Co se nejznámějších umělců ovlivněných ostrovní rapovou muzikou týče, nejspíš každý z nás dokáže vyjmenovat spoustu českých začátečníků i stálic za mikrofonem. Tento seriál se ale nejmenuje FRESH BEATS jen tak pro nic za nic.
V červenci bychom ti rádi představili někoho, pro nějž je celá UK elektro/dub/rap scéna mikrokosmem, jenž jej provází od útlého dětství. Někoho, kdo prozatím není úplně vidět, avšak zasvěcení jeho jméno docela dobře poznají. Někoho, kdo se rozhodl za svým hudebním snem jít, a dokonce jej i studovat. Představujeme ti znojemského rodáka, který ještě stále vystupuje pod jménem Histø.
Proč stále? Jednoduše proto, že se jedná o jediné dosavadní alter ego, se kterým ses mohl ve spojení s ním na hudebním poli potkat. Jak nám ale hudebník, jehož občanské jméno zní Šimon Veselý, prozradil, brzy to tak už být nemusí. Prozatím jsme se vydali po stopách jeho původního pojmenování. Prozradil, že se jedná o slovní hříčku anglických slov.
Pokud ses s Histem již setkal a slyšel některé z jeho produkcí, budeš pravděpodobně zasvěceným fanouškem inklinujícím k ostrovnímu soundu. Nejedná se ale o jediný typ muziky, který produkuje. „Producentsky nemám úplně stabilní zvuk. Dost míchám elektroniku s hip hopem, do čehož různě přichází ať už grimový, tak garážový i boombapový beaty,“ nabízí paletu zvuků, která může sedět vlastně všem.
Upřímně se ale nedá říct, že by Histø nebyl od počátku něčím ovlivněn. Možná trochu překvapivě zmiňuje, že jej v začátcích, kdy teprve s hudbou koketoval, ovlivnila disneyovka, konkrétně Fantazie, a kromě ní i „sborová až vyloženě worshipová hudba“, jak žánr sám popisuje.
Zpočátku byl však zpěv jediná činnost, která tak nějak mohla naznačovat, že by se mohl v hudební branži realizovat. Tím méně pravděpodobnější bylo, že nestál za mikrofonem, ale seděl u DAW. „Kromě zpěvu jsem nehrál na žádný instrument a nikdy jsem nechodil do žádný ZUŠky,“ připomíná. A i když se může zdát, že je to trochu pohádkově přitažené za vlasy, láska k hudbě byla hlavním faktorem, jenž mu nakonec určil kariérní dráhu.
Ještě v osmé třídě, což je zhruba 8 let zpět, byl schopen vyprodukovat svůj první beat. „První hudební programy jsem zkoušel už na základce, ale bylo to příliš sofistikované a v angličtině, takže jsem ze svých pokusů vyšel hrozně frustrovaný a vždy jsem s tím seknul,“ připomíná počáteční neúspěch.
Jenže když si za svým cílem nejdeš, tak jej nedosáhneš. Šimonovi navíc poraženecká nálada dlouho nevydržela. „Za pár dnů se ale odhodlání znovu nashromáždilo, takže jsem to zkoušel, ale zase jsem byl frustrovanej...“ pokračuje.
Ani Řím se nepostavil za jeden den. Důležitá je chuť. „Začal jsem zkoušet úplně všechno – klasické beaty, na pozadí dělal ambientní hudbu nebo elektroniku, měnil jsem žánry a pak je zkoušel spojovat. To bylo moje. Intenzivně jsem na tom dělal a byl z toho nadšenej,“ usmívá se při vyprávění, jakým způsobem se našel v hudbě.
„Na základě lásky, kterou jsem si k hudbě vybudoval, jsem poměrně brzo, asi v prváku, měl jasně stanovenou životní dráhu a věděl jsem, že budu dělat hudbu, přestože jsem neměl žádný hudební základ,“ nepopírá. Celá střední pro něj byla vlastně pouze YouTube a Google, tutoriály a učení tvorby hudby. „Utíkal jsem ze školy domů, jen abych zapnul kompl a strávil tam celé odpoledne děláním beatů,“ popisuje svou zapálenost.
