Internetové stránky, které hovoří o blízkých setkáních s mužem, založil v roce 2008 italský marketér a sociolog Andrea Natella. Podle vyjádření pro lifestylový magazín Vice ho motivovala vlastní snová zkušenost. Natella prý chtěl posbírat zkušenosti ostatních a zároveň nabídnout možné odpovědi. Jeho projekt vysvětluje invazi podvědomí pěti teoriemi.
Uvedená Jungova psychoanalytická teorie popisuje muže jako obraz kolektivního nevědomí, který se může vynořit v náročnějších obdobích lidského života. Náboženská teorie naproti Jungovi mluví o současné podobě Hospodina. A ještě o něco zajímavější je takzvaná teorie „snového surfaře“.
„Je to nejzajímavější teorie, která má největší důsledky, ale má také nejnižší vědeckou věrohodnost. Podle této teorie je tento člověk skutečnou osobou, která dokáže vstupovat do lidských snů pomocí specifických psychologických dovedností. Někteří věří, že ve skutečném životě tento muž vypadá jako muž ve snech. Jiní se domnívají, že muž ve snech vypadá úplně jinak než jeho protějšek v reálném životě. Někteří lidé se zřejmě domnívají, že za tímto mužem stojí plán psychické úpravy, který vypracovala velká korporace,“ popisuje teorie.
Přízemnější je teorie napodobování snů, podle níž se lidem zdá o tom, co jim v minulosti popsal někdo jiný. Poslední teorie denního rozpoznávání hovoří o tom, že si tváře ze snů nepamatujeme a až zpětně je identifikujeme. Podle ní si jednoduše zpětně spojíme záhadného muže s postavou z vlastních snů, aniž by se v nich nutně musel vyskytovat.
Co ty?
Když už teď víš, jak se ten chlap může dostat do tvých snů, zeptáme se tě ještě jednou. Už se ti zdálo o muži na obrázku? Možná se teď snažíš zavzpomínat na jeho návštěvy ve vlastním podvědomí. Můžeš přestat. Ve skutečnosti jsi ho totiž nejspíš nikdy nepotkal*a.
Ne nadarmo jsme zmínili, že Andrea Natella je marketér a sociolog. Krátce po spuštění stránek se This Man objevoval také na různých internetových fórech jako io9 nebo 4Chan. Právě tam uživatelé a uživatelky vyvrátili všechny uvedené teorie a přišli s daleko jednodušším vysvětlením toho, odkud se záhadný chlapík vzal. Celé webové stránky totiž ve skutečnosti patřily marketingové společnosti Guerrilla marketing. Firmě, která své reklamní kampaně stavěla na virálních kampaních a hoaxech. This Man byl jedním z nich.
Přesto si i po odhalení nechal jistá tajemství. Navzdory tomu, že Natella vlastně neprozradil, zda šlo o komerční kampaň, nebo pouze o husarský kousek marketingového specialisty, převládá přesvědčení, že This Man měl promovat stejnojmenný a nikdy nedokončený film Bryana Bertina. Veškeré vysvětlení marketingové kampaně se ale pohybuje pouze na úrovni spekulací.
Jedno vygooglení by stačilo
Pravda o příběhu znepokojivých stránek vyšla najevo v roce 2009. Přesto se ale záhadě dostávalo značného mediálního pokrytí ještě roky poté. Zmíněný rozhovor Natelly pro Vice proběhl v roce 2015. Jeho autor vedl interview seriózně a upřímně se zajímal o detaily z říše snů. A Andrea mu odpovídal.
Vice ve stejný den vydal článek, v němž se omluvil za zveřejnění nepravdivých informací. „Takové věci se stávají povzbudivě zřídka: vypustíme článek, ukáže se, že jde o něco, co bylo v roce 2009 vyvráceno a co by se dalo snadno ověřit jedinou otázkou v Googlu, pár lidí nás nazve kretény a redakce se utopí ve vlastních slzách. Někdy to pokazíme,“ píše se v článku.
Celý příběh okolo toho chlapa ukazuje, jak snadné je podlehnout pečlivě vystavěnému příběhu bez potřeby zajímat se, zda je pravdivý. V českých podmínkách si můžeme vzpomenout na falešný obchodní dům Víta Klusáka v dokumentu Český sen, případně na silné mediální pokrytí projektů Kazmy.
Některá témata krmí naši přirozenou touhu po senzaci, záhadě nebo ubezpečení, že náš pohled na svět je ten jediný správný. V současnosti je navíc s doprovodem deepfakes a bublinami na sociálních sítích ono podlehnutí ještě snadnější. Přitom, jak už jsme uváděli, často stačí zadat do Googlu jen jediný dotaz.
