Největší díru do světa udělal na nové desce Amonit od Paulieho Garanda, cesta na dosavadní pomyslný vrchol ale trvala mnohem déle. Máme tu příběh mladého producenta s alter egem Under My Pillow, který jste si přáli.
Jsme rádi, že můžeme začít druhý ročník seriálu FRESH BEATS příběhem, o který jste si sami řekli. Není to tak dlouho, co liberecký rodák Paulie Garand vydal svou desku Amonit. Tento projekt je jistým způsobem unikátní v tom, že je z podstatné části produkován či spoluprodukován člověkem, který se do Garandovy blízkosti dostal díky působení v remixové soutěži. Navíc to vypadá, že nepůjde o spolupráci ojedinělou.
Jeho umělecké jméno je UMP, což je zkratka pro Under My Pillow. Vystupuje pod ním třiadvacetiletý Matěj Soukup, jehož cílem je nyní, poté co si s pomocí předního českého rapového interpreta vyzkoušel práci na nejvyšším tuzemském levelu, pokračovat v tvorbě a dovést ji do co nejdokonalejšího stavu.
Sympatický umělec vystoupáním ke Garandovi neusnul na vavřínech, ale jak se zdá, spíše získal motivaci k tomu být ještě lepší. Takové lidi abychom pohledali. Přitom ale stačilo málo a o UMP jsme nemuseli vůbec vědět. Od dětství měl nakročeno k tomu stát se hokejovou hvězdou.
Hokej v Americe paradoxně pomohl ke změně
Rodák z Třenice u Berouna nám své dětství vylíčil jako velkou přípravu na hokejovou kariéru. Od svých sedmi let vlastně neznal skoro nic jiného než hokej. „Je ale pravda, že spíš než na trénink jsem se vždycky těšil na 40 minut dlouhou cestu na stadion, která pro mě byla denním chlebem. Dal jsem si do uší sluchátka, zapomněl na všechen stres a byl ve svém vlastním světě,“ vzpomíná na vztah ke sportovní kariéře.
Rap však není pouze o slovech, nýbrž i o melodiích. Proto ti také jednou za měsíc přinášíme story tuzemských producentů v rámci seriálu FRESH BEATS.
O tom, co se aktuálně děje ve vodách mladého českého hip hopu, vydáváme i dvoutýdenní updaty. Proto pokud ještě nesleduješ FRESH RELEASE, klikni sem.
Tvrdí, že vždy cítil silný vztah k hudbě, přestože se dříve jednalo spíše o hudbu rockovou. „Co se ale týče hraní na nástroje nebo zpěvu, k tomu jsem se sám od sebe nikdy moc neměl,“ konstatuje vzápětí. „Asi jsem nechtěl přijít o zbytek svého volného času, který prostě nebyl. Mamka ale chtěla, abych dělal i něco jiného než hokej, tak jsem pár let chodil na kroužek kytary,“ upozorňuje s dodatkem, že se na ni stejně moc nenaučil hrát.
Jak šel čas, vyzkoušel si Matěj hokej v Příbrami i extraligu mládeže v Kladně. Na střední škole byl součástí výměnného hokejového pobytu v Americe, kam se dostal ve třeťáku. Údajně tušil, že hokej pro něj nebude to pravé ořechové, jenže do té doby neměl žádnou jistotu, za co jej vyměnit.
„V zámoří jsem díky kamarádce objevil umělce, který se jmenuje Jon Bellion. Začal jsem hltat jeho hudbu. Taky jsem si všiml, že dává na YouTube videa, v nichž ukazuje, jak jeho hudba vzniká. Bylo neskutečné vidět člověka, který je do něčeho tak ponořený a dokáže od základu vytvořit kompletní track úplně sám,“ popisuje svou fascinaci.
Takže bylo rozhodnuto. „Stáhl jsem si FL Studio a začal zkoušet. Vždycky jsem ho pak zase odinstaloval, když jsem zjistil, že všechno, co udělám, je trash,“ směje se při pomyšlení na začátky.
