Bára pracuje v kavárně na Novém Zélandu. Čechy tu mají rádi. Nedávají tady dýška, ale cítím se tu jako v Pánovi prstenů

Tady to není vůbec tabu. Normálně si říkáme, jak jsme placeni. Minimální mzda je 22,70 novozélandského dolaru za hodinu (319 korun), já mám momentálně 23 nebo 23,50 (330 korun, od 1. 4. 2024 se mění minimální mzda na Novém Zélandu na 23,15 dolaru za hodinu, pozn. red.). Peníze se vyplácí týdně nebo jednou za dva týdny. Člověk také dostává tzv. holiday pay, asi osm procent navíc, což je vlastně bonus za nevyužitou dovolenou.

A je to dobrá výplata? Polepšila sis oproti Anglii a Irsku, nebo ne?

Anglii si nepamatuju, v Irsku jsem dostávala v přepočtu třeba 250 až 300 korun za hodinu. 

Na druhou stranu minimální novozélandská mzda je dost peněz v případě, kdy člověk umí šetřit. Takže bydlí v autě, využívá levné kempy a do toho pracuje. Takto dokáže pokrýt náklady a našetřit si peníze navíc.

Minimální mzda se tu obvykle vyplácí v zemědělství. Když je v zemi čas sběru, tak se v zemědělství nedostávají peníze za hodinu, ale za výkon. Pracovník trhá jablka do košíku, který má na sobě, potom je dává do „binů“ a podle toho, kolik jich nasbírá, dostane výplatu. Když jsem zase pracovala v restauraci ve městě, platili mi 25 dolarů za hodinu.

Ty žiješ v autě, což mě trošku překvapilo. Je to standard, když potřebuješ ušetřit?

Je to hodně běžné. Nový Zéland je zemí karavanů a obytňáků. I já žiju v autě celý rok a půl.

 
Znamená to, že kdybys chtěla bydlet v bytě, musela by sis najít lépe placenou práci, aby to dávalo smysl?

Tady dost záleží na tom, kde se lidé nachází. Někde jsou nájmy dražší, někde mnohem levnější. Lidé si taky spíš pronajímají pokoje. Je to ale opravdu velký rozdíl, když můžu bydlet zdarma jen za benzín oproti 250 dolarům za nájem týdně. Kempy jsou také levnější než pokoje, protože tam může být zaparkované auto, ale zároveň disponují zázemím v podobě sociálky, kuchyně a základního vybavení. Záleží, jestli parkuješ v luxusním, nebo normálnějším kempu, ale utratíš tam potom 100 nebo 150 dolarů za týden.

Řekla bych ale, že není ani náročné si najít nějaký pronájem nebo bydlení na hostelu. Já jsem si vybrala nejjednodušší cestu, protože mám prostě ráda obyčejný život, v němž vlastně nic nemám, ale zároveň mám všechno. Mám vlastní prostor auta, do kterého se vleze oblečení, dřez, voda. Nemám sice pořádnou kuchyň ani teplou vodu, sprchu či záchod, ale bydlím zdarma.

Stačí ti na Novém Zélandu český řidičák? 

Ne, ještě před odjezdem jsem si musela zažádat o mezinárodní. Jde o papírovou formu s fotkou a razítkem, což se potom dá používat společně s českým řidičákem. Platí rok. A kdyby ti náhodou licence došla a nezvládl sis ji zařídit včas, mám pocit, že i tak se to dá nějak udělat. Přijde mi, že jak s úředníky, tak s policisty je tu opravdu dobrá domluva. 

Bylo snadné pořídit si na Zélandu auto?

Lidé si tu buď auto pronajmou a bydlí po hostelech, nebo si jej koupí a spí ve stanu v kempech. Já jsem od začátku chtěla auto, ve kterém se dá i bydlet, a bylo mi jasné, že se vyplatí jej rovnou koupit. Vůbec koupit a prodat auto je tu strašně jednoduché. Celý proces je takový, že stačí zajít na poštu a vyplnit formulář a je hotovo. 

Cena pak záleží na tom, kdy si jej chceš koupit. Když dorazíš před novozélandským létem, kolem září, lidi auta nakupují a cena jde nahoru. Teď, když léto končí, cestovatelé odjíždí, auta se prodávají a cena klesá. Momentálně je velká nabídka aut a prodávají se třeba méně než za polovinu předsezónní ceny. 

V době mého příjezdu byla po autech vysoká poptávka, tak bylo těžké sehnat auto za rozumnou cenu. Peníze jsem ale měla s sebou připravené. Auto jsem koupila za 5900 dolarů (skoro 83 tisíc korun), což byla suprová a adekvátní cena. Od jiných lidí jsem ale slýchala větší částky jako osm nebo deset tisíc. V plánu je, že až budu chtít odjet, tak jej zas prodám.

Jasně. K financím mě ještě napadá, jestli musíš třeba dělat daně? Jak to funguje?

