Třiadvacetiletá Češka žije v autě, pracuje v kavárně a žije si svůj sen o svobodě na Novém Zélandu.
Na Novém Zélandu právě končí léto. Většina sezónních prací, za kterými na ostrovy východně od Austrálie jezdí velká část cizinců, tak končí. Pro Báru to ale neplatí, v tisícihlavém městečku Tākaka má zajištěnou práci v kavárně až do června. Na Novém Zélandu momentálně bydlí rok a půl a už předtím sbírala pracovní zkušenosti v Anglii a Irsku.
Proto jsme se jí zeptali, co může Čech či Češka chystající se za dobrodružstvím na druhém konci světa očekávat. Je jednoduché se tu pracovně uchytit? Jak to je s bydlením? Dá se tu slušně uživit a třeba si i něco našetřit?
Nový Zéland si představuji jako pohádkovou zemi z Pána prstenů, v níž se dobře pracuje. Jaká je realita?
Na tuhle otázku by ti asi každý odpověděl trochu jinak. Ale tak, jak jsi to popsal, to žiju a vnímám. Často se tu jako v Pánovi prstenů cítím. Když vyrážím na túru do hor, potkávám nedotčenou a nádhernou krajinu. Co se týká druhé části otázky, myslím, že je tu hodně příležitostí a že tato země je pro cestovatele. Je tu spousta lidí odkudkoli, kteří sem přijeli a nakonec tu zůstali. Je to tu takové barevné a rozhodně otevřené.
Teď pracuješ v kavárně. Přišla jsi sem přímo za touto prací?
Nejdřív jsem hodně cestovala a střídala zaměstnání, většinou v zemědělství. Momentálně jsem se ustálila v kavárně na pozici Front of House, kde bych ráda zůstala do června. Znamená to, že dělám vše, co není kuchyň – bar, kafe, komunikace se zákazníky a servis.
Funguje to tu trochu jinak, než jsem byla zvyklá z Česka. V Česku se v restauracích často pracuje na krátký a dlouhý týden, tady je to většinou rozděleno na ranní a večerní směnu. Když člověk pracuje obě směny za den, říká se tomu double shift a máš k tomu dva dny volna.
Mně se ranní a večerní směny střídají podle toho, kde jsem potřebná. Dělám hlavně ranní směny od devíti do čtyř, protože jsem u nás asi jediný člověk, který trochu rozumí kávě. Žádnou baristiku jsem ale samozřejmě nestudovala.
Samotná práce jako taková je pak hodně podobná tomu, jak se pracuje v Česku. Co se obsluhy týče, můžu porovnávat. Restaurace a kavárny mají odlišné. V restauraci můžeš očekávat full service s obsluhou, zatímco v kavárnách si lidé objednávají u barů, kde se jim to potom nosí ke stolu.
Kavárenský způsob je mnohem jednodušší. Navíc v malém městečku je to mnohem uvolněnější než ve velkém městě. Máme takový vesnický vibe.
Když je práce takto časově flexibilní, znamená to, že se u ní dá i dobře studovat?
Řekla bych, že je to dost o domluvě, ale určitě se to dělá. Ať už se studiem, nebo s cestováním. Jsou k tomu dost přizpůsobeny i smlouvy.
Rád bych se trochu zorientoval i ve financích. Je to v gastru na Novém Zélandu podobné jako v USA, kde je člověk závislý na dýškách?
Na Zélandu se žádná dýška nedávají. Novozélanďané na to nejsou zvyklí. Záleží však, co je to za místo. Ve městě nebo na turistických místech to nejspíš fungovat bude. Ale platy na tom rozhodně založeny nejsou, ty stojí na hodinové mzdě.
Otázka na tělo: Kolik platí tobě?
Co se dozvíš po odemknutí?
- Jakou mzdu bere Bára na Novém Zélandu.
- Jaká je tamní minimální mzda.
- Proč je běžné, že brigádníci na ostrovech bydlí v autě, a kolik tam auto stojí.
- Jaká je na Novém Zélandu česká komunita.
- Kde hledat na Zélandu práci.
