REPORTÁŽ: Obědval jsem v „nejhorší restauraci v Brně“ podle turistů. Zjistil jsem, že mám asi nízký standard

Do vnitřního prostoru jsem následně vešel v přestrojení za obyčejného strávníka, který chce zahnat hlad v době oběda. Prošel jsem ne úplně hezky vypadajícím předsálím, které však vzápětí zastínil docela vkusně nadesignovaný restaurační prostor. Žádná extravagance, ale nic urážlivého.

 Interiér Akátu.

Všude byla zřetelně vidět dřevěná polena vsazená do spodních částí zdí oddělujících strávnické sekce; druhou, prosklenou část zdi vzaly za své lahve s dražším alkoholem. Dveře nad futry zdobila „mechová brána“. Prostory pro sezení připomínaly lavičky z přímořských oblastí. Po bližším prohlédnutí jsem zjistil, že to není tak růžové – sedáky byly prosezené a bílá barva nábytku oprýskaná –, ale nic, co by mě vyvedlo z míry.

Po cestě na místo u okna jsem se míjel s číšníkem, kterého jsem pozdravil, ale neodpověděl. Posadil jsem se na své místo a čekal, jestli si mě někdo všimne.

Prakticky vyrovnané skóre

Netrvalo dlouho a ve vyprázdněné místnosti, kde byly obsazeny sotva čtyři stoly, za mnou přišel zmíněný a po bližším prozkoumání unaveně vypadající číšník. Tentokrát mne však pozdravil a nechal mě vybírat z opravdu široké nabídky jídel delší dobu, takže jsem mu první setkání odpustil.

Rozhodl jsem se objednat si hovězí vývar s játrovými knedlíčky a sýrový burger. V ráži jsem si k jídlu objednal i tankové starobrno, což bych v drtivé většině situací neudělal. Pivaři vědí. Ale dneska jsem v test módu.

Plusové body u mě obsluha začala sbírat v momentě, kdy jsem zjistil, že dodržuje „zlatý brněnský standard“. To znamená, že člověk může promýšlet, co si dá, jak dlouho chce, ale pivo na stole přistane tak do dvou minut od objednání (pokud vůbec objednáno bylo, někdy není třeba říkat vůbec nic).

Mok byl načepován vcelku hezky, pěna nepadala rychle a chuť také překvapivě nebyla k zahození. A i kdyby nebylo pivo úplně dobré, rozhodně by to nebylo pípou, která se jevila pročištěná a v pořádku.

Za dalších pět minut jsem již vychutnával polévku, kterou mi pro změnu přinesla servírka s přáním dobré chuti. Porce nebyla největší, ale standardní a za cenu 89 korun ještě vcelku akceptovatelná. Játrové knedlíčky chutnaly, jak měly, nudlové slepence nebyly ničím překvapivým a jako bonus voněla polévka po čerstvé petrželce. Dosud jsem byl vcelku spokojen, a když se servírka přišla přesvědčit, jestli mi chutnalo, nelhal jsem, když jsem řekl, že ano.

Druhý chod byl však něco jiného. Dostal jsem na první pohled velký burger se smaženým sýrem s velkou porcí hranolek bez dipu, u každého stolu byl ale samostatný kečup, kterým jsem si mohl jídlo dochutit sám.

Chuť jídla se nicméně nemohla rovnat ani těm průměrným burgrárnám. Houska byla studená a vlažný sýr se topil v majonéze. Sýr už nemohl více připomínat předsmažené jídlo... Coleslaw s okurkou a ledovým salátem ucházel. Ale bulka byla zespodu během pár minut úplně promočená další vrstvou majonézy.

Ani příloha nestála za moc. Hranolky byly na můj vkus více solené, což je jen osobní měřítko, ale faktem bylo, že se v oleji na smažení moc neohřály. Troufal bych si tvrdit, že to bylo jen pár sekund. Brambory byly uvnitř syrové.

