Na ostrově žije svůj dlouholetý sen. „Vytvářela jsem si nástěnky s názvem ‚dream life‘. Obrázky, které jsem tam přidávala, vypadaly víceméně přesně tak, jak teď žiju,“ popisuje Tereza Vejvodová, která žije na ostrově v Indonésii.
Když byla malá, tajně se chodila dívat do pokoje svého strejdy – cestovatele a potápěče – na vyvolané fotky z cest a nejrůznější předměty, které si ze zahraničí přivezl. Mimo Česko žil už od devatenácti let a domů přijížděl jednou za rok na Vánoce a vyprávěl dobrodružné zážitky. V jejich rodině nebyl jediný zcestovalý, její babička s dědou také trávili hodně času na cestách. Sen Terezy, které všichni říkají Terry, o cestování se tak začal formovat brzy.
Teď je jí 29 let a již několik let žije na Mentavajských ostrovech.
Na soukromém ostrově pracuje jako manažerka resortu, k tomu pracuje online pro surfovou cestovní agenturu, minulý rok založila značku Makaop se šperky a s přítelem Jasonem občas dělá produktové focení. Jason pracuje na stejném ostrově jako surf fotograf, surfguide, surfcoach a lifeguard. „Poprvé jsme se potkali na tomto ostrově v roce 2019, ale já si to nepamatuju, protože jsem byla moc zaneprázdněná sbíráním mušlí,“ směje se Tereza (IG: Terrrysss). Že ji zaneprázdňuje sbírání mušlí, zřejmě není nic neobvyklého. „Pak jsme se oficiálně potkali znovu v srpnu 2021 na Bali a dali se dohromady,“ vzpomíná.
Jejich běžný den vypadá následovně. Když mají hosty, vstávají okolo šesté ráno. S prvním slunečním světlem kontrolují podmínky na surfování, dají si kafe a „něco rychlýho na zub“. Pak přichází na řadu surf, snídaně, odpočinek (během něj se ale snaží vyřídit e-maily), organizace místních zaměstnanců, připravování oběda. Po obědě je většinou druhá surfová session, pak se dávají nachladit piva. Večer se pozoruje západ slunce na pláži, jí se večeře a v devět se jde spát. V deset večer už je, jak Tereza vysvětluje, mentavajská půlnoc.
Její představa ideálního dne má, naštěstí pro ni, s tím typickým mnoho společného. Vstávání v 6:30 („nerada vstávám za tmy“), kafe, „něco malýho na zub“, 2–4 hodiny surfování („ideálně glassy podmínky, tyrkysová voda, modrý nebe, duha a tak“), ke snídani smoothie nebo avokádový toust s vajíčkem, odpočinek a po obědě buď další surf, freediving, chytání ryb, sbírání mušlí, nebo navrhování šperků. Večer pak západ slunce na pláži v dobré společnosti u ohně, podívat se na nějaký zajímavý film nebo dokument a jít spát brzo.
Byť pracuje jako manažerka resortu, sama v žádném přepychu nebydlí. „Máme malej pokojík v chatičce pro zaměstnance. Koupelnu venku se studenou sprchou a momentálně bez světla a umyvadla. To je vše,“ směje se. Občas, když hodně prší, vše kvůli vysoké vlhkosti rychle ovládne plíseň, nic tam pořádně neusychá a pak se rychle vyrojí hodně komárů. „To je dost otravný,“ říká Tereza. Momentálně navíc nemají stabilní rychlý internet a celou noc nemají elektřinu.
Podmínky shrnuje poměrně lapidárně jejich oblíbené přísloví: „Na Mentawai nemůžeš mít žádné pěkné věci.“ Vše se tam prý rychle zničí, zplesniví, zrezaví nebo prostě a jednoduše ušpiní. „Na druhou stranu je to fajn. Neřešíš, co máš za oblečení, hlavně ať je to pohodlný a praktický,“ doplňuje.
Co se dočtete po odemknutí?
- Proč se Terry naučila chytat ryby?
- Jak se vlastně do Indonésie dostala?
- Jak podle Terry vypadá spokojený život?
