Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Za stížnosti proti režimu mohli disidenti skončit i na psychiatrii s fiktivní diagnózou. Příkladem byl i Augustin Navrátil, kterého si předávali mezi ústavy.
Pokud někdo v minulém století navštěvoval psychiatra, komunistická Státní bezpečnost to mohla zneužít a citlivé informace o soukromí a zdraví použít proti němu. Pokud byl příliš nepohodlný, mohlo se stát, že mu stanovili diagnózu, kterou ve skutečnosti netrpěl.
I tuto „pomocnou funkci“ zastávali někteří psychiatři spolupracující se Státní bezpečností. Přestože se v dobách socialismu zpronevěřili svému poslání, žádný z nich nepřišel o titul.
„Někteří psychiatři dostávali jako tajní spolupracovníci StB odměny či věcné dary. Tajná policie zajišťovala i různé protislužby, například při žádosti o cestu do zahraničí, dopravních nehodách, zdravotních problémech – čili zabezpečení zahraničních léků –, přijímání potomků či známých na školy,“ řekl pro Refresher historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů.
Zdroj: Getty Images/Jerry Cooke
Aby ho umlčeli, skončil na léčení
Augustin Navrátil pocházející z české obce Lutopecny se od 70. let minulého století tvrdě bránil režimu, a tak mu stanovili diagnózu, pro kterou si jej mohli posílat mezi psychiatrickými léčebnami.
Provinil se tím, že si chtěl ponechat malou část soukromého hospodářství a sepisoval petice, kterými poukazoval na nedodržování náboženské svobody ze strany státu. Navrátil skončil dokonce v cele s vrahem, který mu vyhrožoval smrtí. Do této situace se dostal proto, že vzdorovitě odmítal socialistickou kolektivizaci, a když mu odebrali půdu, rozhodl se, že si bude písemně stěžovat.
Své argumenty vycházející ze zákonů směřoval i na ministerstvo hospodářství a generální prokuraturu. Kromě toho se podílel i na katolickém samizdatu a patřil mezi signatáře Charty 77. Jeho nejznámější petici s názvem Moravská výzva z roku 1988 podepsalo 600 tisíc věřících, uvádí databáze Paměť národa.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemčení?
Kolik psychiatrů v Československu spolupracovalo s StB.
Co se s nimi stalo po změně režimu.
Jak diagnostikovali katolického aktivistu, který si znepřátelil režim.
Co o něm řekli tři odborníci, kteří považovali diagnózu za smyšlenou.
Poprvé byl na psychiatrii poslán v roce 1978. Po podstoupení psychiatrického vyšetření v Olomouci přišli lékaři s diagnózou paranoia querulans a perseutaria, která až podezřele vhodně pasovala na jeho protistátní aktivity. Navrátil se ve stížnostech často odvolával na zákony a bojoval za to, aby mu ponechali malou část soukromé půdy, kterou potřeboval na obživu rodiny.
Definice diagnózy:
„Charakteristickým rysem této diagnózy je takzvaný paranoický vývoj, to jest, že při rozboru mentální osobnosti paranoikovy jsou nalezeny svérázné povahové úchylky a rysy, zejména akcentovaný smysl pro právo a spravedlnost.“
(autor Jan Tesař – kniha Zamlčená diagnóza, citace z učebnice psychiatrie z roku 1976)
Diagnózu popřeli další tři odborníci
Navrátilův případ se při soudních tahanicích dostal i ke švýcarským psychiatrům z mezinárodní organizace Christian Solidarity International, kteří jeho diagnózu duševně nemocné osoby odmítli. Nezávislí švýcarští psychiatři Markus Bourquin a Hans Kuhn koncem 80. let ve svém posudku uvedli, že katolický disident Navrátil podle jejich názoru „nepůsobil dojmem psychicky nemocného člověka“, přičemž u něj chyběly „znaky schizofrenicko-paranoidního onemocnění“.
Oba odborníci shodně tvrdili, že jde o muže zdravého a na svůj věk pohotového a bystrého, píše v diplomové prácio Navrátilovi historička Marta Kordíková z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd. Stejně na něj nahlížel i soudní znalec Vladimír Komár z Košic. „Umístění jmenovaného v ústavu je vzhledem k těmto skutečnostem protizákonné a jde o trestný čin zbavení osobní svobody,“ napsal ve svém odborném posudku. Ochrannou léčbu muže označil za „nehorázné zneužívání psychiatrie“.
