Možná jsi zaznamenal*a tiktokový trend, kdy se dívka svého přítele ptá, jak často přemýšlí o Římské říši. Ukazuje se, že američtí muži si na „staré dobré časy“ vzpomenou až podezřele často.
Poté, co se jedna influencerka ze srandy zeptala svého přítele, jak často přemýšlí o starém Římě, a dostala překvapivou odpověď, inspirovala další zvídavé uživatelky této sociální sítě. A pokud můžeme věřit TikToku, tak se ukázalo, že muži někdy myslí na římské impérium i vícekrát za den.
Proč?
Historik specializující se právě na starověký Řím Tom Holland se snaží nalézt odpověď na otázku, která napadne asi každého.
V časopise Time píše, že je pravděpodobné, že jde o něco, co je niterné a hluboce zakořeněné, a poukazuje na to, jak Cicero a Ovidius inspirují a fascinují akademiky i o 2000 let později. Myslí si, že jde spíš o představu Římské říše jako „vrcholného predátora starověku, který byl mocný, děsivý a úspěšný“.
Lidé se už také necítí tak nepříjemně, když vidí kruté a násilné činy, kterých se Římská říše dopouštěla. „Římané, podobně jako dinosauři, nejsou pouze okouzlující – jsou také bezpečně vyhynulí,“ píše Holland, autor a spolumoderátor podcastu The Rest Is History.
Vzhlíží se Američané ve slavné Římské říši?
Holland tvrdí, že je v tom ještě něco. Římané, více než kterýkoli jiný starověký národ, zřejmě nabízejí Americe zkreslený odraz sebe sama.
„Stejně jako se dnes američtí konzervativci toužebně ohlíží na otce zakladatele jako na patrony doby drsné nezávislosti a ctnosti, tak se otcové zakladatelé se stejnou touhou ohlíželi zpět do Říma. Pro každou novou republiku, která zvítězila ve válce proti velké monarchii, bylo možné najít morální příběh, který mohl sloužit jen jako inspirace.“
Římanům totiž stejně jako Američanům původně vládl král. Pak se rozhodli, že už nechtějí žít v otroctví a nakonec nad ním zvítězili a vyhnali ho.
Když ale obě impéria srovnáte s USA 21. století, není výsledek nijak přívětivý. Jak USA, tak Řím vedly války v Iráku, trpěly vzestupem soupeřících supervelmocí, „politickými mstami, pronásledováním u soudů“ a „vzestupem radikálů, kteří za podpory jedněch a za zděšení druhých hlásali, že poslední budou první a první budou poslední“, zamýšlí se v eseji Holland.
Když Američané myslí na Řím, myslí na civilizaci, která je zároveň „podivná, ale i známá, děsivá a okouzlující“.
