Slovenka Lucia odešla po nedokončené střední škole do zahraničí, dělala pečovatelku, ale dnes je spokojenou řidičkou autobusu.
„Stále mi říkal, že ženy nerozumí technice, že on si mě na krk nevezme a i kdybych byla jakkoli dobrá, tak mi papíry na autobus nedá,“ popisuje zážitek ze slovenské autoškoly Lucia, která se již několik let živí jako řidička autobusu v Rakousku.
Získat místo řidičky jí přitom pomohl stát. „Na Slovensku takové možnosti nevidím. Buď chodíš do práce, kterou máš blízko, kde vyděláš 800 eur (zhruba 19 000 korun – pozn. red.) čistého, nebo máš smůlu. Na Slovensku se nežije, tam se jen přežívá,“ konstatuje.
A co finanční ohodnocení řidičky autobusu v Rakousku? Nadmíru dobré, říká Lucia. „Máme 13. a 14. plat, prémie v únoru, neboť je to kratší měsíc, aby nám nechybělo, a dokonce prémie za to, pokud nezaspíme a postaráme se o autobus,“ vysvětluje s úsměvem.
Ze Slovenska jsi odešla jako velmi mladá a v Rakousku pracuješ již léta. Jak k tomu došlo?
Když mi bylo 17 let, tak jsem nedokončila hotelovou akademii, protože jsem tu školu nikdy neměla ráda. Hned vzápětí jsem odešla do Rakouska, kde jsem začínala jako skoro každá Slovenka a dělala jsem pečovatelku. Po dvou letech jsem si udělala i kurz přes Červený kříž.
Jako chůva jsem se většinou starala o pacienty, kteří byli ve vážném stavu krátce před smrtí. Nevím, proč jsem si vybírala právě takové lidi, ale možná jsem je vnitřně vyhledávala, protože jsem měla pocit, že musím někomu pomáhat, a myslím, že jsem to dělala dobře.
Ale postupně jsem se rozhodla skončit s opatrováním, neboť je to psychicky i fyzicky velmi náročná práce, hlavně když to člověk dělá už 6 či 7 let. Nevím, jak to zvládají opatrovnice, které se o lidi starají 20 let.
Dnes jsi řidičkou autobusu. Jak ses dostala od opatrování starších lidí k řízení autobusu?
V době, kdy jsem se starala o svého posledního pacienta, jsem si našla přítele, se kterým mám dcerku, ale nakonec jsme se rozešli. Abych dokázala uživit sebe i ji, tak jsem se rozhodla udělat si řidičský průkaz na autobus. Byl to můj sen a věděla jsem, že to jednou budu chtít dělat, ale u nás se k tomu žena dostane těžko.
V Rakousku v té době stál řidičák na autobus kolem 6 tisíc eur (zhruba 140 000 korun – pozn. red.), tak jsem hledala cestičky, jak ho získat levněji. Pocházím od Púchova, tak jsem se šla poptat do místní autoškoly, jak by to probíhalo a kolik by to stálo, ale vedoucí autoškoly byl velice neochotný.
Divil se, že jsem žena, která chce řidičák na autobus, odrazoval mě od toho, opakoval mi, že práci řidičky ženy nezvládnou a pro ženu to ani není dobré povolání. Pořád mi říkal, že ženy nerozumí technice, že on si mě na krk nevezme a i kdybych byla jakkoli dobrá, tak mi papíry na autobus nedá.
Jak jsi reagovala, když ti řekl, že by ženě nikdy nedal papíry na autobus?
Co se dozvíš po odemčení?
- Jaké kroky podnikla po odmítnutí a diskriminaci ve slovenské autoškole.
- Zda se někdy setkala s takovou diskriminací v Rakousku.
- Jaký plat dostává jako řidička v Rakousku a jaké benefity si pochvaluje.
- Za jak jednoduchý úkol může neustále dostávat odměnu 50 eur.
- Jak rázně řeší situace, když v noci nastupuje příliš opilý cestující.
- Zda ji jako řidičku zajímá, když v autobuse jede někdo načerno.
