Nejbrutálnější vrazi v historii československé i české kriminalistiky. I tak jsou označováni manželé Stodolovi, kteří během dvou let chladnokrevně zavraždili a okradli osm seniorů a seniorek.
Krutost jejich činů dodnes budí hrůzu. A nejen to. Také nezkušenost a nedbalost kriminalistů, kteří tehdy vraždy vyšetřovali, i trestuhodný přístup patologů a lékařů. Jen kvůli jejich pochybení přišlo o život tolik lidí.
Podle bývalého šéfa mordparty Jiřího Markoviče bylo možné vraždám zabránit. Ale systém selhal na všech frontách.
Dana Stodolová milovala peníze. A Jaroslav Stodola miloval Danu. Poslouchal ji jako pejsek, a proto nic nenamítal, když se v hlavě bývalé sexuální pracovnice zjevil nápad, jak snadno a rychle přijít k penězům. A tak se začal psát příběh těch nejbrutálnějších sériových vrahů v historii Česka.
Všechno to začalo 30. září 2001. Stodolovi si vyhlídli 77letého Aloise Miškovského, o kterém bylo známo, že ostatním v okolí půjčuje peníze. Manželé tak věděli, že bude mít doma nemalou hotovost, a se zamaskovanými tvářemi se vydali k jeho domu. Tam jej zcela nečekaně přepadli. S nožem v rukách ho donutili, aby jim vydal 160 tisíc korun, svázali ho a z domu utekli. Alois byl nalezen o dva dny později ve velmi špatném stavu a o necelý rok později zemřel.
Vrah se zúčastnil pohřbu své oběti
Jako když dáte alkoholikovi přičichnout rumu, stejně tak první loupež zapůsobila i na Stodolovy. Chtěli víc. Vytipovali si proto svého souseda, 75letého Jaroslava Šandu, a dne 16. listopadu 2001 se vypravili k němu domů. Nutno podotknout, že noc před útokem téměř nespali. Spřádali plány a vymýšleli, jakým způsobem budou v jeho domě hledat peníze. Možná to bylo Jaroslavovi proti srsti (poději přiznal, že během plánování první loupeže vypil asi tři litry vína), ale co by pro svoji milovanou ženu neudělal.
Den D, tři hodiny ráno a Jaroslav se s černou parukou s dlouhými vlasy a silonkou přes obličej vkrádá do domu nebohého seniora. Schovaný za závěsem čekal, až se Šanda vrátí z chléva, a pak jej srazil na zem a donutil ho k tomu, aby mu dal 40 tisíc korun. Právě při předávce peněz však senior Stodolovi silonku strhl a ve zloději možná poznal svého souseda. Stodola dostal strach a v obavě z prozrazení Šandu uškrtil.
Jeho tělo pak položil do postele, přikryl peřinou a kolem lože umístil zapálené svíčky. V domě pak ještě popadl pár cenností a utekl. Právě jedna ze zapálených svíček způsobila, že dům začal hořet a zásah hasičů zlikvidoval mnoho důležitých stop.
Během pitvy zesnulého seniora došlo k prvnímu pochybení v tomto případu. Lékař konstatoval smrt uhořením s poznámkou, že se pravděpodobně jednalo o sebevraždu. Patolog z nemocnice v Pardubicích sice odhalil, že má senior mnohočetná zranění v oblasti hlavy, ale nikomu o tom neřekl. Mimo to přehlédl fakt, že seniorova jazylka byla zlomená, což svědčí o násilí páchaném na krku. Bylo to z lenosti, nepozornosti nebo snad únavy?
Případ byl v lednu roku 2002 odložen s tím, že možné spáchání trestného činu nebylo detekováno. Stodolovi si asi pořádně oddychli, a Jaroslav se dokonce zúčastnil pohřbu své první oběti. Zvonil na kostelní zvon, debatoval na pohřební hostině a domů si od pozůstalých odnesl výslužku.
Znásilněná, zhrzená žena a syn alkoholika
Stodolovi mohli být v klidu. A mohli začít plánovat další brutální vraždu. Když jim to procházelo doteď, tak proč nevraždit i dál?
Abys pochopil*a, co stálo za vražedným běsněním manželského páru, musíme ti přiblížit jeho background.
Dana Stodolová se narodila na Slovensku, a když jí bylo patnáct let, provdala se. Jen o rok později se jí narodila dcera, ale protože měla v manželství mnoho problémů, rozvedla se a spolu s matkou a sestrami se přestěhovala do Česka. Znovu se provdala a se svým druhým manželem se přestěhovala do Kanady, kde pracovala jako sexuální pracovnice. Jednoho dne, zrovna když se vracela z práce domů, však byla přepadena a znásilněna tlupou mužů. To ji zlomilo. Byla traumatizovaná, začala zneužívat léky a nakonec opustila i svého druhého manžela a vrátila se do Česka.
