Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Nad životem u moře přemýšleli dlouhá léta, a tak nakonec volba padla na Sardinii. „Máme zeleninu, ovoce, stromy, zvířata a chceme si vybudovat co největší potravinovou soběstačnost,“ říká Ľubo. Přinášíme ti český překlad rozhovoru z webu Refresher.sk.
„Opravdu to funguje a člověk si může dům v Itálii koupit za 1 euro. Háček je v tom, že musíš mít 1 euro a k tomu připraveno dalších 50 tisíc,“ popisuje Ľubo Michalčák, který se před dvěma lety spolu s partnerkou a dcerou přestěhoval na prosluněnou Sardinii.
Dlouhá léta snil o tom, že bude žít u moře, a své dceři chtěl dopřát krásnější dětství než mezi paneláky na Slovensku, takže nakonec volba padla na malou vesničku na severu Sardinie. Dnes tam mají velký dům s apartmány k pronájmu, ale i zahradu, kde společně budují soběstačnou farmu.
„Snažíme se kupovat místní produkty, přičemž maso, zelenina i ovoce často fungují na principu ‚0 kilometrů‘. Znamená to, že můžeš nakoupit přímo u pěstitele. I my máme takového pěstitele, ke kterému chodíme jednou týdně, vždy nám nabalí čerstvou úrodu, domácí víno a máme zařízeno,“ popisuje Ľubo životní styl své rodiny.
Zdroj: archív respondenta
Měli jste promyšlený plán, nebo jste se spontánně rozhodli odejít ze Slovenska?
Dlouhodobě jsme hledali místo u moře, kde bychom se mohli usadit. Nebylo to tak, že bychom se sebrali ze dne na den a odjeli k moři. Z minulosti máme zkušenost se životem v Thajsku, kde jsme žili rok a půl, vyhovovalo nám to a zvažovali jsme život přímo tam, ale nakonec jsme se rozhodli, že Evropa je Evropa.
Udělali jsme si racionální selekci, vybírali jsme od Chorvatska přes Itálii až po Španělsko. Porovnávali jsme několik destinací, přičemž Sardinii jsme v minulosti již vícekrát navštívili, takže když jsme se zamysleli, vyšla nám jako ideální místo.
Do stěhování jsme ale nechtěli jít narychlo. Podnikáme s nemovitostmi a v Bratislavě jsme měli rozjeté nějaké obchody, takže jsme to řešili postupně a pak přišel covid. Tehdy jsem si uvědomil, že by to mohl být správný moment pro přestěhování. V té době se nám navíc narodila dcera a chtěli jsme jí dopřát jiné dětství než v paneláku.
Hledat bydlení u moře během pandemie zřejmě nebylo jednoduché.
Během pandemie se nedalo nikam cestovat, tak jsme nemovitosti hledali jen přes internet. Když jsme se tam pak jeli podívat, zjistili jsme, že nemovitosti, které jsme považovali za favority, jsou hrozné, a hned jsme je vyškrtli.
Vesničku La Ciaccia, ve které dnes bydlíme, jsme objevili náhodou a ani jsme tam původně neplánovali jet. Nakonec jsme náš dům koupili hned na první návštěvě. Na Sardinii nyní trávíme 95 procent času a na Slovensko jezdíme už jen občas. Také trh s nemovitostmi je na Sardinii mnohem příznivější než doma, takže své aktivity soustřeďujeme tam.
Měli jsme ohromné štěstí, protože naše nemovitost se prodávala poprvé po 50 letech, kdy ji postavili původní majitelé.
Když se vrátíš do minulosti, dokážeš identifikovat zlomový bod, kdy sis jako člověk ze Slovenska řekl, že opravdu chceš žít u moře?
Měl jsem to v hlavě dlouhá léta. Nutila mě k tomu moje celoživotní nemoc, protože mám silný atopický ekzém. Když jsem bydlel v Bratislavě, byla to katastrofa. Byl jsem závislý na silných kortikoidních mastech a hormonálních lécích, jinak jsem to neuměl udržet pod kontrolou. Vždy jsem si říkal, že musí existovat nějaké řešení.
V dětství jsme jezdili k moři a vždy mi to pomohlo, ale nebylo to vyléčení. Měl jsem ale pocit, že by to mohla být správná cesta. Když jsme žili v Thajsku, tak mi ekzém po půlroce kompletně zmizel. Najednou jsem ani nevěděl, že nějaký ekzém mám, i když jsem se neřídil žádnými doporučeními, neměl jsem žádné diety, jen jsem žil u moře.
