Delphine LaLaurie se zapsala do americké historie jako brutální tyranka. K nenávisti vůči lidem černošského původu byla vedena již od dětství.
V pokračování naší krimi série se podíváme na život Delphine LaLaurie. Zámožná žena z New Orleans se zapsala do historie jako tyranka otroků a otrokyň, která za své činy nebyla nikdy potrestána. Její techniky se staly inspirací mnoha knih, ale i seriálu American Horror Story.
Delphine LaLaurie byla vychovávána k nenávisti vůči otrokům
Marie Delphine Macarty se narodila 19. března 1787 v New Orleans jako jedno z pěti dětí. Oba její rodiče, Louis Barthélemy de McCarty a Marie Jeanne L'Érable, patřili mezi významné představitele evropské kreolské komunity. Dědeček Barthelemy de MacCarthy přivedl rodinu z Irska do New Orleans v roce 1730, tedy v době francouzské koloniální éry, a rodina se tak okamžitě dostala mezi smetánku.
Strýc Delphine Esteban Rodríguez Miró působil jako guvernér španělských amerických provincií Louisiana a Florida, její bratranec Augustin de Macarty byl starostou New Orleans.
Jenže v roce 1791, když byly Delphine pouhé čtyři roky, vypukla haitská revoluce. Jednalo se o vzpouru otroků ve francouzské kolonii Saint-Domingue, při níž byla vyvražděna většina bělošského obyvatelstva Haiti. Otrokáři na jihu Spojených států se proto velmi obávali odporu a vzpoury otroků a jejich obavy se částečně také vyplnily. Strýc malé Delphine byl zavražděn svými otroky, docházelo k čím dál více povstáním a otrokáři v reakci na to týrali otroky ještě tvrději.
Delphine tak vyrůstala v prostředí, ve kterém bylo s lidmi zacházeno jako s kusem hadru. Byla vedena k nenávisti k nim, což později vyústilo v její vlastní tyranii.
Tři nepovedená manželství
Když bylo Delphine třináct let, provdala se za prvního muže – Dona Ramóna de Lopeze y Angula – vysoce postaveného španělského královského důstojníka. Jen o čtyři roky později byl Don Ramón jmenován do funkce generálního konzula ve Španělsku, kvůli čemuž spolu s těhotnou Delphine zamířil do Madridu. Jenže cestou náhle zemřel. Delphine jen pár dní poté porodila dceru Marii a spolu s ní se vrátila do New Orleans.
V červnu roku 1808 se Delphine provdala znovu. Tentokrát za významného bankéře, obchodníka a právníka Jeana Blanquea, který pro rodinu zakoupil dům na Royal Street 409 (později známý jako Villa Blanque). S Jeanem měla Delphine čtyři děti, avšak ani toto manželství nemělo dlouhé trvání. Jean v roce 1816 zemřel.
Třetím a posledním manželem Delphine byl lékař Leonard Louis Nicolas LaLaurie, který byl mnohem mladší než ona. Delphine tehdy koupila nemovitost na Royal Street 1140, ze které nechala udělat dvoupatrové obydlí se speciálními prostory pro otroky. Ani toto manželství jí dlouho nevydrželo. V roce 1832 se manželé nechali rozvést, přičemž Delphine tvrdila, že s ní Leonard zacházel takovým způsobem, že jejich společné soužití nebylo udržitelné. Leonard o dva roky později zemřel, a to přímo v domě na Royal Street, kde vypukl požár.
Hrozivé mučení a vraždění otroků
Delphine se zapsala do historie nejen jako vysoce postavená žena, ale také jako brutální tyranka otroků. Socioložka Harriet Martineua tehdy sbírala příběhy od obyvatel New Orleansu, kteří se jí svěřili s tím, že otroci a otrokyně zámožné ženy jsou „neobyčejně zchátralí a zubožení“. Na veřejnosti se však Delphine ke svým afroamerickým otrokům a otrokyním vždy chovala zdvořile a předstírala, že jí na jejich zdraví záleží.
Jenže jak ukazují pohřební matriky, v sídle Delphine LaLaurie na Royal Street zemřelo během let 1830 až 1834 nejméně 12 otroků a otrokyň.
Zvěsti o tom, že Delphine špatně zachází se svými otroky a otrokyněmi, byly natolik rozšířené, že za bohatou paničkou přijel místní právník, aby jí připomněl zákony o vydržování otroků. Během této návštěvy ale nenašel žádné důkazy, které by nasvědčovaly tomu, že Delphine se svými otroky a otrokyněmi zachází špatně či nevhodně.
Jenže hned po jeho návštěvě údajně sousedé viděli, jak teprve osmiletá otrokyně padá ze střechy sídla na zem poté, co se snažila vyhnout trestu. Delphine prý nad dívkou stála s bičem v ruce. Když dívka zemřela, žena její tělo pohřbila na svém pozemku. Jak bylo později zjištěno, dívka měla Delphine česat vlasy, a když ji lehce zatáhla, Delphine na ni vzala bič a začala ji honit.