Z politického oponenta režimu se tak stal paranoik trpící údajnými bludy, jehož slovům podle tehdejších úřadů nebylo možné věřit. Kromě toho mu soudy částečně omezily právní způsobilost. Jako nemocný člověk totiž podle soudu neměl právo samostatně podávat podněty, kterými do té doby bombardoval všechny možné úřady. Právní způsobilost si později zpět vybojoval soudní cestou. Několik let však musel mít přiděleného opatrovníka.
Aby režim zlomil jeho vůli, využil u Navrátila možnosti opakované ústavní léčby, kterou ho zbavil svobody a dostal ho do nebezpečných situací. Vystřídal několik psychiatrických léčeben a seděl s násilnými kriminálníky.
Vězeňské oddělení psychiatrického ústavu v Bohnicích nazval „křížencem blázince s kriminálem“. Podle vzpomínek dcery Augustina Navrátila byl její otec v cele s vrahem, který mu vyhrožoval smrtí, a zdravotníci jim házeli jídlo na zem. Během ústavní léčby musel brát povinně léky přisuzované jeho diagnostice, i když je ve skutečnosti nepotřeboval. Navrátila plnohodnotně rehabilitovali až po sametové revoluci. Zemřel v roce 2003.
Zdroj: TASR/Andrej Galica
Donášel i na pozdějšího prezidenta Václava Havla
Psychiatři při spolupráci s StB sice někdy stanovili fiktivní diagnózy, ale běžnější byly případy předávání citlivých informací. „Případů zneužívání psychiatrie bylo mnoho, většinou však šlo spíše o předávání citlivých údajů pacientů či dočasnou internaci v době různých výročí, sjezdů KSČ a podobně. Bohužel je dosavadní výzkum velmi selektivní. Omezen je zejména ochranou osobních údajů a nedostatkem dalších pramenů. Poměrně běžné bylo předávání informací o kolezích v práci. Na druhé straně několik psychiatrů pomáhalo mladíkům vyhnout se základní vojenské službě. Dělali to v rámci protekce za úplatu či jako protislužbu,“ řekl pro Refresher historik Blažek.
Miroslav Plzák byl v minulém století jedním z nejpopulárnějších psychiatrů v Československu. I vzhledem k tomu, že se dostával do kontaktu se známými osobnostmi z oblasti kultury, z níž pocházeli mnozí disidenti, byl pro Státní bezpečnost vhodným kandidátem na tajnou spolupráci.
Podle záznamů StB byl desítky let v záznamech jako důvěrník a agent s krycím jménem Karel, Profesor či Psychiatr. I když jakoukoli spolupráci s StB popřel, záznamy o jeho činnosti říkají něco jiného.
Jak uvádí Český rozhlas Plus, Státní bezpečnost například v roce 1963 informoval o zdravotním stavu slavného zpěváka Waldemara Matušky, jenž se léčil na psychiatrii. Podle archivů, které prostudoval portál Info.cz, Plzák údajně StB předal informace i o pozdějším prezidentu Václavu Havlovi, kterému předepisoval i léky a označil ho za nejnebezpečnějšího ze signatářů Charty 77.
Donášel prý také na aktivistu Jana Palacha, jenž se na protest proti režimu upálil. Historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů tvrdí, že psychiatr Plzák poskytl StB dokument konzilia, které se zabývalo Palachem po jeho úmrtí.
Donášel dále i na jednoho ze zakladatelů Charty 77 Ludvíka Vaculíka. Informace získával i od jeho manželky Marie, která byla jeho pacientkou. Vaculíka označil za psychopata. Případů, jako byl Miroslav Plzák, přitom bylo mnohem víc.
Podle psychiatra Zdenka Bašného, který vystupoval v dokumentární sérii STB: Přísně tajné, se Státní bezpečností na různých úrovních v Československu spolupracovalo 57 psychiatrů, z nichž 26 bylo ve spisech stejně jako Miroslav Plzák vedeno jako agenti. Žádný psychiatr však nepřišel v důsledku spolupráce s StB o titul, tvrdí historik Blažek.
„Seznam spolupracovníků, o kterých mluví Zdeněk Bašný, nemám k dispozici. Mohu však říci, že kvůli spolupráci s StB nepřišel o titul žádný psychiatr. Změna pro vedoucí pracovníky nastala až po přijetí lustračního zákona v roce 1991, který omezoval jejich výkon ve vedoucích funkcích, pokud byli evidováni jako tajní spolupracovníci StB. Jejich počet ale neznám, statistika totiž není k dispozici, a někteří navíc odešli sami před účinností zákona,“ říká Zdeněk Blažek.
