„Buď cyklickou ženou a snáze dosáhneš všeho, co si přeješ.“ Zkusila jsem pár měsíců žít podle svého cyklu

Ovulační fáze patří k těm oblíbenějším. V tomto období se uvolňuje dozrálé vajíčko z prasklého folikulu do vejcovodu. Během této doby jsme citlivé, láskyplné, máme chuť na sex, toužíme po pozornosti a péči. „Netrapte se tím, že se vám nechce sedět u počítače. To si vynahradíte za týden,“ upřesňuje Šlancarová.

A konečně – premenstruační fáze. Oblíbila jsem si popis z webu Fitness007: „Bývá z celého cyklu nejdelší a trvá přibližně 13 až 14 dní. Fáze, kdy si žena většinou připadá nesnesitelně. Každá žena tuto fázi cítí jinak. Některá nepociťuje žádné příznaky, někdo se sebou nemůže vydržet.“ Už se těšíš na důležitou schůzku či celý den na nohách?

Praktikovat cokoli z oněch doporučení – netrapte se tím nebo tím – je v podstatě znemožněno komukoli, kdo pracuje ve směnném provozu, kdo pracuje dlouhé hodiny, vykonává náročnou fyzickou aktivitu a funguje v nedůstojných či prekarizovaných podmínkách.

A co já?

Snaha stát se cyklicky fungující ženou se ukázala být značně limitovaná. Živím se psaním textů, fotografováním a vytvářením grafik. To znamená následující: Rozhovory, které musím v maximální míře přizpůsobovat respondentům a respondentkám, focení reportáží, kdy několik hodin v kuse přebíhám a zase se vracím, krčím se, stojím na špičkách. Podobně si často nemohu vybrat, kdy je nejzazší možný deadline, kdy mi editor či editorka pošle text s opravami.

Tím, že mám kreativní práci, bych navíc ideálně měla být kreativní neustále. Zkuste ovšem něco kreativního vymýšlet pod vlivem PMS nebo když si vaši pozornost během prvních dní menstruace uzurpuje převážně jedna dominantní myšlenka – váhání, jestli se vám chce víc spát, nebo na záchod. 

Což není stížnost na povahu mojí práce. Vím, jak privilegovaná jsem – moje profese mě z větší části naplňuje, baví, dělá mi radost, přijde mi zajímavá, navíc je obrovsky flexibilní. Velkou část týdne mohu, pokud chci, pracovat z domova, velkou část pracovních povinností si mohu v rámci dne rozvrstvit podle vlastních potřeb. Toto privilegium značná část lidí, kteří menstruují, nemá. Je zřejmé, že praktikovat cokoli z oněch doporučení – netrapte se tím nebo tím – je v podstatě znemožněno komukoli, kdo pracuje ve směnném provozu, kdo pracuje dlouhé hodiny, vykonává náročnou fyzickou aktivitu a funguje v nedůstojných či prekarizovaných podmínkách.

Jít po krůčkách, nebo běžet

Je pravda, že mnoho lidí, kteří o cyklickém žití píší, toto téma neopomíná. Přiznávají, že v dnešním světě je to náročný úkol, a proto doporučují alespoň drobné kroky. Šlancarová radí to samé. Je možné jít o hodinu dříve spát? Je možné jít nakoupit až za pár dní? Je možné přenechat část povinností někomu jinému? Musíme skutečně na všechny schůzky, nebo je některou možné zrušit či přesunout? 

Co se mi osvědčilo, je neplánovat party nebo náročné volnočasové akce na dny, kdy můžu relativně spolehlivě počítat s tím, že budu mít málo energie nebo budu unavená. Problém je ovšem i to, že náš cyklus nemusí vždy dodržovat přísný harmonogram. Byť jsem občas tedy plánovala, jak jsem mohla, v některých náročných obdobích se mi pod vlivem stresu cyklus posunul a moje plánování nakonec přišlo vniveč. A jsme zpátky u toho – pokud jsem menstruaci předvídat nemohla, zase jsem musela dodržovat tempo okolního světa i ve dnech, kdy mě zachvacovaly menstruační křeče.

Dlouhodobě by jistě pomohlo uzpůsobení světa všem jeho členům a členkám, nikoli pouze minoritě, kterou muži místy jsou (například v Česku je totiž z celkové populace 50,7 procenta žen). Současně by ovšem prospělo téma menstruace destigmatizovat, abychom o něm na pracovištích mohli častěji a otevřeněji diskutovat, aby všichni pochopili, že menstruace je něco, s čím zkrátka všichni musíme žít – včetně mužů. Základním minimem by ovšem mohly být vložky a tampony zdarma na všech veřejných záchodech. Přinejmenším tam můžeme začít, když hovoříme o přijetí menstruačního cyklu jakožto přirozené skutečnosti. 

Pokud to shrneme, zdá se mi, že doufat, přát si a snažit se o cyklické žití je momentálně to jediné, co můžeme. Protože než nastane skutečná společenská změna a patriarchát ustoupí rovné a spravedlivé společnosti, jiná možnost než dělat drobné kroky nám nezbývá.