„Ale pokaždé, když jsem jej zase nainstaloval, zůstalo FLko na mém kompu trochu dýl a beaty začaly znít míň jako trash. Začal jsem do těch beatů i zpívat, přičemž jsem je pak pouštěl kámošům. Jejich reakce, ať už pozitivní, nebo negativní, mě motivovaly tvořit dál a zlepšovat se. Ale hlavně mě to prostě bavilo, to byla ta největší motivace,“ říká, že vnímal hudbu jako terapii.
Když se zmínil rodině, že je toto koníček, který ho baví, tak jej podpořila a pomohla mu nakoupit vybavení. „Začal jsem tvořit alba, která jsem dával na streamovací platformy, ale posluchačů jsem měl pár. Pak jsem chvíli dělal jenom beaty a snažil se je prodávat na Beatstars, ale těch prodaných beatů taky moc nebylo,“ pokračuje.
Chtěl i zpívat. Nejprve v angličtině. „V angličtině jsem se totiž cítil sebejistější. Po roce v Americe jsem měl dobrý přízvuk a z nějakého důvodu mi šlo skládání v angličtině líp,“ dodal. U ní ale nezůstal a ani to neplánuje do budoucna.
No, a ve dvaceti letech hokejku odložil úplně. Od té doby v současné době student ekologie na České zemědělské univerzitě v Praze pracoval na hudebním umu. Jenže přišla krize. „Když začalo moje vysokoškolské studium, měl jsem takové to období, kdy jsem pořádně nevěděl, co chci v životě dělat. Chci to risknout a opřít se víc do té hudby, nebo se víc soustředit na studium? Nějakou dobu jsem se v tom plácal,“ přiznává.
Jenže pak zasáhla vyšší moc. „Na konci druháku vyhlásil Paulie Garand Livin Remix Contest. To byl pro mě zlomový okamžik,“ zmiňuje.
Under My Pillow
Pracovní proces k velké spolupráci, než vůbec UMP přistoupil na to, že se contestu zúčastní, byl však u něj intenzivní, a hlavně komplexní. „Já jsem se vždycky viděl spíš jako umělec než jako pouhý beatmaker nebo producent. Vždycky jsem dělal kompletní tracky i se zpěvem nebo rapem,“ upravuje na pravou míru. Prý ale nevěřil svému hlasu, a proto se více soustředil na produkci a postprodukci. První instrumentál zhotovil zhruba před pěti lety.
„Zjistil jsem, že mě úplně nebaví dělat jenom ‚type beaty‘, ale že rád rovnou udělám nějaké zajímavější aranže, se kterými si pak umělec může pohrát, nebo že i napíšu a nazpívám alespoň refrén, abych věděl, jak bude beat fungovat s vokály. Umělec následně může moje melodie i text využít,“ doplňuje, jak moc komplexní je jeho práce s muzikou.
Matěj se domnívá, že je to jeho výhoda. „Dokážu potom líp propojit svět umělce se světem producenta. Do budoucna chci totiž určitě dělat jak instrumentály, tak i psát texty a zkoušet dělat i čistě vlastní věci,“ usmívá se, když svůj způsob tvorby připodobňuje k legendárnímu americkému umělci Pharrellu Williamsovi.
Zajímalo nás, jestli ke komplexnímu umělci patří i komplexní alter ego, respektive kde se Under My Pillow vlastně vzalo. „Lidi se mě na to často ptají,“ znovu se směje Matěj. „Je to označení, které jsem si vybral tak před pěti lety v době, kdy jsem chtěl být hrozně deep,“ vyrovnává se s minulostí.
„Chtěl jsem, aby moje hudba byla pro lidi jakýsi náhled do mojí mysli a do toho, jak se opravdu cítím a s čím bojuju. Zkrátka na věci, které nejsou navenek tak zjevné, které mám jakoby schované pod polštářem a dobře je střežím,“ odhaluje, přestože přiznává, že již několikrát chtěl svůj pseudonym změnit.
