Refresher Art: Gallery Guide je sloupek mapující to nejzajímavější nejen z lokální umělecké scény – od výstav až po speciální eventy. Podívej se na nejnovější díl.
Letní měsíce jsou obdobím výletů, dovolených a odpočinku. Plánuješ cestu do okolních zemí a jsi spíše na objevování města než přírody? Chceš se schovat před deštěm nebo nepříjemným vedrem? Máme pro tebe soupis galerií v zahraničí, které rozhodně stojí za tvoji pozornost. Od moderního umění až po současné.
Berlín
Techno, secondhandy a velká nálož umění. Kam za ním vyrazit během léta?
Hamburger Bahnhof
Hamburger Bahnhof je jednou z nejvýznamnějších institucí pro současné a moderní umění v Německu. Bývalá železniční stanice, která historicky ve své sbírce měla například i Andyho Warhola, aktuálně slouží jako výstavní prostor pro umění od 60. let 20. století po současnost. Kromě výstav tady najdeš site-specific instalace, komisiované práce (díla vytvořená na zakázku pro určitou výstavu, prostor, instituci či zadavatele) nebo performance či video art.
Monumentální instalace české umělkyně Kláry Hosnedlové v berlínské galerii obletěly nejen lokální umělecká média. Hosnedlová ve své tvorbě mixuje výtvarné umění, módní a textilní design, ale také architekturu. Instalace Embrace byla vytvořena speciálně pro historickou hlavní halu galerie.
Využitý materiál se skládá z textilií, skleněných prvků, betonu, kovových desek, ale také lnu či konopí. Celý prostor tak působí jako utopická krajina. Samotná díla sahají do výšky až devíti metrů a obsahují ručně vyšívané motivy. Hosnedlová si tímto dílem získala velkou pozornost na zahraničním i lokálním poli. V žebříčku Art Index od J&T Banky aktuálně drží 19. místo. O této umělkyni ještě uslyšíme!
Gropius Bau
Gropius Bau je výstavní dům, který se pohybuje na pomezí galerie a muzea a oficiálně se označuje jako kunsthalle (i když jej nenese v názvu). Znamená to tedy, že Gropius Bau nemá vlastní sbírku trvale vystavených děl, ale jde o místo, které pořádá dočasné výstavy současného i historického umění a to na lokální i zahraniční úrovni.
Tato budova od roku 1881 sloužila jako vzdělávací instituce a muzeum. Během druhé světové války byla budova poškozena, v roce 1966 byla prohlášena za památkově chráněnou a v roce 1978 začaly rekonstrukční práce, které záměrně zanechaly původní detaily budovy. Majestátní prostor nyní hostí umělectvo z různých konců světa a jedná se o místo, kde vždy při návštěvě Berlína kontroluju, co si pro nás nachystalo.
Japonsko-americká konceptuální umělkyně, hudebnice a aktivistka Yoko Ono dlouhodobě bourá hranice mezi uměním a životem, publikem a tvůrcem či emocí a strukturou. Nyní máš možnost vidět její retrospektivní výstavu Music of the Mind, která shromažďuje více než 200 děl ze sedmi desetiletí a odhaluje její radikální přístup k jazyku, umění a participaci.
Výstava si tyto prvky nese, ale také je aktivuje, a to například instalací Wish Tree for Belin, která je otevřenou výzvou návštěvnictvu, aby napsali svá přání míru na malé kousky papíru a přivázali je na větve jednoho z devíti stromů v atriu Gropius Bau. Instalací, do kterých se může návštěvnictvo zapojit je na výstavě mnohem více, proto je ideálním místem, kam můžeš vyrazit s rodinou, kámošstvem nebo partnerstvem.
Muzeum fotografie (Museum für Fotografie)
Muzeum fotografie se nachází v berlínské čtvrti Charlottenburg a jedná se o bývalé kasino, postavené v roce 1909, které bylo v roce 2004 přestavěno na muzeum. Nyní zde najdeš primárně výstavy fotografií. Program je kombinací retrospektiv, archivních projektů i aktuálních výstav.
Německý fotograf Helmut Newton se proslavil jako průkopník módní a erotické fotografie – redefinoval obraz ženy ve vizuální kultuře 20. století. Byl předním fotografem pro prestižní fashion časopisy jako Vogue, Harpers`s Bazaar nebo Elle. Kromě módy ve své tvorbě pracoval také s nahotou, sadomasochistickými symboly, lesbickými páry či motivy moci a zranitelnosti. Typická pro něj byla černobílá fotografie. Na lokální úrovni bych jej stylově přiřadila k Tonu Stanovi, který s Newtonem mimo jiné i úzce spolupracoval.
Aktuální výstava Polaroids v Muzeu Fotografie zobrazuje přes 300 Polaroidových fotografií Newtona i dalších klíčových umělců. Ukazuje Polaroid jako médium konceptuálního skicování i samotného uměleckého formátu.
