Jestli patříš k těm pár jedincům, kteří nejsou na Rock for People, nesmutni. Malý hudební fesťáček si můžeš udělat i u sebe doma. Pozvi kámoše a podnikni s námi trip do hudební historie, ale i exotiky.
Vybrali jsme pro tebe zásadní alba z posledních čtyř dekád – z let končících na trojku. Ať už posloucháš elektro, rock, kytarovky, nebo pop, ve výběru určitě najdeš aspoň jednu desku, která se ti zalíbí. Sáhli jsme po těch nejpromyšlenějších kouscích, které skvěle fungují jako celek, a nemusíš tak přeskakovat písničky.
Talking Heads – Speaking in Tongues (1983)
A vrhneme se do toho přímo po hlavě. Pátá a nejspíš nejúspěšnější studiovka kapely, která hraje neobyčejně o obyčejných věcech, smazala rozdíly mezi bílým popem a černým funkem. Začíná energickou peckou Burning Down The House, která se dočkala mnoha cover verzí a vypráví o vyproštění se z bezpečí, které tě může brzdit v rozletu. Dech neztrácí ani následující písně o sexu (Making Flippy Floppy), hmatatelné samotě a pokušení (Girlfriend is Better) nebo vzájemném (ne)porozumění mezi lidmi (Slippery People) a nesmí chybět ani pravá láska v závěrečné pomalejší This Must Be the Place.
Ať už si ujíždíš na textech, které jsou u Davida Byrnea přímo impresionistické, anebo jsi spíš typ, jenž se ponoří do melodie, tahle deska tě ani v jednom nezklame. Nabízí ten správný mix energie i zádumčivosti. Umělecky vyňuňaný funk-rock Speaking in Tongues by tě zkrátka neměl minout, pokud se považuješ za hudebního znalce či znalkyni. Jestliže nepoužíváš Spotify, album si můžeš poslechnout i na YouTube.
PJ Harvey – Rid of Me (1993)
PJ Harvey napsala jedno z nejemotivnějších a zároveň nejvíce osvobozujících alb devadesátek. Rid of Me je silná alt-rocková deska, kde se Harvey zabývá svou vlastní tělesností i tím, jak je ve fyzické schránce jako žena uvězněná, škatulkovaná a zneužívaná okolním světem. PJ Harvey mluví o touze po odplatě a má celou paletu silných momentů.
Kontrast mezi vzteklými, ukřičenými pasážemi a sugestivním projevem ve slokách tě citově rozebere a svoje uvěznění ti PJ naservíruje přímo, bez omáčky a se zkreslenými kytarami. V tracích Rid of Me nebo Rub it till it Bleeds můžeš vztek krájet a je jen málo alb, která dokážou naštvanou devadesátkovou vlnu zachytit věrněji i po letech. Pokud tě album, které najdeš i na YouTube, zaujme, neváhej navštívit pražský koncert PJ Harvey v říjnu letošního roku.
Muse – Absolution (2003)
Jestli se ti letos nepodařilo podívat se na legendu mileniálů Muse v rámci Rock for People, připomeň si její písničky na třetím řadovém albu Absolution z roku 2003. Po prvních dvou deskách pomohla Absolution definitivně ukotvit Muse ve space rocku, kombinaci nápaditých synťáků a zkreslených kytar a táhlých, místy až anthemových refrénech.
Kromě toho na albu najdeš první hity kapely, které uspěly i ve Spojených státech. Řada stále chytlavějších popěvků Ameriku nadchla v písni Time Is Running Out a v tracku Hysteria si posluchačstvo našlo zalíbení díky údernému basovému riffu, intenzivnímu emotivnímu textu a návykovým kytarám. Absolution je prostě jedno z alb, která si rozhodně musíš poslechnout, než umřeš. Najdeš ho i na YouTube.
Daft Punk – Random Access Memories (2013)
Těžko se věří, že poslední album vydalo tohle francouzské duo už před deseti lety. Vytvořilo nadčasovou elektro klasiku, která vzdává hold americké hudbě konce 70. a začátku 80. let. Songy jako Lose Yourself to Dance nebo Get Lucky, na kterých se podílel Pharrell Williams, tě nenechají v klidu a prostě si budeš muset zatančit. Instant Crush a The Game of Love tě dokáží naopak příjemně vychillovat.
„Toto album mě dostalo přes opravdu těžké období. Bojoval jsem s láskou, penězi, kariérou, prací, duševním zdravím a udržením pozitivního přístupu. V létě roku 2013 jsem si nasadil sluchátka, vykračoval si a tančil uprostřed parku a nechal jsem texty a melodie, aby mě odpojily od úzkosti, strachu a náročné reality,“ píše se v jednom komentáři k desce na YouTube. A my nemůžeme než souhlasit, s Random Access Memories se můžeš vydat na pouť mnoha hudebními generacemi, které tě vyladí do skvělé nálady.
La Femme – Paris-Hawaï (2023)
Náš domácí festival zakončíme čtrnáct dní čerstvou novinkou dalšího francouzského uskupení, které tě tentokrát dostane z posezení na balkónku přímo na tropické pláže. Odysea vytvořená z havajských lovesongů a lapsteelových kytar tě obejme a unese jako moře skladbami L'Hawaïenne, Leila / Ho'Omaha či Moe'uhane Pa'ani. Díky nejtanečnější písni Aloha Baby se ocitneš v horkém prázdninovém klubu, ale zažiješ i exotické líbánky ve skladbách Les Fantomes des Femmes a Imagine Waikiki. Desku najdeš také na YouTube.
Pokud nutně potřebuješ dovolenou, najděte si se svou láskou zapadlý plácek v parku nebo si sám*sama doma ztlum světla a nech se pozvat na čtyřicetiminutovou cestu místy surreálnou krajinou, než bude čas se zase vrátit do svého života v závěrečné skladbě Paris-Hawaï. Kapela La Femme opět ukázala, že dokáže přijít s novým zvukem v dalším promyšleném konceptuálním projektu. V případě, že se ti tohle podmanivé album trefí do vkusu, ti můžeme zaručit, že se na trasu Paris-Hawaï budeš ještě dlouho vracet.