Nestalo se tak. „Nakonec jsem zůstal u Under My Pillow. Je to takové hezky sentimentální a vlastně je pro mě ten význam čím dál víc důležitější. Výhodu to má v tom, že se to dá zkrátit na UMP, což je docela cool,“ vidí pozitiva.
Do tracků schovávám svůj hlas
UMP rád začíná produkci tím, že si vezme prvek, o který se může opřít, a zbytek postaví kolem něj. „V produkci často využívám svůj vlastní hlas, takže základem může být nějaká melodie, která mě napadne, rychle ji nahraju a buď ji všemožně upravím tak, že skoro ani není poznat, že je to můj hlas, nebo ji přehraju nějakým jiným nástrojem,“ seznamuje nás se vcelku kreativním využitím sebe jako hudebního nástroje.
Dříve takto pracoval, jak už je obvykle u tuzemských beatmakerů zvykem, ve FL Studiu. Dnes jsou to již dva roky, co se spoléhá na Ableton. „Co se hudební teorie týče, ovládám spíš jenom základy, takže všechno dělám hlavně pocitově. Proto rád začínám s něčím uchopitelným a stavím všechno ostatní okolo. Nejsem ten typ, který by si sedl k pianu a začal si hrát s akordy. Pokud mě během tvorby beatu automaticky nenapadají nějaké kruté melodie na refrén, hned vím, že to asi nebude ono a jdu dál,“ nezastavuje se.
V případě, že ti poslech nového alba Amonit prozatím z nějakého důvodu nebyl umožněn, chtěli jsme od Matěje, aby nám přiblížil jeho vibe. My bychom jej popsali jako pop-rap, možná mellow trueschool. On sám ale prý neví. „Já se v žánrech moc neorientuju, většinou chci dělat to, co mě baví zrovna poslouchat,“ odpovídá jednoduše.
Jeho hudební rozsah je opravdu široký – od folku přes indie, funk, pop, emo rap, oldschool hip hop, trap až po k-pop. „Někdy ani sám nevím, kterou cestou se chci v produkci vydat. To je teda spíš v případě, když tvořím sám pro sebe nebo když ještě nevím, pro koho ten beat dělám. Pokud vím, pro koho track dělám, jako to bylo během tvorby desky Amonit pro Paulieho Garanda, tak potom jde spíš o to, jaký vibe umělec hledá,“ přizpůsobuje se.
„Myslím si, že právě moje záliba v multižánrové tvorbě mi dává možnost relativně snadno pochopit, co po mně ten daný člověk chce, a rychle se dokážu na ten vibe napojit,“ myslí si. Identifikovatelný tedy podle svého soundu není. „Pořád se tak trochu hledám a je možné, že se hledat nikdy ani nepřestanu,“ filozofuje.
Také emoční rozpoložení je pro něj klíčem. „To, jak se momentálně cítím, je pro mě důležité a hodně to moji tvorbu ovlivňuje. Vlastně bych byl rád, kdyby to takhle v nějaké podobě zůstalo i nadále,“ doufá. Není divu, když i do instrumentální hudby dává kus sebe.
„Skoro v každé mé produkci se najde můj hlas, ať už schovaný někde v pozadí, nebo jako stěžejní prvek daného beatu. Zajímavým příkladem je track Amonit s Pauliem a Kokym, který neobsahuje žádné samply. Používám tam klasický samplovací postupy, akorát místo nějakého starého samplu jsem tam nastříhal svůj vlastní hlas, který je hodně zprocesovaný,“ odhaluje.
Životní remix
V případě, že hledá inspiraci, jde za svými oblíbenými umělci. Třeba za Jonem Bellionem, kterého jsme již zmínili a o kterém Matěj tvrdí, že „jej k hudbě přivedl“. „Stačí si pustit jedno jeho video, kde tvoří, a hned chci jít udělat album,“ směje se. „Hodně mě u umělců zajímá jejich přístup k hudbě, jak tvoří, jejich hodnoty během tvorby… Interpreti, kteří tohle sdílejí, jsou pro mě velkou inspirací,“ kýve hlavou.