Vídeň
Když se řekne Vídeň, spousta z nás si představí klasickou hudbu, státní operu a Sacher dort. Historie tohoto města je bezesporu bohatá, co se ale společně s námi podívat do současnosti. Vídeň je metropole, která toho může nabídnou spoustu od secondhandů, kaváren i bister až po galerie a muzea, které polahodí všem našim smyslům. Kam vyrazit mezi jídlem a kávou na výstavu?
Belvedere 21
Belvedere 21 je součástí širšího komplexu Belvedere a prezentuje moderní a současné umění rakouského i zahraničního umělectva. Sama stavba, ve které se galerie nachází stojí za tvou pozornost. Jedná se o původní rakouský pavilon, který pro EXPO 1958 v Bruselu navrhl architekt Karl Schwanzer.
Během léta jsou v galerii k vidění 3 výstavy. Wotruba International mapuje tvorbu významného rakouského sochaře Fritze Wotruby, který se za svou kariéru setkal se spoustou předních umělců a umělkyň. Sochy jsou rozprostřeny v přízemí galerie, a pokud jsi tohoto umělce neznal*a, tak nezoufej, výstava nabízí nový pohled na jeho tvorbu, která byla významná hlavně v mezinárodní diskuzi o obrazu člověka v poválečném modernismu.
Druhá výstava naopak jedná o aktuálních tématech a svým velkoformátovým řešením diváctvo vtáhne k sobě. Britský konceptuální umělec Jonathan Monk si ve své první samostatné výstavě Limited Company pohrává s myšlenkami opakování, zdvojování a serialismu. Hlavním nosičem tvorby jsou látkové panely potištěné pohledy na autorovy dřívější projekty, vyrobené přímo na míru danému prostoru, který tak působí jako za oponou. Pro Monka je typické, že se jeho díla pohybují mezi ironií, uměleckou reflexí a hrou s autentičností.
Do třetice Maria Hahnenkamp se od konce 80. let věnuje médiu fotografie, skrze které zpochybňuje moc obrazů, stereotypy ženského těla a komerční využití ženské identity. Využívá netradiční techniky, jako je obrušování či ničení fotografií, čímž bojuje proti povrchnímu zobrazování žen.
Výstava v Belvedere 21 je její první velkou institucionální sólovou přehlídkou. Její tvorba navazuje na feministickou avantgardu 70. let. K tvorbě si vytvořila vlastní přístup, který se stal inspirací pro mnoho umělkyň mladší generace. Pokud patříš mezi jedince, kteří přemýšlí, zda si domů pořídit projektor (stejně jako já), tato výstava tě k tomu ještě trošku popožene.
Kunsthalle Wien
Kunsthalle Wien se soustředí na dočasné projekty a umělecké výstavy, které tematicky reflektují aktuální společenské diskuze a podporují dialog mezi umělectvem a návštěvnictvem. Má dvě pobočky – jednu na Karlsplatz, která byla založena v roce 1992 a aktuálně slouží jako doplňkový výstavní prostor, a druhou v MuseumsQuartier (MQ) – kulturní čtvrti v centru města, která patří k největším komplexům současného umění a kultury na světě.
Během léta narazíš na více výstav, já bych se ráda zaměřila na následující dvě. Ibrahim Mahama je ghanský umělec, který pro prostory Kunsthalle Wien vytvořil zcela nové komisionované práce sestávající ze soch, fotografií i videa. Výstava s názvem Zilijifa reaguje na materiální dědictví kolonialismu, industrializace a obchodu v Ghaně, a to zejména prostřednictvím železniční infrastruktury vybudované během britské koloniální nadvlády.
Ústředním dílem je monumentální dieselová lokomotiva z bývalých britsko-německých železnic, která je nesena strukturou složenou z tisíců smaltovaných železných misek, tzv. headpans, které jsou v Ghaně používány k ručnímu nošení zboží. Jedná se o originální kusy, které byly získány výměnou za nové.
Výstava dále zahrnuje rozsáhlou fotografickou sérii více než 100 rentgenových snímků, zobrazujících deformace páteří žen, jejichž práce spočívá v nošení těžkých břemen na hlavě, a to právě v headpans. Výstav je tak radikální kritikou globálních struktur na konkrétních artefaktech a lidské zátěži.
Oproti tomu retrospektivní výstava francouzské umělkyně Nicola L. se věnuje souhrnu její práce za roky 1964-2014 a zahrnuje sochy, malby, koláže, film i performance, které nesou prvky feministického aktivismu, spirituality, environmentálního myšlení i pop-artu.
Díky monumentální kožešinou poseté instalaci Chambre en Fourrure z roku 1969 se budeš moci stát performující osobou v prostoru a o kousek dál se inspirovat nábytkem či bytovými doplňky – často ve tvaru oka, ženského těla nebo profilu.
