Případ, který se odehrál v roce 1963 poblíž Pardubic, se svou brutalitou navždy zapíše do historie Česka.
O prázdninách roku 1963 nalákal zbloudilý vojín Josef Kulík dva malé chlapce do odstaveného vagónu. Tam je brutálně zavraždil a z těla jim vyřízl vnitřnosti, nad kterými masturboval. Pak je napíchl na klacek, opekl a snědl. Stal se tak jedním ze tří kanibalů, kteří působili na území Česka.
Nedokončil ani základní školu
Josef Kulík se narodil 29. září 1930 v obci Hrdly. Jeho dětství nebylo jednoduché – matka mu zemřela, když byl ještě malinký, a otec se o něj nestaral. Není se proto čemu divit, že chlapec vychodil pouze čtyři třídy obecné školy a pak putoval z jednoho výchovného ústavu do druhého.
Už v 16 letech začal páchat kriminální činnost, za kterou byl osmkrát trestaný. Když si pak odseděl deset let za pokus o vraždu, po propuštění z věznice nastoupil na vojnu do Přelouče. Později během výslechu přiznal, že právě komplikované dětství a pobyt za mřížemi se na něm tolik podepsaly. Kulík nikdy neměl vztah se ženou a sex provozoval výhradně se svým otcem a spoluvězni.
Ačkoli se zdálo, že se tehdy 33letý vojín konečně dal na cestu k lepší budoucnosti, nebylo tomu tak. 29. července 1963 se vracel z opušťáku ke své posádce, která se nacházela v Přelouči. Kulík však usnul ve vlaku a probudil se až na nádraží v Pardubicích.
Malé chlapce vlákal do opuštěného vagónu
Místo toho, aby počkal na nový vlak, se vydal pěšky k opuštěným vagónům v Rosicích nad Labem a do jednoho z velkých vozů se vloupal. Chtěl si zdřímnout, a tak se uvelebil na palandě ve vagónu. Vyrušily ho však hlasy. Venku si hráli dva malí kluci – šestiletý Vláďa a devítiletý Olín.
Kluci byli na prázdninách u svého dědečka a k vagónu si přišli hrát. Kdyby jen tušili, že Kulík s nimi má jiné plány… Malé chlapce pod neznámou záminkou nalákal dovnitř a pak za nimi zamkl dveře.
Nad jejich vnitřnostmi masturboval. Pak je snědl
Kulík nejprve napadl staršího Olína, kterého umlátil sekerou. Vláďa se zatím schovával na palandě a krvavému masakru se snažil uniknout. Marně. Jakmile byl vrah s Olínem hotový, vrhl se na Vláďu. I jeho zabil sekerou a nožem.
Z těl zavražděných chlapců pak vyřízl ledviny, slezinu a srdce, nad kterými nejprve masturboval, pak je zabalil do kapesníku a dal si je do kapsy.
Poté z vagónu vyšel ven a zamířil na nedaleký hřbitov. Tam sesbíral několik starých pohřebních věnců, odnesl je zpět na místo činu a rozdělal oheň. Na nabroušený klacek napíchl vnitřnosti chlapců, opekl je a snědl. Pak z místa činu utekl a s sebou vzal i jízdní kola chlapců, která vhodil do nedalekého močálu.
O vraždách vyprávěl mladé dívce
Po dvojnásobné vraždě se Kulík rozhodl ke své posádce už nevrátit. U jednotky už byl veden jako zběh, takže pro něj bylo příhodnější ukrýt se doma. Počkal tedy na vlak, ve kterém došlo k další hrůzu nahánějící příhodě.
Na tu si po skoro 60 letech vzpomněla jistá Dagmar Špeciánová, které tou dobou bylo 17 let. Během nastupování do vlaku si všimla, že v něm sedí mladý vojín. „No vidíš, nemusíš se bát, bude tě hlídat armáda,“ vtipkoval tehdy její přítel, který ji na cestu vyprovázel.
