Nikdy bych neřekla, jak moc mě může speed dating znechutit.
„Ženy tenistky berou méně peněz než muži oprávněně. A ten Feri, kdo ví, jak to bylo. Ta holka si za to mohla sama.“ I takové věty zazněly z úst mužů, se kterými jsem se potkala na speed datingu. Místo seznámení jsem odcházela nešťastná, znechucená a také v šoku z toho, jaké názory se vyskytují mimo moji bublinu.
Pojďme ale nejdřív k tomu, jak to všechno začalo.
Najít si protějšek je, zdá se mi, čím dál obtížnější. Vliv na to má náš zrychlený způsob života, ale také třeba sociálně sítě a seznamovací aplikace. Máme pocit, že jinde je „tráva zelenější“, a u prvního menšího zádrhelu utíkáme, protože proč by taky ne, když možností, jak se seznámit, dnes existují stovky. A jednu z nich jsem se rozhodla prozkoumat i já – speed dating.
Zaregistrovala jsem se na seznamce Žwakovi, která měla skvělé recenze a kupodivu i volné místo na nejbližší seznamovací večer, který byl určen pro lidi ve věku od 24 do 36 let. „Tohle nebude obyčejné rande. Připravíme vám kulturní zážitek, na který budete rádi vzpomínat. Originální rande, které vás bude bavit a užijete si ho víc, než si myslíte,“ píše se na webu seznamky. Ano, rande bylo opravdu neobyčejné. Ale rozhodně na něj nebudu vzpomínat v dobrém.
Zaplatila jsem registrační poplatek 390 korun (muži platí 790 korun) a onoho osudného večera jsem vyrazila k Backstage restauraci v Praze 9.
Růžové a modré desky
Když jsem vcházela do hotelu, v němž se restaurace nachází, začala jsem být trochu nervózní. Věděla jsem, že jako novinářce mi nedělá problém vést diskusi. Naopak jsem zvyklá na to, že já jsem ta, která pokládá otázky, a tak bylo jasné, že nějaké trapné ticho nehrozí. Bála jsem se ale toho, na jaké muže během seznamovacího večera narazím. A jak se později ukázalo, moje obavy byly oprávněné.
Po příchodu do restaurace jsem si na baru koupila mangovou limonádu a zamířila do salonku, v němž se konal speed dating. Sympatické moderátorce jsem nahlásila své jméno, vyfasovala přezdívku „I“ a pak už jsem byla usazena ke svému stolečku, u něhož už nervózně seděl jeden z mužů.
Jako první mě však zaujaly desky, které byly připraveny na stole. Pro ženy růžové, pro muže zase modré. Jak jinak. Krásné prohloubení genderových stereotypů. Na deskách pak byla přidělená přezdívka a uvnitř se nacházely dva papíry – jeden na poznámky, druhý na finální rozhodnutí, s kým se budu chtít vidět znovu a s kým zase ne.
12 mužů, pět minut na small talk
Přesně v 19:00 pak začal samotný speed dating. Zúčastnilo se jej 13 žen a 12 mužů, přičemž ženy vždy zůstávaly na svém místě a muži mezi nimi pendlovali. Každý pár měl pět minut na seznámení se. Pak následovalo cinknutí na zvonek, které značilo, že je small talk u konce a dotyční si mohou zapsat poznámky. Na to byl vyhrazený čas 30 sekund.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Pasivní muži a překrásně upravené ženy. Jaké byly mé první dojmy ze speed datingu.
- Jak bych typově popsala muže, na které tu lze narazit.
- Jak reagovali na otázku „Jsi feminista?“.
- Jak se na konci večera dělají matche a jestli jsem k nějakým dospěla.