Když jsme přijeli žít na Sardinii, ekzém už se nevrátil. Problém mám jen tehdy, když jedeme na Slovensko. Pokud tam zůstaneme déle než dva týdny, tak se to začne znovu vracet, protože v mém případě je to zřejmě jen změnou prostředí.
Jak probíhá hledání vysněného domu u moře na Sardinii v porovnání s hledáním nemovitostí na Slovensku?
Hledání probíhá standardně. My jsme se nemovitostmi zabývali na Slovensku, pořád jsme kupovali a prodávali, takže jsme se v tom už vyznali. Naučili jsme se místní pravidla a zákony, což nám velmi pomohlo, neboť jsme si tím sami prošli. Díky tomu jsme později začali lidem nabízet realitní služby ve spolupráci s místními firmami.
Dnes se nám ozývá hodně lidí z Česka a Slovenska s tím, že chce na Sardinii koupit nemovitost. V naší oblasti jsou zatím ceny velice příznivé, i když jsme přímo u moře, ale jde cítit, že to roste. Slováci vidí, že doma to není velká sláva, tak si raději koupí investiční nemovitost na Sardinii.
Zdroj: archív respondenta
Říkáš, že se realitami zabýváš už dlouho. Podnikáte v nich?
Ano, podnikáme v realitách. Zatím vše, co jsem v životě dělal, se točilo kolem realit. Svůj první byt jsem koupil už ve 21 letech, protože tehdy byla dobrá doba na koupi nemovitosti. Pokud se člověk tenkrát svezl na té vlně, tak se na tom dalo vydělat. Ale už jsme vycítili, že na Slovensku správná doba na podnikání v realitách pominula, tak jsme se raději přesunuli.
Musím to uvést na správnou míru. Sardinie je obrovská, takže existují místa, kde jsou nemovitosti mimořádně drahé a nakupují tam světoví miliardáři. Ale tato oblast, kde jsme se usadili my, nabízí velice příznivé ceny za to, co člověk dostane.
Do 150 tisíc eur (zhruba 3,5 milionu korun – pozn. red.) zde můžeš koupit slušnou nemovitost apartmánového typu. Za cenu garsonky v Bratislavě můžeš koupit 2- či 3pokojový apartmán u moře. Můžeš ho využívat v létě na dovolenou, ale mezitím ho i efektivně pronajímat. Domečky jsou ale problém, protože samostatných domů je zde jen málo.
Během léta jsou v této lokalitě ceny kolem 1 000 eur (necelých 24 tisíc korun – pozn. red.) na týden za apartmán, do kterého se vejde kompletní rodina.
Zdroj: archív respondenta
Na vašem blogu jsem četl, že jste svému aktuálnímu domu zpočátku ani nechtěli dát šanci, protože nevypadal příliš dobře.
Nejprve jsme ho zavrhli, ale to je nevýhoda toho, že to člověk vidí jen na dálku. Nedokážeš si to představit nebo to může být špatně nafocené. Tento náš dům byl velmi špatně nafocen a nebyl ani v dobrém stavu, ale dostala nás poloha a výhled na moře, které jsou unikátní. Měli jsme ohromné štěstí, protože naše nemovitost se prodávala poprvé po 50 letech, kdy ji postavili původní majitelé.
Náš dům je jedním z prvních domů, které byly ve vesničce La Ciaccia před 50 lety postaveny. Má tři apartmány, my jsme udělali ještě čtvrtý, ale pořád je co dělat. Momentálně máme jeden apartmán k bydlení a zbytek pronajímáme.
La Ciaccia je přímořská vesnička. Vybrali jsme si ji zejména z důvodu, že není jen turisticky vyhledávanou destinací, ale má také dostatečné množství trvalých obyvatel. V praxi to znamená, že obchod a restaurace fungují celý rok bez ohledu na sezónu. Nežije tam mnoho lidí, ale stále jich je dost. Na Sardinii je přitom málo vesniček u moře, které jsou celoročně obydlené, protože většina domácích historicky bydlí spíše ve vnitrozemí.
Říkáš, že místních ve vesničce mnoho nežije. Jaké s nimi máte zkušenosti?
Jakmile jsme se na Sardinii přijeli podívat na první dům, odchytil nás chlapík, který okopával brambory. Všiml si, že pozorujeme dům, tak hned volal majiteli, abychom si ho mohli jít prohlédnout. Zatímco jsme čekali na majitele, vzal nás na pole a ukazoval nám sklizeň brambor a rajčat.