Tam na ni čekal Jaroslav. Muž, který vyrůstal v nestabilní a toxické rodině. Jeho otec byl alkoholik a své děti často bil. Právě to se možná na Jaroslavovi podepsalo natolik, že už v páté třídě musel být přeřazen do zvláštní školy. Když mu bylo sedmnáct, porval se s otcem, který ho vyhodil z domu. Od té chvíle Jaroslav bydlel na ubytovně a jeho okolí ho popisovalo jako klidného, avšak pod vlivem alkoholu agresivního člověka.
Jaroslav a Dana se seznámili už v roce 1988 na jedné z místních diskoték, ale když pak Dana odešla do Kanady, kontakt spolu neudržovali. Znovu se setkali až v roce 2001, v čekárně u lékaře, kde Dana Jaroslavovi nabídla, že se může léčit u ní doma. Z partnerů se pak po pár měsících stali manželé.
Spokojení ale nebyli. Dana milovala peníze, většinou je utratila do pár dnů od výplaty, a dvojice si tak často musela půjčovat. Jenže co s takovými půjčkami, které musí vrátit? Kdyby tak existoval snadný způsob, jak peníze získat. A tak se v Danině hlavě zrodil plán na okrádání seniorů a seniorek. Vnímala je jako snadný cíl. Jako osoby, které lze snadno přeprat, a Jaroslavovi nezbývalo, než s tímto plánem souhlasit.
Vraždili v okolí svého bydliště. A nikomu to nepřišlo podezřelé
Druhou obětí manželů Stodolových se stala opět jejich sousedka, Růžena Skohoutilová. Seniorka milovala šperky a právě to se jí stalo osudným. Dana Stodolová vnikla dne 28. listopadu 2001 do jejího domu, zatímco Jaroslav hlídal venku. Seniorku napadla tyčí, společně ji pak manželé svázali a bitím ji nutili, aby přiznala, kde schovává své úspory. Růžena ale mlčela. Jaroslav ji proto nakonec šátkem a polštářem udusil. Pod postelí pak Stodolovi našli 50 tisíc korun a tělo seniorky spolu s doklady zakopali na zahradě. Doufali, že si okolí bude myslet, že Růžena odcestovala do zahraničí, a dlouhou dobu to tak také bylo.
Jenže o pár měsíců později začal zeť zavražděné seniorky stavět na pozemku fóliovník a během výkopů objevil její tělo. Policie však z vraždy obvinila tři muže, kteří loupili v okolí. Stodolovi si opět mohli oddychnout.
Jak se později ukázalo – Růženu Skohoutilovou si manželé nevybrali náhodou. Seniorka prý na pohřbu Stanislava Šandy uvedla, že z okna svého domu viděla jeho vraha, a proto prý „musela zemřít“.
Duben 2002, další vražda. Manželé Stodolovi se zjevili před domem Antonína Krále a žádali jej o vodu. Dana hrála dehydrataci, ale jakmile se dostala do domu, na seniora zaútočila. Antonína i jeho ženu Marii vrazi svázali, oddělili je od sebe a nutili je prozradit, kam schovávají peníze. Marie to nevydržela a úkryt prozradila. Pravděpodobně doufala, že si tak zachrání život, ale marně. Jaroslav je oba uškrtil kabelem od lampičky.
Manželé pak těla rozvázali, pustili plynový sporák a z domu zmizeli. Mrtvé objevil jejich příbuzný. Příčina smrti? Udušení plynem ze sporáku. Vyšetřovatelé opět naprosto ignorovali stopy škrcení na tělech obětí i fakt, že znalec odmítl, že by plyn mohl zaplnit tak velký prostor. Případ byl odložen. Neomluvitelné.
Role se ujímá Dana
U dalších vražd se role obrátily. Přepadení Růženy Hromasové, ženy, která se v dětství starala o Jaroslava, když jeho otec pil, vymyslela sama Dana. Růžena i její manžel Václav útok ale naštěstí přežili.
To samé se však nedá říct o Marii Čondlové, s níž se Dana seznámila dne 14. září 2002 ve vlaku. Stodolová hrála chudinku, oběť povodní v Praze, a dobrá duše Čondlová ji vzala k sobě domů, kde ji nechala přespat. Osudová chyba. Dana ji svázala a mučila, aby z ní vytáhla informaci, kam schovává peníze. Čondlová ale mlčela. Vražedkyně ji nakonec dvakrát udeřila válečkem do hlavy a několikrát ji bodla nožem do hrudníku. Pak ženu okradla.
Tentokrát už policie uvěřila, že by se mohlo jednat o vraždu. Dokonce od svědků získala popis Stodolové, který tehdy odvysílala Česká televize v pořadu Na stopě. Marná snaha.
Následovala vražda Josefa Maliny, který bydlel přímo naproti manželům Stodolovým. Toho Jaroslav ve vzteku ukopal k smrti. A verdikt policie? Cizí zavinění nezjistila a Malinovu smrt označila za sebevraždu.
