Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Vidíš ho na TikToku, jak si užívá přírodu na houbách, chodí rybařit nebo rozdělává oheň pouze dřívky. Matěj Houška z Teamu 2010 je skoro patnáctiletým českým fenoménem, který správně využil vlnu oblíbenosti survival videí, přestože to ani neměl v plánu.
Těžko mu tipneš 14 let. A je pravdou, že za chvíli mu bude 15. Od října se svým rodinným „týmem“ s názvem Team 2010 obohacuje český TikTok artikulovanými videi o rybaření, zajímavostmi z přírody a věčně pozitivní náladou. Mluvíme o Matěji Houškovi, mladíkovi ze západu Čech, jenž svým zápalem do rybaření a zálesáctví uchvacuje internet.
Do svých 15 let se dokázal s pomocí své rodiny nejen proslavit na internetu, ale také napsat knihu, psát do prestižních časopisů, potkat se se slavnými lidmi, vystupovat na přednáškách a to všechno s dikcí moderátora v televizi. Proto nám přišlo zvláštní, že ještě nemá svůj vlastní dokument. Proč? A proč například nechce studovat nic ve spojení s rybářstvím či lesem? Na to nám odpověděl níže.
Pro mě osobně je to to nejcennější, čeho si vážím, a je to věc, která mě v životě naplňuje. Ale samozřejmě je to o tom, že si každý musí najít něco, co ho baví. A když se někomu, podobně jako mně, podaří, že bude mít takovou lásku jak k přírodě, tak i rybaření, tak si myslím, že je to to nejlepší, co ho může v životě potkat.
Jak to, že sis k ní vytvořil již v mládí tak pevný vztah?
Já jsem ze západních Čech, kousek od Plzně, a studuji na osmiletém gymnáziu ve Stříbře, takže mám štěstí, že okolo máme spoustu lesů, krásnou přírodu, a jistě mi to pomohlo v tom, abych si svůj koníček mohl naplno užívat.
Mám to štěstí, že už od nepaměti máme rybaření a celkově lásku k přírodě v rodině. Děda, taťka i brácha to mají podobně, takže jsem se od nich mohl učit. Do přírody mě vozili v kočárku. U vody jsem se začal motat od tří let a matně si pamatuji, že když mi byly tak čtyři roky, tak mě taťka s bráchou vzali poprvé na ryby na přehradu. Tehdy mě rybaření chytlo naplno, položil jsem se do toho, začal se učit, zdokonalovat a troufnu si říct, že se z toho po dvanácti letech stala taková moje životní cesta.
Zdroj: se svolením Teamu 2010
Co tě na rybaření tak uchvátilo?
Jde především o to, že jsem lovec a neskutečně mě baví samotný lov. Orientovat se v přírodě, najít, přelstít a ulovit rybu na nějakém obtížném revíru a potom ji, pokud to lze, zase vypustit zpátky do přírody je prostě něco, co mne nikdy neomrzí. Hlavně je to všechno dobrodružství. Pobyt v přírodě není jak sledování virtuálního světa doma u počítače. Pokud jste v přírodě, tak o ty zážitky prostě nemáte nouzi.
Myslíš, že bys zvládl i jiný lov? Pastmi, střelbou?
Jestli bych to zvládl, je jedna věc, a druhá, jestli by mě to bavilo. Oba mí strejdové jsou myslivci, takže mi o tom něco pověděli a nějak mě to netáhne. Mám rád, když můžu jít v klidu do lesa, „upéct si buřtíka“, vyřezat si lžičku a pak jít na ty ryby. Myslivost spíše ne.
Je pravda, že to „lovení“ spojujete s mírumilovnou myšlenkou chycené zvíře pustit, což by v tomto případě asi nešlo.
Přesně tak. Je důležité, že provozuji styl lovu chyť a pusť. Vše, co chytím, pošlu zpátky do přírody, ale osobně nemám nic proti rybářům, kteří si nějakou rybu vezmou i domů k snědku. Naopak problém vidím v tom, že si někteří „rybáři“ odnesou od vody za rok stovky kilogramů ryb včetně těch trofejních, které by se rozhodně měly vracet vodě.