Jakmile se pak vlak rozjel, Kulík si k Dagmar přisedl a začal jí vyprávět velmi podivné věci. Popisoval jí brutální vraždu dětí, o níž prý četl. „Začal vyprávět o otřesné vraždě dvou chlapců. A to stylem, jako by o ní četl v novinách,“ popsala žena. „Že je vrah vylákal na nějakou chatu nedaleko vlaku, kde je později našli. Tam chlapce omráčil, svázal, do úst jim dal roubík a nechal je tam tři dny. Potom je naložil na kolečko, převezl k vagónu a někdy k ránu spáchal vraždu,“ vzpomínala Dagmar na ono setkání.
Tehdy ještě netušila, že v novinách není o činu ani čárka. Kulík byl totiž tím, kdo ho jen před pár hodinami spáchal, a právě proto mohl znát tolik detailů. To všechno Dagmar došlo až o několik měsíců později. Kulík se jí během jízdy ve vlaku vyptával na to, co studuje, a když mu prozradila, že agronomickou školu v Roudnici nad Labem, měl z náprsní kapsy vytáhnout lístek se jménem a adresou nějakého příbuzného, který ve městě bydlí. Pak z vlaku vystoupil a Dagmar pokračovala dál.
Když pak přijela domů, prolistovala tisk a žádnou zmínku o vraždě v něm nenašla. O pár dní později však zaslechla, že se v Pardubicích pohřešují dva malí chlapci, ale více pozornosti tomu nevěnovala. Na podivné setkání téměř zapomněla.
O pár měsíců později šla Dagmar se svými spolužáky a spolužačkami po Roudnici, když minuli staršího pána o holi. Jeden z jejích spolužáků zmínil, že je to příbuzný vojáka, který zabil dva kluky v Pardubicích. Znal i jeho jméno bydliště. Tehdy to Dagmar celé došlo. „V tom momentě jsem zůstala stát celá bledá. Všichni na mě koukali, co prý mi je. Já na to: Proboha, vždyť já jsem tehdy jela ve vlaku s vrahem!“
Pátrání přineslo šokující odhalení
Ale zpátky k samotnému případu. Když se chlapci 29. července večer nevrátili domů, okamžitě po nich bylo vyhlášeno pátrání, do kterého se zapojily i policejní vrtulníky. Vyšetřovatelé se nejprve domnívali, že se děti utopily v Labi, kam s oblibou chodily chytat ryby. Svědci však popsali, že chlapce viděli na kolech v okolí Svítkova.
O tři dny později pak policisté našli kola chlapců pohozená v močále poblíž železničního náspu a začali prohledávat okolí. K vagónům je přivedl silný zápach. Vylomili dveře vozu a zůstali stát jako opaření – objevili těla obou chlapců a spoustu krvavých stop.
Hledá se „pohlavně zvrácená“ osoba
Policie po pachateli okamžitě vyhlásila celostátní pátrání. Hledá se „pohlavně zvrácená“ osoba, šířilo se. Vyšetřovatelé hledali všude. V okolí železnice, v čistírnách oděvů (stopy krve byly po celém vagónu a policie předpokládala, že vrah musí být silně pokryt krví) i mezi veřejností. Na základě daktyloskopických a trasologických stop, tedy otisků prstů a podrážek, se jim podařilo zjistit totožnost pachatele a zbývalo ho už jen vypátrat.
K dopadení Kulíka přispěla náhoda. Když cestoval domů, nedaleko obce Brníkov usnul na poli, kde ho přejel traktor. S vážným zraněním musel být převezen do nemocnice v Roudnici nad Labem, kde ho policie zadržela.
Mezi jeho věcmi pak policisté našli mimo jiné i sešit, kam si Kulík všechny své činy zapisoval. Více důkazů kriminalisté nepotřebovali.
Trest smrti oběšením
Josef Kulík byl za dvojnásobnou vraždu malých chlapců odsouzen k trestu smrti oběšením. I přesto, že žádal o milost, byl 7. února 1964 v pankrácké věznici popraven.
Na jeden z nejbrutálnějších zločinů Česka si dnes už vzpomene jen málokdo. Jediné, co tuto tragickou událost připomíná, je pomníček dvou malých chlapců, který můžeš vidět cestou vlakem z Pardubic do Rosic nad Labem.