Posledními oběťmi manželů Stodolových se pak staly Božena Cerháková a její dcery Helena a Dagmar. Manželé je nejdříve svázali, donutili k prozrazení místa, kde ukrývají peníze a vkladní knížky, a pak se dali do vražd. Jaroslav uškrtil Dagmar šátkem, Boženu udusili polštářem a Helenu uškrtili ve vaně. Do vany pak Dana napustila vodu a Heleně pořezala zápěstí. Božena ale útok polštářem přežila a zavolala pomoc. Zcela přesně popsala útočníka, Jaroslava Stodolu, ale podle státní zástupkyně jej nebylo možné obvinit. Bylo málo důkazů.
Agresivní. No a co?
Policie měla důkazy, měla podezřelé a o tom, že není něco v pořádku, svědčilo i samotné chování Jaroslava Stodoly. Ten krátce po vraždách v podnapilém stavu zaútočil na svého mistra v práci a v dalších dnech napadl i samotnou policii – když prohledávala okolí domu, v němž zemřely Helena s Dagmar. Ostatně z policejních záznamů vyplývá, že Jaroslav se k vyšetřovatelům choval vždy agresivně, arogantně a odmítavě. Policie nakonec na Krajském zastupitelství v Hradci Králové zažádala o souhlas s jeho zadržením, ale ten byl zamítnut.
Jaroslav Stodola jako by tušil, že se nad ním stahují mračna, a tak na druhý den spolykal 200 kusů nejrůznějších léčiv. Jak později popsal, už „nemohl dál“. Bál se prozrazení. Pokus o sebevraždu ale přežil a ve vražedném běsnění pokračoval.
Pomáhat a chránit, nebo bránit vraha?
„Pomáhat a chránit.“ Tak zní motto Policie ČR. Jenže jak případ manželů Stodolových ukázal, někdy tomu tak není. Po všech vraždách, výpovědích podezřelých, špatně provedených pitvách a ignorování důkazů byli manželé stále na svobodě. A rozhodně se nebáli páchat další zlo.
Dne 3. února 2002 přepadli seniora Josefa Peroutku, kterého odtáhli do sklepa jeho domu, a šli ukrást, co se dalo. Když pak odcházeli z domu se svým lupem, potkali policistu, který Stodolu moc dobře znal. Ani ten však nezasáhl.
Peroutkovi se nakonec podařilo osvobodit a o krádeži okamžitě informoval policii. Ta šla, právě díky předchozímu náhodnému setkání se Stodolou, téměř „na jistotu“. A Jaroslav Stodola se k okradení Josefa Peroutky přiznal.
Brutálních vražd po okolí se mezitím ujal vyšetřovací tým Východočeského kraje a po pár dnech měl jasno. Žádné sebevraždy či náhodná úmrtí. Vraždy. A kdo za nimi stojí? Dana a Jaroslav Stodolovi. Konečně pod vedením policejního prezidenta Jiřího Koláře bylo zřejmé, kdo nebohé seniorky a seniory zabil, a dokonce se zavedla taková opatření, aby se dalším takovým případům zabránilo.
Dvakrát doživotí, prosím
Dne 26. dubna 2004 byli manželé Stodolovi odsouzeni k doživotnímu vězení. Dana svou vinu sice odmítala a skutky se snažila hodit pouze na Jaroslava, ale marně. Vyšetřovatelé brzy poznali, že je Dana manipulátorka, mozek celé „operace“, a Jaroslav zastával roli poskoka, který plní každé královnino přání.
„U Stodolových to bylo komplikované v tom, že hnacím motorem byla ona a on byl takový trouba, který se k tomu nechal zmanipulovat,“ řekl tehdy psycholog Slavomil Hubálek.
Kdo ponese odpovědnost?
Kdo ví, jak by to dopadlo, pokud by se případu neujala východočeská policejní správa. Ostatně i ona sama přiznala, že původní vyšetřovatelé naprosto selhali. „Podle našeho zjištění nebyly v první fázi vyšetřování všechny úkony provedeny kvalifikovaným způsobem a všechny skutečnosti nebyly pečlivě vyšetřeny,“ komentoval počínání středočeské policie ředitel východočeské policejní správy Petr Přibyl.
Podle krajské zástupkyně v Hradci Králové Renáty Vesecké však selhali i lékaři a další experti. Zločiny spáchané manželi Stodolovými prý nebyly dokonalé a pitvy jasně ukazovaly, že se jednalo o vraždy. Mělo být „jednoduché“ tyto případy rozplést a pachatele usvědčit. Bohužel šlo podle ní o hrubou nedbalost, za kterou by zapojení experti měli nést odpovědnost.
Jenže to se nikdy nestalo. Policisty, kteří na případech původně pracovali, vyšetřovala nakonec i inspekce Ministerstva vnitra. A žádné pochybení neodhalila… Osm lidských životů a odpovědnost žádná.
