Každý má právo sedět. Ale tak, aby neomezoval jiného člověka. Fenomén manspreadingu komentuje Ilona Hobzová.
Hromadná doprava umí šetřit planetu a občas i čas, naopak velmi bohatá je na sociální interakce. Bohužel – chtělo by se mi občas říct, když se v některém z prostředků městské hromadné dopravy setkám s manspreadingem. Cože to?
Men will be men. A ty si sedni jako dáma
Je to téměř každodenní obrázek, ať už sednu do tramvaje, autobusu, nebo metra. Vždy se najde alespoň jeden člověk, který mi tento fenomén předvede v plné kráse. Nedávno jsem se rozhodla, že za určité časové období spočítám, s kolika případy manspreadingu se setkám. Přestala jsem počítat po čtyřech dnech, kdy se z dvojciferného čísla v mém zápisníku stalo trojciferné.
Manspreading, anglické slovo složené z výrazů man (muž) a spread (roztahovat), vzniklo zhruba v roce 2014. Jak už název napovídá, jedná se tedy o specialitu mužů. Ať se to někomu líbí, nebo ne, tento jev v absolutní většině případů dostává svému názvu a gender zde hraje významnou roli.
Potvrdilo se to i v mém počítání. Ze sta případů si až na tři výjimky takto „udělali pohodlí“ vždy muži. Ano, pokud tímto způsobem některý z mužů někoho svým způsobem sezení omezoval, byla to vždy žena. Ne, nebylo to v poloprázdných prostředcích, v nichž by si mohla sednout jinam. A i kdyby, proč by vlastně měla?
Manspreading, tedy situace, kdy muži při sezení ve veřejné dopravě roztahují nohy tak doširoka, že buď omezují osoby sedící vedle nich, nebo svými končetinami zabírají místo a znemožňují ostatním se vůbec posadit, vyvolává debaty už roky. Fotografie bezohledných mužů sbírá také instagramový profil Manspreading Prague. Šikana unavených mužů, kteří se po náročné práci chtějí v metru trochu uvolnit a bláznivé ženské si je bez okolků fotí? Nikoli.
Ve společnosti totiž stále převládají patriarchální představy o tom, jak mají ženy a muži na základě genderu sedět. A také se předpokládá, že ženy se s tímto běžným jevem zkrátka vyrovnají, protože „to tak prostě je“. A nejedná se pouze o sezení, ale celkové zabírání prostoru. I to je ze své podstaty otázkou genderu. Způsob interakce mezi ženami a muži se řídí normami, které ovládají naše chování tak silným způsobem, že je často nevědomé.
Muži, potlačte své ego. Používání sexuálních hraček je v naprostém pořádku
6. září 2023 17:00
Dosavadní výzkumy podle magazínu Mic ukazují, že ženy mají tendenci na veřejných místech zabírat méně prostoru, držet nohy blíže u sebe a ruce u těla. U mužů je tomu přesně naopak. Ženy jsou k tomu, že mají zabírat málo místa, vedeny už od útlého věku. Podle filozofky Sandry Bartky tato „vhodná“ ženská řeč těla, tedy křížení nohy přes nohu a držení rukou co nejblíže u těla, vyjadřuje submisivitu.
Existují také studie, podle kterých zaujímání expanzivních tělesných postojů, jakým manspreading je, nejenže vyvolává v mužích pocit větší dominance, ale také zvyšuje pravděpodobnost, že budou krást nebo nebudou respektovat dopravní předpisy. Manspreading je tak nejen neohleduplným a bezohledným jevem, ale může také posilovat chování, které je škodlivé pro celou společnost.
Co když si manspreading zkusí žena?
Výše uvedené poznatky potvrdil v roce 2015 experiment už zmíněného magazínu Mic, v jehož rámci se k manspreadingu v hromadné dopravě uchýlili muž i žena, vše za doprovodu skryté kamery. Aktérka Liz se po provedení experimentu cítila nepříjemně, což odůvodnila tím, že je zvyklá vždy křížit nohu přes nohu. Naopak její mužský protějšek Nick žádné špatné pocity neměl, a jak přiznal, chvílemi si připadal i dost sebevědomě. Odlišné byly také reakce okolí.
Podle profesorky matematiky Sarah J. Greenwald jsou právě neviditelná pravidla pro mužské a ženské chování důvodem, proč není manspreading pouze „dopravním“, ale celospolečenským problémem. Vše podle ní úzce souvisí s problematikou sexuálního násilí.
„Ženy jsou odmala vedené k tomu, aby neseděly s roztaženýma nohama, protože to muži berou jako pobídku k sexuálnímu styku. Nutíme je, aby se neustále kontrolovaly a uvědomovaly si, jak sedí. A když to dělají ‚jinak‘, tak řekneme, že si o znásilnění koledovaly. To je nesmysl, stejně jako není vinou ženy, že byla znásilněna, protože se opila nebo na sobě měla vyzývavé oblečení,“ píše Greenwald ve své glose.
Kdy za to může anatomie a kdy bezohlednost?
Protesty proti manspreadingu vyvolávají také reakce aktivistů za práva dotčených mužů. Mnohdy tyto reakce ale kvůli použitým argumentům vyvolávají spíš posměch. Například v kanadském Torontu vznikla petice, podle které muži zkrátka musí zabírat více místa kvůli svým genitáliím a také rozdílnému držení těla.
„My nemůžeme nutit ženy, aby v prostředcích hromadné dopravy přestaly kojit a aby do nich přestaly brát kočárky. Proč bychom tedy měli nutit muže, aby dávali nohy k sobě?“ stálo mimo jiné v této petici. Jistě, protože připravit dítě o jídlo nebo o místo na spaní je stejné jako připravit muže o výsadu rozprostřít své končetiny a mužství na třech sedačkách místo jedné.
Ozvala se ale i odborná veřejnost s relevantnějšími argumenty. I ty se týkaly rozdílné anatomie mužů a žen. Například podle neurochirurga Johna Sutcliffa je celková šířka pánve u žen relativně větší a úhel krčku stehenní kosti ostřejší. Tyto faktory by mohly hrát roli v tom, že sezení s koleny blízko u sebe je pro ženy méně nepohodlné. Na druhou stranu i muži často sedí s nohou přes nohu a nezdá se, že by to pro ně znamenalo mučivou bolest.
Samozřejmě zcela jiné jsou situace, ke kterým může dojít například v autobuse, kde jsou sedačky za sebou a poměrně blízko u sebe. Je pak pochopitelné, že třeba vyšším mužům se pod tyto sedačky nohy zkrátka nevejdou. Jak už ti ale po přečtení všech řádků musí být jasné, těmto mužům tu máslo na hlavu nepokládáme.
Manspreading svým způsobem odráží myšlenku, že mužům je dovoleno zabírat ve veřejném životě víc prostoru a ženy jsou nucené se nějak vmáčknout do zbylých míst. Kromě debaty o anatomii, patriarchátu a genderu bychom ale neměli zapomínat také na jinou, základní debatu – o lidské slušnosti a ohleduplnosti.
