Konec roku předznamenává i konec Fresh Rapu. Ale ještě předtím, než se rozloučíme, ti chceme představit někoho, kdo nám za mikrofonem chyběl. Umělce s ne zrovna ortodoxním přístupem k rapu, který sídlí těsně za naší východní hranicí.
Slovenský rapový speciál reprezentuje člověk, jehož tvorba je hned na první pohled i poslech odlišná od ostatních. Má svůj vlastní charakter. Podobnou vlastnost mezi četnými klony, snažícími se nahnat na trendu co nejvíc vidění, slávy a potenciálně i peněz, jen tak nenajdeš.
Náš host má jasnou vizi. Jak nám řekl, rozhodl se vrátit ke svému dětskému snu a stát se nejlepším rapperem na Slovensku. Zní to možná naivně, ale kdo ví, co přinese zítřek. Ostatně Leonard Lofaj, známý pod pseudonymem Leyoph, Ley Skeletonn nebo nově Ley Lofaj, to myslí smrtelně vážně.
Dosud na slovenskou scénu dohlížel tak nějak z pozadí. Od své rané puberty piloval rapové, produkční i postprodukční dovednosti, aby je zhruba po dekádě zúročil. A my můžeme být rádi, že jsme u toho.
Český hudební influence, metal a Murinovci
I když momentálně bydlí v Bratislavě v centru dění, Leo je rodilým seveřanem. „Jsem ze severu Slovenska, Liptov, Orava, gang gang,“ představuje se, když sedíme v jeho bytě v Petržalce. Sám sebe vnímá spíše jako multižánrového umělce než rappera, jelikož se kromě nahrávání textů a produkce věnuje i grafice a animovanému videu.
Bavíme se o začátcích a možná trochu překvapivě zjišťujeme, že jej odkojila česká hudba. „Jedna z mých prvních vzpomínek je spojena s hudbou, u nás doma hrála vždycky. Máma mi pouštěla CDčka, která kupovala v Česku, takže nám v kuchyni hrával Čechomor, Hudba z Marsu i folková kompilace Sloni v porcelánu,“ upřesňuje.
„Táta byl zase metalák a pankáč a strašně jel Rammsteiny. A já taky. Mohly mi být tak tři, když mě rodiče natáčeli, jak napodobuju jejich klipy. Běhával jsem kolem s takovou dřevěnou sekerou. Prostě metal,“ vzpomíná. Hudba je v jejich rodině prostě přítomná, nejdále to prozatím dotáhli bratranci jeho otce, kteří mají lokálně známý soubor Murinovci. Jeho babička byla divadelnice a zpěvačka, otec měl zase punkovou kapelu. Vztah k hudbě byl přirozený.
„Když mi bylo tak deset let, objevil jsem Eminema, tehdy vydával Recovery. Pamatuju si, že jsem z toho byl strašně unesený. Zjistil jsem, že chci rap asi dělat,“ vykládá, jak našel svou hudební cestu. Mohla vést například i přes kytaru, jenže na to byl Leo moc zahleděn do jiného žánru. „Eminem na ni nehrál, tak se mi moc nechtělo,“ odpovídá.
„Vys*al jsem se na to a dneska toho dost lituji, protože by se mi to hodilo. Všechno dneska hraju podle sluchu, live performance bych nezvládl bez loopování. Když komponuju, hledám tóny na klávesách i na kytaře a zkouším,“ popisuje, jak tvrdý chleba má.
L jako...
Tím, že poměrně rád experimentuje se zvukem, se dostává do hudebních rovin, do kterých obyčejný rapper nezabrousí. Abychom se o nich ale mohli pobavit, musíme probrat jeho vlastní rapové začátky. Začal velmi brzo, asi v 11 letech. „Do té doby jsem si rap představoval jako frajeřinu, pózu. U Eminema jsem zaregistroval, že to může být smutné, veselé a že si z toho můžeš dělat i prdel,“ líčí, jak si dřív dělal srandu z „hoperů s velkými tepláky“.