I když to možná na první pohled vypadá trochu smutně, Histø nebyl žádným sociálním vyděděncem. Šlo pouze o jeho volbu. V první řadě výše zmíněnou lásku k hip hopu a rapu našel v taneční skupině, do které chodil asi rok a kde dle jeho slov „hrotili“ rap i boombap. Zde propojil tvorbu instrumentálů s hip hopem. Postupem času, když se chtěl v produkci zlepšit, nechal tance i drillu na skateboardu, jelikož soustředění šlo čistě do hudby.
Nevadilo mu, že neměl učitele. „Zpětně to všechno vnímám jako velký benefit, jelikož právě tyto překážky byly klíčem, který mě udělal odolnějším a cílevědomějším v tom, co chci dělat,“ je si jistý.
Škola produkce
Situace tak byla jasná – hudba je to, co chce Histø dál rozvíjet. Jenže kde? Asi tušíš. „Věděl jsem, že mě nejvíc tahal UK zvuk. Říkal jsem si, že vydat se do Anglie je pro mě přirozená a nejorganičtější cesta,“ vzpomíná na své rozhodnutí.
„Přijde mi, že tamní hudební scéna dokáže být trochu víc experimentální a otevřená. Angličtí posluchači jsou zvyklí na to, že elektronická hudba je více součástí jejich kultury. Teda aspoň to tak vnímám,“ kýve. Sbalil si tedy věci a rozhodl se, že odcestuje. Nic však není tak jednoduché, jak to nejprve vypadá, a tam, kde je nyní, vedla poměrně složitá cesta.
„Nejdříve jsem se přihlásil do Southamptonu na Solent University, kam jsem chodil jeden rok, a potom jsem na základě doporučení, jelikož jsem od toho chtěl víc, změnil školu,“ mluví o tom, jak se nemohl porovnávat se spolužáky, jelikož byli opravdu začátečníci. Cesta proto vedla do hlavního města, kde se stal studentem prestižní Point Blank Music School. Zajímalo nás, jestli je výhoda, že bude „producentem s papírem“.
„Co mě obecně na hudebním průmyslu, minimálně v tom, co chci dělat já, baví, je to, že nikomu moc nezáleží na tom, jaký máš papír. Každý se kouká na výsledky a jakou práci dokážeš donést,“ upřesňuje. „Pro mě to byla ideální volba, protože já jsem byl vždy proti nějakým papírům. Říkal jsem si, že jestli se tady budu učit, tak proto, že mě to baví nebo že chci z toho něco mít a rozšířit si obzory,“ dodává.
Svého rozhodnutí nelituje, přestože nyní ze školy už mnoho nedostává. První rok byl prý i díky skvělým učitelům přínosný. „Na základě toho jsem potom schopen se sám svým tempem rozvíjet o to víc,“ vypichuje. Navíc když člověk studuje tuto producentskou školu, nebude psát bakalářku nebo diplomku, ale odpromuje s portfoliem. „Spousta lidí si například volí nějaké debutové EPčko. Já bych ho případně mohl, kdybych měl v té době projekt s rapperem nebo sólo projekt, použít jako výchozí práci,“ zmiňuje.
Tvůrčí proces
Přirozeně nás zajímalo, jaký postup u něj vede k tomu, že se dostane z počátečního nápadu k hotovému produktu. „Nyní to vezmu z pozice Hista, jelikož se to trochu liší,“ upozorňuje na začátek. „Důvod, proč o Histøvi mluvím jako o alter egu, je ten, že si dlouhodobě chystám půdu ke druhému alter egu, v němž chci být v roli umělce. Chystám se to rozdělit, brzy mi vyjde debutový projekt,“ překvapuje.
Když tvoří beaty, jeho postup je proměnlivý. Jedním z nich je například konstantní tvoření. Čas od času se prý stane něco, co inspiraci nastartuje. „Mluvím o sound designu synthů, které mě potom nějak osloví, harmonii či resamplování vlastního materiálu do nových podob. Kolikrát jsem si i naprogramoval synťák tak, aby za mě generoval nějakou hudbu a nechám ho běžet delší dobu,“ popisuje svou kreativní mapu. Z vygenerovaného zvuku poté vybere momenty, které jej nejvíc inspirují a ty recykluje.