Nechal jsem tedy jídlo jídlem a rozhodl se udělat ještě jednu prohlídku. Na záchodech.

Not great, not terrible

Nebudu zastírat, že mi po sýrovém burgeru nebylo moc do zpěvu, záchody jsem nicméně navštívil pouze z důvodu „šmejdění“. Očekávání byla všelijaká, ale znovu jsem byl příjemně překvapen a vyveden z omylu. Pánské záchody, které to obvykle odnáší nejvíc, byly upravené. Byly přímo naproti místnosti pro přebalování, která je sama o sobě plusem.

Toalety se jevily čerstvě zrekonstruované, ale zároveň bylo vidět, že fungují již nějakou dobu. Čtyři pisoáry byly ve výšce pohodlné jak pro dítě, tak pro dospělého, kabinky byly osvětlené na fotobuňku ledkovým pásem, nikde nebyla špína, zdi nebyly pomalované a vše se zdálo uklizené.

U umyvadla nechyběl automatický dávkovač mýdlem s náplní ani dávkovač na utěrky. A pro malé umývače rukou byly pod stylovým umyvadlem plastové schůdky. 

Vrátil jsem se tedy na místo s tím, že dále jíst nebudu. Stejně jsem chtěl vyzkoušet ochotu personálu. Tak jsem poprosil číšníka o zabalení jídla. Vyhověl mi vcelku rychle. Zaplatil jsem kartou, 420 korun i s dýškem, a chystal se k odchodu. Za oběd, který nebyl z menu, vcelku ucházející částka.

Hůř dopadlo zabalení jídla. Můj burger skončil v alobalu na dně igelitového pytlíku, do něhož jaksi zapomněli vložit zbytek mých hranolek. A přestože jsem platil u stolu, musel jsem si pro jídlo přijít k pultu. Žádný kuvér jsem naštěstí neplatil.

Když jsem následně opouštěl zahrádku, šrotovalo mi hlavou, jakým gastrozážitkem jsem si vlastně prošel. Pokud lze nějaký podnik označit za typickou brněnskou hospodu, Akát se jí bude blížit. Velký výběr, rychlé pivo, vcelku vstřícná obsluha, ne vždy nejlepší jídlo (záleží na velikosti výběru – pokud je k dispozici větší výběr, ne každé jídlo dopadne dobře). Opravdu by ale měli cestovatelé na TripAdvisoru vidět Akát na posledním místě?

Zajímalo mě, co si o hodnocení na TripAdvisoru myslí samotná restaurace, tak jsem ji kontaktoval. Nicméně přestože zástupci Akátu mou žádost o vyjádření dostali a četli, do vydání článku mi neodpověděli.

Podtrženo, sečteno, pokud je podle turistů brněnský standard tím nejnižším možným levelem stravování, pak jsem o sobě zjistil, že zas tak vysoký standard nemám. Během let se ale mohlo udát mnohé – změna zaměstnanců, jídelního lístku a třeba i pracovní filozofie –, takže je možné, že restaurace nyní prochází renesancí.

Kdybych měl ale podnik „ohvězdičkovat“ sám, spíše bych se přiklonil k hodnocením z jiných aplikací. Například Wolt hodnotí donášku z Akátu 4,1 hvězdičky. Tam je ale nabídka jídla přece jenom omezenější nehledě na to, že člověk nezíská tu pravou gastrozkušenost. Z toho důvodu mi více sedí hodnocení na Googlu, na něž restaurace dokonce čas od času reaguje.

Pročítáním téměř tisícovky hodnocení si člověk odnese přesně ten rozporuplný pocit, který jsem během testu sám cítil. Na dva velmi pozitivní komentáře navazuje jeden naštvaný, tudíž 3,8 hvězdičky na Googlu připadají adekvátní. Jaký je tedy Akát? Slovy Paula Rittera alias Anatolije Ďatlova ze seriálu Černobyl: „Not great, not terrible.“