„Já jsem skrz rap pochopil to, že hudba dokáže být strašně osobní. Že to není jen melodie, na kterou se tancuje, ale můžeš se přes ni vyjádřit. Jak jsem se dostával do puberty, přicházely věci, které mě štvaly a o kterých jsem chtěl mluvit. Rap mi to umožnil. Jasně, můžeš si psát i deník, ale rap byl cool,“ přemítá. Ostatně jeho první mixtape se prý jmenoval Útěk z reality, skrze nějž si poprvé sesumíroval myšlenky.
„Dneska píšu text jednou za týden nebo měsíc. Tehdy jsem přišel ze školy, vykašlal se na úkoly a psal v kuse. Některé texty i měsíc, doteď mám doma štos papírů. Bylo to pro mě vykoupení ze zlých věcí, které se mi děly. Ne že bych měl špatný život, jen jsem se vypisoval z toho, co mě potkalo,“ uvádí muž mnoha pseudonymů.
S náladou se mu totiž mění i jméno. Nyní přichází se třetím, pod kterým bude vydávat. „Úzce to souvisí s mou konstantní potřebou měnit věci. Neumím dlouho vydržet u jednoho, přestože si myslím, že být konzistentní je jakýmsi základem úspěchu,“ krčí rameny, když se vrací ke své první přezdívce Leyoph. „V jedenácti jsem si vymyslel Leyopha. Problémem bylo akorát to, že všichni to vyslovovali ‚Lejop‘,“ jde do hloubky.
„Později mi nějaká spolužačka řekla, že vypadám jako kostra, což mi přišlo jako dobrý koncept. Přidal jsem k tomu Skeletonn, což ale neřešilo ‚Lejopa‘. Zkrátil jsem to tedy na Ley Skeletonn,“ pokračuje, jak s posledním pseudonymem ustoupil od rapu. „Ocitl jsem se v jakési multižánrové hře, začal se víc bavit produkcí a zpěvem a spíše to vnímal jako projekt. Přiřadil jsem k tomu vizuál kostry, jejž jsem přetvořil ve virtuální charakter podobný Gorillaz,“ seznamuje nás s „intergalaktickým raiderem žijícím v roce 3020“.
Odosobněním se skrze postavičku vytvořil něco, co jej prý přerostlo. Ostatně i jeho poslední album Nostalgia se stalo koncepčním příběhem ve stylu Bobbyho Tarantina od Logica. „Proto momentálně přecházím na pseudonym Ley Lofaj, jelikož se chci vrátit sám k sobě a k původnímu snu, že budu nejlepší rapper na Slovensku,“ směje se a dodává, že svůj prozatím nejznámější projekt neukončuje, nýbrž jej jen na chvíli odkládá.
Táta vysokoškolák na internetu
To je jeden úkol, se kterým se chce Leo popasovat. Druhý je akademická dráha. Studuje výtvarné umění, konkrétně digitální umění na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě v Ateliéru multimédií, přičemž jeho práce mu obvykle pomáhají i v hudbě. „Beru to tak, že je to úzce spjato. Ale vizuál není umění, které by mě lákalo víc,“ má jasno.
„Je to pro mě zkušenost. Něco, díky čemu nestagnuji. Je v tom disciplína, něco, co mě nutí dělat věci, které nejsou vysloveně z komfortní zóny. Taky mi to dost dalo i v hudbě, například celá kapela se dala dohromady právě na škole,“ seznamuje nás se vznikem live bandu. Přesto je údajně překvapen, že studuje. Střední škola mu studium znechutila.
„Jakmile začal covid, ocitl jsem se v Ružomberku, zaseknutý ve studiu, kde jsem nedělal nic jiného, než hulil a chlastal. Uvědomil jsem si, že lidi, kteří jsou kolem mě, jsou zaběhnutí ve svých drahách a že se u nich nic měnit nebude. Tehdy mi otec poslal přihlášku,“ popisuje své motivace začít školu. Nedlouho poté se vsadil do další životní role. Narodil se mu syn.
Otcovská role jej prý motivuje na všech frontách. „Musíš živit dítě. Pamatuju si ten strach, když jsem byl při porodu a najednou jsem jej viděl. Ta realizace, že tento člověk se na tebe úplně spoléhá... Určitě to pro mě byl extrémně vychovávající aspekt,“ uvědomuje si, když nám říká, že i tento moment jej donutil brát hudbu více jako byznys a méně jako koníček. I když samozřejmě s mírou.
