Slovák Filip už jako teenager tušil, že se jednou stane svářečem. Tento předpoklad se mu nakonec splnil, a tak nyní již několik let pracuje ve Švédsku.
„Já to vnímám tak, že když vycestuji za prací do zahraničí, chci si za tu dobu odpracovat co nejvíc hodin, abych pak mohl být spokojeně doma. Za rok odpracuji maximálně 5 až 6 měsíců a pak už nikam nemusím,“ vysvětluje 25letý Filip Gallik, který se již několik let živí jako svářeč. Začínal na Slovensku, ale rychle pochopil, že tamní výplata se mzdě v zahraničí nemůže vyrovnat.
I když si svářečský kurz může udělat prakticky kdokoliv, Filip konstatuje, že vždy záleží na přístupu a na tom, zda se člověk chce učit, nebo to jen přetrpět. „Ale na svářečském kurzu byli i tací, kteří polovinu času raději prokouřili na lavičce místo toho, aby se učili a makali,“ říká.
Dnes dělá svářeče ve Švédsku, kde je mimořádně spokojen, a jak sám říká, cílem lidí pracujících v zahraničí by mělo být vrátit se do deseti let zpět domů s pořádným balíkem peněz, aby si mohli koupit bydlení, auto i splnit své sny a rozjet vlastní byznys. On se však na tuto fázi teprve chystá.
Jak se stal kluk z východního Slovenska svářečem a začal pracovat v zahraničí?
Pocházím z východu poblíž ukrajinské hranice, a tak jsem po střední škole šel na vysokou do Košic. Od začátku jsem věděl, že studovat nechci, ale chtěl jsem si užít vysokoškolský život, poznat lidi a nabrat kontakty, díky čemuž jsem se nakonec přes kamaráda dostal ke sváření.
Věděl jsem, že jednou budu svářeč, protože před pár lety chodil kamarád svařovat na letní brigády a už tehdy to bylo velmi dobře placené. Nic se tomu neblížilo, ale chtěl jsem si ještě užít život před tím, než se pustím do práce.
Tento kámoš mě dostal na svářečský kurz, pak jsem první léto strávil na brigádách po Košicích a hodně jsem se naučil. Vedoucí ze svářečské školy mi domluvil práci v US Steele, což pro mě byla pořádná škola svařování. Naučil jsem se tam vše o sváření, potřebné metody a techniky a až následně jsem se vydal dělat do zahraničí. V Košicích to ale bylo špatně placené, svařovat za 1000 eur (zhruba 24 tisíc korun – pozn. red.) měsíčně za to nestojí.
Říkáš, že jsi dlouho tušil, že se jednou staneš svářečem. Pokud by se někdo chtěl naučit svařovat a je to úplný začátečník, jak je to náročné?
V mém případě to šlo pěkně postupně. Nebylo to tak, že bych dokončil svářečský kurz a okamžitě odjel do zahraničí, kde po mně chtěli komplikované svary. Na svářečský kurz jsem chodil měsíc, poctivě jsem makal, učil jsem se a hodně jsem se ptal.
Stejně intenzivně jsem se učil v US Steele, kde mě samozřejmě od začátku nepustili ke všemu, sám jsem nesvařoval kyslíkové nádoby či zásobníky na argon nebo dusík, ale dělal jsem na nich přípravu pro ostatní svářeče, kteří pak uměli moji práci zkontrolovat a dokončit.
Ale na svářečském kurzu byli i tací, kteří polovinu času raději prokouřili na lavičce místo toho, aby se učili a makali. Znám plno lidí, kteří udělali kurz a hned šli dělat za hranice. Nemáš sice zkušenosti, ale na začátku projektu musíš vždy projít pracovní zkouškou, kde zjistí, zda ovládáš konkrétní metodu, a následně se tam držíš, dokud tě nevyhodí.
Hned v začátcích tě nemohli pustit k těm nejnáročnějším projektům. Jak velkou součástí tvé práce svářeče jsou teoretické znalosti, které musíš ovládat?
Tyto teoretické znalosti se ti spíše hodí, když svařuješ doma nebo děláš sám na sebe. Když doma vezmu zakázku, neboť je třeba opravit prasklý kotel nebo motorovou část traktoru, tehdy je podstatné vědět, s jakými materiály pracuješ, jak postupovat a jak se budou chovat.
Když jdeš pracovat do zahraničí, všude mají jasně nastavené normy, řeknou ti, co a jak budeš dělat, a ty už jen svařuješ. Nemusíš nad tím příliš přemýšlet.
Z Košic ses poprvé vydal pracovat do Rakouska?
Moje první zakázka přišla ve chvíli, kdy jsem po výpovědi v Košicích byl už tři měsíce doma. V sobotu večer mi zazvonil telefon, že mají práci v Rakousku s odjezdem druhý den ráno. To ani nebylo svařování, ale demontáž staré linky v mlékárně. Jeli jsme s partou, ve které jsme byli dva svářeči. U vedoucího jsme si zajistili, že po demontáži přijedeme znovu na tři týdny a budeme tam svařovat to, co budou právě potřebovat opravit.
Stále jezdíš do zahraničí na pár týdnů a potom se vracíš domů?
Co se dozvíš po odemčení?
- Zda mu vyhovuje život, ve kterém se každé tři týdny vrací domů.
- Jak si zvykl na to, že za rok musí odpracovat pouze 5 či 6 měsíců.
- Jak je možné, že ve Skandinávii dokáží za 3 týdny odpracovat 400 hodin.
- Jaká nejnebezpečnější situace se mu stala při svařování na pracovišti.
- Kolik si dokázal minimálně vydělat a kolik vydělává jako svářeč dnes.
- Zda musí kamarádům po návratu ze Švédska platit piva.
