Filipíny: Ježíšovo utrpení na vlastní kůži
Na Velký pátek byl podle křesťanského příběhu Ježíš ukřižován a na kříži umírá. Zatímco většina jiných zemí si Ježíšův osud připomíná modlitbami, na Filipínách zacházejí mnohem, mnohem dál. Někteří lidé se chtějí Kristovu utrpení přiblížit opravdu co nejblíž a na Velký pátek mají možnost ho prožít na vlastní kůži. Většinou doslova.
Během specifické oslavy Velikonoc se někteří Filipínci bičují do krve, někteří přitom nesou rozpálenými ulicemi dřevěný kříž, klidně i několik kilometrů. Poté se na kříž nechávají přibít, aby dokázali sílu své víry. Někdy, než začne samotné bičování, si účastníci nechají propíchnout holá záda, aby krváceli.
Někteří tuto tradici podstupují každý rok už desítky let, každý rok se přidávají i noví „kajícníci“. Událost láká i mnoho turistů. Církev se od ní ale distancovala s vysvětlením, že je to barbarské.
Bermudy: velikonoční pouštění draků
Že se pouštění draků týká výhradně podzimního období? Tak to bys měl*a o Velikonocích navštívit Bermudy. V době před Velikonocemi totiž obyvatelé těchto ostrovů vyrábí tradiční draky, aby je mohli na Velký pátek pouštět. Často se k tomu schází s rodinou nebo přáteli na plážích nebo v parcích.
Sdílíš děti online? Riskuješ sexuální zneužití fotek, ukázala studie
2. května 2024 v 15:42
Kdy přesně tato tradice na Bermudách vznikla, není úplně jasné. Traduje se ale, že se kdysi jedna učitelka snažila dětem vysvětlit nanebevstoupení Ježíše Krista. A udělala to opravdu kreativně právě tím, že vyrobila draka s křížem, vzala ho na vrchol kopce a pustila do vzduchu. Pak přestřihla provázek a žáci sledovali, jak letí vzhůru k nebi.
Kolumbie: leguán nebo kapybara jako velikonoční lahůdka
Tahle část textu nebude úplně příjemnou záležitostí pro ochránce a ochránkyně zvířat. Tradiční velikonoční pokrm se totiž v Kolumbii připravuje ze želv, leguánů nebo kapybar. Ano, čteš správně. Obyvatelé si tato zvířata dokonce tajně vozí, aby je následně mohli připravit svým blízkým. Recepty na přípravu jídel z těchto živočichů se v Kolumbii předávají z generace na generaci. Tradice se zde dodržovala ještě před nástupem katolické víry. Ta zasazuje období Velikonoc v Kolumbii do období, kdy je těchto zvířat hojný počet.
Přestože třeba kapybary ohrožené nejsou, neměly by se podle odborníků v tomto období lovit, aby se nenarušilo jejich reprodukční období. Takový leguán ale ohroženým druhem je. Úřady se proto snaží hledat rovnováhu mezi ochranou některých druhů a respektováním původních kolumbijských tradic.
Nový Zéland: země, kde jsou (velikonoční) králíci nežádoucí
Ani tohle nebude pro milovníky zvířat veselé čtení. Ale nedá se nic dělat, i takové tradice existují. Z Kolumbie se totiž přesouváme na Nový Zéland, kde je každoroční tradicí velikonoční hon králíků. Důvod je prostý – v 19. století přivezli tyto hlodavce do země osadníci a zvířata se zde přemnožila. Ničí tamní vegetaci a taky komplikují práci tamním zemědělcům, jejichž pozemky ničí.
Každý rok se tak sejdou stovky lovců, aby zemi od přemnožených hlodavců pomohli. A hon je velkou společenskou událostí. Přihlašují se do něj celé týmy, a dokonce je vyhlašován vítěz – tedy člověk, který uloví nejvíce králíků. V roce 2021 bylo na Velký pátek zastřeno téměř dvanáct tisíc králíků. Na hony jsou navíc často brány i děti.
Proti tradičnímu velikonočnímu honu protestují ochránci zvířat, který jej považují za nehumánní. „Je to parta amatérů, která si prostě vyrazí na dobrodružné zabíjení,“ uvedl Hans Kriek, šéf organizace pro práva zvířat SAFE, s tím, že snižování počtu přemnožených králíků by měli mít na starost profesionální lovci. Pořadatelé honu ale argumentují tím, že ochránci zvířat tamnímu problému vůbec nerozumí. Do toho samozřejmě nevidíme, nejsme si ovšem jistí, že je lov zajíců ideální zábavou pro děti. Udělej si obrázek sám*sama.
Kypr: tradice, která se mění v nebezpečí
Synonymem pro Velikonoce na Kypru by mohl být svátek ohně. Jednou z mnoha tradic je totiž jakási soutěž o to, komu se povede postavit co největší hranici. Takže poté, co muži najdou ukrytá velikonoční vajíčka, začíná zápolení o každé sebemenší polínko. Protože dřeva na ostrově není tolik a mnoho lidé bere soutěž opravdu vážně, bývá stavění hranic poměrně vyhrocené a mnohokrát musí zasahovat policisté.
Tradice, která má symbolizovat pálení Jidáše, který Ježíše zradil, se mění v nebezpečné zahrávání si. Kromě rvaček při hledání dřeva hrozí nebezpečí požárů, mládež totiž často ohně zapaluje v obydlených oblastech. Kromě samotných ohňů také lidé často sahají třeba po petardách, což mívá za následek popáleniny a jiné úrazy, které v minulosti skončily i amputacemi nebo úmrtím.
