Nový Avatar píše dějiny žánru. James Cameron určil, jak se budou točit filmy další dekádu

Tak nám oživili Avatara. Po třinácti letech. Zdálo se to jako nekonečná doba. Jako by chtěl James Cameron fanoušky napínat co nejdéle, tak jak to dělají rodiče na Štědrý den, když schválně zdržují večeři a nechají děti třást se zvědavostí, co Ježíšek nadělí. A pak to najednou přijde. Zvonek zazvoní a jde se rozbalovat. Avatar: The Way of Water je dárek, na který jsme čekali přes dekádu. Otázka je jasná: Stálo to za to?

Když přišel do kin první Avatar, způsobil absolutní revoluci v natáčení. Motion capture kamera snímala vzdálenost mezi očima herců a hereček, CGI postavy byly o poznání uvěřitelnější než kdy dříve. Cameronovi a jeho týmu se podařilo najít perfektní míru animace, která vypadá uvěřitelně a není nepříjemné ji sledovat (tzv. uncanny valley).

Doporučeno

Jako koukat na hnijící mrtvolu. Seznam se s uncanny valley 13. listopadu 2022 6:00

Avatar vydělal rekordní množství peněz a rekord si držel až do roku 2019. Tehdy ho překonali Avengers: Endgame. Cameron mezitím pracoval na druhém dílu, který původně plánoval uvést už v roce 2014. Nicméně se tak dlouho přepisovaly scénáře, zdokonalovala technologie a ladily detaily (aby pokračování dokázalo naplnit představy fanoušků i megalomanského Camerona), až se situace na trhu změnila.

V roce 2019 tvořily přes 80 % hollywoodských příjmů franšízy typu Marvel Cinematic Universe, Hvězdných válek, DC Universa a podobných. A ze CGI se zčásti stal nástroj, jak ušetřit na kulisách, kaskadérských kouscích nebo rekvizitách. Není proto divu, že na Avatar: The Way of Water byl vyvinutý pořádný (byť možná skrytý) tlak. Musí to být nejen dobré, ale v ideálním případě vytvořit prostor pro novou franšízu. A tím se vracíme k otázce na začátku.

Cameron sází primárně na propracované prostředí, přehlednost jednotlivých scén a na to, že strčí do kapsy úplně všechny velkolepé akční bijáky, přičemž vypadá, že se vlastně ani trochu nesnažil.

Nejdříve krátce. Ano, běž na Avatara do kina, a ne, nebudou to vyhozené peníze. Cameron totiž moc dobře ví, co jsou silné a co jsou slabé stránky předchozího filmu, a náležitě s nimi pracuje. I v druhém díle tě tedy zavede na Pandoru, která ti učaruje, a koukat se na cokoliv jiného vlastně nebude mít smysl.

Make Pandora great again

Do domova Na'vi se vracíme přibližně dekádu po událostech prvního dílu. Jake Sully (Sam Worthington) je právoplatný Toruk Makto, žije s domorodými Na'vi jejich běžným způsobem života a jejich jazyk (byť jím ve filmu v podstatě nikdo nemluví) je pro něj už přirozenější než angličtina. S Neytiri (Zoe Saldana) vychovávají čtyři děti, scházejí se s lidmi, kteří na Pandoře zůstali, a žijí v míru a harmonii se svým prostředím. Tedy až do té doby, dokud se lidé nevrátí v čele s plukovníkem Milesem Quaritchem (Stephen Lang), tentokrát inkarnovaným do avatarské podoby. 

Jeho poslání je jasné. Chce se pomstít, zlikvidovat Sullyho, celou jeho rodinu a pokračovat v původní misi. Aby Sullyovi ochránili svůj kmen, a hlavně sebe jako rodinu, rozhodnou se opustit svůj domov a přidat se k Mořským lidem Metkayina. Musí se naučit všechny potřebné dovednosti pro nový život. Zadržovat dech na dlouhou dobu, dostat se do harmonie s vodními tvory a vyrovnat se s tím, že pro některé členy Metkayina budou všichni tak trochu cizáci. A také doufat, že je v jejich novém domově plukovník Quaritch nenajde.

Je úplně jedno, jak základní se příběh může zdát a jak dokonale může na první pohled kopírovat klasickou linku jakékoliv komiksové „dvojky“. Avatar jednak ušel poměrně značný kus scenáristické cesty a jednak v něm o propracovanou příběhovou linku vlastně nikdy nešlo. Stejně jako v prvním díle totiž Cameron sází primárně na propracované prostředí, přehlednost jednotlivých scén a na to, že strčí do kapsy úplně všechny velkolepé akční bijáky, přičemž vypadá, že se vlastně ani trochu nesnažil.

Doporučeno

5 nejoblíbenějších filmů Jamese Camerona 30. prosince 2021 14:55

Základní příběhovou linku akčního sci-fi navíc skvěle dokresluje drobnými detaily. Všechny nás zajímá, jak se na Pandoře bude lidským avatarům dlouhodobě žít nebo jestli si děti avatara a Na'vi odnesou nějaké „pozemské“ genetické rysy, vady nebo nemoci. Cameron toto evidentně věděl a do principů svého světa a vztahů mezi postavami nás přenesl víc než dostatečně.

Když se objeví nová záhadná bytost, prohlédneš si ji ze všech stran, vidíš kožní záhyby, zuby, dýchací ústrojí, a dokonce si prohlédneš, jak tyto bytosti vidí svět kolem sebe.