Velký problém je také to, že se ani v dnešní době spousta rybářů neumí k rybám náležitě chovat. Znamená to, že je kvůli fotografiím uchovávají dlouhou dobu v sítích a nešetrně s nimi manipulují na břehu. Pokud chtějí rybu pustit zpátky do přírody, tak se to musí udělat takovým způsobem, aby se ryba netrápila a později neuhynula.
Určitá část rybářské veřejnosti, konkrétně šlo o lidi předdůchodového a důchodového věku, mi začala strašně závidět a začala si na mě vymýšlet lži, pomlouvat mě, zesměšňovat a jakýmkoliv způsobem se mě snažila ponížit.
Vím, že na YouTube vytváříte videa o rybaření a zálesáctví jako Team 2010, což je, dle vašeho webu, rodinná záležitost. Vzhledem k tomu, že byl ale vytvořen v roce 2010, počítám, že ti bylo teprve něco přes rok. Takže asi nejsi zakládajícím členem…Určitě ne, ten založili taťka s bráchou po mnohaletém chytání. Já jsem se u nich motal už od svých tří let, ale oficiálně mě do něj vzali v den, kdy jsem si udělal rybářské zkoušky. Takže v osmi letech v roce 2016.
Perličkou bylo to, že jsem svým příchodem vše změnil. Kluci se původně věnovali výhradně moderní kaprařině, ale nyní, díky mé všestrannosti, děláme nejen více rybářských disciplín, ale i zálesáctví. Hlavně jde teda o to, že to děláme rodinně, což nás nejvíc baví, ale také ten formát tvorby, který děláme, není možné dělat jednotlivě.
Je pravda, že kolem toho dneska lítá spousta lidí a zabere to spoustu času. Dnes nám ale pomáhají i kamarádi, známí a samozřejmě i naši finanční partneři, za jejichž podporu jsem moc vděčný.
Přesto vlastně v prvním videu na YouTube vystupuješ ty. Kolik ti tehdy přesně bylo?
Začal jsem natáčet, když mi bylo jedenáct let. A k tomu musím říct, že se váže docela i zajímavá věc, na kterou se mě lidé ptají.
Pověz.Jde o hejtry. O téma, které je s veřejným projevem spojené a prostě to k tomu patří, ale já jsem moc rád, že dnes toho mám naprosté minimum a naopak mě podporují statisíce lidí. Každopádně právě v těch jedenácti letech jsem zažil to nejhorší období. Bylo to v době, kdy jsem vydal svůj první Zapomenutý revír, o čemž se začalo hodně psát, vznikaly články a rozhovory, a já říkám, že to byl můj největší zlom.
Určitá část rybářské veřejnosti, konkrétně šlo o lidi předdůchodového a důchodového věku, mi začala strašně závidět a začala si na mě vymýšlet lži, pomlouvat mě, zesměšňovat a jakýmkoliv způsobem se mě snažila ponížit. Tehdy to pro mě bylo velmi složité období, a dokonce jsem i uvažoval, že s natáčením skončím a že mi to za to nestojí.
Pak se ale stala zase jiná věc. Napsal mi, samozřejmě přes mamku, dopis pětiletý klučina. Že mě má hrozně rád, že si hraje na S Matějem u vody, zval mě k sobě na rybník, ať přijedu, a psal, že jsem jeho vzor. To jsou podle mě chvíle, na které se nezapomíná. Pak už jen stačí, abych se znovu zamyslel nad tím, jestli mi to za to stojí. A já si myslím, že jo.
Člověk by spíš čekal, že když to půjde na internet, že budeš „hejtován“ těmi mladšími…
Taky jsem to nečekal. Říká se, že na sociálních sítích spíš hejtují mladší lidé, kteří na nich tráví podstatně delší dobu, ale já s tím mám úplně jinou zkušenost. Nicméně si myslím, že sociální sítě jsou skvělá věc, a jsem i rád, že je používají nejen mladí, ale i starší.
Dávají nám možnost se inspirovat, naučit se spoustu nových věcí, navázat nové vztahy, přátelství, komunikovat s lidmi ze všech koutů světa a také se prezentovat ve vlastní tvorbě. Problém je ale to, jakým stylem se využívají. Pořád je to jen virtuální svět. Pokud jej někdo vymění za ten skutečný a uniká mu realita, tak je to podle mého všechno špatně.
K nim se ještě vrátíme. Mě ještě zajímají tvé začátky. Bylo to pro tebe přirozené, nebo ses do natáčení musel tak trochu přinutit?
