Modeling jako berlička pro hudební kariéru. Brněnský The Musa se inspiruje seriály a jde za svým elektronickým snem

Cestu zpátky k hudbě si následně našel sám. „Tehdy jsem se inspiroval jak doma, tak v zahraničí. Bavil mě například Dalyb, Pharaoh z Ruska nebo celkově produkce okolo Travise Scotta, jako například producentka WondaGurl,“ líčí. Prošel si taktéž fází temného rapu interpretů, jako jsou Suicideboys nebo Bones. „A hlavně Night Lovell, toho poslouchám doteď,“ konstatuje.

Tento mix rapového žánru následně doplnila elektronika reprezentovaná Skrillexem. „Trávil jsem veškerý čas posloucháním hudby, a i když všechno, co jsem první rok vytvořil, bylo absolutně neposlouchatelný, zůstal jsem u toho. Dělalo mi to radost,“ nezapomněl na to důležité. Tehdy se psal rok 2015, nicméně o ustavičné workflow se mluvit úplně nedalo. 

„Jako prioritu jsem hudbu začal brát koncem roku 2018, kdy jsme s mým blízkým kámošem Hammaccim vydali EP In the Dirt,“ uvádí nás do své diskografie.

Příprava je základ

Dnes už však o začátcích nemůže být řeč. The Musa ví, jak se říká, která páčka. K tvorbě využívá hned tří DAW – Fruity Loops, Abletonu a Pro Tools. Během pracovního procesu u něj může nastat hned několik situací, konkrétně tři. „Když dělám studio sessions s rappery či zpěváky a tvořím pro ně něco na míru,“ vysvětluje nám, „snažím se co nejrychleji, často v řádu minut, přijít s rytmickou myšlenkou a drumovým patternem. Často používám samply na melodie nebo rychlý sound design ve Vital,“ říká. Má to své důvody.

„Jde o to, aby se umělec nadchnul co nejrychleji. Nikdo nechce čekat půl hodiny na výsledek,“ uvědomuje si cenu tvořivého momenta. „Když dostávám zpětnou vazbu, že můžu v tomhle duchu pokračovat, pak už je to jednodušší. Do finální podoby potom můžu track dodělávat ve svém čase. Důležité je, že se umělec na session nenudil,“ říká Honza, který si také díky škole mohl vyzkoušet různé styly jako R&B, Afrobeats, lo-fi či boombap.

Druhá situace hovoří o collab projektech nebo sessions, v nichž Musa hraje hlavní roli a hledá někoho pro svůj producentský projekt. „Většinou jdu do studia připravený s nějakým hudebním ‚náčrtkem‘ nebo skoro finální verzí instrumentálu. Atmosféru často raději vysvětluji fotkami a obrázky než slovy,“ vysvětluje nám zajímavou taktiku.

Vůbec vizuální stránka obecně je pro něj zásadní, což je vidět nejen na něm samotném, ale i na coverech jeho releasů. „V FLku si musím vždycky dát tapetu, která mi pomáhá si představit paletu barev a storyline, do které patří to, co se v dané chvíli snažím složit,“ upřesňuje.

Tapeta má věru magické účinky. „Když dobře vystihne moje momentální rozpoložení, automaticky mě napadá, jaký zvuk tomu tracku jako celku chybí. V ten moment ze mě nápady padají samy,“ zná se The Musa. Posledním případem jsou projekty do školy, které se obvykle točí kolem filmové nebo reklamní tvorby. A to není nic jednoduchého, i když se to může zdát, protože reklamy nemohou trvat dlouho, když je jejich stopáž krátká.

„I krátká melodická linka může trvat několik hodin. Beru to tak, že experimentuju a objevuju, co DAW a pluginy nabízí. Často začínám s nějakou ideou, ale ‚happy accidents‘ jsou pro mě nedílnou součástí tvůrčího procesu a mohou udávat směr, kterým dál v projektu pokračuju,“ uzavírá a nezapomíná na kapku toho pověstného štěstíčka.