Určitě ale existují i jiné způsoby inspirace, což potvrdil. Například jej motivuje i přístup k hudbě interpretů, které poslouchá. „Za svou nejsilnější stránku potom vnímám to, že jsem od útlého věku hudbu dekonstruoval na jednotlivé instrumenty, pak je do sebe skládal a analyzoval jsem to v hlavě. To je vlastnost, kterou se snažím co nejvíc rozvíjet i dnes, protože ze strany producenta vnímám, že je to jeden z nejdůležitějších skillů, které potřebuješ mít,“ osvětluje.
„Mnohdy v začátcích, kdy nejsi zacílen, něco náhodně vznikne a ani nevíš, jak jsi to naklikal. Zní to zajímavě, inspiruje tě to a slyšíš v tom nápad,“ objasňuje. „Já už ale postupem času cíleně vytvářel momenty a dával tomu rámec, aby mohlo vzniknout něco náhodného, co mě může oslovit. Takovou organizovanou/konstruktivní náhodu,“ směje se.
Postup možná zní trochu složitě, každopádně důležité je znát směr. „Většinou ale, když chci dělat beat, mám vizi. Jdu dělat garage, chci dělat drsný grime, mám chuť na něco trapovýho, boombap nebo totální experiment. Je to různé,“ krčí rameny. Ke svému umění využívá Ableton Live 11, ale začínal, jak většina producentů, ve Fruity Loops.
„Dělal jsem na tom asi 4 měsíce, ale pak jsem se rozhodl, že to změním. Jako každý jsem s Abletonem ze začátku bojoval, ale hrozně jsem se do toho zamiloval a jsem nadšený z té rapidní workflow,“ libuje si. Kdyby však nepracoval v tomto DAW, půjde do Logicu. „Logic je malinko víc studiovej, Ableton je za mě víc kreativní, ale to už je subjektivní názor,“ dodává.
To bychom měli instrumentální stánku. Co ale ty jiné, které teprve přijdou? „K tomu víc přistupuju ze songwriting perspektivy. Buď začínám textem, nebo si prvně nastavím sonický moodboard, což znamená, že si nadesignuju zvuky, aby to dělalo něco zajímavého, na čem si vytvořím hlavní myšlenky,“ míní. „Ale kolikrát se posouvám do bodu, kdy si písničku konceptuálně udělám na papíře, a až potom ji dostávám do DAW,“ odhaluje pracovní postup.
Samplování psa
Zbývá tak osvětlit, jakého vibu se od londýnského producenta můžeme dočkat a které spolupráce poslechnout. Za první oficiální release, který mu vůbec vyšel, označil boombapovou věc s Krabsem s názvem Heavenly Chilled. Dle jeho slov byli ale oba ještě v produkčních plenkách.
Mluvíme-li o rapové produkci, často jej slyšíme v temnější poloze. „Napadá mě track Universal od Luny, ten je trochu drsnější a synth nese vážnou náladu,“ vybírá. Od té doby rostl, získával nové chutě, a z „náhodného fellení“ v Brně se nakonec vyrojila spolupráce na EP Y2K od KOJOa a SHXRTYho. „Dali jsme se do řeči, vyměnili si kontakty. Všechno v době, kdy měli ještě menší čísla. Beat jsem poslal KOJOvi na Instagramu a kluky to bavilo, tak to vzali,“ uvádí.
V momentě, kdy svět zachvátila pandemie, se v hudebním prostředí začaly rojit challenge. I Šimon se do některých zapojil. U jedné šlo o samplovací výzvu, na niž reagoval. U ní vzpomíná, jak s Krabsem a rainerem při jiné sample challenge samplovali psa. Chtěli jsme vědět, co to znamená.
„Někdo nám na Instagramu poslal náhodné video svého psa, jak štěká, a my jsme to audio vzali a použili jsme to jako základ pro track. Myslím, že jsem to použil do každého zvuku v tracku. Je hodně zajímavé, co člověk dokáže se svou kreativitou, když má nastavené limity,“ uvědomuje si.
Proto jsme jej poprosili o radu pro začínající producenty. „Především je třeba si to užívat a dělat toho co nejvíc. Pokud to člověka baví, tak uděláš prvních pět beatů, pak zjistíš, že se ti povedlo dobře zkopírovat rytmus z jiného beatu a máš pocit, že jsi něco dokázal. Pak si ale musíš říct: udělej dalších padesát. A pak to bude znít zase trochu jinak. Pak udělej dalších padesát. Pak stovku,“ nepodceňuje drill.