Natáčení jsem si zvolil sám. Začalo to tak, že jak jsem si udělal rybářský lístek, tak jsem začal chodit s mamkou na potok na pstruhy. Mamka si tehdy pořídila foťák, že já budu chytat a ona si bude fotit přírodu. Pak mě jednoho dne napadlo, proč nenatočit samotné chytání. Stoupl jsem si před kameru a hned mě to neskutečně bavilo.
Takže jsme točili, já jsem povídal, jak si to všechno užívám, brácha nám to potom všechno sestříhal a vzniklo mé úplně první video, které na YouTube najdeš jako S Matějem u vody – pstruzi. Pak jsme natočili perlíny, ty jsem měl rád už odmala, a pak už přišel ten zlom, když jsem natočil svůj první Zapomenutý revír. Bylo mi naprosto jasné, že chci v natáčení pokračovat a neustále se zlepšovat.
Zdroj: se svolením Teamu 2010
V prvním videu o pstruzích prakticky vysvětluješ některé technické či praktické znalosti z rybaření. Kdo tě to všechno, včetně artikulované mluvy, v tak brzkém věku naučil?
Já jsem se tyhle věci úplně učit nemusel, protože mi vždy šlo mluvit před lidmi. Samozřejmě když se člověk podívá na mé první video a na to, co točím teď, tak je tam obrovský rozdíl. Výstupy jsem zdokonaloval během natáčení. Praktické znalosti o rybách jsem nastřádal za ty roky, kdy jsem nenatáčel a chodil pouze chytat. Všechno mi to předali taťka s bráchou a dědou.
V biu na webu Teamu 2010 máš napsáno, že tě štvou „zastaralá a nemoderní pravidla Českého rybářského svazu“. V čem tkví tvé naštvání a mohou přispět právě i tvá videa?
Jsem samozřejmě strašně rád, že Český rybářský svaz existuje, jelikož je to organizace, která spojuje všechny rybáře a udává pravidla, kterými se musí rybáři řídit. Tkví to ale v tom, že je drtivá většina pravidel zastaralá a nemoderní a měla by se zrušit, nebo minimálně předělat.
S tou tvorbou to nějak extra ovlivnit nemůžu, protože je pravda, že i tak ta pravidla většině rybářské komunity vyhovují, a nevidím možnost, že by se to v následující době změnilo.
Zdroj: se svolením Teamu 2010
Které konkrétní věci ti nejvíc vadí?
Je to třeba rybolov z lodě. My jsme minulý rok chytali v Itálii na řece Pád, kde na některých úsecích řeky platí, že aby se maximálně chránila příroda, rybáři smí lovit výhradně z lodi. Je to naprosto v pořádku, jelikož tím, že chytáte ryby z lodi, nikdy nepoškodíte přírodu tak, jako když si na břehu postavíte stan a třeba v něm jen přebýváte.
Když máte loď, tak si přijedete na místo, hodíte si na břeh dvě lana, za ten týden lovu v podstatě na břeh nešlápnete, odjedete a jako byste tam ani nebyli. Proto mi přijde až nepochopitelné, že se u nás rybolov z lodi na drtivé většině míst zakazuje.
Rozumím. Teď zase k filmům, které si od začátku evidentně točíte svépomocí. S rostoucí popularitou bude asi růst i tlak na kvalitu zpracování. První díl Dobrodružství v zemi Vikingů z Norska sice namluvil Martin Stránský, ale to asi stačit nebude. Chystáte změny?
Chceme se neustále zlepšovat, to je jasné. Úplně ty největší plány, které máme do budoucna, prozradit nemůžu, ale celkově bych chtěl podotknout, že se svou tvorbu na YouTube snažím směrovat k televizní a filmové tvorbě. Jde totiž prakticky o můj největší sen v natáčení.
Chtěl bych mít vlastní pořad v televizi o rybách, přírodě i historii. V podstatě neustále se snažím vymýšlet nové náměty a scénáře, které bych mohl v televizní tvorbě rozvinout a zdokonalit.
Já jsem o tobě ale poprvé slyšel z TikToku, který, mám teda ten pocit, přitáhl tu největší vlnu popularity. První video se na něm ale objevilo teprve v říjnu minulého roku, přesto jsi na něm nasbíral statisíce zhlédnutí. Čekal jsi takový úspěch?
