S Huyen Vi Tranovou z kapely Viah jsme si v rozhovoru povídali o státním svátku, česko-vietnamské identitě i jejích plánech do budoucna.
Její rodiče se do Československa přistěhovali z Vietnamu ještě za minulého režimu. Svoji hudební kariéru začala před lety v SuperStar, později založila kapelu Viah, se kterou hraje dodnes. V pátek 17. listopadu zazpívá jako první Vietnamka státní hymnu na Koncertu pro budoucnost před zaplněným Václavským náměstím.
Co pro tebe znamená 17. listopad?
Vnímám ho jako důležitou součást českých novodobých dějin, kdy nastal zásadní politický zlom. Ve mně osobně probouzí také pocit vděčnosti za svou svobodu, ale taky určitou pokoru. Tenhle svátek mě obecně dost dojímá.
Rodiče mě nabádali, abych byla co nejméně vidět a neupozorňovala na sebe, protože neustále reprezentujeme vietnamskou menšinu.
Chápe starší generace českých Vietnamců význam tohoto státního svátku?Když vezmu příklad svých rodičů, ti jsou zrovna takový výjimečný případ, protože v tehdejším Československu studovali vysokou školu. Naučili se slovensky a během sametové revoluce už žili v Praze, takže si ten význam určitě uvědomují. V posledních letech se oba stali i oficiálními českými občany, což byl jejich krok k tomu, aby byli aktivnější součástí české společnosti. Ještě donedávna se snažili být co nejméně vidět. Poslední roky se to v nich změnilo, a to hlavně proto, že přijali, že stráví své budoucí roky v této zemi.
Bývá v české vietnamské komunitě častá snaha „nebýt vidět“?Stoprocentně. Já jsem k tomu byla vychovaná. Rodiče mě nabádali, abych byla co nejméně vidět a neupozorňovala na sebe, protože neustále reprezentujeme vietnamskou menšinu. Byla jsem si tak vědoma toho, že spousta Čechů v mém okolí třeba jinou Vietnamku nikdy osobně nepoznala. Pak se to ve mně zlomilo, protože jsem pochopila, že my, co jsme se tady už narodili, jsme v první linii mezikulturní debaty.