Velký posun k jakési profesionalizaci zaznamenal však teprve nedávno, když se mu přihodilo, že vytvořil virální video na TikToku. „Měl jsem v hlavě dlouho nápad nahrát skladbu z věcí, co mám doma. Na nic nehraju, tak jsem si říkal, že bych mohl využit zvuk běžných věcí a udělat video na YouTube,“ přiznává, že jej motivovala nuda.
„Řekl jsem to svému bratranci Oskimu Baramimu a on hned, že to mám dát na TikTok. Tak já, že jo, ale nic jsem od toho nečekal. Za jeden večer jsem dal dohromady nápad a udělalo to 200 tisíc views. Deset let se tu snažím o nějaký boom a podaří se to s takovou kravinou?“ kroutí nevěřícně hlavou ještě teď, s dodatkem, že poté vydal další čtyři podobná videa. Prý to ale nebere jako marketing, podle něj se to všechno událo organicky.
Alternative groove s nadhledem
Když se vracíme k hudbě, specifikujeme jeho vibe. „Když si mám někde vybrat žánr, klikám na alternative rap,“ popisuje svou rozmanitost kouzelným zaštiťujícím a často nicneříkajícím slovíčkem. „Je tam house, DnB, rock, punk, pop. Jediným pojítkem je rap. Je to taková kostra, takový Skeletonn,“ odkazuje.
Inspirace prý přichází z obyčejných věcí. Prý pozoruje, že dělá čím dál více stop o existenčních krizích. „Kdysi to bývaly vztahy, jelikož jsem byl konstantně v těch toxických. Nejčastěji ale píšu o tom, co mě v ten moment s*re. To je to, na čem stojí rap,“ tvrdí, a my se tedy ptáme, jestli si postavil kariéru na problémech, ze kterých má peníze.
„Asi jo,“ usmívá se, „ale někdy je to taky vtip. Nastane situace, kdy mě napadne něco vtipného; je to možná trochu jiný proces, ale taky píšu o tom, co se mi v té chvíli děje. Upřímně. Proto nejedu ego trip. A pokud ano, tak je to podkresleno ještě jiným tématem,“ odkazuje hlavně na svá dvě dosud vydaná alba Delirium (2019) a Nostalgia (2022). Kdo se do nich zaposlouchá, ten si také všimne, že ve svých textech nešetří ostrovtipem.
Rap však není pouze o slovech, nýbrž i o melodiích. Proto ti také jednou za čtvrt roku přinášíme story tuzemských producentů v rámci seriálu FRESH BEATS.
„Nadhled je extrémně důležitý. Vím to, jelikož jsem jej na chvíli ztratil. Když se na hudbu z tehdejška podívám zpětně, je to cringe,“ nešetří se. „Proto to čas od času zní, že si rappeři s*rou do huby. Nedokážou se totiž odosobnit od ega. Na druhou stranu to do rapu jistým způsobem patří, ale když přidáš nadhled, tak s tím lidé nejen lépe souzní, ale hlavně si to sám před sebou obhájíš,“ argumentuje s dodatkem, že se ale jedná o těžkou věc.
V momentě, kdy si najdeš jeho Spotify, zjistíš, že jeho nejsledovanějším trackem je píseň se jménem Budapešť. Není to ironie? „Není, vždyť to je bývalé hlavní město Slovenska,“ směje se, když se bavíme o tom, jak vznikl. Leo od něj údajně nic nečekal. „Ani jednou jsem se nepozastavil nad tím, jak to bude přijato, jelikož jsem měl intenzivní zážitek v Budapešti, po kterém jsem věděl, že ten song chci,“ vypráví.
Vše prý začalo tripem na LSD. „Před bazilikou svatého Štěpána se mi zjevil bůh. Byl to velmi silný spirituální zážitek. Stál jsem před vchodem baziliky, zvonily zvony a já jsem civěl uprostřed kruhového náměstí na okolí. Přicházela bouřka a do toho zapadalo slunce. Najednou jsem slyšel hlas, který mi řekl, že na mně absolutně nezáleží. Že se mám podívat kolem, kolik je tam lidí. Že jsem obyčejný feťák v Budapešti,“ popisuje zvláštní událost.
