Gemüse Corner Kebab mnozí označují za nejlepší místo na kebab v Praze. Jaký je jeho spoluzakladatel Filip Urban?
Počátky lze vysledovat do doby, kdy mu bylo 21.
Tehdy se rozhodl skončit na katedře architektury na ČVUT a začít žít poněkud nomádsky. „Užíval jsem si život. Žil jsem hodně volnomyšlenkářsky, hodně jsem cestoval a dělal graffiti,“ popisuje devětadvacetiletý Filip Urban. Takhle žil asi čtyři roky a právě během té doby vykrystalizoval jeho vztah ke street foodu.
Hodně času tehdy trávil v Berlíně. „Když jsem tam jel poprvé, měl jsem tam jet na dva dny. Skončil jsem tam na měsíc,“ směje se. Pak se tam opakovaně vracel – užíval si město, jezdil na kole, maloval a trávil čas s kámoši. „Když jsem tam byl, jedl jsem většinou jen kebab nebo shawarmu, která stála dvě eura a je na každém rohu. Koupit si rohlík a sýr by stálo víc,“ říká.
„Takže jste to jedl, abyste ušetřil?“
„Ne, ne. Protože to je výborný,“ odpovídá.
K docenění blízkovýchodní chuti se navíc přidala praktická stránka věci. Žil, a tedy jedl, v pohybu. „Na cestě,“ jak říká. K jídlu proto potřeboval něco rychlého, hotového – a hlavně přenosného. Kebab nebo shawarma „to go“ byly ideálním řešením.
Jméno Filipa Urbana možná zase tolik nerezonuje, ale podnik, jehož je spoluzakladatelem – Gemüse Corner Kebab –, by mohl. Nenápadně vypadající stánek v Podolí nabízející kebab bývá v pražských kruzích masivně častován jako „místo, kde mají nejlepší kebab“. Byť se jedná o subjektivní hodnocení, které nebude sdíleno všemi, místo je svým street foodem vyhlášeno.
Vznik Gemüse Corner Kebabu byl evidentně podmíněn Urbanovým vlastním životním stylem. Rychlost a intenzita, kterými je podmíněna jeho láska ke street foodu, se totiž doteď projevují i v jiných aspektech jeho života.
Všechno z YouTube? No jasně
Urban založil stánek v roce 2019 společně se svým kamarádem Antonínem Walterem. O vlastním gastropodniku Urban ovšem přemýšlel už dlouho.
V roce 2019 už pominula jeho nomádská a nestabilní éra, kdy kromě cestování a dělání graffiti nárazově pomáhal kamarádovi s rekonstrukcemi bytů. „Vždycky jsem pár dní pracoval, pak zas dva týdny ne, a když jsem zas potřeboval peníze, tak jsem mu zase zavolal. Byla to taková dělnická práce a vydělával jsem si jen tolik, kolik jsem potřeboval – a já jsem neopotřeboval moc,“ říká. Ve čtyřiadvaceti letech si pak řekl, že začne pracovat jinak, a nastoupil jako kurýr do Rohlíku.
Do Berlína ovšem jezdil i nadále a kebab byl stále jeho preferovaným pokrmem. V té době se pak začala čím dál častěji objevovat myšlenka, že „průměrnej berlínskej kebab je furt lepší než to, co je v Praze“. „Říkal jsem si, že kebab všichni znají – tak proč v Praze neudělat takovej, kterej nám bude chutnat?“
Co se dočteš po odemknutí?
- Jak se Filip učil kebab podle YouTube.
- Proč nemá žádné sociální sítě?
- Kam až je Filip ochotný dojet pro skvělý kebab jen tak na otočku?
