Brněnský kreativec Jan Musil, vystupující pod pseudonymem The Musa, je producent, DJ, hudebník, model, student vysoké školy a milovník filmů a filmové hudby. Když se to všechno smíchá dohromady, vyjde vám jeho tvorba. A je to pecka.
Když má člověk v hlavě „přerapováno“, často změní styl. Přestože obvykle dáváme přednost úplnému klidu a ladíme své mozkové frekvence do ticha, v únoru jsme udělali výjimku a dohnali resty z „tuzemské“ undergroundové elektroniky. Pomohl nám k tomu brněnský kolektiv Butterclub, jenž našemu únorovému hostovi při vydání EP poskytl prostor na svém YouTube kanálu.
Nutno také podotknout, že se dneska bude taktéž vyučovat. Čtenáři seriálu FRESH BEATS nebudou překvapeni, jelikož jsme zde již představovali akademického hudebníka z naší kotliny, který se rozhodl posunout své hudební znalosti na vyšší level a přihlásil se ke studiu hudby na Britských ostrovech. Ano, mluvíme o Histøvi alias Simonu Lightovi, který je studentem londýnské Point Blank Music School.
Ovšem riddims, s nimiž se setkáme dnes, budou od někoho jiného. Jsou tak trochu šmrncnuté Brnem, módou i Velkou Británií. Tudíž trendy. Postaral se o to Jan Musil, producent a model, jemuž elektronika opravdu není cizí. Upozornil na sebe v červenci minulého roku EP SYNESTHESIA a v hudbě vystupuje velmi jednoduše jako The Musa.
S Musou zůstaneme v Londýně. I on se podobně jako Histø vydal cestou vystudovaného kreativce a momentálně studuje obor Electronic Music Production na BIMM London. Vize se mu se studiem nezmění, již dnes o sobě mluví jako o producentovi, skladateli a sound designerovi, čímž také po ukončení studia zůstane.
Rap však není pouze o slovech, nýbrž i o melodiích. Proto ti také jednou za měsíc přinášíme story tuzemských producentů v rámci seriálu FRESH BEATS.
O tom, co se aktuálně děje ve vodách mladého českého hip hopu, vydáváme i dvoutýdenní updaty. Proto pokud ještě nesleduješ FRESH RELEASE, klikni sem.
Dříve se však věnoval i sportu, který mu vlastně „vymyslel“ jeho pozdější alter ego. I když vlastně mnoho vymýšlení nepotřebovalo. „Jeden z mých nejlepších kamarádů jednou v šatně zahlásil, že pořád nosím značku Under Armour jako The Rock, takže bych se měl jmenovat The Musa. V tu dobu jsem chtěl vydávat první hudbu a přemýšlel jsem nad stage jménem, takže jsem si nechal tohle,“ přiznává však, že je to spíš ze srandy.
„Na druhou stranu hudba vždycky reflektovala mé momentální rozpoložení a vlivy, které na mě má. Nikdy jsem to nebral jako alter ego. Musa je celý život má přezdívka kvůli mému příjmení, takže vlastně dává smysl, že můj nickname a artist name jsou stejné,“ upravuje na pravou míru. „Všechno, co vydám, je pro mě osobní. Nechci se schovávat za jiný jméno,“ stojí si za svou prací.
Klavír tak trochu z donucení
Kultivace vztahu k hudbě probíhala u Honzy už v dětství, za což je osobně velmi rád. Od sedmi do čtrnácti let se věnoval klavíru, což je časová perioda, která mu přinesla do hudebního života asi nejvíce. „I když v hraní nejsem žádný virtuóz, věřím, že mi to dalo slušný základ pro cit pro harmonie a rytmus,“ říká nám, přestože se prý nejednalo o činnost, kterou by si v té době zrovna užíval.
„Je zajímavé, že jsem na hodiny chodil v podstatě z donucení od mamky, která je učitelka hudebky. Teď bych byl rád, kdybych tenkrát neskončil,“ sype si popel na hlavu jako většina z nás, která hrát také přestala. The Musa každopádně vidí na této situaci i pozitivní věc. Domnívá se, že by možná ani nepřišel na to, že jej víc baví hudbu skládat než ji jenom hrát.