Poté následovala dlouhá tvořivá cesta, která měla spojit betonovou džungli a stoku s monumentálností. Dva měsíce hledal beat, track následně vytvořil a pak jej předělal. „A když jsem to nahrával, tak jsem v budce stál nahý,“ dodává pikantní a autentický detail. Proboha, proč?
„V jedné ruce jsem měl Jacka a v druhé brko; potřeboval jsem se dostat do funky groovu a v jednom bodu jsem si uvědomil, že tam potřebuju znít víc nadrženě a že jsem moc strnulý. Tak jsem se ve tři ráno rozhodl, že to nahraju nahý, a byl jsem s tím maximálně spokojený,“ libuje si.
Milovat Slovensko
Leonard je ve hře více než deset let, ale stále nemá žádné velké jméno na featuringu. Říká, že on zájem měl, ale z nějakých důvodů to vždycky padlo. Nyní má ale vyjít track s Téčkem z Dogma Family, který nám pouští. Zní dobře.
Zajímalo nás, jestli se na něm podílel produkčně. Prý ano. A i když ovládá mix a částečně i mastering, stále je spíše textařem. Přijde mu to jako nejčistší forma vyjádření sebe sama. „Zatímco text je velmi osobní, produkce je subjektivním technickým procesem. Mix a master jsou zase objektivní technický proces. A pak mě samozřejmě baví rap a doubletimy a chopping. Bez čeho bych se ale neobešel, jsou ty texty,“ je přesvědčen.
Leo a live band:
Nerozumět v dnešní době technice může skončit špatně nazvučeným koncertem. „Padesát procent dobře zrealizovaného koncertu s kapelou je jeho dobrá technická stránka. Musíš vědět, jestli zníš dobře, jestli bubeník slyší kliknutí, jestli máte puštěné správně backtracky… Je toho hodně,“ poučuje nás zvukový inženýr samouk, který to tak dlouho zkoušel, dokud se nechytil.
S tím ostatně přišly i úspěchy, které se poměrně dost vážou na jeho domovinu. První je skupina Elán. „Remix na Elán, který jsem udělal, mi otevřel strašně moc dveří. I do show Milujeme Slovensko, kde budu vystupovat,“ líčí. Sám si ale cení hlavně vydání posledního alba Nostalgie, které mělo vyjít již v roce 2020 ve spolupráci s vydavatelstvím, což se nestalo.
„Vyšumělo to do ztracena. Byl to zdlouhavý proces. Když jsem to konečně vydal, tak jsem měl takový pocit, jako bych se po týdnu vys*al,“ referuje rapper, který si nedávno prošel obdobím mlčení a krizí. Rapovou krizí z nastalé situace.
„Říkal jsem si, že jestli jsme po třiceti letech nedospěli do bodu, ve kterém se dá něco vymyslet. Něco jak rokenrol. Jestli se to nezaseklo. Občas mě něco překvapí, ale jakmile se žánr dostane do maximálního mainstreamu a je to repetitivní…,“ bavíme se o tom, jaká by měla být premisa moderního rappera. „Rap je nejhezčí v tom, když do něj přijde někdo s něčím vlastním a poutavým. O to se i já celou dobu snažím. Jen doufám, že někdo přijde. Ať už je jakýkoliv,“ uzavírá.
Pokud máš tedy zájem sledovat Leovy novinky, nezapomeň odebírat jeho nový Spotify. Jak se vrací k rapu, zaštítil se novým pseudonymem Ley Lofaj. Zde najdeš i jeho novou věc De ty moja hoe. „Bylo long time comming a trochu to reflektuje, čemu se chci věnovat v nejbližší době,“ přibližuje. „Vynasnažím se revolucionalizovat slovenský rap po hudební i po nadhledové stránce. Zároveň chci mít rád Slovensko, protože mám pocit, že na něj všichni p*čují, a přitom se tu žije super,“ lamentuje.
V létě dokonce vyráží na tour a nejspíše se objeví i v České republice. Tak po něm hoď očkem. „Poslouchejte dobrou hudbu, a pokud si nejste jisti jakou, tak mi dejte follow a už budete vědět,“ lišácky se loučí.