Když jsou všechny hudební věci hotové, zvládá si zvuk i upravit. „Nakonec to ale stejně udělá někdo, kdo je v tom víc zběhlý,“ upozorňuje. „Myslím si, že to umělci, pro které produkuju, oceňují. Navíc se v tom chci zlepšit,“ hodnotí. „Cokoliv, co se týká tvorby tracku, mě baví. Ale jsou věci, ve kterých jsem si víc jistý než v jiných,“ tvrdí vcelku pokročilý producent. Proto jsme jej také požádali o obligátní radu pro začátečníky.
„Na začátku je důležité nebýt na sebe až moc přísný. Pokud čekáš, že budou tvoje beaty hned znít jako ty od Metro Boomina, tak tě rychle přejde chuť tvořit dál,“ klade na srdce. „Důležité je, aby každý track byl lepší než ten předchozí. Hlavní je tvořit pro sebe, a ne pro ostatní. A dobré je se nebát být při tvorbě hlasitý,“ zachází do konkrétností.
„Hudba s tebou musí hýbat, musí se prožívat. I když neumíš zpívat, zkus si alespoň broukat nějakou melodii na refrén. Zvedni se z té židle, pusť to nahlas a sleduj, jestli to s tebou hýbe. Pokud to s tebou nic nedělá, myslíš, že to udělá něco s ostatními?“ klade vcelku zásadní otázku.
Proč je dobré si jeho radu vzít k srdci? Jelikož svou neúnavnou ustavičnou prací dokázal oslovit českého mainstreamového interpreta tím nejlepším možným způsobem – vlastní produkcí. „Potom, co můj remix vyhrál Livin Remix Contest, mě Paulie vzal do rádia, kde se mnou udělali rozhovor. Asi se mi podařilo Paulieho zaujmout. Slíbili jsme si, že se zkusíme sejít a něco vymyslet,“ hovoří o tom, jak sklidil ovoce své práce.
Slib si dali před prázdninami minulý rok. A přestože jim termíny nevycházely, nakonec se sešli. „Paulie měl furt zájem a na konci léta jsem za ním přijel do Liberce, kde jsem mu pustil nějaké nové beaty. Máme docela podobný vkus na hudbu, tak se to prostě dobře sešlo a začali jsme pracovat na prvních věcech. Postupem času se z toho vyklubala práce na jeho nové desce,“ popsal.
Najednou měl statisíce poslechů na tracích jako All My Life, Masky nebo Starkids. Poslední zmíněný vnímá jako jeden z těch signifikantních. „Protože refrén, který Ben Cristovao zpívá, jsme napsali spolu a ten beat je pro mě srdeční záležitost. Myslím si, že je to věc, která vystihuje jakýsi směr, kterým se chci do budoucna ubírat. Text refrénu je pro mě taky moc důležitý,“ láká na poslech.
Budoucnost je o práci a snech
Jak už jsme psali, pro Matěje to není konec a vrchol, ale naopak nový začátek a možnost rozvíjet se dál. „Rád bych spolupracoval s dalšími umělci na české scéně a zároveň chci pokračovat ve spolupráci s Pauliem, protože si myslím, že fungujeme dobře jako tým,“ přeje si.
„Vrátil jsem se taky ke své vlastní tvorbě a makám na albu. V budoucnu se uvidí, jakým směrem se spíš vydám,“ visí otázka ve vzduchu. Avšak jediné, co si opravdu přeje, je být pořád s hudbou. „Já bych asi hlavně chtěl prožít život plný hudby. Pokud mě ta tvorba i uživí, myslím, že budu spokojený,“ bilancuje.
Pro všechny ostatní má pak několik vzkazů. „Poslouchejte co nejvíc různorodé hudby. Někdo říká, že v dnešní době není tolik kvalitní hudby jako dřív. Není to pravda, spíš naopak. Člověk musí jenom hledat,“ vnímá.