Před tvorbou hudby se inspiruje televizními seriály

Co konkrétně poté vytvoří? „Vždycky mě bavilo míchání prvků elektronické hudby a rapu. Navíc poslední rok nebo dva jsem absolutně propadl filmové hudbě, která mě upoutala svou volností,“ svěřuje se nám s trojicí žánrů, které u něj hrají absolutní prim. V případě komponování filmové hudby jej nejvíc fascinují Ben Frost, Ludwig Göransson nebo Hildur Gudnadóttir, kteří často tvoří tzv. Hybrid Scores. Teorii nám hned vysvětlil.

„Skladatelé používají jak experimentální syntetizátorové zvuky, tak i tradiční orchestrální nástroje. Ty synthy převažují i u Bena Salisburyho & Geoffa Barrowa. Jejich soundtrack pro film Ex Machina je jeden z mých nejoblíbenějších,“ vypráví nám zaníceně. Proto asi není úplným překvapením, že film, respektive filmová produkce obecně, hraje v jeho hudební produkci velkou roli.

„Mám takový rituál. Před spaním si snažím najít chvilku na nějaký seriál, který mě nabije nápady na další den. Často se nachytám, že když třeba druhý den dělám sound design, představuju si jednu ze scén ze včerejšího dílu. Takže je to v podstatě nedílná součást tvorby,“ vyjmenovává dále své nejoblíbenější tituly.

Mezi nimi vyčnívá Altered Carbon (česky Půjčovna masa), Devs, Raised by Wolves (česky Vychováni vlky), Foundation (česky Nadace) nebo Dark. Takže ano, pokud tě to ještě netrklo, The Musa je velkým milovníkem sci-fi.

„Rád sbírám screesnhoty do moodboardů, ke kterým se potom vracím. Například když chci ucelit myšlenky pro EP. Mám taky několik moodboardů na Pinterestu, kde jsou povětšinou editoriály od značek oblečení, jako jsou Cmma Wear, Hamcus, Heliot Emil, Juun.J či Enfin Levé, nebo brutalistní architektura,“ konstatuje umělec, který si občas s radostí zajde i do galerie podívat se na nějakou surrealistickou vernisáž. 

Produkce, DJing, modeling

Každopádně do nedávna se mohl soustředit pouze na produkování a postprodukci nechával na jiných. Dnes se však situace změnila. „Raději ale přenechávám projekt před masterem profesionálnímu zvukovému inženýrovi pro čerstvý pár uší,“ střízlivě nám odpovídá. I tak se však může někomu, kdo není zasvěcen, zdát, že se jedná o spoustu práce, kterou se jednotlivec nemůže jen tak naučit.

Pro začátečníky má proto radu i Honza. „Hlavní je se bavit. Neznamená to, že to vždycky jde, například když člověk musí dodržet deadliny, ale mně osobně se osvědčilo netlačit nic na sílu,“ myslí si. Jedním dechem ale dodává, že to není jenom tak. „Na druhou stranu cítím největší progres v momentě, když se určitému odvětví produkce věnuju denně, i kdyby to bylo jen na několik minut,“ zmiňuje různá odvětví jako hudební teorii či sound design.

„Když nemám náladu skládat, koukám se na tutoriál a dělám si poznámky. Když nemám náladu na sound design, zkouším přijít s melodií u klavíru. Snažím se hudbě dát co nejvíc hodin ze dne, ale nemusí to být vždy vyloženě tvorba beatu. Pro mě osobně je tohle cesta, jak pro to neztratit zápal a nadšení,“ uzavírá vcelku paradoxně.

Proč? Když totiž přichází řeč na jeho tvorbu, zmiňuje, že i on nebyl jednu dobu se svou hudbou spokojen. Vysvětlil nám totiž, z jakého důvodu je mezi jeho prvním projektem VISION BLURRED, který ještě vyšel pod brněnským projektem Text To The Culture (TTTC), a EP SYNESTHESIA dvouletá pomlka. 

