Festival Rock for People se uskuteční ve dnech 8. až 11. června. Podle ředitele festivalu Michala Thomese se bude jednat o největší a zároveň nejdražší ročník vůbec. Už máš svoje lístky?
Rock for People se řadí k nejlepším festivalům ve střední Evropě. Jeho lineupu letos vévodí Slipknot, Muse, The 1975 a Machine Gun Kelly, ale mezi vystupujícími najdeš i další stovku kapel. O festivalu jsme si povídali s jeho ředitelem Michalem Thomesem, který se nám svěřil s tím, kolik peněz letos festival za kapely utratil, kdo byl nejnáročnější na domluvu, ale řešili jsme i to, jak se dívá na zaměstnávání žen v hudebním průmyslu nebo jak eliminuje dopad festivalu na životní prostředí.
Co vás přivedlo k pořádání festivalu? Kde to všechno začalo?
Nazval bych to láskou k muzice. Byť dlouhá léta hraju na kytaru, hudbu jsem konzumoval spíše poslechem. Ale jak se říká, pořadatelé jsou neuznaní muzikanti a možná to bude i ten můj případ.
Ne, toužil jsem po tom přivést nějaké kapely na vlastní akci, nemuset kvůli nim objíždět celý svět a mít je pohromadě na jednom místě. To byl asi ten důvod, proč jsem začal pořádat festival. Navíc to všechno začalo jako snílkovská ambice, která se až v praxi zhmotnila v něco, co postupně vyrostlo do takto velkého festivalu, který bych si tenkrát ani neuměl představit.
Jaké to je, když se vaše hobby promění v práci? Neomrzí to?
V určité době jsem byl na nějakém takovém rozcestí. Minimálně pět let jsem festival dělal paralelně s „poctivým“ zaměstnáním, kdy jsem v chemické laboratoři prováděl analýzu potravin, což je naprosto odlišný obor. Pak ale pořádání festivalu začalo převažovat a musel jsem se rozhodnout, kterým směrem půjdu. Zvolil jsem tu méně jistou variantu, ale zároveň nemůžu říct, že bych toho někdy litoval. Bylo to velmi pestré období mého života, ne dopředu odhadnutelné a přineslo mi zajímavé zážitky a zkušenosti. Budovat festival, který dává lidem jedinečný hudební prožitek a mnohem víc, to prostě nikdy neomrzí!
Je to určitě největší a nejnáročnější ročník, jaký jsem kdy za těch 28 let zažil. Navýšili jsme kapacitu areálu i rozpočet festivalu.
Festival Rock for People se uskuteční již za méně než měsíc. Jak byste tento ročník definoval?
Tento ročník má jednoduchou definici. Je to určitě největší a nejnáročnější ročník, jaký jsem kdy za těch 28 let zažil. Je to pro nás další milník, kdy navazujeme na loňský vyprodaný ročník a posouváme laťku opět výš. Navýšili jsme kapacitu areálu i rozpočet festivalu a velikostí headlinerů či náročností produkce určitě aspirujeme na událost letošního roku. Kromě headlinerů a dalších velkých interpretů nás čekají i trendy freshová jména, jako například Mod Sun, Ashnikko nebo třeba Sueco.
Bude to tímto tempem stoupat dál?
To uvidíme po tom letošním. Ale rádi bychom se udrželi ve vyšší lize, do které jsme se dostali v minulém roce. Máme jasné ambice a letošní ročník by je měl potvrdit.
Postačí vám k tomu kapacitně areál Park 360?
Areál je základem. V minulém roce jsme započali novodobou etapu Rock for People, neboť jsme areál během covidu dostali do dlouhodobého nájmu, což nám v mnohém pomohlo. V Hradci Králové působíme už od roku 2007, ale až nyní můžeme udělat takhle velký, produkčně náročný festival. Ona se tak velká stage, jakou jsme měli loni, staví několika jeřáby, trvá to více než týden a nějaký čas potřebujeme i na její zbourání. To by se během krátkého pronájmu nestihlo.
Park 360 je podle mě jeden z nejlepších areálů v Česku a možná i ve střední Evropě. Je to bývalé vojenské letiště, jsou na něm hangáry, velké betonové i travnaté plochy, stromy, lesopark… Vlastně až jeho dlouhodobý pronájem nám umožnil zařadit se do evropské extraligy.
Kolik návštěvníků letos očekáváte?
I vzhledem k tomu, že jsme si oproti minulému roku navýšili rozpočet, jsme připraveni až na 40 tisíc návštěvníků. Vzhledem k prodejům, které nyní s příchodem pěkného počasí rostou, se může stát, že budeme opět vyprodaní.