Popravdě jsem to nečekal a také jsem se i trochu bál na TikTok jít, protože má tvorba je tam naprosto unikátní. Ale jsem za ten úspěch strašně rád.
Asi ti to přineslo spoustu pozornosti a podle toho, co čtu v komentářích, je to z velké většiny pozornost kladná. O hejtu jsme se už bavili, pověz tedy, s jakými nejčastějšími reakcemi se setkáváš zde?
V drtivé většině jsou kladné a pozitivní. Právě mladí mi neskutečně fandí, pomáhají mi a snaží se mě podpořit, což je strašně milé. Třeba konkrétně, když se bavíme o TikToku, mí fanoušci sami vycítili, že můj největší sen je mít pořad v televizi, a sami píšou televizím, dělají petice a označují je. Mám takovou zkušenost, že jsou to fajn lidi.
Čím si vysvětluješ, že dokument zatím nevyšel?
S televizemi již jednáme přes dva roky, a i když se jim má tvorba lidí, tak zatím vždycky dali přednost známým a již osvědčeným lidem, kteří tam tvoří třeba víc než pětadvacet let a do nových projektů jít nechtějí. Každopádně já to určitě nevidím pesimisticky, naopak nyní jednáme s dalšími televizemi. Taky dělám maximum pro to, aby se mi to podařilo.
Mým dalším cílem je momentálně vystudovat práva, abych měl svou vlastní právnickou kancelář.
Takže vám teď nezbývá asi nic jiného než tvořit vlastní filmy. Prvním velkým počinem, alespoň jsem to tak pochopil, je Expedice Norsko, kde jste byli chytat ryby. Jak sis to tam užil?
Expedice v Norsku byl jeden velký zážitek, ale zároveň to bylo dost drsné. Je to Sever, panují tam velmi drsné přírodní podmínky. Stalo se nám například to, že se moře z minuty na minutu rozfoukalo a my jsme měli co dělat, abychom se v pořádku dostali do přístavu. I o tom ale rybaření je. Natáčení jsem si také moc užil a musím říct, že první díl, který jsme v Norsku natočili, je jeden z našich nejlepších filmů vůbec. Moc se těším, až 1. března vyjde díl druhý.
Plánujete již nějakou další expedici?
Ano, ale do Norska se letos s největší pravděpodobností nechystáme. Budeme natáčet především v Česku. Zahraniční expedice jsou ale také v plánu. Chtěl bych se totiž pokusit ulovit jednu z mých vysněných evropských ryb, kterou je hlavatka. Přezdívá se jí královna evropských vod a je velmi obtížné ji ulovit, ale já jsem si řekl, že si za tím půjdu.
To ale není vše, čemu se věnuješ. K tomu jsi ještě v srpnu vydal knihu Zapomenuté revíry. Ve čtrnácti letech. Jak se tohle všechno dá stíhat?
Mě to prostě baví. Právě proto jsem začal od jedenácti let spolupracovat s rybářskými časopisy, kam jsem začal psát své články, a v poslední době často pořádám přednášky. Teď jsem byl třeba na veletrhu For Fishing v Praze. Byla to moc hezká přednáška a moc jsem si to užil, protože tam mám přímý kontakt s obecenstvem.
Spolupráce s rybářskými časopisy pro mě byla obrovská škola v psaní knihy, do kterého mě tak trošku navedl i děda. Nebylo to pro mě vůbec nic jednoduchého, nejtěžší byly úplné začátky, ale začalo mě to bavit.
Jenže to se řekne, napsat ve čtrnácti letech knížku. Někdo ti to ale musí editovat, vyřešit náklad, někdo to musí prodat. To probíhalo jak?
Nikdy jsem to nechtěl dělat tak jako některé celebrity, že si popovídám s nějakým profíkem, ten to za mě celé napíše a já se budu akorát pyšnit tím, že jsem napsal knížku. I když vím, že se s profesionálními spisovateli nemůžu rovnat, tak z toho mám nyní příjemný pocit. Hlavně proto, že jsem nikoho „nepodvedl“.
A je jasné, že bych tu knížku sám nemohl nikdy vydat. Měl jsem znovu obrovskou podporu v našem týmu. Se psaním mi pomáhal taťka, se kterým jsme probírali, co je dobré, co je zajímavé, co odebrat, mamka si vzala na starost gramatiku a společně jsme zařídili výtisk. Taťka teď řeší převážně prodej.
