistá specifika, která se nemění. Tyto výjevy jsou jeho „podpisem“. Určitě je dokážeš identifikovat, ale kdyby to náhodou nebylo zřejmé, Jan často vyobrazuje oko visící na žilce, čemuž se neodborně říká vyteklé oko. Výjev má hned dvojitý původ. „Měl jsem knihu o starých skejtech z osmdesátek. Značka Santa Cruz byla známá obrázkem řvoucí ruky, z níž vylézalo oko. Takže to byla vizuální inspirace,“ osvětluje. Druhý, abstraktní, je paradoxně mnohem reálnější a husí kůži nahánějící.

„Brácha byl na nějaké veselce na Valašsku. Tam se strhla pěkná rvačka. Už nevím, kdo to byl, kdo dostal po držce, ale, ejhle, dotyčnému vypadlo oko z důlku,“ vypráví neuvěřitelnou historku. „Tak si pod něj dal podšálek a jeli do nemocnice. Krásně jsem si to vizualizoval,“ libuje si.

Doporučeno
Do umění jsem se zamilovala omylem, říká Karíma Al-Mukhtarová. Máma mi mé výtvory ničila s tím, že nemám talent Do umění jsem se zamilovala omylem, říká Karíma Al-Mukhtarová. Máma mi mé výtvory ničila s tím, že nemám talent 13. května 2023 v 8:30

Druhým poměrně zřejmým výjevem je amputovaný falus. „Táta mi vyprávěl, když dělal v Libyi armádního technika na letišti, že jeden z jeho kolegů měl poměr s místní zadanou ženou. Nějak se to provalilo a reakce na to byla extrémní,“ líčí. „Našli jen jeho uříznutou hlavu s uříznutým penisem v jeho ústech. No, snad to čtenáři čtou po desáté hodině,“ doufá.

Jan Vytiska
Zdroj: Jan Vytiska

Horory a další umění

Tolik o „nekompromisně nereálných výjevech“ Miry Keratové. Kolik takových malířů v Česku vlastně je? „Hmm, raritním tvůrcem asi jsem. Ovšem v minulosti s folklorem pracovali také Jaroslav Panuška, Josef Lada a Joža Úprka,“ reaguje. Jasně, motivy ladovské zimy jsme z tvorby Jana Vytisky i cítili. Do chvíle, než se pohádková roubenka s dívkou v kroji utopila v plamenech. Dívce samozřejmě vyteklo oko.

Zeptali jsme se, jestli může vůbec existovat Vytiska na plátně bez „gore mechanik“. „Jo, měl jsem celou sérii černých jezer, takoví smutní existenciální polonazí chlapci, na něž se valí masa skalisek. Celé to bylo inspirované Jan Preislerem a jeho sérií Černé jezero,“ říká. Absolvent Fakulty umění na Ostravské univerzitě se, světe, div se, stíhá umělecky vyjadřovat ještě i jinak než přes obrazy. Dříve dělal animace.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený Jan Vytiska🐴🎨 (@jan_vytiska)

„Flash je už po smrti,“ komentuje. „Dělal jsem projekci/VJ už neexistující kapele Like She. Pak jsem dělal takové pohyblivé obrazy/betlém promítané na zeď, kde se neustále opakovala stejná smyčka – buď vesnického výjevu, nebo mučírny a nekonečných muk, natahování na skřipci, s pointou, že to tělo nikdy neprasklo, ale vrátilo se zpátky jako jojo,“ seznamuje nás.

Doporučeno
Od ženské hokejové reprezentace ke „čmárání“. Jsem umělkyně v popartovém nádechu a freestylovém výdechu, tvrdí Katka Kaplanová Od ženské hokejové reprezentace ke „čmárání“. Jsem umělkyně v popartovém nádechu a freestylovém výdechu, tvrdí Katka Kaplanová 14. dubna 2023 v 9:00

Dnes mu tedy zůstala kromě malování jen hudba. „Mám kapelu Body of Pain. Temná elektronika, EDM,“ nezapomíná na těleso, které tvoří s Terezou Ovčačíkovou. Minulý rok jim dokonce vyšla debutová deska We No Longer Exist Anymore. Pozitivní jako vždy.

Závěrem jsme to chtěli trochu odlehčit, a tak nás zajímalo, co má takový umělec jako Jan rád za horory. Nejprve nás seznamuje s literaturou. „Krysy ve zdech od Howarda Phillipse Lovecrafta jsem jako audio knihu slyšel snad stokrát,“ zmiňuje jednoho z nejvlivnějších hororových autorů 20. století. „Kdybych měl zmínit český film, tak Panna a Netvor od Juraje Herze,“ uvádí klasiku.

Slova chvály má také na film z osmdesátých let, který je považován za jeden z nejlepších hororů vůbec – The Thing od režiséra Johna Carpentera, který byl inspirován povídkou Johna W. Campbella. „To jsem viděl taky snad stokrát, je to pořád skvělý. A proč? Protože je to skvělý ve všem,“ vysvětluje jednoduše. 

„Od synťáku, který si Carpenter dělá sám, přes ty rukodělný efekty to celý zraje jako víno. Je to děsivé tím, že to zlo, ta vesmírná entita, ta věc nemá jasné kontury, je apomorfní a může být vším. To je absolutní děs. S podobným motivem pracuje i novější film It Follows,“ přidává snímek režiséra Davida Roberta Mitchella, jehož název je do češtiny překládán jako Neutečeš.

Doporučeno
Dříve se mu za anime smáli, dnes si vydělává jeho tetováním. Tetuju i hentai, říká René Dříve se mu za anime smáli, dnes si vydělává jeho tetováním. Tetuju i hentai, říká René 31. března 2023 v 12:30

Zbývalo nám zjistit, o čem tak může snít dekadentní malíř, jehož obsesí jsou děsivé výjevy a dekadentní styl. „Natírat celý život a víc než přežívat,“ překvapuje nás jednoduchou odpovědí. K tomu mu můžeš pomoci i ty. Stačí, když Jana podpoříš návštěvou nějaké z jeho výstav. „Koncem února, respektive začátkem března, bude výstava v DOXu. Tož dovalte,“ zve.

Domů
Sdílet
Diskuse