V loňském roce jsme překonali 100milionový rozpočet a tentokrát jsme si ho skoro zdvojnásobili.
Když zmiňujete, že jste navýšili rozpočet, o jakých sumách je řeč?
V loňském roce jsme překonali 100milionový rozpočet a tentokrát jsme si ho skoro zdvojnásobili. Jenom dvě hlavní kapely, Slipknot a Muse, stojí víc než celý loňský lineup.
Tento rok se návštěvnictvo může těšit na Muse, Slipknot, MGK, The 1975 a další. Který z headlinerů byl nejnáročnější na domluvení?
Rozhodně Muse, kteří si nás zhruba měsíc prověřovali. Zkoumali, zda zvládneme adaptovat jejich monstrózní pódiovou show, prověřovali kolegy z produkce, jestli jsou schopni splnit všechny jejich požadavky a tak dále. Hodně nám ale pomohlo, že mají stejnou agentku jako Green Day, a protože Green Day s námi byli spokojeni, tak nám to dalo dobrou referenci pro jednání s Muse. Ostatně Muse jsme měli na festivale už v roce 2010, ale tehdy to byla úplně jiná kapitola.
Jak probíhá proces bookování kapel?
Už jsme se dostali do pozice, kdy nám agenti nabízejí velké kapely sami. S některými z nich spolupracujeme již delší dobu, a navíc vědí, že jsme sice malá země s malým trhem, ale jsme schopni odbavit jejich kapely tak, jak očekávají. Stává se tedy, že nám agenti sami volají a píšou, zda jejich kapely nechceme booknout na příští sezónu. Takhle to dříve rozhodně nebylo, odpracovali jsme si k tomu dlouhou cestu. Těší nás jejich důvěra, že dokážeme udělat dobrý festival světového formátu. European Festival Awards nás jako Ameba Production zařadili i mezi TOP 10 evropských promotérů.
Rozhodli jsme se, že nechceme soutěžit o vyšší a střední třídu českých kapel a raději se budeme soustředit na zahraniční kapely.
Jaký máte vztah k českým interpretům? Podle čeho je vybíráte?
Jedním z hlavních pilířů dramaturgie Rock for People je podpora mladých česko-slovenských kapel. Letos jsme připravili soutěž Rock for People Talents, která ve svém finále odhalila dvě kapely hrající na festivalu. Dále jsme ale udělali poměrně radikální krok. Rozhodli jsme se, že nechceme soutěžit o vyšší a střední třídu českých kapel a raději se budeme soustředit na zahraniční kapely. Například minulý rok hrála na hlavní stagi jenom jedna česká kapela, a to Vypsaná FiXa. Jsem rád, že na české scéně nejsme závislí, neboť soutěž o tuzemské kapely je velká. Je tu zhruba 20 až 30 kapel, které hrají téměř všude, vidíte je na každém rohu, je o ně ohromný zájem a bookují se na dva roky dopředu. My radši zabookujeme jen pár tuzemských kapel, se kterými máme dobré vztahy. Letos jsou to třeba Tata Bojs, Wohnout anebo Horkýže Slíže. A případně bookneme někoho, kdo u nás ještě plnohodnotně nevystoupil, ale splňuje naše cílené překračování žánrových hranic, což je letos například Ben Cristovao.
Proměnily se v průběhu let nároky návštěvnictva na festival?
Ano, velmi výrazně. Kdybych nyní vytáhl fotografie z prvních ročníků Rock for People v Českém Brodě, tak si nedokážu představit, že by to dnes byl někdo ochotný akceptovat. Rock for People se vyvinul z lokální akce s domácími kapelami až na festival s lineupem světových hvězd, který se v loňském roce dostal mezi TOP 10 nejlepších středních evropských festivalů podle European Festival Awards.
Naštěstí se jednalo o katastrofu pouze v ekonomické rovině. Ale báli jsme se hodně, areálem létaly těžké konstrukce, stany… Bylo to opravdu apokalyptické.
Určitě se nedá srovnávat ani očekávání a nároky na komfort návštěvníků. V nabídce festivalového ubytování máme i například glampingové stany s vybavením, které se vždy vyprodají během pár chvil. Můžeme říct, že je to fenomén dnešní doby, kdy lidé hledají nevšední zážitky, a právě festival je přesně to místo, které jim tohle může splnit až v nečekaném měřítku. Festival je jiný časoprostor, kde se dějí věci, které jinde nezažijete.
Vzpomínám na rok 2012, kdy Hradec Králové zasáhla velká bouřka a festival přerušila. Už jste se z toho po finanční stránce vzpamatovali?