Škola ti třeba nedělá žádný problém? Zvlášť nyní, když vlastně točíte čím dál víc?
Zatím musím říct, že naštěstí ne. Je to z toho důvodu, že já mám ve škole obrovskou podporu, a to jak z hlediska učitelů, tak spolužáků.
Jsi momentálně v kvartě (čtvrtý rok na osmiletém gymnáziu, pozn. red.). I když je to možná ještě daleko, přemýšlel jsi nad akademickou budoucností?
Gymnázium chci dodělat. Mým dalším cílem je momentálně vystudovat práva, abych měl svou vlastní právnickou kancelář.
Aha, to je překvapení.
Nikdy bych se nechtěl zabývat rybářským byznysem. Obchodování s rybářskými výrobky, povolání testera nebo provozování soukromých revírů mě neláká. Já bych se chtěl věnovat pouze sportovnímu rybolovu. Takže cestování, rybaření po celém světě, kdyby se to podařilo, k tomu natáčení, psaní knih i pořádání přednášek. A kdyby se mi povedlo vystudovat práva, tak si myslím, že by mi to pomohlo.
S Jakubem Vágnerem se znám osobně a jsem moc rád, že mu můžu kdykoliv zavolat. Máme moc dobrý vztah.
Čekal jsem spíš nějaký přírodovědný nebo mediální směr, jelikož máš evidentní dar mluvit na kameru jako moderátor, což obecně není obvyklá vlastnost. Máš trému, když vystupuješ?
Pravda je, že trému mám vždycky. To prostě k tomu patří. Ale mám štěstí, že když třeba mám přednášky a vejdu na jeviště, tak při první větě to ze mě spadne a už si to jenom užívám.
Jak je možné, že člověk, který miluje přírodu, ticho a rybaření, což je obvykle samotářská činnost, dokáže takto artikulovaně vystupovat na kameru? Trénoval jsi to?
Jde o to, že natáčím rybaření a zálesáctví, proto do klasického moderování, jak jej známe z televize, úplně jít nechci. Chci dělat, co mě baví – rybařit, chodit do lesa a natáčet. Už jenom tím, že jsem v lese nebo u vody, tak mi to dá takovou atmosféru, že můžu před kamerou mluvit tak, jak chci, a užívám si to.
Zdroj: se svolením Teamu 2010
Jak to, co se v posledním roce děje, ovlivnilo tvůj život?
Převážně jsem si splnil obrovský cíl a bylo to pro mě i velké zjištění, že se mi povedlo oslovit moji generaci napříč všemi koníčky a zájmy. To znamená, že mě dneska nesledují pouze rybáři a zálesáci, ale především motorkáři, muzikanti, umělci, sportovci a mimochodem i moc hezké holky.
Jak už jsem řekl, jak jsem byl od tří let zahleděný jen do vody, tak jsem měl klapky na očích a nic jiného mě nezajímalo. A teď, když si procházím profily fanoušků a najednou vidím, jak jsou tu neskutečně šikovní lidi ve všech různých oborech, tak se nestačím divit.
Co mě neskutečně těší, je vzájemné spojování lidí a v podstatě je to i to, proč se této tvorbě věnuji. Každý děláme něco jiného, ale zároveň to sobě nezávidíme, dokážeme to ocenit, a dokonce se povzbudit. To je přece krásné.
Dostal jsi třeba reakce od tuzemských známých rybářů? Z Instagramu vím, že jsi byl na rybách třeba s Rudolfem Hrušínským, ale co například asi nejznámější český televizní rybář Jakub Vágner?
S Jakubem Vágnerem se znám osobně a jsem moc rád, že mu můžu kdykoliv zavolat. Máme moc dobrý vztah. Když jsme se potkali, tak jsem mu daroval svou knížku a tam jsem napsal: „Jakubu Vágnerovi, rybáři, který dokázal nemožné.“ Tím si myslím, že jsem řekl úplně vše. Jsem však rád, že mě dneska podporuje velká řada umělců a známých tvářích, což je obrovské povzbuzení.