Tato otázka mi připomíná, že se daně budou vracet! (smích) Vůbec první věc, kterou jsem udělala, bylo otevření si účtu a žádost o číslo IRD (ang. Inland Revenue Department, evidence ministerstva veřejných služeb Nového Zélandu, pozn. red.) na příslušném úřadu, což je něco jako pracovní číslo v Irsku. Na tomto IRD mám založený účet, který se velice jednoduše on-line propojí s vrácením daní, takže stačí pár kliků a automaticky mi tam přijdou peníze na účet u novozélandské banky. Daně se dělají v červnu a jsou jednoduché.

Pojďme se vrátit ještě k práci jako takové. Máš nějaký zajímavý zážitek? Něco neobvyklého?

Mě obecně překvapilo to, jak jsou tu zákazníci hodní a vděční. Z Česka jsem byla zvyklá na dost nevděčných, zlých a protivných lidí, ale tady bych je za rok a půl dokázala spočítat na prstech ruky. Nemluvím ale jen o zákaznících, ale i o všech ostatních.

Kde se ještě lidé, kteří přijedou na ostrovy za prací, mohou kromě farem a kaváren uchytit? 

Ze sezónních prací jsou to třeba v zimě lyžařská střediska, stavby… Záleží, co člověk chce. Někdo jde vyloženě za zemědělstvím a někdo chce pracovat jinde. Vím i o lidech, co mají v Česku nějakou profesi a chtěli se s ní na Zélandu uchytit, ale osobní zkušenost s tím nemám. Je to však možné; nedávno jsem potkala Čecha, který pracuje v IT, mám tu přátele, kteří jsou tatéři.

A je tam velká česká komunita? 

Je tu dost Čechů, kteří zde žijí delší dobu. V porovnání s jinými komunitami nevím, ale potkala jsem hodně krajánků. Pak potkávám hodně Francouzů, Němců a lidí z Jižní Ameriky.

Když se řekne Čech pracovník, má to na Zélandu pozitivní konotaci?

Ano. Lidi tu mají rádi Čechy, protože umíme pracovat, máme režim a v práci jsme schopní. Hlavně v sadech to bylo vidět, že Češi dělají práci pořádně.

Četl jsem na internetu, že Kanada a Nový Zéland jsou nejčastěji volenými místy pro práci mezi uchazeči z Česka. Kdyby jsi znovu cestovala na Zéland, jak bys hledala první práci?

Hodně fungují skupiny na Facebooku. Nejenom pracovní, ale i české facebookové skupiny pro lidi na Zélandu sdílí před sezónou spoustu nabídek. Pak je tu stránka BackpackerBoard, na níž jsou mimo jiné i pracovní nabídky, a i další stránky. Jezdit sem například s agenturou je za mě úplně zbytečné, protože najít si práci je jednoduché. Je však nutné hledat před sezónou. 

Dá se ale něco najít i osobně. Prostě někam přijdeš a zeptáš se. Důležité je nebát se mluvit. Já jsem přijela do země sama a bála se mluvit anglicky, takže to bylo hrozné. Ale vždycky jsem si našla práci. Člověk musí překonávat svůj strach.

Proč by lidi měli přijet na Zéland? Co se ti na něm nejvíc líbí?

Líbí se mi ta svoboda. Všechno si můžu udělat podle sebe a nejsem ničím omezována. Jsem člověk, který se vymyká systému, takže jsem spokojená, že můžu žít v autě v přírodě. Navíc tu, oproti Austrálii, nejsou žádné potvory, hadi, medvědi nebo něco takového. Můžu se rozvíjet tak, jak potřebuju. 

A co nejmíň? 

Určitě to tu není dokonalé, jen já jsem akorát člověk, který si víc všímá pozitivních věcí a je na ně více naladěný. Slyšela jsem vícero Čechů, kteří si na věci stěžovali, ale přišlo mi, že stěžovat si je trochu česká nátura. Je možné, že kdybys zpovídal někoho jiného, tak ti Zéland popíše jako horor.

Máš další rady pro někoho, kdo by chtěl na Zéland za prací?

Záleží, na jaký druh víza sem chce člověk přijet, ale nejčastěji sem lidi jezdí na working a holiday víza. Dřív se kvóty pro víza, kde bylo asi 1000 až 1200 míst, otevřely jednou za rok v určitý čas a všichni se o ně rvali, ale během covidu se vše pozastavilo. Při znovuotevření o ně už nebyl takový zájem. Nevím, jak teď, ale nedávno byla víza nonstop dostupná. Proto to bylo ještě jednodušší. Jakmile vízum máš, koupíš si letenku.  

Hlavně se není čeho bát. Jezdí sem i lidi, kteří neumí pořádně anglicky, ale vždycky se nějak domluví. Má zkušenost je taková, že i novozélandské papírovaní je velmi vstřícné cizincům. Jestli chcete na Zéland, přijeďte na Zéland.

Vidíš „na konci světa“ svou budoucnost?

Kdybych měla možnost se sem vrátit, tak bych se ráda vrátila, protože na místě, kde teď pracuju, mi to velice vyhovuje a přirostlo mi k srdci. Ale ne navždy. Chtěla bych být blízko své rodině a procestovat hodně zemí. Například Kostariku a Jižní Ameriku.