„Měl jsem období, kdy jsem nebyl spokojený s tím, co dělám, a chtěl jsem udělat progres, než zas něco vydám. Před vydáním posledního EP jsem taky přispěl jedním trackem ke kompilaci od Explicit, ve které vydali skvělý tracky, taky například Bols, Krabs, nebo Histø,“ odpověděl nám. Čekání je však konec, protože v momentě, kdy vyjde nějaká hudba od Musy pro české publikum, ji najdeme na kanálu Butterclubu. „Jejich kanál se vyplatí sledovat, v tomhle období vychází od kluků několik skvělých projektů,“ usmívá se a dělá reklamu.

Mluvíme-li však o Janu Musilovi, musíme dát také prostor jiné umělecké disciplíně, tedy modelingu. On sám není žádný zelenáč, již se prošel i po molu na fashion weeku. Musa jej ale spíše vnímá jako příležitost se socializovat, „otrkat se“ před kamerou a zároveň se posunout i v hudbě.

„Modelingu vděčím primárně za skvělé kamarády, zdravé sebevědomí před foťákem, které se mi do budoucna bude hodit, a hudební práci pro Jana Černého, který mi dal příležitost vytvořit soundtrack k přehlídce a pár promo videím. To mi dalo hodně,“ je konkrétní. „Nikdy jsem však nebral modeling jako prioritu a momentálně se mu věnuji akorát příležitostně,“ informuje nás.

V neposlední řadě taktéž nesmíme zapomenout na brněnský nightlife a DJing, kterého je Honza součástí. „Před nástupem na vysokou to byla častá náplň víkendů nejen na brněnských rave a rapových party. Eventy jako Explicit nebo Tenebris stojí za výlet do Brna. Teď se však soustředím hlavně na tvorbu. Určitě ale DJing miluju a až se jednou vrátím do Česka, plánuju tomu dát víc,“ objasňuje.

Cestovat a tvořit

Ne, The Musu prostě nelze přikovat k židli a nechat jej pracovat. Je to člověk mnoha vlivů, žánrů a směrů. Hudba, kterou poslouchá, se odvíjí třeba i od ročního období. „V zimě to bývá často vibe typu Lorn nebo Burial, podzim až zimu jsem strávil posloucháním UK grimu, garage a drillu,“ popisuje nám Musa časové období, v němž dle jeho názoru vznikl jeden z jeho nejvíce reprezentativních tracků Levels s WesLim D., kde se míchá všechno, o čem jsme se dosud bavili. Prý máme čekat společnou věc s názvem Garage EP.

„Nonstop jsme poslouchali Novelista, Flowdana, JME, Dizzee Rascala i Ghettse,“ vyjmenovává. „V létě si zase klidně pustím Damiana Marleyho, 070 Shake nebo i Stinga. Minulé léto jsem tvořil hlavně s Hammaccim. Často jsme se inspirovali ‚pozitivnější‘ hudbou, než jakou jsem měl zapnutou dokola teď v zimě. Fakt poslouchám úplně všechno a záleží na náladě,“ shrnul.

Tím, že s Hammaccim hodně poslouchali a tvořili, se můžeme těšit také na projekt In The Dirt 2 a později v tomto roce také na spolupráci s dalším Brňanem Rafaelem Garajem. Kdy přesně, nám ale neupřesnil. Čas jej trošku tlačí. „Momentálně jsem taky ve třetím ročníku, takže se věnuji bakalářské práci, která v mém případě spočívá v trénování skládání hudby pro reklamy, animace či trailery. Takže budování portfolia,“ láká na plody své práce na Instagramu.

Jakmile bude vše hotovo, možná přijde čas i na sny. The Musa má jeden velký hudební sen. „Procestovat svět, v každé destinaci tvořit s tamními umělci a učit se z jejich kultur,“ shrnuje jednoduše. „Když jsem koukal na dokumentární video, v němž Ludwig Goransson mluví o tom, jak se na tři měsíce přestěhoval do Afriky, kde nahrával a tvořil s tuzemskými umělci, říkal jsem si, že by to byl sen,“ rozjímá.

„Londýn mi hodně otevřel oči, zdaleka jsem z něj ještě nevyždímal maximum, ale určitě chci strávit čas i v jiných místech planety. Bude ještě trvat, než k tomu budu mít možnosti, ale už je to mým snem pár let,“ přeje závěrem všem čtenářům REFRESHERu hezký den.