Rovnou nám nabídl, jestli nechceme bedýnku brambor, tak jsme souhlasili. Naložil nám brambory, a když jsem mu chtěl zaplatit, řekl mi, že nic neplatíme, nechtěl si od nás vzít ani euro. A to byl první člověk, kterého jsme tam potkali. Je to úsměvné, neboť prostřednictvím tohoto pána jsme o dva roky později koupili pozemek, na němž rozbíháme soběstačné hospodářství.
Zdroj: archív respondenta
Co v praxi znamená soběstačné hospodářství?
Vybudovali jsme si soběstačnou farmu. Původně jsme na Sardinii chtěli koupit velký pozemek s menším domkem, ale nakonec jsme skončili s obrovským domem a malým pozemkem.
Spekulovali jsme, a tak se nám loni podařilo sehnat nádherný 1,5hektarový pozemek na konci vesnice. Vysadili jsme zeleninu, ovoce, stromy, máme zvířata a chceme si vybudovat co největší potravinovou soběstačnost.
Je cílem jednoho dne dosáhnout 100% soběstačnosti?
Nechci říci, že cílem je vypěstovat si 100 % potravin, protože nechci pěstovat pšenici ani rýži, ale téměř všechno ostatní tu člověk dokáže vypěstovat.
Umíme si vyrobit olivový olej, vypěstovat všechny typy zeleniny a ovoce. Už dnes máme 60 ovocných stromů, olivovníky i všechny typy zeleniny, které nás napadly. Máme slepice, kachny, ovce, kozy a momentálně sháním prasata. Pomalu se blížíme k soběstačnosti. Na jedné straně je to dobrý pocit, ale mnohem víc mě těší ta špičková domácí kvalita.
Když jste se přistěhovali na Sardinii, téměř vůbec jsi neuměl italsky. Nebylo to pro vás obtížné?
Místní obyvatelé člověka přijmou hned, když vidí, že zná pár slov italsky. Pokud z tebe cítí, že se snažíš, tak jsou velmi otevření a milí. Musíš se hlavně naladit na jižanskou mentalitu, nemusíš žít uspěchaný život, ale být ke svému okolí spontánní.
Když jedou po silnici dvě auta proti sobě, zastaví, stáhnou okénka a povídají si. A někdo, kdo jede za nimi, prostě počká. Místní atmosféra je velice uvolněná, což mi vyhovuje, ale problém nastává v momentě, kdy člověk něco potřebuje vyřídit rychle.
Jaké máte na Sardinii životní náklady v porovnání s Bratislavou?
Řekl bych, že životní náklady jsou srovnatelné. Ceny potravin jsou téměř stejné, něco je dražší a něco levnější, ale kvalita je úplně jinde než na Slovensku.
Snažíme se kupovat místní produkty, přičemž maso, zelenina i ovoce často fungují na principu „0 kilometrů“. Znamená to, že můžeš nakoupit přímo u pěstitele. I my máme takového pěstitele, ke kterému chodíme jednou týdně, vždy nám zabalí čerstvou úrodu, domácí víno a máme zařízeno.
Ceny energií se prakticky dorovnaly, podražily i zde. Ale energií člověk na Sardinii spotřebuje méně, neboť zima je zde mírnější a efektivita obnovitelných zdrojů mnohem vyšší. My už například vodu zahříváme výlučně pomocí obnovitelných zdrojů.
Zdroj: archív respondenta
Velkým tématem na slovenském internetu je již léta italská iniciativa, která nabízí domy za 1 euro. Opravdu si může člověk za euro koupit dům někde na Sicílii?
Opravdu to funguje a člověk si může dům v Itálii pořídit za 1 euro. Háček je v tom, že musíš mít 1 euro a k tomu připraveno dalších 50 tisíc eur (zhruba 1,2 milionu korun – pozn. red.). Je to sice složité, ale nějak se k tomu lze dostat.
My jsme nad tím původně uvažovali a chtěli jsme si koupit takový domeček za 1 euro na Sicílii, ale není to jednoduché. Musím říci, že tyto domky jsou většinou úplné ruiny. Jde o iniciativu regionů, které se do vesniček snaží přilákat obyvatele, aby nezůstaly opuštěné.
Nejenže se při koupi musíš zavázat, že dům opravíš a proinvestuješ několik desítek tisíc eur, ale většinou si tam musíš zřídit i trvalý pobyt, takže tam reálně musíš bydlet. Pokud by takový život někomu vyhovoval, tak to dokáže zrealizovat. Italská byrokracie je ale minimálně tak složitá jako ta naše, dokonce možná ještě horší.
