Horor Kostlivec je v českých kinech. Prozradíme ti, jestli stojí za tvůj čas.
Pamatuješ si, jak jsi jako dítě potřeboval*a mít v noci rozsvícenou lampičku, protože tě děsilo, co všechno se může ve tmě schovávat? Neznámo v temnotě ti možná nahání husí kůži i teď a filmové i knižní horory s ním pracují často a rády. Výjimkou není ani nový Kostlivec (Boogeyman) na motivy povídky od Stephena Kinga z roku 1973. Do českých kin vstoupila druhá adaptace tohoto příběhu 8. června letošního roku. Byli jsme se podívat, abychom ti řekli, jestli se vyplatí nového Kostlivce vidět.
Původní Kingova povídka se odehrává během jednoho terapeutického sezení. Lester Billings (ve filmu David Dastmalchian) se v ordinaci zpovídá doktoru Harperovi (Chris Messina) z děsivých zážitků. Jeho tři děti zemřely za záhadných okolností a podle Lestera za to mohlo děsivé monstrum, přestože to navenek působí, že vrahem je právě jejich otec.
Filmová adaptace příběh rozvíjí a hraje si s myšlenkou, že po sezení strašidlo změnilo působiště a začalo pracovat na vybití rodiny doktora Harpera. Ta je po smrti matky zranitelná, a tudíž představuje i snadnější oběť. Hrůzné výjevy vidí nejprve Harperova mladší dcera Sawyer (Vivien Lyra Blair) a později i starší Sadie (Sophie Thatcher). Kostlivec je, jak se později dozvíme, bytost z temnot, která parazituje na duševně zraněných lidech a bojí se světla.
Nikdy nevíš, co se schovává pod postelí
I díky tomu si drtivá většina filmu hraje s diváckou představivostí. Kostlivce v podstatě nevidíme, jenom tušíme, že někde tam (ve skříni, pod postelí, v neosvíceném rohu) je. V podstatě od začátku nás režisér Rob Savage napíná a naše dětské strachy vrací do hry. Na zlomky vteřiny vidíme Kostlivcovu ruku, oči nebo celé tělo, jak se mihne na stěně. V pozadí záběru se objevují na první pohled přehlédnutelné postavy, které strach z neznáma ještě podtrhují.
Strach z ukrytého vyniká o to víc díky tomu, že Kostlivcova činnost by klidně mohla být projevem duševní nestability dětí po odchodu rodiče. Není neuvěřitelné, že by dcera v amoku roztrhala matčiny obrazy, že by se zhroucený Lester oběsil v šatníku nebo by po přirozené smrti jednoho z dětí zabil další dvě. Právě váhání, jestli se všechno odehrává „ve skutečnosti“, nebo jenom v hlavách hlavních hrdinů, ve filmu hezky funguje (podobný motiv využívá například jiná „kingovka“ Gerald's Game). S jumpscary navíc snímek většinu stopáže šetří a nepoužívá je prvoplánově.
Napínavý vnitřní svět se ale rozpadá v posledních scénách, kde se Kostlivec objevuje ve vší ošklivosti. Ubližuje mu nejen nepříliš pěkné CGI klasického hororu, ale především to, že jeho vykreslení rozbije téměř všechno, co do té doby ve filmu platilo za silnou stránku. Už víme, co Kostlivec udělá, odkud se přibližně vyloupne a tušíme také, jak se proti němu budou postavy snažit bojovat.
Same ol' King
Filmu nepřispívá ani celá řada otřepaných schémat (až klišé), která jsme v hororu viděli už nesčetněkrát. Malá holčička vidí ducha, nikdo jí nevěří. Starší dcera vidí stejného ducha, omluví se té mladší, že jí nevěřila. Teď dospělí pochybují o úsudku obou dětí, a když se přesvědčí o opaku, je už téměř pozdě. I samotná postava terapeuta je z profesní stránky spíš zkratkovitá a spíše než skutečný psycholog působí Harper jako Karel Roden v seriálu od HBO.
Film vypráví klasický kingovský příběh o strašidle, které se živí určitou lidskou vlastností. Pennywise krmil strach, El Cuca v Outsiderovi smutek, Kostlivce truchlení. Určité přesahy do poměrů na školách, rodinných vztahů nebo práce s fantazií, které zmíněné It zachovává, Kostlivec spíš jen naznačuje. Po audiovizuální stránce se ti může zalíbit občasná kreativní práce s úhly kamery, střih v pomalých scénách i zvuk, s nímž si Kostlivec příjemně hraje. Ani tady ale snímek nijak zásadně nevystupuje.
Horor Roba Savage se proto hodí na děsivý večírek u televize s přáteli než do kina. Pomáhá mu, že trvá jen 98 minut, většinu času nenudí a až na poslední třetinu tě dokáže přimět zaváhat, jestli dneska večer nebudeš chtít spát s rozsvícenou lampičkou.