Trvalo to dlouho, ale už jsme se z toho špatného ročníku otřepali. Poznamenalo nás to ale na několik let, trápili jsme se rozvojově, bojovali jsme s nejasnou dramaturgií, hledali jsme cesty, jak se z toho dostat, a byl to opravdu dlouhodobý proces. Mnohem dlouhodobější, než jsme si dokázali představit. První větší ekonomickou ztrátu jsme měli už v roce 2003 a z ní jsme se dokázali otřepat během jednoho nebo dvou let. Tentokrát to ale trvalo mnohem déle.
Naštěstí se jednalo o katastrofu pouze v ekonomické rovině. Pořadatel se vždy nejvíce bojí toho, aby se něco nestalo návštěvníkům a personálu, což se naštěstí nestalo. Ale báli jsme se hodně, areálem létaly těžké konstrukce, stany… Bylo to opravdu apokalyptické. Ale jak se říká, když nejde o život, tak nejde o nic.
Dva roky jsme žili v nejistotě, vlastně až do té chvíle, než odeznělo poslední klepnutí paličky o bicí. Pak jsme si zhluboka vydechli.
Vy jste také stáli za festivalem SodaPop. Proč se nakonec neuskutečnil?
Byla to nešťastná souhra více okolností. Naším záměrem bylo udělat akci cílenou na jiné publikum, než jaké chodí na Rock for People. Zaměřili jsme se na generaci Z, vybírali podle toho interprety, vsadili jsme na jiný marketing, jinou mechaniku. Chtěli jsme si prostě vyzkoušet nový formát. Bohužel ve chvíli, kdy jsme festival oznamovali, začala válka na Ukrajině a s ní související ekonomické problémy, které ovlivnily i touring umělců. Náklady se výrazně prodražily a vše se zkomplikovalo. SodaPop by tak nemohl proběhnout v očekávaném rozsahu, jaký jsme chtěli, takže jsme jej nakonec zredukovali pouze na několik koncertů.
Poslední roky nejsou kvůli covidu, brexitu a následně i válce na Ukrajině pro kulturu příliš příznivé. Jaké největší výzvě jste zatím čelili?
Největší výzvou byl právě covid. Tehdy jsme měli našlápnuto na historicky největší ročník, který byl již v lednu vyprodaný, a v březnu pak propukla pandemie. Nikdo nevěděl, co a jak bude. Kapely se přebookovávaly nadvakrát, přičemž u velkých interpretů typu Green Day nebylo na 100 % jisté, zda Evropu nevyškrtnou. To by totiž úplně změnilo chování lidí, kteří měli nakoupené lístky. Dva roky jsme žili v nejistotě, vlastně až do té chvíle, než odeznělo poslední klepnutí paličky o bicí. Pak jsme si zhluboka vydechli.
Na jaký zážitek z Rock for People vy sám naopak vzpomínáte nejraději? Bylo to právě to poslední klepnutí?
Na tu úlevu, když i přes komplikace v produkci proběhl loňský ročník. Nastartovat branži nebylo jednoduché, hodně lidí uteklo do jiných oborů, dodavatelé neměli lidi, vše bylo dražší. Byl to nejtěžší ročník. Ale povedl se, lidé odcházeli nadšení, a to pro mě bylo největší zadostiučinění.
Jste schopen si festival užít? Nebo je to pro vás spíše stres?
Snažím se si ho užít. Náš tým se hodně rozšířil, mám kolem sebe hodně mladých a šikovných lidí a snažím se, aby fungovali samostatně a já měl roli toho „čestného předsedy“. Samozřejmě se stále zapojuji, řeším provozní věci, ale v rámci festivalu se snažím vidět co možná nejvíce kapel, které jsem třeba ještě naživo neviděl.
Třídíme 17 druhů odpadu, snažíme se povzbuzovat lidi ke společným jízdám, k jízdám hromadnou dopravou a testujeme alternativní energetické zdroje – například vodíkový generátor.
Jak se snaží festival Rock for People omezit svůj dopad na životní prostředí? Řešíte nějakým způsobem ekologii festivalu?
Opět to trochu souvisí s tím, že pod sebou máme areál Park 360, kde se tyto kroky snažíme implementovat do denního chodu a to, abychom po sobě zanechali co možná nejmenší stopu, bereme jako odpovědnost správného pořadatele. Třídíme 17 druhů odpadu, snažíme se povzbuzovat lidi ke společným jízdám, k jízdám hromadnou dopravou, testujeme alternativní energetické zdroje – například vodíkový generátor, který nám už dva roky pohání Conference stage a jeho jediným odpadním produktem je čistá voda. V letošním roce budeme mít nově mimo jiné stage poháněnou solární energií ve spolupráci s dodavatelem EcoFlow. Dále vykupujeme kelímky, jako první festival u nás jsme začali i s výkupem PET lahví a děláme mnoho dalších dílčích kroků, aby naše uhlíková stopa byla co nejmenší. Letos jsme se například i dohodli na partnerství s Toyotou, která nám pro provoz festivalu zapůjčí elektrovozy, se kterými budeme jezdit pro kapely na letiště atd.