Minulý týden jsi měl, jak jsi říkal, v rámci veletrhu For Fishing v Praze svou přednášku o Zapomenutých revírech. Předpokládám, že to mělo co do činění s tvou knížkou. Jaké to bylo?
Ten den jsem si náramně užil, veletrh se fakt vydařil. Zatím to pro mě byla největší přednáška. Přijela za mnou spousta fanoušků nejen z Česka, ale i ze Slovenska, Rakouska nebo Polska, se kterými jsem se mohl potkat. Přednáška byla jen třešničkou na dortu.
Navíc jsem se potkal se svými známými, se kterými jsem si mohl popovídat. Takže s Rudolfem Hrušínským, s Kubou Vágnerem i dalšími rybáři, kteří možná nejsou známí, ale kterých si vážím, protože v životě dokázali hodně a já se od nich můžu učit.
Zdroj: se svolením Teamu 2010
Bavili jsme se o oblíbené evropské rybě. Jaká je ale tvoje nejoblíbenější ryba vůbec?
Musím říct, že nejoblíbenější rybu nemám. Pro mě je oblíbená ryba ta, které si jako rybář vážím. Právě proto natáčím seriál Zapomenuté revíry, protože si vážím ryb, které přede mnou ještě nikdy nikdo neulovil, anebo ryb, které byly uloveny v obtížných revírech.
Každopádně můj sen je jednou podniknout expedici do Mongolska a ulovit legendárního tajmena. To je prostě ryba, kterou obdivuju z obrázků od útlého dětství. A právě když jsem natáčel s panem Rudolfem Hrušínským, mi o Mongolsku a jejich lovu hodně vyprávěl. Úplně mě navnadil.
Na který úlovek jsi prozatím nejvíc pyšný?
Je to asi sumec velký, kterého jsem ulovil po velké snaze a dlouhém lovu, a i když mu do dvou metrů ještě pár centimetrů zbývalo, tak to bylo právě v lokalitě, kde je taková ryba považována za velmi cenný úlovek.
Bavili jsme se o vysněné rybě, natáčení, škole. Jaké jsou tvé další sny?Jeden obrovský sen se mi povedlo již splnit, když jsem natáčel s panem Hrušínským, a druhý velký sen byla možnost oslovit mou generaci napříč všemi koníčky. Teď je pro mě největším snem televize a ulovení tajmena, jiné sny nemám.
Lákalo tě někdy něco jiného než zálesáctví a rybaření? Třeba hudba, móda, auta…
Ano, i v dnešní době se zajímám o další věci, jen si to nechávám pro sebe. Odmalička mě zajímali veteráni, protože jsem jezdil na Moravu za strejdou, který mě k tomu přivedl. Rád si jdu zaboxovat, čímž si můžu vyčistit hlavu, posiluju, sportuju a ještě hudba.
Hudba mě vždy neskutečně zajímala. Jak se říká, muzika dokáže spojovat lidi. Takže jsem vždy koukal na živé koncerty a fascinovalo mě, jak si lidi, kteří se vůbec neznají, na koncertě v jedinečné atmosféře vytvoří společný cíl. Rybařením se tomu snažím alespoň trochu přiblížit.
Vím ale, že se hudbě asi nemůžu v tomto smyslu rovnat, ale zkouším to. Navíc jsem se od nového roku začal učit hrát na kytaru a taky mě to baví. Mimo to všechno mě však samozřejmě baví i pobyt mezi přáteli.
Co se týká žánru, která hudba tě baví nejvíc?
Vždy mi byla nejbližší rocková muzika a platí to dodnes. Jde o staré kapely jako Def Leppard, Bryan Adams, z novější doby Pink nebo Nickelback.
Zdroj: se svolením Teamu 2010
Mám na tebe poslední otázku, která se váže k trendům pro mladé. Tvé volnočasové aktivity nejsou u mladých trendy. Nicméně dokázal bys jim udělat nějakou reklamu, která by mladé lidi motivovala jít rybařit nebo se projít do lesa?
Myslím si, že pobyt v přírodě je jednou z nejkrásnějších věcí, co vůbec můžeme zažít. Pravda je ale taková, že spoustu lidí příroda nechytne. Není na tom ale vůbec nic špatného. Nejdůležitější není to, aby šli chytat ryby nebo do lesa, ale aby prostě a jednoduše našli koníček, který je bude naplňovat. A je úplně jedno, co to bude.