A i když nezapírá, že jde částečně o pokus/omyl, zábava a radost z produkce musí být silnější. Pokud zná člověk i hudební teorii a chce být opravdovým producentem, a ne jen beatmakerem, údajně zjistí, že všechno, co může v hudbě dělat, jsou jen prostředky k dosažení kýženého cíle.
V českém rapu chybí víc spolupráce
Přestože je poměrně mimo domácí rapové vody, zeptali jsme se na obligátní otázku, kterou je vztah producentů a rapperů v Česku. Histø rozlišuje producentskou a beatmakerskou pozici. Zatímco beatmaker pošle vyprodukovanou hudbu rapperovi, který na ni něco nahraje, producent má nějaké přednosti a sound a může umělci do tracku něčím přispět.
„To je trochu i věc, která mi na české scéně chybí. Kolaborace, která se dělá dost neosobně a vzniká tak, že ti někdo pošle beat, napíšeš bars a máš to hotový, se mi jeví jako způsob, který se z 90 % využívá v Česku,“ vnímá občasný DJ. Neříká, že je na tom něco špatně, ale chybí mu větší spolupráce mezi umělci.
„Když se na to podívám třeba na FKA Twigs či velká komerční jména, ty spolupracují s řadou hudebníků a umělců, kteří tomu přidají to ear candy. Něco takového už trochu vídám na naší elektronické scéně, ale pořád mi přijde, že zrovna v hiphopové scéně to chybí,“ srovnává s dalšími žánry a scénami.
Upozadění producentů či beatmakerů nepozoruje. „Myslím, že to vzniká nesrozuměním rolí producenta, beatmakera a umělce a jejich podíly na práci. Producent nedělá umělci svou hudbu, ale dělá mu jeho hudbu. To je zásadní rozdíl,“ připomíná. Producent se podle něj snaží definovat vizi umělce. Tím, jak je podle něj česká produkce méně osobní a méně se spolupracuje, se díra prohlubuje. Dodává však, že beatmaker či producent vždy vytváří hudební banky s jistým úmyslem.
Chci, aby má hudba rozdávala komfort, říká Histø
Po probrání těch hlubších témat jsme se dostali k těm více hudebním. Například k tomu, kde bys u Hista měl začít. Jeho starou paletu dovedností prý reprezentuje track Greeze na kompilaci Explicit, kterou má na svědomí Krabs. „Myslím, že tam dělám poměrně zajímavé věci v produkci a věřím, že to může oslovit. Celý projekt je v tomhle zábavný a jsem hrozně rád za Krabse, že to složil dohromady. Je to super kompilačka,“ říká milovník veškeré hudby.
Říkáme-li veškeré, myslíme tím škálu od Steva Reicha po jazz, od Kodaka Blacka k Jamesi Blakeovi nebo od Bon Iver k Bonobo. Co se hip hopu týče, milovník Kendricka Lamara se jistě nevyhýbá ani grimu v čele s JME nebo Skeptou, ale také boombapu, jenž je pro něj důležitý.
„A potom jdu klidně do dubstepových věcí, elektroniky, ambientní muziky. Hrozně rád poslouchám Tigrana Hamasyana, který má myslím arménské kořeny a propojuje to s jazzem. U toho si vždy zasekám hlavu,“ přiznává.
Cíle, které by chtěl v hudbě dosáhnout, jsou dva. První je samotná realizace v hudbě, k čemuž směřuje a k čemuž mu pomáhalo první alter ego. Druhé alter ego, na které se můžeme těšit, mu má splnit druhý sen. A to je emocionální vazba s posluchači.
„Určitě máš srdcové písničky, které jsou spojeny s různými momenty v životě, kdy tě opravdu doprovázely, a jsou pro tebe hrozně důležité, jelikož jsou v nich emoce a dávaly ti komfort v tom, co jsi prožíval. Takže kdyby tento komfort mohla dávat i má hudba, budu rád,“ přeje si. Než se tak ale stane, doufá, že se mu splní vydat i producentské album s tuzemskými rappery a propojí různé variace produkcí.
Závěrem všechny vyzval, ať začnou poslouchat alba od začátku do konce. „Vím, že je to teď taková nepopulární věc, ale opravdu to dává jinou hodnotu. Člověk je najednou schopen si to užít trochu jinak. Navíc tě to v tom hektickém světě trochu zpomalí,“ loučí se.