Hlavní postavy jsou vedle toho o poznání propracovanější než v původním filmu. Mají svoje světlé a stinné stránky, rodinné zázemí, minulost, motivaci a obecně jsou „lidštější“ a uvěřitelnější. Díky tomu mohou v Avatar: The Way of Water vznikat (a také vznikají) relativně komorní, ale příjemné konflikty mezi jednotlivými charaktery a film se neomezuje jenom na rámec akční mimozemské řežby. Tu by ostatně beztak neutáhly relativně zapomenutelné dialogy, které se snaží z hrdinů dělat „husté týpky“ s hláškami jako od postav z MCU. U Avatara hlášky sice příliš nefungují, ale snaha o drsnost nebo vtip postavy nijak neshazuje.

Vizuál, na který se nezapomíná

Jestli se film z hlediska postav a příběhu posunul, vizuálně je předběhl o míle. Takový pohled prostě nikde jinde neuvidíš. Cameron tě s ním připoutá k sedačce hned prvními záběry na rozlehlou scenérii pandorského lesa a už tě nepustí. Když se objeví Na'vi, uvidíš každý pór na jejich kůži, každou slzu v oku způsobenou silným větrem, později i každý drobný chloupek na břiše. Když se objeví nová záhadná bytost, prohlédneš si ji ze všech stran, vidíš kožní záhyby, zuby, dýchací ústrojí, a dokonce si prohlédneš, jak tyto bytosti vidí svět kolem sebe. Tyto záběry, které bychom možná mohli u některých filmů popsat jako negativum, prostě otvírají pusy dokořán.

Začátek filmu, který se odehrává na území Lesních lidí, je v případě Avatarova vizuálu ale opravdu jenom začátkem. Když se film přibližně ve třetině přesouvá do vesnice Mořských lidí (spolu s válečnými rituály připomínajícími Maory), přichází ta pravá podívaná. Uhranout dokáže tetování na (o něco tyrkysovějších) obyvatelích vesnice nebo to, jak plynule Na'vi přechází ze souše pod vodu, aniž by jejich pohyby ztratily byť jen na kousku kvality nebo přehlednosti.

Je naprosto jasné, že právě takto se budou točit filmy ještě dalších několik let, než Cameron vymyslí, jak všem zase jednou vytřít zrak.

Stejně přehledné jsou i bitvy, ve kterých se v podobných filmech lze poměrně snadno ztratit. V Avatarovi lze přesně vyčíst, kdo kam míří, co dělá a jak se jednotlivým postavám daří plnit svou bojovou strategii. Je pravda, že i přes veškerou dokonalost by možná komplexnějším scénám prospělo trochu méně střihu a část záběrů by si zasloužila o maličko více prostoru. Takový argument by ale byl spíš jen zbytečným rýpnutím.

Nejrychlejší tři hodiny tvého života

Cameron totiž posunul prostředí Pandory i celý přístup k natáčení filmů opět o světelné roky kupředu. Oproti prvnímu dílu se drží daleko víc ve světě Na'vi a o poznání méně v lidském prostředí. To je totiž oproti pestrobarevným lesům a vodnímu světu nudné, šedivé a ve filmu zbytečné. Stejně zbytečné jako učení se nově příchozích avatarů interagovat s pandorskou přírodou, čehož nás Cameron v druhém díle chytře ušetřil.

Svět lidí i lidské postavy obecně jsou navíc nudnější i ve zpracování. Lidský rybář Mick Scoresby (Brendan Cowell) se na svých loveckých výpravách omezuje na hlášky typu: „Tohle že jsou chytří tvorové? Určitě ne chytřejší než já, mám totiž harpunu.“ Biolog Ian Garvin (Jamaine Clement) je také trochu stereotypní vědec, který jde proti sobě, když drancuje přírodu a představuje trochu horší verzi Grace Augustine z prvního dílu. Určitá nedotaženost lidského světa a jednotlivých postav v něm je vadou na kráse jinak téměř dokonalého filmu. V celém kontextu se nicméně ztratí a zážitek nijak nenarušuje.

Doporučeno

„Po zhlédnutí Avatara svět zašedl.“ Pandora Depression je jediný společenský význam jinak skvělého filmu 9. prosince 2022 6:00

Když se vrátíme k vánoční metafoře z úvodu, na dárek pod stromečkem od Jamese Camerona se vyplatilo čekat. Avatar: The Way of Water plyne s naprostou přirozeností od začátku do konce a 192 minut jeho délky uteče jako voda. Režisér dokázal vytvořit uhrančivé prostředí, řadu nových živočichů i technologii, kterou by mu mohl závidět i Tony Stark. Je naprosto jasné, že právě takto se budou točit filmy ještě dalších několik let, než Cameron vymyslí, jak všem zase jednou vytřít zrak.

Druhý díl Avatara rozhodně otevírá Cameronovi dveře do světa franšíz. Je jasné, že třetí díl bude a jednoduchá hlavní linka hnaná pomstami, křivdami, egem a základními archetypy záporáků utáhne sérii klidně ještě ve dvou dalších filmech. Otázkou je, jak dlouho bude trvat, než se prostředí Pandory vyčerpá, na což ale v současnosti odpověď neznáme. Nezbývá tedy než popřát Cameronově franšíze hodně štěstí. Ne že by ho potřebovala.