„Živly, síla, čistota, surovost, vítr, pomalost,“ popisuje Fuerteventuru Barbora Gábová (29), která na ostrově polovinu roku pracuje a bydlí.
„Člověk si to tam buď úplně zamiluje, nebo se tam už nikdy nevrátí. Živly jsou tam opravdu mocné. Občas kvůli větru nemůžeme ani otevřít dveře a oceán je tam taky hodně silný,“ říká. (Jeden z překladů slova Fuerteventura zní „silný vítr“, což je evidentně oprávněné označení.)
Barbora má sice ráda balanc a ráda se obklopuje jak přírodou, tak městem, ale vždy, když se z ostrova vrátí do Česka, na sobě pozná okamžitý vliv městské krajiny. „Vždy si uvědomím, že se tady oblékám jinak, kupuju si tady víc věcí, dělám jiné věci. Ve městě tě věci lákají – nový diář, svíčka, svetr. Tam to ale nemáš a vůbec si nevzpomeneš, že bys něco takového chtěla. Ve městě utratím mnohem víc peněz,“ popisuje.
„Čím je ten rozdíl způsobený?“ ptám se.
„Člověk si tam vystačí opravdu s málem. Chodím bosky a střídám pár kusů oblečení. Člověk tam prostě je. Přemýšlí jinak,“ vysvětluje.
Učit se, jak se dělá sýr
Sedíme spolu v pražské kavárně a Barbora mi přibližuje svůj ostrovský život (momentálně je na pár měsíců v Česku).
Na Fuerteventuře bydlí s bratrem Václavem, jeho manželkou Terezou a jejich třemi dcerami ve vesnici Tindaya. Přesněji řečeno se tam s nimi střídá. Střídavě se totiž starají o před čtyřmi lety založenou „Casu LaPaz“ – tedy Dům míru. Původně se mělo jednat pouze o ubytování, které budou pronajímat, ovšem nakonec se z místa stala spíše rodinná farma. „Což původně v plánu nebylo,“ směje se Barbora.
