Takto StB naverbovala v Československu 50 psychiatrů, kteří zdravé lidi posílali do ústavů. Na rozkaz jim vymysleli diagnózy

Poprvé byl na psychiatrii poslán v roce 1978. Po podstoupení psychiatrického vyšetření v Olomouci přišli lékaři s diagnózou paranoia querulans a perseutaria, která až podezřele vhodně pasovala na jeho protistátní aktivity. Navrátil se ve stížnostech často odvolával na zákony a bojoval za to, aby mu ponechali malou část soukromé půdy, kterou potřeboval na obživu rodiny.

Diagnózu popřeli další tři odborníci

Navrátilův případ se při soudních tahanicích dostal i ke švýcarským psychiatrům z mezinárodní organizace Christian Solidarity International, kteří jeho diagnózu duševně nemocné osoby odmítli. Nezávislí švýcarští psychiatři Markus Bourquin a Hans Kuhn koncem 80. let ve svém posudku uvedli, že katolický disident Navrátil podle jejich názoru „nepůsobil dojmem psychicky nemocného člověka“, přičemž u něj chyběly „znaky schizofrenicko-paranoidního onemocnění“.

Oba odborníci shodně tvrdili, že jde o muže zdravého a na svůj věk pohotového a bystrého, píše v diplomové práci o Navrátilovi historička Marta Kordíková z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd. Stejně na něj nahlížel i soudní znalec Vladimír Komár z Košic. „Umístění jmenovaného v ústavu je vzhledem k těmto skutečnostem protizákonné a jde o trestný čin zbavení osobní svobody,“ napsal ve svém odborném posudku. Ochrannou léčbu muže označil za „nehorázné zneužívání psychiatrie“.

Z politického oponenta režimu se tak stal paranoik trpící údajnými bludy, jehož slovům podle tehdejších úřadů nebylo možné věřit. Kromě toho mu soudy částečně omezily právní způsobilost. Jako nemocný člověk totiž podle soudu neměl právo samostatně podávat podněty, kterými do té doby bombardoval všechny možné úřady. Právní způsobilost si později zpět vybojoval soudní cestou. Několik let však musel mít přiděleného opatrovníka.

Aby režim zlomil jeho vůli, využil u Navrátila možnosti opakované ústavní léčby, kterou ho zbavil svobody a dostal ho do nebezpečných situací. Vystřídal několik psychiatrických léčeben a seděl s násilnými kriminálníky.

Vězeňské oddělení psychiatrického ústavu v Bohnicích nazval „křížencem blázince s kriminálem“. Podle vzpomínek dcery Augustina Navrátila byl její otec v cele s vrahem, který mu vyhrožoval smrtí, a zdravotníci jim házeli jídlo na zem. Během ústavní léčby musel brát povinně léky přisuzované jeho diagnostice, i když je ve skutečnosti nepotřeboval. Navrátila plnohodnotně rehabilitovali až po sametové revoluci. Zemřel v roce 2003.

Donášel i na pozdějšího prezidenta Václava Havla

Psychiatři při spolupráci s StB sice někdy stanovili fiktivní diagnózy, ale běžnější byly případy předávání citlivých informací. „Případů zneužívání psychiatrie bylo mnoho, většinou však šlo spíše o předávání citlivých údajů pacientů či dočasnou internaci v době různých výročí, sjezdů KSČ a podobně. Bohužel je dosavadní výzkum velmi selektivní. Omezen je zejména ochranou osobních údajů a nedostatkem dalších pramenů. Poměrně běžné bylo předávání informací o kolezích v práci. Na druhé straně několik psychiatrů pomáhalo mladíkům vyhnout se základní vojenské službě. Dělali to v rámci protekce za úplatu či jako protislužbu,“ řekl pro Refresher historik Blažek.

Miroslav Plzák byl v minulém století jedním z nejpopulárnějších psychiatrů v Československu. I vzhledem k tomu, že se dostával do kontaktu se známými osobnostmi z oblasti kultury, z níž pocházeli mnozí disidenti, byl pro Státní bezpečnost vhodným kandidátem na tajnou spolupráci.

Podle záznamů StB byl desítky let v záznamech jako důvěrník a agent s krycím jménem Karel, Profesor či Psychiatr. I když jakoukoli spolupráci s StB popřel, záznamy o jeho činnosti říkají něco jiného.

Jak uvádí Český rozhlas Plus, Státní bezpečnost například v roce 1963 informoval o zdravotním stavu slavného zpěváka Waldemara Matušky, jenž se léčil na psychiatrii. Podle archivů, které prostudoval portál Info.cz, Plzák údajně StB předal informace i o pozdějším prezidentu Václavu Havlovi, kterému předepisoval i léky a označil ho za nejnebezpečnějšího ze signatářů Charty 77.

Donášel prý také na aktivistu Jana Palacha, jenž se na protest proti režimu upálil. Historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů tvrdí, že psychiatr Plzák poskytl StB dokument konzilia, které se zabývalo Palachem po jeho úmrtí.

Donášel dále i na jednoho ze zakladatelů Charty 77 Ludvíka Vaculíka. Informace získával i od jeho manželky Marie, která byla jeho pacientkou. Vaculíka označil za psychopata. Případů, jako byl Miroslav Plzák, přitom bylo mnohem víc.

Podle psychiatra Zdenka Bašného, ​​který vystupoval v dokumentární sérii STB: Přísně tajné, se Státní bezpečností na různých úrovních v Československu spolupracovalo 57 psychiatrů, z nichž 26 bylo ve spisech stejně jako Miroslav Plzák vedeno jako agenti. Žádný psychiatr však nepřišel v důsledku spolupráce s StB o titul, tvrdí historik Blažek.

„Seznam spolupracovníků, o kterých mluví Zdeněk Bašný, nemám k dispozici. Mohu však říci, že kvůli spolupráci s StB nepřišel o titul žádný psychiatr. Změna pro vedoucí pracovníky nastala až po přijetí lustračního zákona v roce 1991, který omezoval jejich výkon ve vedoucích funkcích, pokud byli evidováni jako tajní spolupracovníci StB. Jejich počet ale neznám, statistika totiž není k dispozici, a někteří navíc odešli sami před účinností zákona,“ říká Zdeněk Blažek.