Tento incident vedl k vyšetřování v Delphinině sídle. Celá její rodina byla shledána vinnou z nezákonné krutosti a bylo jí zabaveno devět otroků. Jenže oni otroci byli na veřejné aukci vykoupeni rodinným příbuzným a byli vráceni do sídla na Royal Street.
Brutální praktiky odhalil až požár
Dne 10. dubna 1834 vypukl v rezidenci na Royal Street požár, jehož ohnisko vzniklo v kuchyni. Když na místo přijeli policisté a hasiči, našli 70letou kuchařku, jak je za kotník připoutána ke sporáku. Sama kuchařka později vypověděla, že požár založila jako pokus o sebevraždu, protože se bála trestu, který si pro ni Deplhine připravovala. Otroci a otrokyně, které paní domácí odváděla do místnosti v nejvyšším patře, se už nikdy nevrátili a kuchařka se bála, že ji čeká stejný osud.
V nejvyšším patře bylo nalezeno sedm otroků a otrokyň, kteří byli strašlivě zohavení a zavěšení za krk. Paní domácí je v místnosti údajně věznila několik měsíců. Podle soudce Jeana-Francoise Canonga byla v sídle zámožné rodiny nalezena také Afroameričanka s železným obojkem či starší žena, která měla na hlavě hlubokou ránu a byla příliš slabá na to, aby mohla chodit. Železné obojky s hroty údajně nosili všichni otroci a otrokyně, aby udržovali hlavu stále vzhůru.
Když se zprávy o týraných otrocích a otrokyních rozkřikly, dav místních na sídlo na Royal Street zaútočil a zdemoloval a zničil, co se dalo. Když pak celé místo znovu prohledávala policie, na dvoře našla zakopaná těla několika otroků, otrokyň a jejich dětí.
Útěk do Francie
Život Delphine LaLaurie po požáru v roce 1834 není zcela dobře zdokumentován. Tyranka měla utéct do Paříže, což potvrdil také její syn Paulin Blanque. V dopise, který 15. srpna 1842 napsal svému švagrovi Augustu DeLassusovi, uvedl, že Delphine uvažuje o návratu do New Orleans. S tím však její děti nesouhlasily a krvelačná žena z tohoto plánu upustila.
Delphine podle francouzského archivu v Paříži zemřela 7. prosince 1849 ve věku 62 let. Za své chování, brutální týrání a vraždění otroků a otrokyň nebyla nikdy potrestána.
Sídlo s temnou minulostí koupil v roce 2007 Nicolas Cage
Původní sídlo na adrese Royal Street bylo po požáru v roce 1834 a následném řádění davů zničeno. O čtyři roky později byly jeho trosky přestavěny do podoby, kterou známe dnes. Budova v následujících letech sloužila jako střední škola, hudební konzervatoř, bytovka, útulek pro mladé delikventy, bar nebo obchod s nábytkem.
V dubnu roku 2007 koupil dům herec Nicolas Cage za částku 3,45 milionu dolarů (78,7 milionu korun), avšak o dva roky později byla nemovitost zařazena do dražby, kterou nakonec vyhrála společnost Regions Financial Corporation. Současným majitelem sídla s temnou minulostí je podnikatel Michael Whalen.
Delphine LaLaurie jako inspirace
Život Delphine LaLaurie sloužil jako inspirace mnoha děl. Historky o jejím týrání a vraždění otroků a otrokyň byly vydány jako sbírka povídek Henryho Castellanose a George Washingtona Cablea.
V roce 1956 vyšla kniha Ghost Storie of Old New Orleans, ve které byly Delphininy sadistické choutky a ohavné mučicí techniky popsány do detailu. V knize se píše například to, že po požáru byli v horní místnosti nalezeni muži, kteří byli nazí, připoutaní ke zdi, měli vydloubnuté oči, vytrhané nehty a jejich klouby byly stažené z kůže. Jiní měli mít velké díry v hýždích, odřezané maso, sešité rty a jejich střeva měla být vytažena z těla a omotána kolem pasů. Tato tvrzení však nejsou podložena žádnými zdroji a autorka knihy Jeanne DeLavigne zvídavé čtenáře odkazuje na historky od místních.
Příběhem Delphine LaLaurie se nechali inspirovat také tvůrci populárního seriálu American Horror Story, kteří se tyrance věnovali ve třetí sérii s názvem Coven.
První loď s otroky přijela do Spojených států v roce 1619, a ačkoli původně mezi otrokem a jeho majitelem vznikal smluvní vztah, postupem času se otrokáři k lidem černošského původu začali chovat jako k bezprávnímu majetku. Během více než dvou stovek let se o zrušení otroctví pokoušeli různí lidé, ale úspěch zaznamenal až v roce 1863 prezident Abraham Lincoln. Otroctví se mu však podařilo zrušit pouze na území Unie neovládané povstaleckými státy. V celých Spojených státech bylo otroctví kompletně zrušeno až v únoru 2013.