Prvenství ve světě držíte i v oblasti jedinečného virtuálního festivalu, který jste uspořádali během pandemie covidu. Jaký je váš postoj k digitalizaci a technologickým inovacím? Snažíte se do festivalu implementovat nějaké takové trendy?
Během pandemie covidu jsme přemýšleli, co bychom mohli pro naše fanoušky vymyslet, ale streamingy kapel bez publika nás příliš nebavily. Chtěli jsme udělat něco interaktivního, takže jsme využili již existující softwar a udělali jsme festival, kterého se lidé účastnili prostřednictvím avatarů. V určených zónách se pak mohli i potkávat, volat si spolu přes kameru atd. Sice to bylo úspěšné a zábavné, ale na reálný festival to nemá. Máme rádi inovace, které posouvají produkční záležitosti, ale na druhou stranu by to nemělo sebrat ducha pospolitosti a prožívání nečekaných věcí. To zatím není nahraditelné digitální formou. Pořád je lepší zajít na koncert a pak to s kamarády probrat u piva.
Jsem velkým příznivcem zaměstnávání žen, neboť je vnímám jako zodpovědnější, mají menší ega, jsou lepšími týmovými hráči a mají mnoho dalších předností. Možnost, aby se ženy více zapojovaly do procesů v hudební branži, tedy vítám a vnímám ji jako krok správnou cestu.
Ve společnosti aktuálně rezonuje téma toho, jak málo žen pracuje v hudebním průmyslu. Jak je to u festivalu Rock for People?
V rámci našeho týmu jsme tu tak půl na půl. Jsem velkým příznivcem zaměstnávání žen, neboť je vnímám jako zodpovědnější, mají menší ega, jsou lepšími týmovými hráči a mají mnoho dalších předností. Možnost, aby se ženy více zapojovaly do procesů v hudební branži, tedy vítám a vnímám ji jako správný krok, správnou cestu. Otázkou ale je, zda existuje dost žen, které o to mají zájem.
Přípravy festivalu nám zaberou zhruba 16 měsíců, a tak již nyní pracujeme na programu pro rok 2024 a zároveň doděláváme současný ročník 2023.
Zároveň by to ale nemělo být o kvótách, kdy by festival řekl, že pokud polovina vystupujících nebudou ženy, tak se neuskuteční. Jako myšlenka to sice vypadá hezky, ale bylo by to na sílu. Já raději jdu tou cestou, že půjdeme příkladem. Budeme zapojovat více žen a dáme jim možnost prosadit se v prostředí, které pro ně dříve nebylo úplně typické. Na toto téma ostatně budeme mít i debaty na naší Conference stagi a v lineupu najdete několik čistě ženských kapel, třeba The Warning, Alice Merton, Ashnikko nebo zástupkyně české scény Annabelle a Aiko. Celkově na našem festivalu bude možné vidět činnost žen a doufám, že to bude motivovat i další.
Kdy začínáte pracovat na přípravách dalšího ročníku?
V této velikosti se to již dostalo do stavu, kdy se přípravy v určitém časovém období začnou prolínat. Dříve jsem říkal, že když festival skončí, jeden den si odpočineme a začneme pracovat na druhém. Ale dnes už to neplatí. Přípravy festivalu nám zaberou zhruba 16 měsíců, a tak již nyní pracujeme na programu pro rok 2024 a zároveň doděláváme současný ročník 2023.
Nějaké možnosti se už rýsují a jediné, co můžu prozradit, je, že i další ročník proběhne opět v červnu.
Můžete nám o něm už nyní něco prozradit?
Nemůžu. Je to v procesu a definitivně zatím nemáme určené ani datum. Termín festivalu jsme začali přizpůsobovat nejsilnějšímu headlinerovi, čímž se festival přesunul z července na červen. Zpětně to hodnotíme jako dobrý krok, protože bookovat červen je díky menší konkurenci daleko jednodušší než bookovat červenec. V letošním roce jsme tedy datum přizpůsobili Muse a Slipknot. A jak to bude za rok? To uvidíme. Nějaké možnosti se už rýsují a jediné, co můžu prozradit, je, že i další ročník proběhne opět v červnu.
