Box bez rukavic ovšem nebyl doménou výhradně mužské populace, jak by si někdo mohl myslet. První boxerský zápas v Anglii mezi dvěma ženami se totiž uspořádal už v roce 1722. Do boje se tehdy postavila Elizabeth Wilkinson, která se později stala první ženskou šampionkou. Jeden z jejích zápasů, proti jisté Marthě Jones, trval úctyhodných 22 minut. Není bez zajímavosti, že ženy v té době běžně bojovaly „nahoře bez“, což mělo přilákat více diváků, nicméně Elizabeth Wilkinson zápasila oblečená, aby tak zdůraznila, že je vážnou sportovkyní.
Box se postupně začal šířit i do dalších zemí a doputoval i do Austrálie, kam se zřejmě dostal na lodích se zločinci, které Spojené království posílalo do svých kolonií. Box v té době přitahoval spíše lidi z nižších společenských vrstev a právě v Austrálii se dvojice bojovníků postarala o rekordně nejdelší zápas bez rukavic. Jeho protagonisty byli James Kelly původem z Irska a Jonathan Smith z Anglie, kteří se spolu údajně měli rvát neuvěřitelných 6 hodin a 15 minut. Smith se po 17 kolech vzdal.
Navzdory brutálnímu průběhu zápasů (nebo možná právě díky tomu) začal box bez rukavic mezi diváky a divačkami získávat stále větší popularitu. Lví podíl na tom měl již zmíněný James Figg, který kromě toho, že byl sám úspěšným zápasníkem, souboje bez rukavic taky pořádal. Minimálně v Londýně získal Figg slušné renomé a stal se známým mužem. Na jím pořádané akce chodilo až tisíc lidí a sám o sobě tvrdil, že vyhrál přes 200 zápasů. Zda je to pravda, ovšem nelze ověřit.
Jednou z pozdějších hvězd tohoto sportu se stal Američan John L. Sullivan. Ten je obecně považován za posledního šampiona boxu bez rukavic a prvního šampiona v boxu po zavedení nových pravidel a rukavic. Už jako teenager se rval v barech a vyznačoval se obrovskou silou, kterou převálcoval mnoho starších mužů. Jako řada jeho kolegů se ale příliš velkého věku nedožil. Zemřel v 59 letech na infarkt. Na jeho špatném zdraví se podepsal i alkoholismus.
Zavedení pravidel
Box bez rukavic ale i přes rostoucí popularitu nebyl v začátcích považován za legitimní sport. To se začalo měnit mimo jiné díky Jacku Broughtonovi, boxerovi a učni Jamese Figga, který ve 40. letech 18. století jako první kodifikoval základní boxerská pravidla. Jejich smyslem bylo především chránit bojovníky, kteří při bojích i umírali.
Takzvaná Broughtonova pravidla zahrnovala mimo jiné zákaz úderů na zemi, zákaz chytání soupeře od pasu dolů a zaváděla třicetisekundový limit, který měl bojovník na to, aby se znovu postavil a prokázal, že je připraven pokračovat v zápase. Broughtonova pravidla zahrnovala celkem 7 bodů, podle kterých se box řídil dalších bezmála 100 let. Díky svému přínosu pro sport je Jack Broughton přezdívaný jako „Otec boxu“.
Jednou z dalších novinek, kterou Broughton představil, byla primitivní verze boxerských rukavic, jejichž účelem bylo chránit ruce daného boxera a obličej jeho soupeře. Při úderu pěstí do hlavy totiž boxer mohl zranit nejen svého soupeře, ale právě i sám sebe. Proto při boji holýma rukama boxeři mnohdy mířili na měkčí místa na těle, aby si při úderu sami nezlomili ruku.
Broughtonova pravidla boxu vydržela až do roku 1838. Toho roku byla představena nová, komplexnější pravidla, tzv. London Prize Ring Rules, která se později v roce 1853 dočkala ještě další revize. Na tento systém pak v 60. letech 19. století navázal anglický sportovec markýz Marquess z Queensberry, který vypracoval přesná pravidla, jež položila základy těm, která známe v boxu dnes.
Nová pravidla popsaná markýzem Marquessem z Queensberry mimo jiné zahrnovala:
- Časový limit kola na tři minuty
- Mezi koly se zavedla minutová přestávka
- Zakázal se wrestling
- Stanovily se rozměry ringu
- Používání rukavic se stalo povinností
- Zavedl se bodový systém